Internetová nevěra

@sturnus_vulgaris
Sice rozbor situace nebyl můj dotaz - ten směřoval na ty, co si tím prošly, jak se jim podařilo to překonat, aby se vztah vrátil tam kde byl dřív.
Ale když už jsi opět začala:

1. partner měl nespočet možností mě podvést před otěhotněním s úplně jinou ligou holek, kdyby byl opravdu klasický kur.vník, udělal to už dřív a nečekal na tuhle tu
2. on sám mi řekl, že kdyby ona nenapsala hned druhý den po oslavě, ani by ho nenapadlo jí psát. Tomu i věřím, protože když mu napsala 1. zprávu a on se neozval, psala pro jistotu i druhou a třetí dokud se opravdu neozval. Přijde mi to od ní sprosté, když ví, že má právě narozené dítě a i ona sama je matka.

Kdyby tedy nedala tolik podnětů neměl by se čeho chytat a co rozvíjet. Mužeš namítnout, že by to mohlo dopadnout i hůř později s někým jiným. Možná ano možná ne.

To že mě ponížil v jejich očích mi příjde snad jasné na zakladě toho, co tam psal on jí. Potkávat se s tou osobou nepotřebuju, ale když už se to stane, stačí aby si vzpomněla na to co jí vypisoval, protože z toho byla uplně odvařená a v její makovičce se bude cítit jako hvězda. Což i tak je dle toho jak to vytrubovala kamarádkám.

Co ale nechapu, proč by mě či jeho měl zajímat pohled té holky? Ta at si o něm myslí přeci co chce. S ní žít nechce. Mělo by ho zajímat, co si o něm myslím já a ne ona. Pokud si tedy nechce nechat otevřená vrátka i k ní, ale to očividně nemá v plánu, když už se s tou partou lidí vůbec nevídá. Ona iniciovala n, tak s následky měla počítat.

Nemyslím si o sobě, že jsem nějaká hvězda, ale zájem o mě byl, tudíž zdravé seběvědomí jsem vždy měla. A logicky, když někdo má v umyslu toho druhé podvést, myslís že ego podvedeného neutrpí? Já myslím, že to tu dokazuje více případů, nejen ten můj. Ale mě jde hlavně o ten podraz, kdy druhému věřím, že by toho schopný nebyl. On to neuděla, když mám plno sil a mám s tím jak bojovat, ale když jsem téměř na kolenou a totálně vyčerpaná. Nehledě na to, že vše psal, když byl doma s náma - ne někde opuštěný na hotelovém pokoji.

@Anonymní píše:
No chlapi mají ten dar navykládat ženským co chtějí slyšet! Mě hodně pomohlo myslet jen na sebe, vůbec ho neřešit. Kde je s kým je, prostě si žiju svůj život. Neviset na něm a odpoutat se od něj. Pokud se poká a je mu to líto, tak to s ním zkus! Šanci si zaslouží, třeba tu latinu začne sekat,ale musíš se zapřít a přestat mu vyčítat a mluvit o tom. Konec, tečka a snaž se na to nemyslet.

Ja od té doby co jsem si prošla tím stavem po, což trvalo asi 5měsíců už jsem byla právě taky ve fázi nechat to plynout, že se z toho časem něco vyvine, bud v tom dobrém nebo ve špatném. Nevyčítala jsem nic, jen když se zeptal, zda už je to lepší, tak jsem nemohla říct, že ano. Jenže po 2 měsících na to se to zas oživilo, když se mi vše doneslo, jak ona si na tom „honí triko“ že o ni měl můj partner zájem. A od té doby řeším, že už je to tak dlouho. Už je mi z toho všeho špatně, že už i naděje, že to někdy bude lepší mě opustily. Proto jsem napsala už i sem, byť to pro mě není také nic příjemného vše otvírat znova. Ale doufala jsem, že tu najdu par svědectví, že to jde a jak dlouho to může trvat, abych nějakou novou sílu do „boje“ opět získala. A nebo naopak se přestala trápit a ukončila to. Ale vidím, že nějaká naděje je a partner se hodně snaží, nejen řečmi, ale spíš skutky. Budovat novou důvěru nejde ze dne na den,s tím jsem srozuměná.
Vždy jsem měla život pevně ve svých rukou a žila jsem ho spokojeně. Na nikom jsem nikdy nevisela. Ale když přijde dítě, už to není jen o mně, ale člověk bere ohled hlavně na to bezbranné stvoření, které za nic nemůže a nechci aby tím bylo jakkoli ovlivněno, což chci právě mít uplně vyřešené než to začne víc vnímat.

