Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše:díkynějaká zkušenost není?
Asi se zamysli nad tím, jestli zvládneš rodinu uživit sama. Nemůžeš čekat, že bude v 70 letech zcela určitě ještě pracovat, přitom vám dítě bude třeba chtít jít na vysokou.
@Anonymní píše:díkynějaká zkušenost není?
Má osobní ne. Sousedovi se stalo to samé - je z něho vzorný otec (ač zprvu nadšený rozhodně nebyl), který má vnouče stejně staré jako vlastní dítě.
@radkka píše:
Jak se to stalo? Celkem jeho obavy chápu, pět dětí je dost a v jeho věkuTrochu bych se bála o jeho duševní zdraví, strach, že přijde o práci, kterou v padesáti bude pravděpodobně těžce shánět není zrovna malá tíha, spolu se zodpovědností, představou, že na maturáku mého dítěte budu vypadat jako jeho děda, možná tam sotva dojdu… no
tak 5 děti to jo, ty dvě už jsou dlouuuuho z domova, ale to se take pocita…prave tyto obavy co pisete ma take…a opravdu s tou praci je to tezke, ted pracuje od ledna na ičo, ale nbudoucnost teto pizice zacina byt nejista a vim ze predtim rozesilal spusty zivotopisu a nic-trouba tam psal datum narozeni, jednou datmu narozeni v zivotopise,,omylem,, napsal ze je mladsi a hned se nekdo ozval…je to tezke…zase dńa druhou stranku, syn bude za 8 let plnolety za 10 let treba z domova…prave vubec nevim…v takove situaci jsem byt nechtela…
je to tezke…necekma ze mi tady da nekdo pozehnani at uz k tomu rozhodnuti, nebo k druhe variante, spis me zajimal nazor, dekuji za ten Vas…
@Anonymní píše:
DObrý den, nebyl někdo někdy v podobné situaci? Mám doma dvě malé děti, manžel bude mít přísští rok 50 let, je starsi o 17 let… A nyni jsem zjistila ze jsem tehotna… Nejsem materialistka, ale vubec nevime co delat, pritel se uz tesi na vnoucata (ma dve dospele deti z prvniho manzelstvi) a dalsi páté dítě nechce, já bych plánovat třetí dítě nechtěla ale přišlo to samo, což je pro mě něco jiného, jen teď nevím co dělat…o dítě se starat do 70 ti let?chtěl by abych šla na miniinterupci a já pořád nevím, našetřeno nic nemáme, práci v jeho věku…nyní pracuje, ale je to velmi nejisté, také už na něm vidím že chce často už svůj klid, že už ty dvě malé děti jsou pro ně zátěž, ikdyž se stará perfektn…Já řekla že na interupci jít nechce, ale upřímě váhám…Nebyl někdo z Vás v podobné situaci? 2 malé děti 4 a 9 let, věk, peníze, práce, pronajatý malý byt, dluhy…jsem bezradná… Prosím neodsuzujte…jen hledám někoho kdo nebyl v podobné situaci
No takhle. Ptát se proč k tomu došlo je asi zbytečné, teď už. Napsala bych si pro a proti.
NEGATIVA BYCH VIDĚLA
Pozitiva teď pravděpodobně nevidíš žádná, v tom šoku. Pokud je ale reálné se do bytu naskládat a zvládnout to finančně, pak bych byla pro aby jste si miminko nechali. Brala bych to jako svoji povinnost, když bych nebyla schopna zajistit se tak aby se tohle nestalo. Možností je v dnešní době nepřeberné množství… - -
@Jana206 píše:
Děti 4 a 9 let už podle mě nejsou malé, ale docela samostatné. To, že mu bude příští rok padesát, podle mě není překážkou mít dítě, v dnešní době. Když si pořizuješ rodinu se starším chlapem, musíš počítat s tím, že už na děti nebude mít zákonitě tolik času a energie.
