Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj maminky, prosím o radu ohledně uklidnění mé roční dcerky před spaním. Do 11tého měsíce mi usínala u prsa. To jsme s ukončením kojením odbouraly. Napřed jsem nosila a když zavírala očka, tak jsem ji položila do postýlky. Nedávno se mi ji povedlo položit do postýlky a po nějaké době, když jsem byla s ní a hladila ji, tak usnula sama. Ale teď je to horor. Malá sebou furt mele, stoupá si, na všechno ukazuje, řve jak tur a prostě se nemůže uklidnit. Dudel jsme vůbec neměly, takže se uklidňovala u prsa. Ted prso není a nosit už ji nemůžu. Je těžká a čekáme další přírůstek. Rituály nám nepomáhají. Ikdyž se při nich uklidní, tak jakmile ji položím do postýlky, ožije. Zkoušela jsem jí číst, ale to mi pořád otáčí stránky. Když zpívám, tak mě neposlouchá, tak jsem už fakt bezradná. Jinak už spí ve svém pokojíčku ve své postýlce s oddělanou bočnicí a budí se max. 1 v noci. To ji položím, přitulím se k ní a chrní dál. Problém je prostě v tom ji uklidnit. Máte nějakou radu? Moc děkuji
V tomto veku sem si lehla vedle ni…a cetla si sama..a drzela za ruku a cekala nez usne ![]()
Jenže to jaksi nejde, když lozí po postýlce a vůbec si nelehne. Stokrát ji položím a ona se stokrát zvedne. Unavená je dost, ale spánek je pro ni zbytečný
. A kdybych měla v ruce knížku, tak mi v ní bude listovat.
Já uspávám na ruce nebo na míči. Ale to jsi asi číst nechtěla. Dcera má 11m.
@Karleon píše:
Já uspávám na ruce nebo na míči. Ale to jsi asi číst nechtěla. Dcera má 11m.
No nechtěla
. Já bych to až tak nehrotila, ale tím, že čekám mimčo, tak se s ní už nechci moc tahat. Navíc jsem na ni pořád sama, tak bych chtěla mít chvilku klidu ![]()
Na tom míči to zas tak náročné není, že by ses s ní nějak tahala.
Myslím, že naučit dítě samo usnout se dá v každém věku. Bude to chtít ale pevné rozhodnutí a vytrvat, jednou usnout musí a příště už by to mohlo být dřív a dřív. Takže prvních pár dnů toho klidu a času na sebe budeš mít asi ještě méně, ae dá se to. Systém co platí na tvou dceru musíš ale nejspíš najít sama.
Právě jsem nic nechtěla lámat přes koleno. Nechtěla jsem ji nechat vyřvat a šla jsem na ni pomalu. A zatím se mi dařilo, ale možná je to i tím, že jí roste 6 zubů naráz a je to vedro. Snad se nám zase bude dařit. Moc děkuji
@Soffie se vší úctou ke Karleon, na míči bych nehopsala, obzvlášť ne, když má dítě rok a bude mít za nějakou dobu mladšího sourozence ![]()
Já děti uspávat neumím, ve chvíli, kdy je nějaký problém, jako třeba zuby, rýma atd, tak u nich bezradně stojím a nevím.
Vždycky jsem s nimi směřovala k tomu, aby usínali sami (s prvorozeným od 9m, do té doby u prsa, s druhorozeným pomocí Karpa prakticky od narození), samozřejmě jsou různá období, někdy to není 100%, ale zkrátka vědí, že když se jde do postýlky, tak se jde spát.
Po odstavu prvorozeného jsem ho dávala spát o něco později, pořádně najedeného, ospalého, v postýlce měl natahovací opičku a dostával do postýlky flašku s mlíke (což teda není moc dobrý zvyk, který se přetransformoval na pití v posteli a teď ho odbouráváme společně s noční plínou, když v posteli pije, tak pak se počurá…). Limit na normální pláč byl 10min, k hysterákovi se šlo hned, pokud jsme tam šli, tak položit, přikrýt, pokud to nestačilo, tak snést dolů, chvíli po nás lezl na gauči (tak cca 15min) a pak znovu.
