Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Tobě by nejvíc pomohlo, kdybys přestala hrát divadlo, že je vlastně vše ok. Ne není, a semele tě to. Rozvedˇse.
Přijde mi, že jsi sama svým největším nepřítelem. Nehledě na to, kolik jsi v životě potkala narcistů a kolik ještě potkáš.
Mam deti, cely zivot pracuji. Divadlo uz nehraju, rozvod je beh na dlouhou trat, kdyz se nemas kam odstehovat. Ted „jen“ potrebuji poradit, co treba Vam pomohlo na zacatku rozchodoveho abstaku, cim jste si delaly radost. Vim, ze to potrebuje cas.
@mokkk píše: Více
Trosku tvrdy soud, nemyslite? Vy vzdycky predem vite, jak co dopadne? Ja ne, mea culpa.
@Anonymní píše: Více
Ale ona má pravdu. Více méně sis sama začala ubližovat, když jsi přistoupila na divadlo s manželem a pak si našla ještě ženatého milence. Místo toho, aby ses rozvedla a dala se dohromady, ses uplacírovala ve dvou vztazích, z nichž každý jednotlivý je na prd a dohromady je to vyloženě smrtící kombo. Vždycky je kam jít, jen jde o to, jak moc jsi ochotná přechodně snížit standard, než se postavíš na vlastní nohy a vrátíš se zpět. Píšeš bez hrubek, nebudeš úplně marná si myslím a uživíš se. Jen to chce najít odvahu do toho říznout. A upřímně, právě ten příčný řez tě zabaví natolik, že zapomeneš truchlit i po tom druhém kurewníkovi.
@Parvaneh píše: Více
Dekuji za rozbor, ted uz tohle vsechno vim taky. Kroky delam, ale presto bych rada nasla nejakou radost na te ceste k uzdraveni. Netruchlim, ale abstak je to hrozny.
Neumíte si vybrat sama sebe. Vždycky si vyberete je. Nebo někoho jiného. Ne sebe. Naučte se vybírat si sebe, považovat sama sebe za důležitější, než je získat a udržet si nějakého chlapa a pravděpodobně tyhle typy začnete vyloženě odpuzovat… Jinak si myslím, že děti vám dost poděkují, že jste zůstala. Není nad to, když rodiče svým přístupem ukazují dětem, že je v pořádku být v nefunkčním vztahu. A děti bohužel vždycky cítí, že ten vztah je nefunkční…
@andiedvorakova píše: Více
Souhlasim. Vyrostla jsem v něčem podobném. Tata si dělal co chtěl a mamka se to snažila udržet. Do dnes mam sama problémy s hranicemi. Byla bych raději kdybych ji viděla se umět prosadit, i za cenu hádek nebo rozvodu.
Zacla bych tim, ze zacnu chodit na terapii. Co v Tvem zivote zpusobilo, ze se dobrovolne vrhas do takovych vztahu nevime a dokud se sama nenajdes, tak budes opakovat stejne chyby.
Abstak myslis po nekterym z tech dvou? Pokud ano, tak to je presne to, nad cim bys mela premyslet. Jak muzes mit abstak po nekom, kdo se k Tobe choval takhle zle? Vazne bych zacala tady.
Odchazela jsem od chlapa co delal taky hnusny veci a zadna radost tam proste nebyla, jen prace na sebe a znovunalezeni sve hodnoty.
Radost prisla casem ze zjisteni, kolik toho clovek zvladne sam a pak casem i novy partner.
Dneska jsem stastna, ze jsem odesla a muj zivot sw vubec neda srovnat s tim, jak jsem prezivala pred tim.
Zacni od sebe, to je jedina spravna cesta ![]()
Ani věk a zkušenost tě neochrání před špatnými kroky
Prosím o pomoc pro sebe. Žiju v nefunkčním manželství s manipulátorem, před x lety mi definitivně došlo (po tom, co mne kontaktovala milenka mého muže a že nebyla první), že manželovi nemohu věřit a pro sebe jsem emočně i fyzicky vztah ukončila. Kvůli dětem, bydlení, jeho rodině jsem stále „hrála“ divadlo a zůstala. Bydlíme vedle sebe, ne spolu.
Toužila jsem po lásce, emocích (kterých manžel není schopen) a tak se stalo, že jsem po 2letém nadbíhání jednoho známého (ženatý, s dětmi) podlehla a řekla si, že když nastavíme hranice jednoduše, tj. já neohrozím tvou rodinu a ty mi na oplátku řekneš, až budeš chtít nějakou další a nebudeš mě podvádět (ano, tohle je moje slabé místo), tak že to může fungovat.
A zdánlivě fungovalo, více než x let. Jenže pak to prasklo a já zjistila, že podvádí nejen svou ženu se mnou, ale také už skoro x roky s další holkou. A najednou mi to docvaklo, další manipulativní narcis v mém životě. Ach jo, vyhledávám si stejné typy, protože jsem na to vlastně zvyklá. Nesuďte mě, prosím, vím, že jsem si to způsobila sama svou naivitou, nízko nastavenými hranicemi, vím, že to bylo špatně a věděla jsem to celou dobu. Rozcházela jsem se s ním opakovaně a vždy mě znova přitáhnul zpět krásnými řečmi, jezdil za mnou, psal a psal, až jsem znovu a znovu podlehla. Kdo by po mnoha letech emočního půstu byl tak silný, aby to zvládnul? Já očividně ne.
Teď to hrozně bolí, strašně a strašně. Odřízla jsem ho, ale nemůžu moc jíst, už mám dole 5 kg (jupíí, aspoň něco zdánlivě pozitivního). Čtu spoustu rad, poslouchám spoustu „návodů“ na šťastný život, jak si nastavovat hranice, ale zatím nemůžu vůbec najít nějakou radost. Funguju, co jiného mi zbývá, ale spíš přežívám než žiju.
Můžete mi některá, která jste zažila něco podobného napsat, co Vám třeba pomohlo? Budu ráda za jakýkoliv typ. Děkuju.
Příspěvek upraven 11.08.26 v 10:34