Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já plánovat chci, on ne
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.3.12 15:30
Já třeba taky nerada plánuju páč když to mám naplánované moc dopředu tak to většinou nevyjde nebo se podle toho pak musí korigovat další aktivity. Ale když chci jít s kámoškou tak si to sní dohodnu a oznámím mu to aby o tom věděl a mohl se taky přizpůsobit. Ale určitě nenaučíš člověka plánovat když na to není a neřeší co bude zítra. Nebo dělám to že mi příbuzní napíšou že tehdy a tehdy je akce tak mu to řeknu připomínám mu to když se to blíží a pak vyrážíme společně. Nebo to skus plánovat piš to do společného kalendáře a on se buď přisůsobí nebo ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.12 15:32
Já mám taky ráda jasno, co bude. Pracuju, máme čas lajnovaný spoustou pravidelných aktivit a mně to vyhovuje. I víkendy a dovolené mám ráda rámcově zpracované, úpravám a improvizacím se nebráním a občas naplánuju, že „nic naplánováno není a uvidí se“. Můj partner to respektuje, dřív byl sice typický „jánevím“ a „neptejsemně“, ale teď už moji „tvorbu diagramů a grafů“ oceňuje (a např. platí kreditku a pojistky včas a sám).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.12 15:34
U nás zas plánuje manžel víc než já. Mě vyhovuje, rozhodnout se ten den. Podle počasí a tak. Ale zas to není nic zásadního, proč bychom se nemohli dohodnout.
Pokus se chvíli nic neplánovat a holt si se tam dohodni něco s kamarádkou. Aby si přítel uvědomil, že je dobré občas říct, jak si představuje víkend a tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ncc1701
13.3.12 15:38
Souhlas s Aladinou, plánuj dál, ale s kamarádkou 
Určitě zjistí, že by i on se mohl zapojit do plánování, aby si tě užil
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.3.12 15:39
Kallkapa píše:
A ty pracuješ? Kolik Ti je let?
ano i studuju, ale pořád toho času mám víc jak on, mně bude 25, jemu 27.
- Citovat
- Upravit
13.3.12 15:43
Tak já také mám ráda, když vím, kdo kdy příjde, co bude a kdy to skončí..Ale zase na druhou stranu by mi docela lezlo na nervy, kdyby mě někdo bombardoval takovýma otázakama..
Proč se ptáš co bude? To je jako bys ho nutila něco pro tebe vymýšlet..Tak jestli potřebuješ program, tak se ho zeptej : nechceš o víkendu dělat to a to? Co kdybycho jeli tam a tam?…tím se nejlépe dozvíš, zda se bude něco dít, nebo nic a tudíš můžeš jít po svých aktivitách..
To samé večer..oznámit - večer chci jít s Mařkou do kina - mám to odložit nebo budeš pracovat??..
Prostě neházet odpovědnost za dění na něj..jen se přizpůsobovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.12 15:47
Já mám takhle plánovitého otce, bylo to na zbláznění, třeba na Vánoce vytvářel rozpisy, co budeme dělat - podotýkám, že jsme s bratrem byli v tu dobu již plnoletí. Nebo když byl po operaci, naplánoval, že bude hrabat sníh z auta v 15:00. Nabízeli jsme s manželem pomoc, ale až kolem 6, nepřipadalo v úvahu. Moje kamarádka si taky všechno plánuje.Problém je, že ti lidé se pak často neumějí smířit s tím, že něco nejde(viz. naši v Chorvatsku - vichřice jak blázen, ale táta měl plán jít do městečka - tak šli, až mamku odfoukl vítr a hodně si rozbila koleno).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.12 16:05
...
… jsem nervózní, protivná, naštvaná…
jakoby ten nedostatek plánování tohle všechno vyvolával, ano?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.3.12 16:12
lonette: tak zas takový magor nejsem 
Já aktivity vymýšlím pořád, proto mě to už nebaví. Navíc chci, aby se do toho trochu zapojil.
Opravdu nepotřebuju rozpis, spíš jen něco nadhodit. Byla bych spokojená, kdyby mi v pondělí řekl, že v týdnu bychom mohli do kina, sice neví kdy, ale prostě v týdnu někdy bude kino. Stačí!
O víkendu půjdeme na výstavu a pak na kafe! Opět, spokojenost. Nic víc vážně nechci. Určitě ne papír, časy a jedeme!
On je spíš problém v té jeho práci. Pracuje 15h denně, spí 4hodiny a nikdy neví, kdy bude muset co dělat. Vidím, že to tak mají i jeho kamarádi architekti, jeden měl černo pod očima a říkal nám, že jede 3 dny v kuse, že mají uzávěrku na stavbu. Přítel dělá ale ještě náročnější práci a k tomu pomáhá kamarádům, teď jim dělá dům a kamarádce byt. A jakmile někdo zavolá, on musí jet/sednout k pc. Takže prostě plánovat moc nemůže, ale zase mi nepřjde, že bych toho chtěla tak moc?
