Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj, prosim Vas ma nekdo zkusenosti z foniatrickou klinikou v Praze Zitne? Mam syna 6 let ma add, vyvvojovou dysfazii a opozdeny vyvoj…Byla nam doporucena hospitalizace na mesic(14dni tam na vikend domu a zas 14 dni tam)bez doprovodu rodicu..Zda se mi to drsne, syn tam byl jen jednou na vysetreni, vubec to tam nezna, ale zas na druhou stranu je to alespon nejaka sance na zlepseni, mam velke obavy aby to nebral jako trest, myslim, ze dobre nepochopi proc ho tam nechavam, mam strach aby ho to psychicky nepoznamenalo(od mala je jen s nama ani jedna babicka si ho nebere na nejvis na noc)
…Prosim o radu pokud mate nekdo zkusenost jak tam vase dite pobyt zvladlo…dekuji
Kluk tam byl, ma vyvojovou dysfazii, jinak nic vic. Byl tam v sesti letech. Zvladl to tam, to jo, ale dodnes (10let) na to ma spatne vzpominky. Neublizovali mu tam, to v zadnem pripade, myslim, jak on to citil. Ja tedy nejake extra zlepseni ani nepozorovala. Ale vubec vas od toho pobytu nechci zrazovat. Ale ja kdyz jsme ho tam davali, cekala jsem od toho vic. Rok pred tim chodil k nim do toho denniho stacionare.
Dobry den, moc dekuji za odpoved, premyslim o tom, ze ze synem absolvuji jen ten tydenni pobyt kde mohu byt s nim, pokud mi to umozni a az potom na ten mesic…Vas mali tam byl cely ten mesic? Take mam velke obavy, ze to syna poznamena psychicky, citove, ze to bude brat jako za trest, ze malo a spatne mluvi
Byly nejake pokroky u Vaseho chlapecka po tomto pobytu nebo Vam jen poradily jak s nim pracovat?
A rada take pro me, jak jste to zvladla bez maleho? ja si to nedokazu vubec predstavit
Moc dekuji za odpoved
@sevit - byl tam cely mesic, tedy dva tydny, vikend doma a dalsi dva. Ten navrat byl sileny. My mame jeste dve deti, tak jsem asi az tak netrpela, nebyla jsem sama, ale bylo mi smutno, spis, ze jsem vedela, ze jemu se tam nelibi. Jak jsem psala nejaky veliky pokrok jsem nezaznamenala, ale treba to na nej vliv melo. My tam chodime i na logopedii 1× za 14dni, takze ty jejich postupy jsem uz znala. Nas tam byl v cervnu a v zari nastoupil do skoly, rikal tak 20slov, mel asistentku, sle on byl v ze neverbalni strance na tom byl super. Problemy byly a dodnes je ma, ale ta skola ho silene posunula, tim ctenim se hodne rozmluvil. Ale je to porad narocnejsi. Treba aj ve treti tride jsme prezili jen diky uzasne ucitelce a ve ctvrte uz nasel zpusob jak se neco nauci a funguje. Je to boj.
Vy jste meli, alespon vyhodu, ze to tam znal protoze tam dochazi, ale pri pomysleni, ze bych vedela, ze se mu tam nelibi bych ho tam nenechala, zas na druhou stranu syn je rad mezi detma, tak by to mozna snesl lepe nez ja si myslim
,ale dekuji moc za ochotu, ze jste napsala ![]()
@sevit - tak znal, ale v tech prostorach, kde ty deti jsou se vubec nepohybujeme. Pro me to bylo silene ho tam nechat, jeste horsi to bylo po tom vikendu. Ja rvala v aute cestou domu, pred nim jsem se drzela. Ale porad jsem si rikala, ze to delame pro jeho dobro. Je tam hlavne hodne pravidelny rezim a to nekterym detem dela problem. Nas je v tomhle dost disciplinovany, takze to bylo v pohode. Me tedy docela dost vadilo, ze jsem si nesedla s doktorkou, ktera ho mela na starosti. My meli problem v tom, ze se nam snazili vymluvit tu skolu, ale my jsme byli na 100% rozhodnuti. A ona my volala, ze ho posilaji na psychlogicke vysetreni, ze tam mam prijet, rodic u toho musi byt, ja ji rekla, ze na nej ani nahodou nepujde, ze je u nich aby se venoval logopedii a ne aby ho trapili pul dne na psychologickem vysetreni, kterych uz jsme par absolvovali a stejne k nicemu. No a bylo po dobrych vztazich. Ale ona se k malemu urcite chovala dobre, to nerikam.
