Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Včera to bylo 15 let, co jsme s manželem začali chodit. Za tu dobu jsme se stačili vzít, doplatit a zrekonstruovat barák, vypiplat dvě děti a teď už nás čeká jen ten rozvod. Manžel od nás před měsícem odešel. Naše manželství stálo už delší dobu za prd, bohužel jsem byla jediná, kdo se snažil to změnit.
Tenhle rok bude pro mě dost zásadní, musím si najít novou práci, novej byt a opět se zadlužit. Vůbec nevím, jak to všechno sama zvládnu. Nejvíc je mi to líto kvůli dětem, chtěla jsem, aby se měly dobře, ale jako samoživitelka jim toho moc nabídnout nemůžu, včera jsem to počítala a budem rádi, když vyjdem. ![]()
Tak my jsme s manželem skoro devět let, něco přes čtyři roky manželé, máme dvě děti a třetí v plánu a myslím, že máme spokojené manželství, občas trošku italské, ale oproti tomu, co to bývalo na začátku je to nic. Oba jsme s manželem dosti temperamentní. Manžel je dříč a čas spolu trávíme, když je. Pro mě je důležitý, že vím, že tu je pro nás a můžu se o něj opřít, jak říkám, nepotřebuju ho mít za zadkem. Když je potřeba, tak zvládne vše obstarat i sám a já obdobně též. Protože je manžel hodně pracovně vytížený, tak trávím hodně času s dětmi sama, ale mě to vůbec nevadí, nemám problém mít vlastní program a jet s dětmi sama na dovolenou, ba naopak pro mě je noční můra, že by manžel dělal z domu.Na druhou stranu si vystačíme spolu sami. Děti jsem měla při škole a manžel mě stoprocentně podporoval, máme svůj domeček, peněz né moc, ale dost na slušný život, takže myslím, že máme spokojený manželství. Zajímavý je, že si lidi mysleli, že spolu moc dlouho nevydržíme, jsme dost rozdílný, podle znamení bychom spolu dokonce neměli být vůbec. Jediný, co bych změnila je manželova žárlivost.
@Mistessa ale já to mám jinak než @Carrinka … můj chlap není d*vkař a sobec
tak nevím proč s tímhle dotazem směřuješ i ke mně??
![]()
To je fakt fajn diskuze, jsem rada, ze jsou i zenske spokojene a stastne v manzelstvi, tak jako ja. Z pribehu podobnych @PetraJ mi je smutno a obcas mam strach, abysme tak neskoncili.
My jsme spolu ted za mesic krasnych 8 let, ale prozili jsme toho, co nekteri za 15. Nemoci, vyhazovy, financni potize, ale i karierni uspechy, cestovani, rodinne problemy, ted uz mame i malou holcicku 2.5 roku, uzasnou zenskou. Manzel je uzasny, pohledny, pozorny, pomaha se vsim, muzu odjet na vikend, na tyden, neni problem, je mi oporou, milencem i pritelem, kytky mi nosi skoro pravidelne, pozornosti taky, podporoval mou karieru, podporoval me rozhodnuti karieru ukoncit a zakladne zmenit, podporuje me momentalni studium.. jsem s nim stastna
ALE vidim kolem sebe tak moc moc manzelstvi, ktere se rozpadaji a) po narozeni ditete b) po odchodu deti z domu, kolem jejich 15, 18 roku. Zrovna ted nasi dalsi znami resi manzelskou krizi, 3 deti 21, 19, 16 hodne za sebou, maji se radi, ale nemohou najit spolecnou rec…
Jakoby spolecne cile manzelstvi utuzovaly, svatba, dite, dum/byt, spolecne podnikani, atd atd, ale v momente kdy tyto jsou naplneny, manzelstvi zacne skomirat? Nevim nevim.
Manzel si obcas povzdychne, ze mu chybim. Ze jsme spolu malo sami, takze se to ted snazime menit.
Nemenila bych nic. Na zacatku jsme se casto hadali, ale to je davno pryc. Naucili jsme se jak spolu komunikovat, vim uz, jak s nim mluvit, aby mi rozumel a nebral to jen jako ze si stezuju, nebo ho kritizuju.
Co se mi osvedcilo je „vychovavat“ od sameho zacatku. Pokud ti neco vada, rekni to hned a necekej az ti to zacne vadit k nevydrzeni.. pak uz se to tezko resi. Taky samozrejme uprimnost, ta je u me na 1. miste, duvera. Mluvit o radostech i strastech, oporad se ucime jak ten druhy funguje a premysli a takhle se poznavame vic a vic.
