Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@SábaW dle mého ti chybí takové ty sociální dovednosti, kdy a jak říkat pravdu.
Pripadas mi dost sebevedoma, taková vedma, vid?
@SábaW Víš jakej je údajně správnej postup právníka, když za ním někdo příjde s novou kauzou? Slíbí jim hory, doly, možný i nemožný, všechno zalije sluncem a až odejdou, tak se jde podívat do zákonů, jestli se s tím dá vůbec něco dělat. Lidi nechtějí slyšet špatný zprávy, chtějí, byť třeba i malou neupřimnost, která jim dá v něčem naději. Ono je to z psychologickýho hlediska i lepší v tom, že se toho můžou držet a ve výsledku pak můžou dokázat víc, než kdyby jim kdokoliv tu naději vzal hned na začátku.
To, co teďka napíšu už nebudu adresovat přímo tobě, ale budu mluvit všeobecně, tak si to prosím neber osobně. Ono u těch „šiřitelů upřimna“ je problém v tom, že v dost velkým počtu případů se jedná o lidi, kteří pojmem upřimnost zahalují svoji vlastní nafoukanost, aroganci, vulgárnost, přebujelou sebejistotu a mnohdy i nějaký nevyřešený mindrák, díky čemuž mají potřebu každému vynadat, shodit ho, urazit. Zkazit radost z něčeho, protože oni sami ji nemají. Proto si vždycky, když někdo mluví o upřimnost, i chtě nechtě, nejdřív vzpomenu na ten profláknutej díl Prostřena, kde totálně ožralá osmnáctka nadává dost sprostě ženským celkem starším než je ona s odůvodněním, že ona jediná ví, jaký doopravdy jsou a jediná je k nim opravdu upřimná, zatímco ty ostatní se jenom zbaběle přetvařujou.
@LAlezane píše:
Já se pokouším brát lidi co nejvíc shovívavě a lidsky. Takže řekněme, že hranice mezi fakty a zbytečnou tvrdostí, mezi oprávněnou kritikou a surovou kritikou, či dokonce shazováním, je zaprvé tenká, zadruhé děsně individuální. A závisí navíc i na povaze toho, s kým komunikuješ.
Pozor, skutečně málokdo má reálnou schopnost sebekritiky, z toho je potřeba vycházet… takoví lidi jako druh prostě jsou a lepší nebudou.
Takže je na tobě, abys uměla odhadnout, ke komu si můžeš dovolit být upřímná, ke komu míň upřímná… kolem koho chodit jako po vejcích, pokud s ním musíš vycházet… a s kým na férovku manipulovat. To poslední píšu nerada, ale ne všichni jsme psychicky zdraví lidé se schopností normálně komunikovat, a jsou lidi, které je potřeba „jemně naťuknout“ do způsobu uvažování a komunikace, který potřebuješ, aby ta rozmluva byla trochu konstruktivní.
Většinu toho ale člověk pochopí až s přibývajícími léty… Že ne všechno je nutný vypálit narovinu a natvrdoNěkdy jo, někdo si nic jinýho nezaslouží…
Ale jinak je to jen o vzájemné komunikaci. Nikdo neslyší rád v první větě „ty seš úplně blbej“, většina lidí preferuje „já tě chápu, ale možná by bývalo bylo lepší“… a tak dále.
Upřímnost je krásná věc, ale je potřeba ji umět dávkovat.
Přesně, připadá mi, že zakladatelka nemá zrovna moc sociální inteligenci, ono je jednoduché být natvrdo upřimná a říkat přímo zlé a nepříjemné pravdy padni kam padni. Dle mě je daleko větší úmění i tu pravdu podat, aby tak nezraňovala a nedrtila. Každý jsme jiný a ne každý má kapacity pochopit vše natvrdo..
@SábaW píše:
Pozor, neodmítají se se mnou bavit. Jen se na čas odmlčí a s novým problémem mé opět vyhledají. Já už, ale nemám příliš chuť s nimi ztrácet čas, neboť vím už předem jak situace bude probíhat. Řeknu jak jejich problém vyřešit, jaká jsou rizika, co to obnáší. Jim se to nelíbí a jdou tam, kde jsou jen pozitiva. Negativa jim nejsou sdělována a oni sami si je neuvědomí. Udělají vše dle rady pozitivního. Výsledkem je nevyřešení situace a hromadění dalších problémů. Znovu se obrácení na mě pro radu, názor, pomoc…
Lidi mají prostě rádi lehká a jednoduchá řešení. Vždyť kolik se na tom živí různých podvodníků.
