Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
3.12.10 19:48
- Citovat
- Upravit
3.12.10 19:53
Jako prvorodička jsem dítětem i zatřásla - nemyslím tím, že mu lítala hlava, ale že jsem prostě trochu popadla ve stresu..A hlavně mi to bylo líto.
Pokud manžel volil tato slova, ale ani nemrknul či nezhodnotil to jako hovadinu, tak bych uvažovala co by z toho ještě mohlo být.
Pokud se oklepal a uznal ,že je „bezmozek“ takto hovořit ke kojenci, tak bych zase já uznala, že „může se stát“
Nejde o to co a jak řekl - jde o to, jak to myslí, zada vážně ( tak je blbec) nebo jako úlevu, za kterou se dovede ospravedlnit ( což není nic hrozného)..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.10 19:59
Osobně bych to nehrotila. To se stává běžně, že člověku něco uletí a nemyslí to tak.
Pokud se to staslo jednou, tak na to m nevidím zas tak nic závažného 
Jo kdyby od rána do večera řval na dítě, drž hubu ty spratku je něco jiného, ale znám víc i mamin co si uleví a řeknou drž už hubu a nebo t y spratku a pak je to pár dní mrzí protože to nemyslí vážně.
Osobně občas mi ujede například neser mě a taky kdyby to někdo slyšel, tak se pozastaví, proboha jak na něho mluvím, ale spíš jde o to, jak se chová k dítěti než co mu ujelo, nějaké nevhodé slovo za čas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.10 20:05
Všechno, co jsem chtěl říct, napsala už Gladys. Já bych to jenom opakoval. Říká se, že děti se chtějí především nechat chovat od maminky. Já si to nemyslím - a moje zkušenosti mně to potvrdily. Děti jsou vděčné za každý láskyplný kontakt. Co kdyby ho tatínek pravidelně choval třeba denně pár minut?
A mimochodem - máte nádherného klučinu… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.10 20:43
Díky, snažili jsme se 
On ho chová, chodí teda do práce, tak se mu samozřejmě nemůže věnovat jako já doma…
Jura007 píše:
Všechno, co jsem chtěl říct, napsala už Gladys. Já bych to jenom opakoval. Říká se, že děti se chtějí především nechat chovat od maminky. Já si to nemyslím - a moje zkušenosti mně to potvrdily. Děti jsou vděčné za každý láskyplný kontakt. Co kdyby ho tatínek pravidelně choval třeba denně pár minut?A mimochodem - máte nádherného klučinu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.10 20:46
Jen jsem chtěla vědět, jak to mají ostatní…já jsem už samozřejmě taky vychladla 
ale po čr se mi teda stýská pořád 
Kamarádka se mi svěřila (nikdo to neví ), že když její syn jednou tak brečel, že nevěděla co s ním, zavřela ho v koupelně a jindy ho chtěla přes prách udrncat v kočárku, ale upadlo jí kolečko, kočár se převrhl a malej vyklopil, naštěstí na dečku, ale řval ještě víc, jak se lekl…a on as ním, že co je za matku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.10 21:06
barique píše:
On je můj manžel takovej, že mu to někdy ulítne, ale ne fyzicky.
A kde se stal ten případ? Neslyšela jsem o tom…
Tady !