Tak doufam, ze nam vsem to nase stesti vydrzi a tem, co ho stratili moc preju, at jim nove a pevne stesti zkrizi cestu co nejdriv ![]()
Jeste me napadlo dodat, ze moje zlate heslo je, chovat se k lidem tak, jak chci, aby se chovali oni ke mne… a funguje to i v manzelstvi ![]()
@Mistessa no není to tak jednoduché… nemáme Itálii, před dětma se hádáme opravdu výjimečně - okolí si myslí, že jsme spokojená rodinka
Doma je opravdu klid, jen já už jsem unavená z toho přetvařování
Prostě bydlíme vedle sebe… al taky to tak nepůjde dlouho ![]()
.
Hezké téma. ![]()
manžela mám teprve rok a půl( takže je ještě v záruce)
času spolu trávíme hodně, ale sami bez dětí velmi málo, což se na vztahu dost negativně podepisuje
co bych udělala jinak? popravdě dýl bych si užívala nezávazného chození s ním. strašně rychle jsme vlítli do společného bydlení a hlavně do rodičovství a někdy mi přijde, že jsme si spolu moc neužili sami ( ale děti miluju fakt
)
čeho se bojím? toho, že mi uteče za jinou, až pochopí jak je chudák pod pantoflem a začne se vzpouzet ![]()
co mi na něm vadí? že nemá absolutně cit pro prioritní věci (viz včera: jedno dítě chce na nočník, druhé dítě podat na pít, já tlačím na záchodě a on má nejvíc práce jít presazovat kytky)
a co na něm miluju? to, že absolutně nepochopí, kdyz po nem zenská hází oči ![]()
@joaska
Haha super! To s těma prioritama bude u nás podobný ![]()
@Carrinka píše:
S manželem jsme už 17let, 8 let manželé a jen doufám, že už moc dlouho ne!!! Je to sobec, děvkař, vlastně moje třetí dítě, o který už nemám zájem se starat!!! Bohužel je skvělý otec a proto ho trpim
To jsme to dopracovaly.. ![]()
@peggy.sl viď
Nakonec to dáme dohromady a nastěhujete se k nám… barák velkej, budeme si hlídat navzájem děti a pařit a pařit a pařit ![]()
@Carrinka píše:
@peggy.sl viďNakonec to dáme dohromady a nastěhujete se k nám… barák velkej, budeme si hlídat navzájem děti a pařit a pařit a pařit
No konečně tě to napadlo!!! hlídat děti nebudu, budou se hlídat vzájemně..na to už nemám nervy.. ![]()
@kve-tinka Promiň, asi jsem si to rychle přečetla…to se ti omlouvám ![]()
@Carrinka hmm, to asi nejde dlouho…ale taky bych nevěděla jak to řešit…děti jsou děti, ale člověk musí myslet i na sebe a není to sobectví.
Jsme spolu skoro 7 let, brali jsme se po 5ti letech. Čas trávíme různě, chodíme na procházky se psem, hledáme kešky, jezdíme na výlety, do kina, do restaurace, do ZOO, nebo jsme jen tak doma, jeden na PC, druhej na TV a stačí nám jen ten pocit, že ten druhej někde v domě je. Nesportujem, jsem poleno.
Co bych vyměnila? Začali jsme si spolu ještě na střední, je to můj první partner a občas mě trochu mrzí, že jsem si nezkusila i něco jiného. Taky bych byla radši, kdyby měl můj muž větší zájem o seberozvíjení. A že jsme se usadili moc brzo, moc mladí, máme stálou a dobře placenou práci, domeček, prostě zázemí, ale až teď mám chuť cestovat a poznávat svět, zdokonalit se v jazyce, získat zkušenosti. Ale těžko opouštět to, co jsme tady roky budovali..
A bojím se toho, že jednou, až budeme mít děti a měli bysme prožívat rodinnou pohodu, mi hrábne a začnu si dokazovat to, co jsme měla dělat v mládí - milenci, cestování, nezávislost.
Já mám nervově labilního manžela a někdy je to s ním peklo. Byl a je silně závislý na rodičích, poté co mu umřel táta, šla jeho psychika ještě víc dolů, bývá nervózní, nedůtklivý až cholerický, řve po dětech i po mně, nebo hned se všeho hroutí a pláče…chce mít kontrolu nad tím, kde jsem, beze scén nemůžu jet ani k rodičům nebo k sestře. Už na něho nemám nervy. Teď odjel na dva měsíce pracovně do zahraničí a do telefonu mi brečí, že to tam nezvládá, jak se mu po nás stýská a když je doma, tak je nesnesitelnej. Po deseti letech manželství jsem zralá na rozvod, ale věřím, že to by ho položilo ještě víc. Manžel bral po otcově smrti antidepresiva, ale přestal je brát, protože mu nedělaly dobře. O psychiatrovi neuvažuje, já si myslím, že po otcově smrti trpí depresemi (je to víc než rok).