Anonymní zakladatelko, nebudu se v tom už šťourat, ale vypíchla bych tohle:

1. Ve finále je jedno, kdo se komu ozval jako první. Přesto… Nedovedu si představit, že bych se NEDOKÁZALA ovládnout, kdyby mi napsal kluk, který by byl v mých očích odpudivý, a MUSELA mu odepsat. Ono to s tou odpudivostí asi bude trochu jinak. Anebo je to fakt zoufalec . Je to krutá pravda, hlavní vina je v partnerovi.
2. Absolutně souhlasím v tom, že Z TVÉ STRANY není důvod mít s tou holkou nějaký soucit (ano, ona ho taky s Tebou neměla), ale IMHO je důvod, aby s ní měl soucit aspoň ten partner, když už se teda do toho nechal zatáhnout a v té celé šlamastice ochotně sekundoval, a nedělal to horší, než to je. I pro své dobro, protože já teda psala spíš o tom, co bych si myslela o něm já, kdyby udělal, co jsi po něm chtěla. A jsem přesvědčená, že bych nebyla jediná, kdo by si poťukal na čelo a pomyslel si něco o srabovi.
3. Pokud se ona někde chlubí, že ji chtěl… No, bohužel zase se vracím k tomu, že jediný, kdo si za to může, je ON, neměl ji chtít, neměl jí na to skočit. Nicméně její výkřiky také zrovna nevypovídají o její inteligenci, a od toho bych se na Tvém místě odrazila.
4. Pokud se v tom stále budeš hňápat, tak jsi na dobré cestě, aby se to stalo znovu. Nejsem rozhodně zastánce nevěry, ale kdyby mi ujely nohy způsobem, jako jemu (tj. přeci jen vnímám rozdíl mezi tím, co udělal, a třeba tím, kdyby měl trvalý poměr), tak bych za situace, kdy dostanu druhou šanci, a je mi to přesto stále omlacováno o hlavu nebo připomínáno, asi o tu druhou šanci přestala stát.

A závěrem otázka (nemusím odpovídat mně, spíš sama sobě). Zase čtu x poznámek o Tvém a jejím vzhledu (plus o vzhledu dalších dřívějších zájemkyň o Tvého přítele). Myslíš, že by pro Tebe bylo lehčí, kdyby dotyčná byla krásnější než Ty? Bylo by Ti lépe? Já teda nevím, mně třeba rozhodně ne, spíš naopak.
Myslím, že právě tady to ego a orientace na vzhled je to, čím si tu situaci děláš zbytečně horší. Pro sebe.
Naproti tomu naprosto chápu tu ztrátu důvěry. Jestli ani rok nepomohl k tomu, abys ji zase nabyla, asi nezbývá, než jít od toho.

@sturnus_vulgaris píše:
Anonymní zakladatelko, nebudu se v tom už šťourat, ale vypíchla bych tohle:

1. Ve finále je jedno, kdo se komu ozval jako první. Přesto… Nedovedu si představit, že bych se NEDOKÁZALA ovládnout, kdyby mi napsal kluk, který by byl v mých očích odpudivý, a MUSELA mu odepsat. Ono to s tou odpudivostí asi bude trochu jinak. Anebo je to fakt zoufalec . Je to krutá pravda, hlavní vina je v partnerovi.
2. Absolutně souhlasím v tom, že Z TVÉ STRANY není důvod mít s tou holkou nějaký soucit (ano, ona ho taky s Tebou neměla), ale IMHO je důvod, aby s ní měl soucit aspoň ten partner, když už se teda do toho nechal zatáhnout a v té celé šlamastice ochotně sekundoval, a nedělal to horší, než to je. I pro své dobro, protože já teda psala spíš o tom, co bych si myslela o něm já, kdyby udělal, co jsi po něm chtěla. A jsem přesvědčená, že bych nebyla jediná, kdo by si poťukal na čelo a pomyslel si něco o srabovi.
3. Pokud se ona někde chlubí, že ji chtěl… No, bohužel zase se vracím k tomu, že jediný, kdo si za to může, je ON, neměl ji chtít, neměl jí na to skočit. Nicméně její výkřiky také zrovna nevypovídají o její inteligenci, a od toho bych se na Tvém místě odrazila.
4. Pokud se v tom stále budeš hňápat, tak jsi na dobré cestě, aby se to stalo znovu. Nejsem rozhodně zastánce nevěry, ale kdyby mi ujely nohy způsobem, jako jemu (tj. přeci jen vnímám rozdíl mezi tím, co udělal, a třeba tím, kdyby měl trvalý poměr), tak bych za situace, kdy dostanu druhou šanci, a je mi to přesto stále omlacováno o hlavu nebo připomínáno, asi o tu druhou šanci přestala stát.