Pokud nejsi v té upřímnosti hrubá a neomalená, tak se prostě smiř s tím, že lidé takoví jsou a ty s tím nic neuděláš, oni jsou svéprávní a dělají svá vlastní rozhodnutí. Oni neprozřou, protože ty jim to řekneš, oni si tu hubu musí nabít sami.
Možná ostatním připomínáš jejich matku, která měla taky „vždycky pravdu“. ![]()
Po porodu mi chlap při jednom z prvních sexů sdělil, že jí mám vytahanou jak vrata od stodoly. Prý byl jen upřímný a já jsem labilní, když neunesu pravdu. Tak moc mě ranil. Tak jestli zakladatelko myslíš tohle, tak bych tehdy ocenila, kdyby manžel držel pusu. Porodila jsem dítě, nemůžu za to, že hned po šestinedělí nejsem úzká jako dřív. Vím, že to pro manžela bylo také zklamání. Sex potřebuje denně, šestinedělí bylo pro něj peklo, já neměla absolutně náladu ho uspokojovat jinak. Měla jsem poporodní deprese, vyhodit dítě z okna se mi zdál občas jako fajn nápad. Nebo se dožadovat sexu s tím že mi té pipky neubude, když mu podržím. Ano, má pravdu, nebude mě ani o kousek míň. Věci se ale mohou říkat i jinak než tvrdě a přímo. Pokud se ohradím, jsem hysterka, co nerada slyší pravdu.
@Elenloth píše:
Lidi mají prostě rádi lehká a jednoduchá řešení. Vždyť kolik se na tom živí různých podvodníků.
Pokud nejsi v té upřímnosti hrubá a neomalená, tak se prostě smiř s tím, že lidé takoví jsou a ty s tím nic neuděláš, oni jsou svéprávní a dělají svá vlastní rozhodnutí. Oni neprozřou, protože ty jim to řekneš, oni si tu hubu musí nabít sami.Možná ostatním připomínáš jejich matku, která měla taky „vždycky pravdu“.
Velmi zajímavý názor. Děkuji za něj.
@SábaW píše:
Všímám si, že lidé v okolí nemají rádi, když říkám věci tak jak jsou. Byť jsou nepříjemné a negativní. Drží si ode mě odstup a přilnou k těm kteří k nim nejsou zcela upřímní. Proč lidé věří těm, kteří jim mažou med kolem pusy, nejednají narovinu, říkají jen to co si myslí, že by člověk chtěl slyšet. Nemám ráda neuprimne a falešné jednání a tak je to pro mě těžké pochopit. Je jedno zda jde o vztahy v rodině, ve škole, s přáteli nebo v práci ve vztahu zákazník (kdy zákazníkovi sdělím informaci, že jeho přání nelze nikde zrealizovat, je naštvaný, vyhrožuje, že si bude stěžovat… Po čase přijde, že zkoušel řešit u jiného obchodníka, ale byl neúspěšný. Jiný obchodník mu po čase zdelil, že i přes všechny dodané dokumenty mu nemohou vyjít vstříc (toto už však obchodník věděl na začátku a plytval tak nejen svým ale i zak. časem).
Málokdo umí být upřímný a nezraňovat. Má zkušenost s „upřímnýma“, kritickýma lidma:
1. Emocionální IQ pod nulou/asociál
2. Zamindrákovaní, ale nepřiznají si to, tím, že vše zkritizují, se cítí líp
3. Super ego, absolutně nekritičtí vůči sobě, když někdo zkritizuje je, urazí se, nebo rozpláčí
všechny 3 případy se dokáží báječně prolnout
Jak bereš kritiku ty? Zatím jsem nepotkala „upřímného“ kritika
U nás doma se tomu říká: „Říkat si ty pravdy“. A je to myšleno nehezky. U nás doma si občas říkáme ty pravdy, když máme třeba upito, zábrany padnou a jeden z nás má potřebu něco řešit. Většinou je z toho hádka, ublížení a slzy. Prostě i pravda se musí občas dávkovat a předkládat empaticky.
Ono to totiž zakladatelko dost často nikoho nezajímá, že si myslíš, že má někdo v něčem velkou prd*el, jeho děti jsou syčáci a jeho máma je egoistická matrona.
Většina lidí to ví, nejsou hloupí, ale takové podávání pravdy vypadá víc jako výčitka než dobře míněná rada, víš?
Takže záleží, jak to podáš. Pokud se s tebou nikdo nechce bavit, asi to podáváš blbě… ![]()
S pravdou je to jak kdy.
