Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jaký máte vztahy???
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.10.10 14:56
Hadame se co chvila, denne, ale vetsinou o blbostech, nejsou to hadky kde by litaly talire a pote vladla ticha domacnost…
Volny cas spolu je problem, hlavne vecery…
Kazdej mame jiny zajmy, tudiz si vetsinou kazdy sedneme ke svemu pocitaci a delame si svoje.
Spolecne koukame na 2 sitcomy, obcas si otevreme vino, kdyz treba potrebujem vyresit co kteremu ditku k vanocum atd. Nekdy si pozvem kamarady a hrajeme deskovky, nekdy hrajem i sami dva.
Jednou za tyden jdu vecer na kafe s kamaradkou, on 1-2× tydne vecer na pivo s kolegy.
Volnost mame vicemene neomezenou, obcas me stve, ze chodi az moc casto na pivo, ale je to dospelej clovek, ktery si snad umi sam usporadat priority a podle toho volit svuj program, takze neco reknu jen pokud to prekracuje unosne meze (pro me jsou u 4 veceru mimo dum a navratu z hospody pozdeji nez v 1 po pulnoci).
Pokud ja potrebuju pohlida (za vydatne asistence sve maminky), kdyz chci vecer ven neni to problem.
Spolecnych veceru moc nemame, bo bud jsme rozlitani, nebo si kazdej dela svoje co ho bavi.
Manzel chce poridit televizi, ja ji odmitam z principu… nebudu mrhat casem cumenim na kraviny, jen proto, abysme sedeli vedle sebe.
Vikendy jsou spolecne s detma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.10 14:59
Co není může být, ale k tomu musí být vhodný partner. Asi tak.
kacerval píše:
lizbeth:závidím ti,tak bych to taky chtěla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.10 15:01
omlouvám se vám tu,ale když si vždycky vyleju srdíčko,je mi o trošinku líp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.10 15:04
kacerval píše:
omlouvám se vám tu,ale když si vždycky vyleju srdíčko,je mi o trošinku líp
Ale to ti dlouhodobě nepomůže. 
Řekla bych to asi takto: Jaký si to uděláš, takový to máš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.10 15:06
wiola:to máš asi pravdu,ale kdybych 1těhu nemusela ležet jenom v posteli,tak bych si to od něj líbit nenechala,on si na to zvyknul a je to takový pořád
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.10 15:09
Hádáme se minimálně. Manželovi jsem kdysi vysvětlila, proč se hádat nechci a je se mnou třeba řešit věci v klidu.
Když už je člověk občas tak vytočený, že vyletí, tak manžel ví, že by bylo hodně zle a snaží se to zažehnat a promluvíme s v klidu později, aby nebyly zbytečné emoce. U nás je to ale takhle kvůli mně, protože moji rodiče se hodně hádali a já jsem to nenesla vůbec dobře, takže si nesu tyhle nehezké vzpomínky do dospělosti. Asi bych prostě každou větší hádku odnesla nějakou depresí.
Pokud jde o společný čas, tak já jsem taky trošku specialita. Potřebuju cítit volnost, jinak se uzavřu do sebe. Což znamená, že potřebuji být občas sama, nepožaduji a nebylo by mi příjemné, kdyby mi manžel stál za zadkem kamkoli půjdu. Když chci jet na pár dní bez manžela a dětí, tak se samozřejmě zeptám, jestli je to z časového hlediska možné a pokud ano, nepředpokládám, že by se mažel pokusil nesouhlasit. Bez ohledu na to, kdo tam pojede se mnou. Této volnosti nezneužívám a ani to dělat nehodlám, nejezdím někam sama s přáteli často, ale vyhovuje mi, že můžu a je mi to vždy přáno.
Nicméně před tím, než jsme začali plánovat společnou budoucnost jsme si o tomto promluvili a stanovili si, že toto oddělené trávení času má nějaké hranice. Kdyby například jeden vyplýtval dovolenou jen na akce bez rodiny a byl sám pryč téměř každý víkend, nebo chodil 4× týdně do hospody na úkor času stráveného s rodinou, znamenalo by to problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.10 15:16
co se hádek týká, tak můj muž říká, že kdybych se nehádala já, tak se nehádáme a já zase vím, že má naprostou pravdu 
za zábavou si každý chodíme podle toho jak chceme, ovšem si o tom navzájem dopředu říkáme kvůli hlídání malé, což jde teda hlavně o mě, že
spolu trávíme hodně času, víme jaké to je bez sebe, z důvodu manželovi práce, to může zase přijít
Kacerva, já bych se zbáznila celé dny zavřená doma. a to kdyby sis chtěla někam sama (bez manžela a dětí) vyrazit, tak se jako musíš zeptat, jesti tě pustí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.10 15:19
U nás panuje také pohoda a defakto se nehádáme.Ted máme doma měsíční mimi,tak to se nikam moc chodit nedá,ale jelikož krmím odstříkaným MM,tak už jsem byla na nehtech a dnes jsem večer mohla jít s kamarádkou na kafčo.Ale řekla jsem že půjdu jindy,radši budu s přítelem a malou doma,zvlášt když zítra nemusí do práce.Určitě se nijak neomezujeme,včera byl muj na pivu,chodí tak jednou týdně.Myslím že vše je vždy o vzájemné domluvě a toleranci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.10 15:20
lleennttiillkkaa píše:
Hádáme se dle potřeby.