Dobrý den, prosím máte někdo čerstvé informace a zkušenosti s čtyřtýdenním pobytem na klinice v Žitné? Děkuji
Proboha, co tam s těmi dětmi tak dlouhou dobu na té klinice v Žitné dělají? Já bych tam tedy dítě samotné určitě nedala ani ve starším věku a ani bych nebyla ochotná akceptovat jakoukoliv hospitalizaci nad 1 týden. To je doba, za níž dokáží provést všechna neurologická, logopedická, psychologická aj. vyšetření na téma opožděný vývoj řeči na Logo klinice v Brně, ovšem za ubytování tam chtěli 14 tisíc. Před lety jsem něco obdobného absolvovala (úplně zbytečně) se starším synem v Motole na dětské neurologii, ale také to netrvalo déle než 1 týden, takže se domnívám, že tady jen někdo loví body od pojišťovny. Jinak vůbec nepochopím, jak někdo může dát dítě opakovaně samotné do nemocnice, ačkoliv ví, že to špatně snáší, a ještě si říkat, že je to pro jeho DOBRO! To určitě není (hrozí vážné psychické následky, to je snad všeobecně známo), kdyby to tak bylo, tak by pojišťovna neproplácela pobyt rodiče až do 7 let a právní možnost být s dítětem hospitalizován by neexistovala až do 15 let věku dítěte (od 7 let věku dítěte si to musí hradit rodič sám), jen je někdy třeba se o práva svá a dítěte poprat. Omluvenkou není ani to, že má rodič více dětí. Náš tříletý syn také skoro ještě nemluví, a pokud se nerozmluví ani ve školce, tak budeme muset na foniatrii nebo na pobyt na neurologii nebo na onu Logo kliniku (to bych viděla jako nejlepší variantu), ale nepadá v úvahu, že by šel syn někam sám a ani, že by hospitalizace byla delší než týden.
@bílá vrána tak tam dite nedavejte kdyz se vam to nelibi, nikdo vas nenuti, chcete dite vysetrit a mit klid nebo ne? Tak podle toho se zaridte. Co maji rikat deti v motole co tam lezi s leukemii, jsou tam vic nez tyden, jsou tam treba roky, a ze by jim to neco udelalo s psychikou? Mozna, tomu uz verim, ale tyden? To ne, to dite taky musi pochopit ze za okny nejsou jen ponici co prdi duhu, ale realita a normalni zivot.
@bílá vrána právě, že tam nejde pouze o vyšetření, tam probíhá intenzivní výuka řeči. Z vlastní zkušenosti vím, že je to velice prospěšné. Jako dítě jsem byla takto v Kyjově a žádné doživotní trauma nemám. Jen mě zajímal denní režim atd. ze zkušeností rodičů, které tam měli děti.
@AndelaCerna Své dítě do Žitné určitě posílat na žádný pobyt nebudu. Jen jsem chtěla pro ty, které to zajímá říci, že existují i jiné možnosti. Tato klinika není jediná svého druhu a vyšetření lze absolvovat i daleko humánněji. Jak to chodí na hematologii v Motole vím asi lépe než vy, protože můj nejstarší syn má závažné vrozené krevní onemocnění podobné leukémii, takže jsme tam byli od jeho narození až do jeho 8 let velmi často, ale nikdy tam neležel roky a nikdy tam nebyl sám. Nikdy jsme neakceptovali ubytování na ubytovně a vždy jsme s ním (já nebo manžel) byli přímo na pokoji. Vím, jak těžce snášely děti odloučení od rodičů v noci, přes den tam nebyl bez rodiny nikdy nikdo (pokud tedy nešlo o dítě z dětského domova, Klokánku apod., i to jsem zažila). Syn má za sebou transplantaci kostní dřeně v zahraničí a byli jsme s ním i na transplantačním pokoji (manžel s ním byl na transplantačním pokoji stále, já jsem tam s výjimkou asi 4 hodin spánku denně byla také, jinak jsem bydlela v nemocničním hotelu). Psychické problémy dětí spojené s hospitalizací jsou všeobecně známé, nechybí info. o tomto nebezpečí ani ve středoškolských učebnicích psychologie (v těch vysokoškolských se to samozřejmě probírá zeširoka a dopodrobna, ale ty jsou jen pro odborníky), nejde o žádný nový poznatek, že hospitalizace dítěte bez rodičů má negativní dopad na vývoj dítěte se ví od 50 let (u menších dětí může dojít dokonce k regresi ve vývoji), takže vaše řeči o nějakých ponících a duze jsou úplně hloupé. Realita v dětských nemocnicích bude taková, jakou ji my rodiče pro naše děti budeme ochotní vytvořit. Vy asi nebudete ochotna posunovat svět směrem k pokroku. Hospitalizace dětí bez rodičů je realitou jen v totalitní společnosti, do společnosti, která o sobě mluví jako o demokratické, nemá tento přístup, co dělat. Všude visí práva pacientů, u těch dětských se píše o právu na nepřetržitou přítomnost rodičů či jiných blízkých lidí. Toto právo je vymahatelné.
