Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, taky hledám partnerku do života.
Jsem mladý muž z vesnice kousek od Brna. Pracuji, jsem samostatný, cílevědomý a vím, co od života chci. Hledám ženu, se kterou si budeme vzájemnou oporou, najdeme společnou jiskru a vybudujeme hezký a rovnocenný vztah založený na důvěře, komunikaci a vzájemném respektu.
Vím, že v dnešní době není snadné potkat toho pravého člověka, ale věřím, že naděje umírá poslední.
Pokud je tu nějaká milá slečna, která by se ráda seznámila s mladým mužem z vesnice a hledá vážný vztah, budu rád, když se ozve.
Nemám ani problém s tím, pokud už máš dítě. Pokud si budeme rozumět, přeskočí mezi námi jiskra a budeme mít podobné životní hodnoty, nevidím v tom žádnou překážku. Já děti zatím nemám, ale do budoucna bych rodinu rád.
Budu se těšit na zprávu. 🙂
Držím ti palce, i když si nejsem jistá, zda je zrovna toto fórum tím nejvhodnějším místem k seznámení. Je škoda, že se ti nedaří potkat někoho přirozenou cestou v reálném životě. Můj dotaz nemyslím vůbec útočně, ale z pohledu matky mě v tvém inzerátu zaujala jedna zásadní věc. Jak máš vnitřně promyšlenou a zpracovanou roli nevlastního otce? Otcovství jako takové je nesmírně náročné, a pokud s ním zatím nemáš žádné osobní zkušenosti, vstup do už existující rodiny představuje obrovskou výzvu. Primárně tu jde totiž o psychické bezpečí a zájem dětí, které si nevybírají, s kým jejich matka naváže vztah. Ve svém okolí jsem bohužel opakovaně zažila situace, kdy muži zpočátku vyženěné dítě přijali, ale po narození vlastního, biologického potomka se jejich chování k nevlastnímu dítěti výrazně změnilo k horšímu. To jsou pro dětskou duši obrovská traumata. Do hry navíc vstupuje i nutná komunikace partnerky s biologickým otcem dítěte, což přináší další náročné dynamiky, na které musí být muž zralý a připravený. Píšu to zcela upřímně a bez postranních úmyslů – nejsem potenciální zájemkyně, jsem dvacet let šťastně vdaná a vychovávám neurodivergentního teenagera. Jen považuji za klíčové, aby si každý muž přebírající odpovědnost za „cizí“ dítě tyto psychologické a praktické dopady velmi pečlivě promyslel ještě předtím, než se do takového vztahu vrhne.
Jestli hledáš partnerku na vážný vztah tak by bylo dobre zvolit jméno, které neobsahuje sex takto vypadá, ze ji jde jen k jedno. Následně založíš ještě diskusi o nahotě před dětmi. ![]()
@krecik.dzungarsky
Děkuji za váš názor.
Myslím si, že bych to dokázal ustát. Už jsem v minulosti měl vztah s partnerkou, která měla dítě, a přijal jsem ho jako vlastní. Bohužel se ale ukázalo, že mě partnerka nemilovala a byla se mnou spíš z vypočítavosti, takže to nakonec nedopadlo.
Já se na to dívám tak, že pokud potkám ženu, která mě bude opravdu milovat, přijme mě jako partnera, bude mi věrná a budeme táhnout za jeden provaz, tak nevidím žádný problém v tom přijmout i její dítě. Toho se opravdu nebojím.
Jediné, čeho se trochu obávám, je, že bych si přál mít alespoň jedno vlastní dítě. Ne proto, že bych dělal rozdíly mezi vlastním a nevlastním dítětem, ale protože bych chtěl alespoň jednou zažít tu cestu od začátku – těšit se na narození, prožívat první krůčky, první slova a celé dětství svého dítěte. Myslím, že je to přirozené přání většiny chlapů.
Zároveň si uvědomuji, že člověk může nevlastnímu dítěti dát všechno, starat se o něj a vychovávat ho jako vlastní, a přesto může jednou v afektu uslyšet: „Ty nejsi můj táta.“ I proto bych si přál mít alespoň jedno vlastní dítě.
To ale neznamená, že bych nedokázal přijmout dítě partnerky nebo se o něj starat se stejnou láskou a odpovědností. Pokud bych měl vedle sebe ženu, která by mě milovala a se kterou bychom budovali společný život, neviděl bych v tom žádný problém.
Už jen ten nick nasvědčuje tomu, že zakladatel nebude nejostřejší tužka v penále.