Ale byl odstěhovaný do svého pokojíku, to podle mě taky udělalo své, před odstěhováním se stačilo vplížit neslyšně do pokoje a byl vzhůru, rušili jsme se…
Ale nestoupal si v té době, takže nedokážu říct, jak by to bylo, kdyby tam stál a řval. Druhorozený když hned nemůže zbrat, tak se tam jednou až dvakrát vrátím, dám dudel, položím, přikreju, jdu, rychle, rázně, bez očního kontaktu, ale to už je zcela jiný případ, kdy je zvyklý fakt od malinka.
Tak já nevím, jestli to budete chtít číst, ale já neuspávám (v tom smyslu, jak to píšete vy). ![]()
Položím dítě do postýlky, dám mu flašku s UM, na malíček mu navleču dudlík (nebo položím vedle hlavičky), z druhé strany plyšáka, odcházím z místnosti. On dopije, dá si dudel do pusy, obejme plyšáka a usne. Když není dostatečně KO, tak vyháže flašku, peřinu, plyšáka, dudel z postýlky a kecá tam (nepláče), já tam vtrhnu, udělám „bububu“ co to je za brajgl, „nahážu“ všechno zpátky, pložím, dám dudel, plyšáka, pohladím, řeknu, že má spinkat a odcházím… Dítě usne samo.
Já vím, že kdybych tam byla, tak bude „kecat“, poskakovat, trdlíkovat do aleluja.
(na to nemám kdy, ještě musím ukládat staršího) Tento systém však praktikuju tak jaksi od začátku (dokud jsem kojila, tak po kojení následovalo zavinutí, dudel, plyšák, šum a já mizela). Jako co poradit teď u ročního dítěte, jak ho naučit, aby to nebylo traumatizující fakt nevím. Estvila beru jako krajní možnost…
Jen vím, že by mě u ročního dítěte (můj má v roce 12kg!) při uspávání na rukách asi j. blo.
![]()
Metodu „převýchovy“ asi zvolíš podle toho, jak moc zoufalá jsi.
![]()
@Gladys píše:…Druhorozený když hned nemůže zbrat, tak se tam jednou až dvakrát vrátím, dám dudel, položím, přikreju, jdu, rychle, rázně, bez očního kontaktu, ale to už je zcela jiný případ, kdy je zvyklý fakt od malinka.
Ehm, koukám, že jsem nepřipsala nic nového.
Snad jen, že jsem to takto dělala i u prvorozeného. ![]()
Zakladatelko, zkus neuspávat a uvidíš, co se bude dít. Jestli bude jen stoupat v postýlce a kecat, tak je to dobrý - časem se unaví, lehne a bude spát. Jestli bude i plakat, tak to bude horší. To se musíš rozhodnout, jestli jsi psychicky připravená na to (a jestli to tak chceš), že se budeš vracet, pložíš, pohladíš a zase půjdeš pryč… ![]()
@Wiolla píše:
Tak já nevím, jestli to budete chtít číst, ale já neuspávám (v tom smyslu, jak to píšete vy).![]()
Položím dítě do postýlky, dám mu flašku s UM, na malíček mu navleču dudlík (nebo položím vedle hlavičky), z druhé strany plyšáka, odcházím z místnosti. On dopije, dá si dudel do pusy, obejme plyšáka a usne. Když není dostatečně KO, tak vyháže flašku, peřinu, plyšáka, dudel z postýlky a kecá tam (nepláče), já tam vtrhnu, udělám „bububu“ co to je za brajgl, „nahážu“ všechno zpátky, pložím, dám dudel, plyšáka, pohladím, řeknu, že má spinkat a odcházím… Dítě usne samo.
Já vím, že kdybych tam byla, tak bude „kecat“, poskakovat, trdlíkovat do aleluja.
Metodu „převýchovy“ asi zvolíš podle toho, jak moc zoufalá jsi.(na to nemám kdy, ještě musím ukládat staršího) Tento systém však praktikuju tak jaksi od začátku (dokud jsem kojila, tak po kojení následovalo zavinutí, dudel, plyšák, šum a já mizela). Jako co poradit teď u ročního dítěte, jak ho naučit, aby to nebylo traumatizující fakt nevím. Estvila beru jako krajní možnost…
Jen vím, že by mě u ročního dítěte (můj má v roce 12kg!) při uspávání na rukách asi j. blo.