Udělej to, jak to cítíš. Těžko radit, pronajatý byt nevidím jako překážku, pokud jsou vyhlídky dlouhodobého nájmu, ne každý má na vlastní bydlení. Co se týče dluhů, záleží, kolik a v jakém rozsahu, ale na každé vyživované nezletilé dítě mu musí zbýt určitá nezabavitelná částka a kdybys byla jeho manželka, tak i na Tebe. Kdybych to cítila tak, že bych na interupci jít nechtěla, dítě bych si nechala i za cenu, že s ním zůstanu sama. Alimenty na tři děti, z toho jedno školní a to mladší brzy taky, nejsou málo.
Pokud to ale cítíš tak, že je pro Tebe na prvním místě vztah s partnerem a respektování jeho názoru i přesto, že už k početí došlo(a byli jste u toho oba),tak jdi na potrat.Ale aby sis to jednou nevyčítala.
Děkuji za názor, ano dluhy na soc a zdravotnim, tudiz ani duchod mit nebude, pokud se nestane zazrak…takze problem je tento co se tyce dluhu…
Alimenty…urcite by me neopustil to vim ted..do budoucnosti nevidim, mozne je vse… Na prvním místě jsou pro mne vzdy děti NIKDY ne chlap ale neverim si, to bude asi to cele…
diky za nazor! ![]()
Zakladatelko, a jaké máš možnosti Ty? Chodíš už do práce po RD s menším dítětem, máš smlouvu na dobu neurčitou nebo aspoň vyhlídku dlouhodobé práce?
Jako ideální možnost vidím odkládat dětem na vzdělání už teď formou nějakého spoření. Když je víc dětí, je jasné, že jim rodina ve většině případů nedokáže zajistit vzdělání na vysoké škole tak, aby nemuseli na nic sáhnout a potom ještě našetřit na baráky, ale já to nepovažuji za nic tragického. Nejpozději na vysoké škole by se měl člověk zapojit do pracovního procesu a studium si z části financovat sám. Pokud to nepůjde jinak, studovat externě. Vaše dítě by nebylo první ani poslední.
Mě spíš fascinuje, jak se tu každý už pomalu při narození dítěte ohání tím, jak to bude na vysoké škole. Ale každý nemá na to, aby měl vysokou školu, i přes to, že úroveň vzdělávání celkově klesá.
@Anonymní píše:
tak 5 děti to jo, ty dvě už jsou dlouuuuho z domova, ale to se take pocita…prave tyto obavy co pisete ma take…a opravdu s tou praci je to tezke, ted pracuje od ledna na ičo, ale nbudoucnost teto pizice zacina byt nejista a vim ze predtim rozesilal spusty zivotopisu a nic-trouba tam psal datum narozeni, jednou datmu narozeni v zivotopise,,omylem,, napsal ze je mladsi a hned se nekdo ozval…je to tezke…zase dńa druhou stranku, syn bude za 8 let plnolety za 10 let treba z domova…prave vubec nevim…v takove situaci jsem byt nechtela…![]()
je to tezke…necekma ze mi tady da nekdo pozehnani at uz k tomu rozhodnuti, nebo k druhe variante, spis me zajimal nazor, dekuji za ten Vas…
Nebrala bych od něj přání interupce zle a v klidu bych si promluvila, vypadáš rozumná, řešení je jen a jen na vás, myslím, že se dokážete rozhodnout racionálně a správně
I ty dospělé děti se počítají, dovedeš si představit, že jsi vychovala 4 děti a v padesáti máš „na krku“ další? Už potřebuješ klid, odpočinek a zase jsou všude plínky, dudlíky, pláč, hračky, bordel…
@luffinka píše:
No takhle. Ptát se proč k tomu došlo je asi zbytečné, teď už. Napsala bych si pro a proti.