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.10 21:42
To mi přijde neadekvátní srovnávat to s tím zabitím. Pokud přítel teda není násilník. Nečetla jsem většinu odpovědí, ale každý jsme jiné nátury. Já jsem trochu cholerik, ale své děti miluju a dala bych za ně život, přesto něco jako "drž hubu a pod. jsem řekla v jejich miminkovském věku mockrát. I horší věci. Je to tak stresující, když se člověk nevyspí, je s tím miminem pořád, snaží se mu vyjít vstříc, nestihne se ani vyčůrat, najíst a to děco prostě řve a řve a vy nevíte proč. Nikdy bych na mimino nevztáhla ruku, ale slovně si ulevit. Proč ne?(U staršího jsem téměř nikdy nic podobného neřekla, jednak se s ním již dá domluvit a taky nechci, aby pochytil hrubé výrazy) Jsme jen lidi, ne? Tak pokud to fakt není nějaký násilník, tak bych to nehrotila, jsou to nervy, vypětí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.10 21:46
Magi píše:
To mi přijde neadekvátní srovnávat to s tím zabitím. Pokud přítel teda není násilník. Nečetla jsem většinu odpovědí, ale každý jsme jiné nátury. Já jsem trochu cholerik, ale své děti miluju a dala bych za ně život, přesto něco jako "drž hubu a pod. jsem řekla v jejich miminkovském věku mockrát. I horší věci. Je to tak stresující, když se člověk nevyspí, je s tím miminem pořád, snaží se mu vyjít vstříc, nestihne se ani vyčůrat, najíst a to děco prostě řve a řve a vy nevíte proč. Nikdy bych na mimino nevztáhla ruku, ale slovně si ulevit. Proč ne?(U staršího jsem téměř nikdy nic podobného neřekla, jednak se s ním již dá domluvit a taky nechci, aby pochytil hrubé výrazy) Jsme jen lidi, ne? Tak pokud to fakt není nějaký násilník, tak bych to nehrotila, jsou to nervy, vypětí…
Tady se o žádné srovnávání přece nejedná.
Prosím, přečti si to pozorně!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.10 22:10
Slovně jsem si ulevila hodněkrát 
Anonym tu psal o tom, že co si má co ulevovat, že si chodí „odpočinout od dítěte do práce“…já to vidím trošku jinak. Ženské mají víc času se otupit a přestat ten řev tak prožívat. Vidím to u toho svého. Malý má období vzdoru a tak slyším kňourání od rána do večera a jsem naučená ho ignorovat. Přítel na to není tak zvyklý a imunní, takže hned vylítne 
Navíc, my máme velikou výhodu..hormony, které nás nutí miminko chránit a neubližovat mu (i když jsem kolikrát chuť měla ), ale co muži? Ti se to prostě musí naučit. Musím ale přiznat, že pokud přítel řekne něco ošklivého synovi, tak po něm startuju i když jsem to slovo použila už taky. Ochranitelský instinkt je strašný. Strašně se to ve mě pere, když malého za něco kárá, ale je přeci táta, tak se za něj musím postavit a nepodkopávat mu autoritu.
Za ojedinělý slovní úlet bych ho nepranýřovala. Spíš dávej pozor, jak se k němu chová celkově, jak s ním zachází. Určitě poznáš, kdy je vytočený. Nemyslím si, že by ten chlap, co dostal 18 let jednoho dne prostě přišel a začal dítě dusit. Náznaky agrese tam určitě byli už dlouho a jen se pořád stupňovali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.10 22:16
Tak to je hnus, to jsem nevěděla…
Alice19761 píše:barique píše:Tady !
On je můj manžel takovej, že mu to někdy ulítne, ale ne fyzicky.
