Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Sedlo ti to, protože to máš s manželem na houno. To je jednoduchý. Ani to nemusi být spřízněná duše. Ale ty hledáš nějaký východisko a únik podle mě.
@SimiSima ne jsou to koníčky které nedělá každý a nikoho takového jsem dřív neznala i včetně toho, že by se mi líbil
Já už jsem dneska tak mimo, že mám pocit jakoby moje dcera spala na jiném konci místnosti, oddychování slyším v jiném rohu než spí, asi jsem fakt přetažená
Nemyslím si, že na základě společných zájmů se může hodnotit člověk jako spřízněná duše. Chybí vám ve vztahu s manželem něco, co hledáte jinde.
Pokud by to byla spřízněná duše, cítíte to uvnitř a nemusíte se takto ptát.
Toto je jen vztahová otázka a je jen na vás, jestli kvůli společným aktivitám opustíte manžela anebo vás to donutí pracovat na vztahu, který máte s manželem a zkusíte spolu najít něco společného.
Když jsem se poprvé viděla s mým manželem, cítila jsem z něj něco, co dříve s nikým jiným ne. Stačilo jen být v jeho blízkosti, ani jsem nevěděla jaké má zájmy a ani se mi na první pohled nelíbil, ale něco mě k němu neskutečně táhlo a přitahovalo. Jestli je to má spřízněná duše, to nevím, v takových věcech moc nejedu, ale jsme spolu už několik let, klape nám to po všech směrech, trávíme dost času spolu a každý se nám diví, že si nelezeme na nervy, že se nehádáme, komunikaci máme skvěle nastavenou, po emoční stránce si rozumíme, vycítím jak se cítí on a naopak apod.
Každý nám říká, že se to časem změní, že s dítětem se to změní atd.. ale překvapivě vůbec. Naopak nás to stmeluje ještě víc, jsme v tom vztahu partneři, prostě parťáci.
S nikým jiným jsem takové propojení nezažila.
Spřízněná duše je poněkud melodramatický, teatrální výraz, který často představuje eufemismus pro stav okouzlení a zamilovanosti. Nic proti snům a fantaziím, představují koření a zpříjemnění našich životů, jen je třeba mít na paměti, že objevování a získávání s sebou nese riziko souběžných ztrát. Člověk by se zkrátka ve svých fantaziích neměl ztrácet.
Nikdo na světě není schopen pokrývat naše emoční, zájmové a intelektuální potřeby na 100 %. Od toho máme kolegy, kamarády a přátele. Naši partneři obvykle ani nepředstavují tu nejideálnější volbu ze všech bytostí na této planetě. Jsou jednoduše tím, kdo byl svého času k dispozici a měl o nás taky zájem. Pokud použiješ výraz spřízněná duše, je evidentní, že tvůj protějšek pro tebe představuje momentálně mnohem víc, než jen někoho se společnými zájmy. Byl tím, kdo v daný moment uspokojil tvoje citové potřeby a představoval náplast pro tvoji partnerskou krizi… ![]()
Spřízněná duše je termín a stav, který by ti měl aktivovat všechny bezpečnostní kontrolky. Pokud se nekdo tváří jako tvá spřízněná duše, je velmi pravděpodobné, že tě jen záměrně zrcadlí. Spolu s dobře propracovaným love bombingem tě brzy totálně namotá a neutečeš. Buď opatrná, tihle lidé bývají často fakt nemocní.
Ty pocity co popisujes neznamenaji spriznenou dusi ale zamilovanost, ne? Proste jsi z neho poblaznena (a spolecny konicek jen dodava). Dej si studenou sprchu, nestykej se s nim, a venuj se manzelovi.
Já měla ten pocit s bývalým. Uměl mi dobře dávat najevo, že jsem pro něj výjimečná a často jsme spolu vedli hluboké rozhovory. Myslela jsem si, že spolu budeme navždy. Jakmile opadl pocit zamilovanosti, ukázalo se, že máme oba v životě jiné priority a nefungovalo by to. Od té doby na spřízněnou duši ani na osudovou lásku nevěřím. V současnosti mám manžela, u kterého si vážím jeho charakteru a máme stejné životní plány. Jsem do něj také zamilovaná, ale místo pocitu osudové lásky k němu mám sympatie na základě toho, jaký je člověk. Na tom se dá dlouhodobý vztah stavět mnohem lépe.
Omrzel tě manžel a svrbí tě…lýtka..z jinýho.
Celá omáčka o spřízněných duších má posloužit jen k tomu, aby bylo jednodušší si to pro sebe omluvit.
Jinak teda ano, pocit spřízněných duší a neopakovatelného spojení a neúnosné chemie jsem zažila nejednou a vždy to bylo to samé- zatmění mozku, vypnutí kritického myšlení a chuť na sex s dotyčným.
Nic jiného za tím není a i kdyby bylo, tak je fér se nejdřív rozvést, vyřešit svoji situaci a až pak se vrhat k někomu jinému.
@Anonymní píše: Více
a já se ho naopak poprvé bála, nikdy jsem se nikoho nelekla a přitahoval mě až jsem se odvážila to zkusit.. já ale s muži moc nerandila nikdy
@Parvaneh já právě přemýšlím kde ty informace o mně vzal, nikdo o něm neví a on sám tohle nevěděl.. hlavně jsme se sešli za jiným účelem než zájmy, prostě se mi líbil a chtěla jsem poznat někoho nového
@Kryptozoo my máme doma takový vztah, že je mému protějšku už jedno co budu dělat, nechává mi volnost, ale zpátky se zatím držím. v podstatě fungujeme víc už jako kamarádi, jít id sebe nechce kvůli dětem, já s tím souhlasím
Můžeš v životě potkat spoustu lidí, se kterýma si sednes, máte stejné koníčky atd. Ale v momentě, kdy o někom začneš uvažovat jako o spřízněné duši a dokonce se začneš bát být v jeho přítomnosti, máš slušně našlápnuto k průseru. Být tebou zamyslím se, co ti chybí doma, že máš potřebu souznit jinde. Ono totiž v mnoha případech o žádné souznění nejde, jen tě namotava chlap, co by tě rád osoulozil. ![]()
Mě zajímá co si pod tímto pojmem představíte?
Potkali jste ji až když jste měli rodinu a jak jste s tím pracovali?
Ovlivnilo vás to nějak?
Stala se mi totiž věc co jsem myslela, že se nikdy nestane a je to vlastně zvláštní, protože to stejný mi povídala i kamarádka, jen o jiném člověku. Máte rodinu, nerozumíte si ve vztahu, ale máte se rádi a pak přijde někdo s kým vám to sedne. A takovým způsobem, že se bojíte s ním vůbec setkávat. Rozumíte si v koníčcích a tak celkově.
Nevím jak to dopadne, ale chtěla jsem si založit diskuzi abych zjistila že takový pocit zažil každý a slyšela nějaké příběhy, třeba mě něco inspiruje