Třeba když se před ním mladá baba producíruje a pod oblečením se jí rýsuje ku.da tak, že má chuť z ní kalhoty na místě servat a rovnou jí ho tam vrazit… tak přesně tohle by si měl nechat pro sebe, když je to na třídní schůzce před všemi rodiči, vedle sebe má ženu a dotyčná je učitelka jeho dítěte. ![]()
@Anonymní píše:
S pravdou je to jak kdy.Třeba když se před ním mladá baba producíruje a pod oblečením se jí rýsuje ku.da tak, že má chuť z ní kalhoty na místě servat a rovnou jí ho tam vrazit… tak přesně tohle by si měl nechat pro sebe, když je to na třídní schůzce před všemi rodiči, vedle sebe má ženu a dotyčná je učitelka jeho dítěte.
to se fakt stalo?
@Anonymní píše:
Po porodu mi chlap při jednom z prvních sexů sdělil, že jí mám vytahanou jak vrata od stodoly. Prý byl jen upřímný a já jsem labilní, když neunesu pravdu. Tak moc mě ranil. Tak jestli zakladatelko myslíš tohle, tak bych tehdy ocenila, kdyby manžel držel pusu. Porodila jsem dítě, nemůžu za to, že hned po šestinedělí nejsem úzká jako dřív. Vím, že to pro manžela bylo také zklamání. Sex potřebuje denně, šestinedělí bylo pro něj peklo, já neměla absolutně náladu ho uspokojovat jinak. Měla jsem poporodní deprese, vyhodit dítě z okna se mi zdál občas jako fajn nápad. Nebo se dožadovat sexu s tím že mi té pipky neubude, když mu podržím. Ano, má pravdu, nebude mě ani o kousek míň. Věci se ale mohou říkat i jinak než tvrdě a přímo. Pokud se ohradím, jsem hysterka, co nerada slyší pravdu.
tohle není upřímnost, to je totálně neomalenost a tupost toho chlapa. řekla bych mu, že on ho má moc malýho pro tu mojí …
@SábaW co máš na mysli? jako např. kolegyně je tlustá, sice trochu zhubla, ale furt je jak sud, všichni jí chválí, mně to naopak nepřijde tak super, protože bych se do jejích věcí vešla 2×. no mohla bych jí říct, přestaň se cpát furt tou čokoládou, seš stejně jak bečka. ale jsme kolegyně a ranilo by jí to. … radši jí pochválím, že jo, že je dobrá, ať maká dál a nemá výčitky, když si něco dá …? jako něco v tom smyslu. nebo jaký negativní věci?
jako nemůžeš lidem ubližovat, jen protože jsi upřímná. někdy je milosrdná lež lepší než tupá upřímnost. a není potřeba to brát jako faleš, nebo mazání medu kolem pusy.
v rodině v rámci možností řeknu, co si myslím. ale zase, filtruju to co by mohlo být už za hranou. říká se tomu takt …
ale obecně nekritizuju svoje okolí. ono na každém je něco, na tobě určitě taky.
@Anonymní píše:
Po porodu mi chlap při jednom z prvních sexů sdělil, že jí mám vytahanou jak vrata od stodoly. Prý byl jen upřímný a já jsem labilní, když neunesu pravdu. Tak moc mě ranil. Tak jestli zakladatelko myslíš tohle, tak bych tehdy ocenila, kdyby manžel držel pusu. Porodila jsem dítě, nemůžu za to, že hned po šestinedělí nejsem úzká jako dřív. Vím, že to pro manžela bylo také zklamání. Sex potřebuje denně, šestinedělí bylo pro něj peklo, já neměla absolutně náladu ho uspokojovat jinak. Měla jsem poporodní deprese, vyhodit dítě z okna se mi zdál občas jako fajn nápad. Nebo se dožadovat sexu s tím že mi té pipky neubude, když mu podržím. Ano, má pravdu, nebude mě ani o kousek míň. Věci se ale mohou říkat i jinak než tvrdě a přímo. Pokud se ohradím, jsem hysterka, co nerada slyší pravdu.
S kým to žiješ proboha ![]()
@SábaW tak on je docela rozdíl v situaci. Jestli řekneš klientovi upřímně, že jeho přání jsou nerealizovatelná, tak to je spíš profesionální (i když určitě taky záleží na způsobu sdělení). Pokud přijdeš ke kamarádce a „upřímně“ jí řekneš, že má doma bordel, takhle barva rtěnky jí dělá žlutý zuby a její dítě je uvztekané a potřebovalo by pár na zadek, tak už je to spíš nevychovanost, takové věci nikdo slyšet nepotřebuje a ani nemusí.
Ale někteří lidé takoví jsou, nedokážou se tak vcítit a vlastně nechápou, co je na říkání pravdy špatného. Takové lidi ale už spíš ostatní znají a ví, co od nich čekat
.