NEGATIVA BYCH VIDĚLAPozitiva teď pravděpodobně nevidíš žádná, v tom šoku. Pokud je ale reálné se do bytu naskládat a zvládnout to finančně, pak bych byla pro aby jste si miminko nechali. Brala bych to jako svoji povinnost, když bych nebyla schopna zajistit se tak aby se tohle nestalo. Možností je v dnešní době nepřeberné množství… - -
- počet dětí a věk partnera i když ten věk v dnešní době není nic neobvyklého
- dluhy - v jaké výší a bylo by to finančně zvládnutelné? Bála bych se že partner přijde o práci a v jeho věku bude asi hodně složité si najít novou. To by pro mě byl strašák
Dekuji, prave tyto negativita vidime oba…do bytu se nskladame, to je asi ten,,nejmensi,, problem…dluhy a vek to je ten nejhorsi problem…ja bych miminko zvladla, jsem mlada…muj otec ma 5 deti a je skoro stejne stary jako muj skoromanzel…taky je ma male, dokonce i hodne male…a vim ze to lehke nemaji… Ja se nikdy na budoucnost nedivala, jako bych ani nechtela a ted jsem opak…a to je asi chyb…moc premyslet…ale prijde mi nezodpovedne nic neresit v dnesni dobe… ![]()
Holky vsem dekuju za respekt a nazory…jste zlate ![]()
Když si představím mého taťku, který měl ve 42 letech mrtvici, od 50 invalidní důchod. A uživ tři děti třeba z 12 tis důchodu. Prostě budeš muset dřív nebo později zajistit rodinu Ty. Za 15 let jde Tvůj manžel do důchodu, to bude tohle nenarozené na střední, ty dvě možná na VŠ. Já bych si ho nechala, ale počítej s tím, že se budeš muset sakra ohánět.
Příspěvek upraven 30.05.17 v 10:28
@Anonymní píše:
Děkuji za názor, ano dluhy na soc a zdravotnim, tudiz ani duchod mit nebude, pokud se nestane zazrak…takze problem je tento co se tyce dluhu…
Alimenty…urcite by me neopustil to vim ted..do budoucnosti nevidim, mozne je vse… Na prvním místě jsou pro mne vzdy děti NIKDY ne chlap ale neverim si, to bude asi to cele…diky za nazor!
Tak znám člověka, který má dluhy na sociálním a zdravotním pojištění(z doby, kdy se pokoušel podnikat a nevyšlo to, dluhy postupně splácí) a pobírá invalidní důchod 1. stupně, rozhodně toto nebylo překážkou. Je ale fakt, že už by ho ani nenapadlo pracovat na IČO, od té doby, co se dostal díky pokusu o podnikání do těchto problémů, je normální zaměstnanec, už na dobu neurčitou. Každý ty podnikatelské buňky prostě nemá. Jako zaměstnanci se mu daří, zvládne živit rodinu, i když mu určitou částku na ty dluhy odpočítávají(a na nezletilé děti je nezabavitelná částka, přes kterou jít nemůžou).
Držím pěsti, ať se rozhodneš správně. S partnerem bych probrala možnosti, jak ty dluhy nějak eliminovat, konsolidovat, jestli by nebyla možnost oddlužení. Jestli by nepomohla změna práce(záleží, jaké má možnosti, zkušenosti).
A také bych zvážila možnosti svoje, co a jak. Jestli bych po dobu, co budu ještě doma, neměla možnost nějaké rekvalifikace nebo rozšíření si vzdělání.