@dinusa Z úvodního dotazu, který toto téma otevírá, jsem pochopila, že jde o komplexní vyšetření, ale i kdyby šlo o intenzivní výuku řeči, tak proč by tam měly být děti hospitalizované bez rodičů a ještě po tak dlouhou dobu?
Moje blízká přítelkyně strávila kvůli vrozeným problémům s páteří asi rok (myslím, že přerušovaně) v léčebně Košumberk. Bylo to na počátku 80.let, rodiče ani nikdo z rodiny tam být nesměl. Tehdy jí bylo 8 let. Vždycky na to vzpomínala jako na špatné období života a myslím, že ji docela poznamenalo. Vy jste možná psychicky odolnější, takže to na vás nemělo dopad, ale to neznamená, že to tak dopadne i u jiných dětí.
Týdenní pobyt ve stacionáři v Žitné
Dobrý den. Paní doktorka na foniatrii nám doporučila stacionář v Žitné na týdenní pobyt, kde mohu být i se synem - má 5 let, VD smíšená i ADHD. Máme nastoupit od 16.4. - 20.4. Chci se zeptat jak to tam chodí? Pomohlo to vašim dětem? Opravdu to celé hradí pojišťovna? Napíší mi do práce ošetřovačku? Prostě jestli máte někdo aktuální info co a jak tam celé probíhá a co s sebou případně nezapomenou vzít. Moc děkuji za info.
Ahoj. Náhodou jsem si vzpomněla na tuto kliniku, jestli ještě vůbec funguje a narazila na tuto diskuzi. Ve 3. třídě jsem tam absolvovala měsíční pobyt. Bez rodičů. Tenkrát jsem jezdila domů na každý víkend. Diagnózu jsem měla balbuties s tím, že si logopedka nevěděla rady a řekla, že to je stresem, který mám doma s rodiči (asi měla podezření na domácí násilí, vyznělo to tak). Bylo mi tedy zhruba 9-10 a můžu vám říct, že na to vzpomínám do dnes a vůbec ne v dobrém. Teď už, jak čtu, se jezdí na 14 dní. Popíšu zážitky a pocity. Je mi jedno, že už bych třeba v 10 letech měla být schopná. Je mi jedno, co si o mě budete myslet. Od malička jsem byla uzavřená, ukoktaná holka, které se jen někde směje a každý z ní dělá blbce. Smáli se mi za vzhled, oblečení, za všechno. A pak mě nějaká logopedka, protože jí došly teorie a praktická cvičení, pošle na kliniku. Musela jsem dojíždět už v neděli odpoledne, protože jsme to do Prahy neměli zrovna kousek. Měla jsem pokoj se stejně starou holčinou a rozuměli jsme si, jinak bych to tam těžko dávala. A teď k průběhu pobytu. Sestry, co nás tam měli na starost (jestli to je sestra nevím, my to tak vnímali) si nás dá se říci nevšímali. Dokonce si i nevšímali těch malých dětí, které byli ubytované v jedné větší místnosti pospolu. Po budově jsme se pohybovali sami. Měli jsme rozvrh (logopedie, škola a ještě nějaké cvičení mezi cizími, které docházeli denně. To by možná mohl být ten denní stacionář, jak je napsáno výše. Dokonce nás tam jedna sestra sjela (jmenovala se Eva, to si pamatuju), že nemáme srovnané oblečení, co jsme si svlékli. Ono bylo jen položené přes židli, ne srovnané na ní. Takže přes den mimo výuku jsme chodili za těmi menšími dětmi. Jo a vedle na pokoji byla ubytována maminka s postiženým synem, kterému měli dát do hlavy nějakého broučka či co. O co šlo nevím, paní byla moc hodná a takhle nám to vysvětlila. Taky jsme dostali vynadáno, že jsme přišli pozdě na logopedii. Protože nás tam zapomněli po budově samotné poslat. A to odloučení? Katastrofa! Závěr logopedka byl, že to nepomohlo, tak znovu a na měsíc v kuse. To už máma zatrhla, protože viděla, jak hrozně mě to rozložilo. A proč to udělala? Protože ze začátku mi chtěla pomoct. Už si se mnou nevěděli rady a ještě je podezírali z domácího násilí. Výsledek byl, že tam ukoktaná, zakřiknutá holka koktala ještě víc. Logopedka mě uzavřela, návod nebyl a že z toho prý vyrostu. A víte co? Teď už by jste to vůbec nepoznali. Stačilo na to jen neupozorňovat. Přešla jsem na střední školu a během roka jsem měla po problému. Naštěstí jsem natrefila na partu, která se mi nesmála. Jestli budou moje děti koktat, nikdy bych je tam neposlala. Máma to do dnes vypráví tak, jak strašný to pro ní bylo. Neprospělo to vůbec nikomu. Jestli to vašim dětem pomohlo, je to jedině dobře.