![]()
![]()
Přesně tak to dělám taky (malému je 7 měsíců) a od narození se ho snažím naučit, aby spal sám. Někdy se nám to daří více a jindy méně. Třeba v úterý 1,5 hodiny stál v postýlce a smál se. Byla jsem u něj 4× než usnul. (Může za to babička, která přišla a „chudáčkovi“ našemu držela lahvičku, na což není zvyklý…)
Na našeho malého zabírá v případě nouze lehnout si s ním a hladit po zádech a to i když leze (dělám to tak v noci, když mu nechci dát mlíko). Za chvíli se začne zklidňovat, pak si položí hlavu ke mně na rameno a usne. Ale není to otázka 5 minut, ale třeba půl hodiny, než se pomalu uklidní, usne a můžu ho přesměrovat do jeho postýlky.
@Wiolla píše:
Tak já nevím, jestli to budete chtít číst, ale já neuspávám (v tom smyslu, jak to píšete vy).![]()
Položím dítě do postýlky, dám mu flašku s UM, na malíček mu navleču dudlík (nebo položím vedle hlavičky), z druhé strany plyšáka, odcházím z místnosti. On dopije, dá si dudel do pusy, obejme plyšáka a usne. Když není dostatečně KO, tak vyháže flašku, peřinu, plyšáka, dudel z postýlky a kecá tam (nepláče), já tam vtrhnu, udělám „bububu“ co to je za brajgl, „nahážu“ všechno zpátky, pložím, dám dudel, plyšáka, pohladím, řeknu, že má spinkat a odcházím… Dítě usne samo.
Já vím, že kdybych tam byla, tak bude „kecat“, poskakovat, trdlíkovat do aleluja.
Metodu „převýchovy“ asi zvolíš podle toho, jak moc zoufalá jsi.(na to nemám kdy, ještě musím ukládat staršího) Tento systém však praktikuju tak jaksi od začátku (dokud jsem kojila, tak po kojení následovalo zavinutí, dudel, plyšák, šum a já mizela). Jako co poradit teď u ročního dítěte, jak ho naučit, aby to nebylo traumatizující fakt nevím. Estvila beru jako krajní možnost…
Jen vím, že by mě u ročního dítěte (můj má v roce 12kg!) při uspávání na rukách asi j. blo.
![]()
![]()
asi tak je to u nás, s malými obměnami, že třeba UM vypije ještě s námi u zpráv a pak šup do postýlky, chvíli si vykládá, asi se psem, někdy dělá bugr, když už je moc přetažená, chvíli si pořve, ale za chvíli spí. kdybych u ní byla, neusne nikdy. to zkoušela mamka, když ji hlídala a usnula první, malá asi až po ní.
jak uspáváte přes den?
@michaela1808 píše:
jak uspáváte přes den?
Stejně jako večer, frknu do postýlky, dudlíka, přikreju a jdu ![]()
@Gladys píše:
Stejně jako večer, frknu do postýlky, dudlíka, přikreju a jdu
Tak tak… ![]()
Jak to tak čtu, tak máte maminky velkou devizu oproti nám a to je dudel. Ten my nevedem. Malá ho od narození nechtěla, tak se plácáme bez něj. To je asi celej ten krám. Vaše dítka se dudláním uklidní, ale co my? Asi budem muset nosit
.
@Wiolla dneska jsem se už vytočila a nechala jsem ji samotnou v postýlce a šla pryč. No a tos měla vidět. Začala lomcovat s postýlkou a řvala a řvala, takže touhle cestou to nepůjde. Do Estivila taky nejdu. Na to nejsem fakt připravená a asi nikdy nebudu.
Dneska to večerní uspávání bylo zase maso, ale už jsem zjistila co se děje aspoň. Roste jí hodně zubů zaráz a furt tam měla vraženou ruku a řvala, takže to bude tím. Nevím jak vaše děti, ale malou když něco bolí, tak se ode mně nehne a nechce jít do postýlky. To mi dělala už jako malinká.
No a malá už má taky 10kg, takže se mi s ní tahat nechce. To mi stačí přes den..
Děkuji za reakce, ale v podstatě jste mi napsaly, jak uspáváte, ale jak uklidnit ne e. To jako i při odpoledním spánku dítě vytrhnete ze hry, dáte spát a ono usne? Nebo dáváte spíš po obědě, že? my chodíme spát ještě 2× denně, ale chtěla bych to změnit..