A kde se stal ten případ? Neslyšela jsem o tom…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.10 22:21
Kakiko, máš pravdu…ženský to mají jinak…mně z toho kňourání taky bolí hlava, ale co nadělám…
Chlapi asi nejsou tak citově založený…manžel se mu věnuje, od narození ho nosil a zpíval mu, když já už nemohla…právě proto mě to dnes překvapilo…
Kakika píše:
Slovně jsem si ulevila hodněkrát
Anonym tu psal o tom, že co si má co ulevovat, že si chodí „odpočinout od dítěte do práce“…já to vidím trošku jinak. Ženské mají víc času se otupit a přestat ten řev tak prožívat. Vidím to u toho svého. Malý má období vzdoru a tak slyším kňourání od rána do večera a jsem naučená ho ignorovat. Přítel na to není tak zvyklý a imunní, takže hned vylítneNavíc, my máme velikou výhodu..hormony, které nás nutí miminko chránit a neubližovat mu (i když jsem kolikrát chuť měla
Za ojedinělý slovní úlet bych ho nepranýřovala. Spíš dávej pozor, jak se k němu chová celkově, jak s ním zachází. Určitě poznáš, kdy je vytočený. Nemyslím si, že by ten chlap, co dostal 18 let jednoho dne prostě přišel a začal dítě dusit. Náznaky agrese tam určitě byli už dlouho a jen se pořád stupňovali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sisule
4.12.10 13:57
Co kdybys zkusila jíta na manžela oklikou …Víš říct mu něco jako ..hele Ty seš skvělej táta já mám radost jak malýho chováš a věnuješ se mu …můžeš mi prosím vysvětlit ten včerejšek, jak Ti prdly nervy ? Nemáš nějaký problémy v práci ? Neděje se něco ? To nejseš Ty.
Prostě ho vychválit ocenit vyzdvihnout a pak poukázat, že to co se stalo není v pohodě a co s tím budem dělat …Třeba vůbec neví, že ho považuješ za fajn tátu… třeba byl utahanej a nebo hladovej ..můj muž jak není najezenej tak je protivnej a netrpělivej…třeba.
Rozhodně ale hlídej jak to bude s malým a ním dál jestli se ty výbuchy nebudu opakovat.
- Citovat
- Upravit
4.12.10 15:29
Tak jsme si to včera vyříkali..nejdřív nechtěl, že dělám z komára velblouda…tak jsem mu řekla, že se mi to nelíbilo, probrali jsme to…on na tom nevidí nic špatnýho, kluk tomu přece nerozumí…ale nakonec slíbil, že už to nebude říkat
Teď když odcházel do práce, tak jsem mu říkala, ať pošle domů to hodný dvojče - někdy se mu totiž směju, že má dvojče a někdy chodí domů to zlý a někdy to hodný
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.14 12:39
Výchova dítěte
Dobrý den,
Mám dvě krásné zdravé děti ale mám pořad strach ze je špatně vychovam. Svoje děti miluji nade vše, mám však někdy problém, udržet své nervy na uzdě a když chytne můj 19 měsíční kluk vztekavou a protivnou náladu, tak mu naplacam na zadek. Pak mě to samozřejmě hrozne mrzí a omlouvám se mu. Manžel si mysli ze je to normální mu na řezat, já to však dělám nerada ale docela často. Doma jsme taky dostávali na zadek, vareckou či prutem, možná i díky tomu si myslím ze jsem celkem slušně vychovana. Bojím se však jak to budou brát me děti. Manžel za posledních par dni řekl synovy debile, trotle i kretene. To uz jsem na nej vylitla jak to s nim mluví. Ze mu to tímhle stylem za par let vrátí. Bojím se, ze uděláme ve výchově nějaké zásadní chyby a dítě si zkazime… 
asi bych si s někým o tom potřebovala promluvit a poradit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jasně, že ho to může mrzet, jasně že mu též můžou rupnout nervy… ale z čeho? vždyť chodí do práce, mezi lidi a jednou slyší dítě kňourat a hned je plný vzteku? nechápu. já bych ho zase tak neomlouvala. jestliže není zralý, tak ať kouká rychle dozrát. ženská to má mít automaticky a on potřebuje extra čas? vždyť ho měl stejně dlouho na přípravu na pláč jako ona, no ne? to že ženský rupnou nervy, když jí dítě několik dní v kuse brečí je věc jiná. mě např. se snažil přesvědčit, že malý tak plakat musí, že je to v pořádku a že když jemu nevadí celonoční řvaní, tak proč mě? to jen na okraj, takhle to trvalo půl roku a nakonec se mě snažil přesvědčit, že to s miminkem vůbec neumím, když ho nenechávám celou noc plakat.