A závěrem otázka (nemusím odpovídat mně, spíš sama sobě). Zase čtu x poznámek o Tvém a jejím vzhledu (plus o vzhledu dalších dřívějších zájemkyň o Tvého přítele). Myslíš, že by pro Tebe bylo lehčí, kdyby dotyčná byla krásnější než Ty? Bylo by Ti lépe? Já teda nevím, mně třeba rozhodně ne, spíš naopak.
Myslím, že právě tady to ego a orientace na vzhled je to, čím si tu situaci děláš zbytečně horší. Pro sebe.
Naproti tomu naprosto chápu tu ztrátu důvěry. Jestli ani rok nepomohl k tomu, abys ji zase nabyla, asi nezbývá, než jít od toho.

1.Kdybych si nemyslela, že největší vinu nese partner, tak to ani neřeším a asi bych to řešila uplně jinak. Jen ti vysvětluji, proč jsem na ni naštvaná, protože ho prostě uháněla, tudíž v tom má velkou část viny taky. Kdyby nenapsala první a byla to jeho snaha o ni, tak se o ní ani víc nezmiňuji.
2. No ja si trvám na svém, že kdyby jí napsal kam v jeho životě ona patří, tak by to pro mě bylo jednodušší. Zdůraznuji že jsem to po něm nechtěla! Napsala jsem, že jsem DOUFALA že ho to napadne. Což se samozřejmě nestalo a když jsem se na to asi o měsic potom zeptala jestli ji jako na její zpravy ještě něco napsal, že by to bylo asi vhodnější , odpověděl že ne, že ji nechtěl ranit víc.
3. No ohledně její inteligence jsi to asi odhadla stejně jako ja.
4. Asi tě zklamu, ale píšu o tom tady. S partnerem se v tom nehňácám, o tom jsme mluvili společně na začátku tak měsíc či 2 po a vše co jsem potřebovala jsme si vyjasnili - to byla mimochodem rada psycholožky. Od té doby se o tom vubec nebavíme. Já si vše řeším v sobě. Ani do něj nerýpu, ale on mě vidí ztrápenou a ta změna mého chování k němu nešla přehlédnout - to že jsme si přáli pořád s láskou krásná rána, dobré noci, líbali se na odchod z domu na příchod, objímali jen tak, pohladili se jen tak, volali si jen jak to jde v práci a tak.. To prostě potom nejde. A když to jednou přestaneš dělat, tak to jde težce najednou začít znova. A to je to, co jsem si tu chtěla nějak potvrdit, zda to vlastně má cenu či ne s něčím začínat. Vím, že je ted řada na mě, ale pořád jsem to nějak chtěla mít ujasněné než opět do něčeho budu investovat svou poslední energii.. to znechucení z něj prostě trvá, ale třeba se mi podaří se přes to nějak přenést, nedokážu to odhadnout.

Kdyby byla lepší než já v jakémkoli ohledu, tak to možná bude sebedestruktivnější pro mě v první chvíli, ale asi by to byla pro mě i motivace k nějakému zlepšení. Takhle když si představím ji, tak není co zlepšovat a z NĚHO mi je špatně, že na co by byl ochotný vlézt. Mimochodem tak se vyjádřili i ti, co o tom ví, že to by do něj nikdy neřekli, že si sníží laťku až tak nízko. Není to jen můj názor.

