Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak můžu pomoct
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.11.24 09:52
Myslím si, že k tomu, co jsi napsala, nejde moc co dodat. Ukazuje se na tom zase jen to, že nakonec každý musí pomocnou ruku hledat na konci svého ramene a nemůže spoléhat na to, že ho z trablů pomyslně vytáhne někdo jiný…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.24 10:06
Myslím, žes udělala vše, co bylo v tvých silách, ten poslední krok musí udělat dcera sama. Buď jí nadále oporou, ať má jistotu, že k tobě může kdykoli přijít, ale obávám se, že víc udělat nemůžeš. A zkusila bych to maličko i přes vnouče - říct dceři, že její dítě se bojí chodit domů a raději je u tebe. Protože jedna věc je nechat se psychicky ničit a týrat, druhá věc je nechat v tom vlastní dítě.. Ach jo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.11.24 10:08
No a co zkusit s dcerou dohromady zavolat do kruhu bezpečí? Pokud se jí podaří nalomit a zavolat tam. Popřípadě se poradit tam co s tím dělat. Nicméně, pokud dcera nechce a dobrovolně zůstává ve vztahu kde nejspíš oba dva rodiče ohrožují vlastní dítě, tak s tím nic neuděláš. Ona musí chtít, ona se musí kousnout.
- Citovat
- Upravit
13.11.24 10:10
Tohle si musí dcera holt rozhodnout sama. Když jí nevadí, že dítě to vidí a musí v tom vyrůstat, tak cona to říct. Neuděláš bohužel nic. Pomoc si jí nabídla, víc udělat nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.24 13:08
Nejhůře chtít pomoci někomu, kdo o to v podstatě nestojí. Nevím, jak bych poradila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.24 13:20
V tvém příspěvku, zakladatelko, chybí podle mě to zásadní - co je důvodem, že dcera nechce od partnera odejít? Podle toho lze pak radit… Jestli můžeš něco udělat, tak nadále s dcerou o tom mluvit. O jejích problémech. Naslouchat. Rozebírat její důvody, proč nechce nebo nemůže. Pochopit její způsob uvažování. Teprve potom se s tím dá něco dělat. Hlavně ona si musí uvědomit sama, že takhle to dál nejde. Chce to čas a trpělivost…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.24 13:29
Vnouče nepřesvědčuj, aby nemluvilo o rodičích špatně. Naopak by vnouče mělo své rodiče seznámit s faktem, že se u nich necítí dobře. Dítě samo se může obrátit na školního psychologa, případně na nějakou organizaci.
Ječení a třískání dveřmi má tvoje dcera ve své moci, narozdíl od chování partera, které neovlivní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.24 08:42
Myslím si, že to jediné co můžeš udělat je ujišťovat ji, že má u tebe zázemí. Že se kdykoliv může rozhodnout jít k tobě bydlet, že kdykoliv jí pomůžeš. Aby až se jednou rozhodne utéct, tak aby věděla, že tu možnost má.
A nepřesvědčuj ji, že by měla utéct, protože ona trpí (neposlechne tě). Jediná tvoje šance je přesvědčit ji, že tohle není vhodné pro dítě.
A btw. dítěti, pokud to jde, zařiďte dětského psychologa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
V posledních dnech se tu objevily dvě diskuze na téma soužití s nevhodným partnerem, žárlivosti a domácího násilí. Obě ty diskuze byly poměrně rozsáhlé, proto už jsem do nich nechtěla vstupovat a zakládat tam další větev.
Jde o to, že u jednoho tématu jste se pozastavily nad tím, že rodiče té ženy si nevšimli, co že se to u nich doma děje. Ono to není tak jednoduché. Bohužel, u nás doma je to obdobné. V rodině dochází zcela jistě k psychickému násilí, k fyzickému snad ne, i když jistá si tím nejsem. Dcera mi řekne, že to není vydržení, hledá u mě zastání, ale co mám dělat, když ona sama se nemůže odhodlat a ze vztahu odejít? Já se bojím partnerovi dcery cokoliv říct, protože on je dost výbušný a já po nehodě chodím o holi. Kdyby se do mě pustil dvoumetrový chlap, tak nevím. Popravdě, mám z něj docela strach a nerada chodím k nim, když je doma a k sobě bych ho samotného nepozvala. No tak jsem nabídla dceři pomoc, i finanční i s bydlením, už to vypadalo, že se konečně rozhoupe, ale zase to skončilo jako vždycky. A nejhorší je, že v tom vyrůstá vnouče, to ke mně chodí domů, má to kousek, že raději bude u mě, že už se doma zase hádají. Tak se to snažím vysvětlovat tak, abych nemluvila o rodičích špatně, ale to víte, je to těžké, už to dobře chápe, že něco není v pořádku. Já už nevím, jak jí to mám vysvětlit, že to dítě nemůže v takovém prostředí být spokojené, když vidí uraženého tátu, co nemluví třeba tři dny a nešťastnou mámu, která ječí a tříská dveřmi. Ráda bych pomohla, ale vážně to nejde. Tak to je jen takový pohled ze strany rodiče, který to vidí, ale nic nenadělá. Pokud byste měli nějakou radu, jak pomoci aspoň tomu dítěti, budu ráda.