Volný čas můj muž chodí každé nedělní dopoledne hledat poklady. Vím, že by chtěl chodit častěji, ale prostě to nejde, v práci je docela dlouho. Já zase občas zmizím ven přes noc. Jedu za kamarádkou a většinou tam přespím(samozřejmně předem se domluvíme). Jinak se snažíme volný čas trávit společně s malým.
Jé, co hledá za poklady? Myslíš geocashing, nebo šťourá a hledá např. mince?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.10 15:29
kacerval píše:
wiola:to máš asi pravdu,ale kdybych 1těhu nemusela ležet jenom v posteli,tak bych si to od něj líbit nenechala,on si na to zvyknul a je to takový pořád
No ale teď už si to nemusíš nechat líbit ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.10 15:40
Moc často se nehádáme,když se pohádáme tak to stojí ale zase za to 
.Bez sebe kromě do práce nikam nechodíme,neexistuje aby spal mimo domov a nebo chodil chlastat atd…Vše děláme společně .Máme se moc rádi a sex máme taky velmi velmi často.-)
Jsme spolu cca 9 let a celé ty roky spolu žijeme a nikdy jsme se nerozešli
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.10 15:44
jaky mam vztah?
momentalne v krizi 
hadky jsou spis jednostranne , kdyz jsem unavena tak obcas vybouchnu ale pak zhasnu. volny cas si umoznujeme, meli jsme i samostatnou dovolenou, rekla bych ze je to zhruba stejne.
asi jsme zapomeli travit dost casu spolecne (bez deti), a nevsimli si,ze kazdy z nas se trochu zmenil (jsme spolu od mych 18 let) a vyvinul trochu jinym smerem.
a naraz zjistujeme, ze je kazdy z nas jiny nez jsme si puvodne mysleli, a nastava krize: vzajemne nepochopeni, rozdilne ocekavani, rozdilne predstavy o budoucnosti. nicmene, verim, ze prekoname akorat uz to nebude vztah dvou pubertaku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.10 16:05
Tak my se nehádáme skoro vůbec.. což mně ale štve, protože takové to dusno, kdy kolem sebe chodíme a jsme nafoulí jeden na druhého je snad horší. Naštěstí to nemáme často, ale občas se stane.
Volný čas taky moc nemáme - nebo spíš společný, ale jak tak slyším, tak je to asi normální, protože muž chodí do práce, že někdy je pryč na celý týden, někdy chodí domů, ale večer a pod. tak je to jasné. Víkendy jak kdy, někdy se podaří společný někdy je nějaká práce, kdy manžel doma neni - což mě štve, ale když si chceme něco koupit většího a potřebujeme víc peněz, tak se nedá nic dělat.
Volný vztah - určitě takto nechodíme někde po nocích , moje známá například chodí ještě někde na discotéky, má dítě chlap je doma. Sem takm si jdeme sednout já s holkama on s kamarádama, ale je to tak jednou do měsíce, dvakrát.
Jinak k zakladatelce. otázka je proč si doma??? Nemáš náladu, nemáš za kým jít,máš hodně práce, nestíháš..
Já jsem se jednu dobu užírala taky, niikde jsem měsíc nebyla, byla jsem naštvaná i na manžela, že on si chodí, ale byla jsem u mimina, většinou venku hnusně, kamarádky nemohly a z toho jsem měla špatnou náladu, hodně práce doma, takže jsem se nikde nedostala..
Tak pokud je to spíš toto, tak si to musíš zařídít sama a nespoléhat se na partnera, že ti zařídí program a nebo pokud ti snad brání si vyjít na procházku, nákup, nebo jenom nějaký pokec s kamarádkou, tak to jsem opravdu ještě neslyšela Ale tomu moc nevěřím 
, bez urážky..
I ten PC, mě taky štval, ale už jsem si zvykla, já zase hledím pořád do nějakého časopisu, když si chce povídat- třeba on vidí v tom společné bytí, že ti něco ukazuje na počítači, řekla si mu to, že tě to moc nebaví, že byste si třeba mohli.....?
Ale snad se to zlepší hodně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.10 16:07
manžel je hodně v práci, takže většinu týdne trávím volný čas s dcerou, pak obvykle tak 1-2hod společně u tv, kdy obvykle začneme klimbat
Pokud je dcera po školce u sestry/babičky, tak jsem buď doma a užívá ticha a klidu, nebo jdu za kamarádkou, případně pokud zůstává dcerka pryč i přes noc vyrážíme s manželem na pivo/večeři/tančit
Manžel žádné koníčky nemá a neděle jsou náš jediný společný den, takže ten obvykle trávíme jako celá rodina pohromadě (odpolední procházky/pouštění draka/v létě koupaliště apod)
Pokud jeden z nás jde v sobotu večer někam ven, tak je jedno kdy se vrátí, jen si obvykle kolem 11h napíšeme, jestli to stíháme před půlnocí (tj ten druhý pak obvykle zůstane vzhůru a čekáme na sebe) nebo že dorazí až později.