@radkka píše:
Nebrala bych od něj přání interupce zle a v klidu bych si promluvila, vypadáš rozumná, řešení je jen a jen na vás, myslím, že se dokážete rozhodnout racionálně a správněI ty dospělé děti se počítají, dovedeš si představit, že jsi vychovala 4 děti a v padesáti máš „na krku“ další? Už potřebuješ klid, odpočinek a zase jsou všude plínky, dudlíky, pláč, hračky, bordel…
Dekuji, oproti zakladatelce tohoto tematu asi rozumnejsi budeme
to co pisete je kruta pravda, ktera me v noci probouzi…Bud si dite nechame a budou nosni mury s obavy o budoucnost deti pokracovatm, nebo dam na tatinka a bude vse po staru…a nelibi se mi ani jedna varianta, ale rozhodnout se musim co nejdrive…
prvni dny jsem nevahala ani me interupce nenapadla, ale cim vice premyslim tim se to vse meni…
My mame dva kluky a ted ve 42 jsem mela treti, zcela planovane a pracuju taky. 70 let neni absolutne zadny vek pokud o sebe clovek dba, to je zaklad. Jste evidentne oba zdravi, jinak by jste neotehotneli jeste neplanovane. Na potrat by me za takove situace nedonutil nikdo ani omylem. Nejsi rozhodnuta, takze by sis to vycitala cely zivot…
Manžel, 46let ( já jsem o 15l. mladší), máme dohromady 5dětí. On 2 dospělé z 1.manželství, platí vysoké alimenty, děti chodí k nám na víkendy, já děti 6 a 9l. z prvního manželství, bydlí s námi a společně máme roční dítě - neplánované, počaté v době, kdy byl bez práce, znali jsme se pár měsíců, já ještě nerozvedená, budovala jsem si kariéru po návratu z RD, bydlela jsem sama s dětmi. Prostě prekérka, zvažovali jsme potrat. Nakonec jsme se zodpovědnosti nezbavili a jsme spokojení
i když pohoda to není, platí se hypo, alimenty, půjčky…
Držím palce!
Anonym- citlivé info
@Jana206 píše:
Tak znám člověka, který má dluhy na sociálním a zdravotním pojištění(z doby, kdy se pokoušel podnikat a nevyšlo to, dluhy postupně splácí) a pobírá invalidní důchod 1. stupně, rozhodně toto nebylo překážkou. Je ale fakt, že už by ho ani nenapadlo pracovat na IČO, od té doby, co se dostal díky pokusu o podnikání do těchto problémů, je normální zaměstnanec, už na dobu neurčitou. Každý ty podnikatelské buňky prostě nemá. Jako zaměstnanci se mu daří, zvládne živit rodinu, i když mu určitou částku na ty dluhy odpočítávají(a na nezletilé děti je nezabavitelná částka, přes kterou jít nemůžou).Držím pěsti, ať se rozhodneš správně. S partnerem bych probrala možnosti, jak ty dluhy nějak eliminovat, konsolidovat, jestli by nebyla možnost oddlužení. Jestli by nepomohla změna práce(záleží, jaké má možnosti, zkušenosti).
A také bych zvážila možnosti svoje, co a jak. Jestli bych po dobu, co budu ještě doma, neměla možnost nějaké rekvalifikace nebo rozšíření si vzdělání.
prave ze to nejsou dluhy z podnikani ale hloupa nezodpovednost…takze zamestnanec byt nemuze, protoze by mu asi nic nezbylo…proto podnika…ja jsem v insolvenci, ale za 2,5 roku mi konci, budu bez dluhu, mam vystudovanou zdr. skolu…ale s detmi je tato prace nerealna-osetrovatelka muze delat prevazne 3 smenny provoz…chci si udelat kurz chuvy a pracovat v MS na ranni smeny, teda mela jsem to nyni v planu…ale muzu si jej udelat kdykoliv…
no..ještě to promyslíme
Díky!!!
@Anonymní píše:
Dekuji, oproti zakladatelce tohoto tematu asi rozumnejsi budeme![]()
to co pisete je kruta pravda, ktera me v noci probouzi…Bud si dite nechame a budou nosni mury s obavy o budoucnost deti pokracovatm, nebo dam na tatinka a bude vse po staru…a nelibi se mi ani jedna varianta, ale rozhodnout se musim co nejdrive…
prvni dny jsem nevahala ani me interupce nenapadla, ale cim vice premyslim tim se to vse meni…
To je na tom to nejhorší, že se musíš rozhodnout rychle… Hodně sil ![]()
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.