Vždyť moji rodiče si taky řeknou, že o víkendu pojedou na kolo. Nebo kamarádka si s přítelem řekne, že půjdou na večeři a pak do divadla…přeci je to přirozené, nebo jsem magor?
Nechci aby mi v pondělí odevzdával harmonogram týdne 
Jen se chci na něco těšit. Mám plno stresů ve škole, v práci a chvíle volna si chci nějak užít a těšit se na ně, no. Asi jsem cvok
- Citovat
- Upravit
13.3.12 16:17
Tak když to takhle popíšeš, tak to vypadá akorát na to, že on na to opravdu nemá ani pomyšlení a vize, že pokud se mu vyvrbí volno ,nebude dělat lautr nic je pro něj lákavá..
Neměla bys to brát tak osobně - jakože se cítíš opomíjená..Jste spolu krátce..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.12 16:23
Já mám doma to samé, všechno plánuju já. Když má takhle náročnou práci, to vidím u manžela, tak prostě ve volnu chce vypnout. JEden den potřebuje třeba jen odpočívat, ale pak když navrhneš nějaký program, tak bude souhlasit ne?? S divalem to řeším tak, že vyberu představení, zeptám se zda má volnoa koupím lístky a napíšu mu to do diáře. Určitě to není tím, že by tě neměl rád, jen toho má moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.12 16:24
Možná si zkus plánovat program ty (společný víkend) a až se bude termín uskutečnění blížit tak ho s tím naplánovaným programem teprve seznam
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.3.12 16:39
Já si nemyslím, že mě nemá rád, vím a vidím, že je do mě opravdu zamilovaný. Jen je tohle pro mě trochu problém a nevím, jestli to dokážu nějak změnit.
Vůbec není problém ten, že by něco dělat nechtěl. V tom je zlatej. Kdybych řekla, že chci jít plavat, půjde. Na výstavu půjde, do kina, do divadla, na jídlo - na vše ale musí mít čas, samozřejmě. Jde o to, že v sobotu snídáme a nikdo neví, co bude dál. Pak něco třeba navrhne na dopoledne a odpoledne zase nevíme. Minulý víkend jsem se ani jednou nezeptala „co budem dělat“ a byl strašně spokojený. Víkend to byl mimochodem super. Ale kdyby mi to řekl už v týdnu, tak já se tři dny těším, jak to bude super a co všecno budeme dělat a nabije mě to pozitivně jako nic jinýho. Takhle jen čekám a čekám…
Já moc věcí vymýšlet nemůžu, dělám to, ale většinou se dozvím, že NEVÍ, jak to bude s časem.
V podstatě mi ho je líto. On opravdu neví. Kolikrát musel jet domů (tj. 400km od Prahy), protože se něco po… na stavbě a on to musí řešit. A je po víkendu. Já se nezlobím, nevyčítám, chápu…ale 25let jsem zvyklá na plánování, byť sebemenší. Asi jsem moc stará na to, aby se ze mě stal absolutní neplánovač
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky,
raději anonym, mohl by se sem dostat. Řeším takový problém - aneb jak se změnit. S přítelem jsem krátce, 3 měsíce, známe se půl roku. Bydlíme spolu.
Prostě taková jsem od mala. Včera jsme se pohádali, já se zeptala, co budeme dělat o víkendu, chci se na něco těšit…a on že neví a že doufá, že se nebudu ptát, že prostě budeme spolu. To je fajn, ale já jsem nervózní, protivná, naštvaná…stačilo by si říct, že půjdeme tam a tam, mohli bychom jít na večeři a nebo si zasportovat. Ne, problém!
Vše je v pohodě, ale silně narážím(e) na jeden problém. Já jsem člověk, co rád plánuje. A nemyslím stylem: za rok bychom mohli do Norska…to dělá i on. Jenže já potřebuju mít naplánováno skoro všechno
Jak to máte vy? Dá se naučit věci neplánovat? Já na to asi fakt nejsem stavěná, ale třeba to změním.
I v týdnu je to hrozný, nikdy nevím co bude, až přijde z práce. On se obhajuje svou prací, že to tak prostě je a nikdy to nebude jiné, je architekt. To je pěkný, ale já mám svůj život a jelikož se vidíme málo, byť spolu bydlíme, tak mi je blbý jít večer s kamarádkou, když on zrovna bude doma a nebude muset pracovat.
A on to nechápe