Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsme spolu 14 let, děti 10 let, 8 let a dcerka rok a čtvrt.
No a co od nás chceš? Brečíš tu, ale já tě litovat nebudu. Každý svého štěstí strujce.
Ahoj…je mi líto, že se takhle cítíš. Ale určitě v tom hrají velkou roli hormony. Čemu nerozumím je to, že píšeš, že do teď jste spolu byli šťastní. Vážně je to tak? Píšeš, že na kluky jsi byla sama, on dělal mrtvého brouka, nepomohl ti, nikam jste nechodili, cítila ses pod psa… Pak píšeš, že kluky bere na výlet a ty jsi doma, protože na to nemáš peníze? Opravdu takhle vypadá štěstí? Rozhoduj se sama za sebe, nenech se do ničeho tlačit, je možné, že stejně zůstaneš sama…i když mu to čtvrté dítě dáš. Byt tebou, uvažovala bych o antikoncepci, když už se vám „nehoda“ stala tolikrát. Držím palce, ať se z toho dostaneš a je ti líp. ![]()
Po tolika letech vztahu te nevezme na vylet, protoze ti to nechce zaplatit? Nebo proto, ze se na tebe zlobi? Interupce zamava s psychikou, I vztahem, paklize on veri na karmu apod, tak zrejme dite chtel. Proc nejste po tech x letech I detech svoji? Dej mu cas, zaroven chtej byt vice s rodinou, I vylety, tak snad uzna, ze se staras o vase deti, tak nemuzes pracovat. Asi bych mu rekla, jak to vsechno citim, aby vedel. A uvidis, no…
A vy se jako nejak nechranite? Promin ale 3× omylem otehotnet, to je nejak moc nahod
a jak ze nemas z matersky na vylety? To nemate finance jako rodina? Me cely ten vztah prijde nezdravy.
Tak ctu znovu, tak on to dite opravdu chtel, tak se nediv, nechalas mu zabit potomka. Nesoudim te, jen vysvetluju jeho mozne myslenkove pochody. Vice ho zapoj do domacich praci a I vychovy deti, at to nelezi jen na tobe. Ty si dej taky cas, idealne oddech, jestli bude moznost. Treba ti tato vase krize taky neco da, uvidis.
Hele fakt si vyřeš spolehlivou antikoncepci. Tolik nehod v tak krátké době, ne to není normální. Jinak asi bych popremyslela nad psychologem, s někým si pokecat ať tu interupci lépe zvládneš. A další dítě bych si určitě nedělala jen proto, že mě partner Psychicky depta. Prakticky tě vydira a snaží se tě k dalšímu dítěti dotlacit. Hodně štěstí.
Antikoncepci mám doma, ale co se narodila dcera, obrátil, je super otec vůči ní… ty peníze je problém můj, on by je dal, ale neumím si říct a pak byly taky výčitky, když jsem měla rodičák 7100,– že mi párkrát řekl, jak to že neumím s tím vyjít… platí bydlení, tohle mi zbyde na jídlo, plíny, mlíko, oblečení, telefon… ale peníze mi vždy dal, to já si o ně neumím říct…
Dvakrát jsme si dávali pozor, po narození dcery jen kondom, praskl
@Anonymní píše:
Antikoncepci mám doma, ale co se narodila dcera, obrátil, je super otec vůči ní… ty peníze je problém můj, on by je dal, ale neumím si říct a pak byly taky výčitky, když jsem měla rodičák 7100,– že mi párkrát řekl, jak to že neumím s tím vyjít… platí bydlení, tohle mi zbyde na jídlo, plíny, mlíko, oblečení, telefon… ale peníze mi vždy dal, to já si o ně neumím říct…
V normálním vztahu by ses nemusela peněz doprošovat. Na jídlo pro 5 osob by měl automaticky a sám posílat peníze
Takže ne, tohle opravdu není tvůj nedostatek, ale JEHO!!
No, dej mu opravdu cas na zpracovani, musi to byt pro nej tezke. Taktez ale I pro tebe. Mozna kdybyste si to v klidu vyrikali, bylo by lepe.