Druhý den je ten, kdo byl na tahu, hájený po dobu dopoledne, aby se mohl dospat takže pak je společné až odpoledne
Hádky - nemám je ráda, takže se jim snažím předcházet. Častá jsou u nás ale debaty, kdy na sebe nekřičíme ani nijak nevyšilujeme, jen se nemůžeme na něčem shodnout, ale nakonec vždycky smír nastane po relativně krátké době.
Vážný a opravdový hádky byly, když byla krize vztahu, ale to je překonaný. Řekla bych že máme harmonický vztah
edit:
ještě doplním
Manžel jde tak 1× týdně na pivo s kolegy z práce, kdy se vrací kolem 22h a raletivně střízlivý (jako že poznat nic není, ale nadýchal by )
Já zas mám ještě mimo svých kamarádek tak 4× do roka firemní akce, kdy se vracím tak v 11h
a když jsem toho neměla v práci tolik, tak jsem chodívala ještě cvičit, ale na to teď nění ani čas ani energie
Příspěvek upraven 27.10.10 v 16:29
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.10 16:11
Je možné říct, že partnera znám dobře ?
Ahojky,
to je zajímavé téma. Zdánlivě jednoduchá otázka a je na ni složité odpovědět…
Já si taky myslela do minulého týdne, že máme poklidný a velmi pevný vztah.
A co se nestalo? 18.10.2010 pár týdnů před porodem se provalilo, že manžel udržuje cca 1-2 měsíce vztah s kolegyní ( z jiného odď., ale v rámci firmy).
Když to „prasklo“ tak jsem nemohla mluvit a ani dýchat. Přitom jsem poměrně výřečná, veselá a vždy mám v záloze nějaký vtípek. No a v ten okamžik mě humor přešel… Krve by se ve mě nedořezal. Kdybych neměla pod srdcem naše dítě, tak bych mu řekla, at si sbalí věci a jela aspoň na 14 dnů k moři, srovnat si myšlenky. Jenže situace byla jiná…
Nemohla jsem mluvit a postupně se dozvěděla, že paní Růžena A. - je o 2 roky starší jak já, je zcela jiný typ (malá, černovlasá, dlouhé vlasy), je prý milá a příjemná, má 2 větší děti, bydlí v domku někde v Rakovníku a její manžel je policajt.
Tak trochu jí rozumím, že si chtěla vyhodit z kopýtka, asi se doma nudí. Ale co je to za ženskou, když to udělá s vědomím, že její objekt přízně má doma ženu před porodem? 
VÁŠ NÁZOR?
Co se týče mého muže, tak okolí by to do něj nikdy neřeklo. Když jsme se brali, tak všichni čekali, že se mi časem někde zapálí lýtka, protože on „vypadá“ jako mouchy snězte si mě, ale na druhou stranu děsně seriózně a spolehlivě. Milovala jsem ho a brala takového jaký je, ale přiznám se, že jako samička jsem si vybrala tohoto spolehlivého partnera (a měla jsem ty „hodnoty“ na něm moc ráda a vážila si ho), abych si ušetřila co se mi právě teď přihodilo. Jaká ironie 
.
Je to týden co již vím, že jej vůbec neznám a já se snažím s tím faktem co se stalo vyrovnat. Soustředit se na synka a jeho příchod na tento svět. Není to lehké, ale pokouším se o to. Pořád spolu bydlíme a i mluvíme o provozních věcech domácnosti. Já jsem mu přestala žehlit košile a poskytovat veškerý servis.
Možná bych měla ještě říci, že bych pochopila, kdyby si někde „ulevil“ a city nechal doma. Místo toho já doma nadržená, jsem ho sváděla a měla na to pořád chuť (teď s ním logicky nic mít nemohu, nemohu si to ani představit. Ale chutě mám 
). On se mi vyhýbal a nakonec mi dával místo líbání a polibků pusu na tvář. To vlastně byl začátek konce před prasknutím tohoto velkého tajemství…
Prý to utnul, kdo ví…
Teď si myslí, že bude vše jako dřív…
Je to rána a já si zatím neumím představit jak velká by to musela být záplata a co by se muselo stát, abych začala znovu věřit… Každopádně vím, že už nechci kompromisy. Nebudu přece žít takto dále a vzpomínat pak v padesáti na to jaký jsem měla úžasný orgasmus ve třiceti, leč poslední… . A není to jen o sexu, ale i o porozumění, vzájemné otevřenosti a souznění…
Tak to je můj příběh, jak žijeme. Přeji Vám všem, ať Vás nikdy nic takového nepotká
Příspěvek upraven 28.02.15 v 11:58
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