Ne vůbec to není jen o kg. Nerodila jsem taky s 50kg. Je to celkově o vzhledu, vkusu, starání se o sebe, úrovni vyjadřování, chování, opíjení, kouření, uhnat si s někým děti a pak koukat po druhých. Když to dáš všechno dohromady, tak ti z toho může vyjít bud holka na úrovni s 90kg nebo buranka s 90kg. A to je hodně velký rozdíl. Nehledě na to jak vím jak se můj partner staví k tlouštce, kdy vždy komentoval přítelkyně svých kamarádů, že „ta teda přibrala“ atd.. a to rozhodně nedosahovala ani 80kg.
Vezmi si tu jeho situaci - ses maximálně naštvaná na partnerku, protože se pohádáš. Jdeš na oslavu, kde chlastáš na max a konec si ani nepamatuješ, ale část večera se do tvé společnosti pořád cpe jediná holka holka, co na tobě celou dobu visí očima jak na zjevení, směje se tvým vtipům, jste oba opilí, takže spokojení. Má tam ale manžela, tak to asi nemůže rozjet naplno. V poledne se probudíš máš ještě asi 2promile a zase vidíš tu tvář své partnerky, která je na tebe navíc hodně příjemná, za krásný spánek, protože jsi slíbil, že budeš o půlnoci doma, abys ji ráno mohl trochu vystřídat, aby si alespon na 2h zdřímla, ale ona už nespala 36h kvůli tobě a ví, že dokud nevystřízlivíš na 0, tak ti dítě nenechá, takže ji asi čeká 48h nespát. Jenže ty máš hlavu plnou oslavy, jak sis pokecal s kamarády a co se tam stalo a jediný kdo to ocenil je ta v tom telefonu, co už ti asi po 3.píše, že jak jste si zapařili a jak se příště opijete ještě víc a má pro tebe maximalní pochopení a ještě ti připomene,co se tam všechno stalo,protože ty si polovinu z toho nepamatuješ.Tak s ní začneš psát a zjištuješ, že ona ti lichotí a moc se jí líbí jak chlastáš a jak jsi to tam včera rozbalil.. No a zbytek už ti ani nemusím psát.

@Anonymní píše:
Ne vůbec to není jen o kg. Nerodila jsem taky s 50kg. Je to celkově o vzhledu, vkusu, starání se o sebe, úrovni vyjadřování, chování, opíjení, kouření, uhnat si s někým děti a pak koukat po druhých. Když to dáš všechno dohromady, tak ti z toho může vyjít bud holka na úrovni s 90kg nebo buranka s 90kg. A to je hodně velký rozdíl. Nehledě na to jak vím jak se můj partner staví k tlouštce, kdy vždy komentoval přítelkyně svých kamarádů, že „ta teda přibrala“ atd.. a to rozhodně nedosahovala ani 80kg.
Vezmi si tu jeho situaci - ses maximálně naštvaná na partnerku, protože se pohádáš. Jdeš na oslavu, kde chlastáš na max a konec si ani nepamatuješ, ale část večera se do tvé společnosti pořád cpe jediná holka holka, co na tobě celou dobu visí očima jak na zjevení, směje se tvým vtipům, jste oba opilí, takže spokojení. Má tam ale manžela, tak to asi nemůže rozjet naplno. V poledne se probudíš máš ještě asi 2promile a zase vidíš tu tvář své partnerky, která je na tebe navíc hodně příjemná, za krásný spánek, protože jsi slíbil, že budeš o půlnoci doma, abys ji ráno mohl trochu vystřídat, aby si alespon na 2h zdřímla, ale ona už nespala 36h kvůli tobě a ví, že dokud nevystřízlivíš na 0, tak ti dítě nenechá, takže ji asi čeká 48h nespát. Jenže ty máš hlavu plnou oslavy, jak sis pokecal s kamarády a co se tam stalo a jediný kdo to ocenil je ta v tom telefonu, co už ti asi po 3.píše, že jak jste si zapařili a jak se příště opijete ještě víc a má pro tebe maximalní pochopení a ještě ti připomene,co se tam všechno stalo,protože ty si polovinu z toho nepamatuješ.Tak s ní začneš psát a zjištuješ, že ona ti lichotí a moc se jí líbí jak chlastáš a jak jsi to tam včera rozbalil.. No a zbytek už ti ani nemusím psát.

Osobně si teda myslím, že si možná rozuměli v tom buranství. Protože komentovat takto ženy kamarádů, to je buranství.