Ahoj,
nechtěla jsem psát na emimino, ale už nemůžu, třeba mě někdo řekne, bude to dobrý a já se vyhrabu ze sra. ček. Je mi 35, chlapovi nejsme manželé 40. Máme tři děti. Dva kluci plánovaní po necelých dvou letech. Pak jsme si dávali pozor, to byla chyba. Když bylo nejmladšímu 4 roky, šla jsem na potrat… s klukama bylo peklo, když byli malí, byla jsem já vězeň doma, nikam jsme nechodili, až když malému bylo 3 roky, pro mě to mateřská bylo peklo. Jsem tvor, co potřebuje lidi okolo sebe, nebyly ani kámošky (ani nejsou - ty s dětma)… chlap mě tenkrát nepodržel, dělal mrtvýho brouka, neřekl, že to zvládneme a tak. Pak přišla dcera - zas omylem, milujeme jí, jsem šťastná, že jí máme, nechala jsem si jí kvůli muži, abych mu zas neublížila. Teď, když byl jí rok, zjistila že jsem zas těhotná. Použili jsme kondom, ten praskl, do 12 hodin postinor, evidentně nezabral. Muž mi řekl, že jestli nechci že jestli nechci 4 dít, že to chápe, že by byl malý věkový rozdíl, že mě bude milovat i tak. Zas na druhou stranu říkal, že to dáme… Den interrupce mi psal, ať si to rozmyslím, tlačil na mě, ale já už byla v nemocnici, nedokázala jsem to vzít zpět. Přišla jsem si, že už jsem stará, dceru jsem dala hlavně proto, že už jsem si říkala, že je to naposledy, vyroste a bude pohoda, nejsem mateřský typ, nejsem stavěná na velkou rodinu… prostě jsem to udělala, myslela jsem si, že mě miluje, chápe… když jsem se vrátila, choval se ke mě, jak největšímu póvlu, co jsem to udělala, přestože říkal, že to dá, že mě chápe, miluje a tak… teď je to měsíc. Kluci jsou týden na táboře… vyhýbá se mi, buď byl furt v hospodě nebo na chatě (přes noc)…jen brečím, je mi vnitřně prázdně, bojím se karmy (o které furt mluví), chybí mi kus sebe. Když jsem mu to řekla, byl hnusný, že mám co jsem chtěla, že nechápe, proč mi chybí dítě, když jsem to tak chtěla. Chybí mi ta duše, i když jsem tam šla rozhodnutá, smířená, ale strašně to na mě dolehlo, asi lituju, ale nevím, jestli z vlastní vůle, nebo kvůli němu… vztah jde do háje, vůbec spolu nejsme, když už, tak se hádáme… řekl mi, že k sobě nepatříme, že oba máme jiný názor na svět, nejen kvůli potratu. Do té doby jsme byli šťastní… Nedokážu si představit, že se rozejdeme (je moje 2/3 života), nezvládám to, Krom toho jsem přecitlivělá, hormony, furt řvu a jsem protivná… vím, že pomůže jedině čas, ale je léto, čas výletů, on bere kluky, já sedím doma (bez peněz, protože z mateřský nemám na výlet)… jen řvu a bojím se konce, nehledě na to, že mám pocit prázdnoty a nevím co s tím. Chtěla jsem zas začít běhat, ale chlap nemá čas hlídat dceru… Nevím co se sebou, mám strašný deprese a nejbližší člověk v mém životě na mě kašle… a začala jsem nějak moc pít, což není řešení, ale potřebuju utlumit svědomí a pocit, že mě možná nemiluje… Kdo mě odsoudí, chápu, ale ten jsem jen vnitřně prázdná a moc nešťastná…
A v slabé chvilce jsem mu slíbila 4 dítě, až dcěři bude 2,5-3 roky, bylo mi ho líto, on to bere tak, že to musíme karmě vrátit, aby nám „odpustila“, ale vnitřně vím, že a čtvrté dítě se vůbec necítím, že by to bylo kvůli němu, přes mé přesvědčení… on se to drží jak klíště, nevím co s tím, ale zpět to vzít nemůžu, to bych ztratila navždy…