Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj. Já tedy nevím s jistotou, že mě přítel opravdu fyzicky podvedl, nicméně asi před dvěma lety si našel jednu „kamarádku“ se kterou si neustále psal. I když jsem u něj byla, ležel vedle mě…a to se navíc vídáme dost málo. Nosil si mobil na záchod, apod. Jednou jsem to nevydržela, cítila jsem, že se něco děje, však to znáte…a vlezla jsem mu do mobilu. Psali si, jak jsou nadržený, jestli někam můžou spolu jít dál (od lidí, asi byli někde v partě, byla to jedna kamarádka našich společných přátel, kteří jsou hlavně jeho přáteli…) zprávy i promazával, nějak divně navazovaly na sebe. Několikrát jsem ho konfrontovala, jednou to bral s humorem, že jsem trubka a nic s ní nemá, že je hrozně ošklivá (což fakt objektivně je) a podruhé, potřetí to byl jeho vztek, můj nekonečný hysterický pláč, kdy to navíc otočil tak, že jsem já ta p. ča, že jsem mu vlezla do mobilu…„bezdůvodně“ narušila jeho soukromí. Nicméně protože jsem mu věřit chtěla, chtěla jsem věřit tomu, že s ní nic nemá a jen tak nějak debilně a DOST NEVHODNĚ plkaj, a věděla jsem, že on je jinak opravdu výjimečný kluk, kterého jsem vždy chtěla, rozhodla jsem se to zkousnout. On řekl, že bude vše lepší, abych nemusela mít „ty obavy“ a tak. Moc mu to ale nešlo, ze začátku jeho „snahu“ dost bojkotoval můj blok, i když jsme se snažili, hlavně on, mluvit spolu normálně, mělo to všechno hroznou pachuť těch událostí. No ale protože jsem OPRAVDU chtěla, držela jsem se a světe div se. Opravdu to přešlo a opravdu máme teď skvělý vztah, lepší a hlubší než kdy dřív, jsem si jistá, že mě opravdu miluje, i když je pako, co si asi občas někde trochu zaplkat, i lechtivěji, s nějakou holkou musí. A i když doteď nevím, zda mě podvedl či ne, už to ani vědět nechci a jsem ráda, že jsem zatla zuby a překonali jsme to, protože to za to opravdu stálo. Občas se mi červík trochu vrátí, když jsem na tom psychicky hůř a tak nějak nakloněná svým konspiracím, ale už jsem to přešla a nikdy to už řešit nechci. Přeju hodně moc sil.
@Anonymní píše:
Raději anonymně…
Ahoj, jak už jste z názvu asi pochopili.. odpustili jste nevěru nebo odpustily byste?
Přítel mě podváděl a já se to dozvěděla po pár měsících co už to ukončil. Přespával u ní, psali si romantické zprávy, doslova po sobě jeli. Já se s ním rozešla, ale on okamžitě přijel, začal mi brečet do náruče, že beze mě nemůže být a že bude jiným člověkem. Taky mi řekl že spolu nikdy nic neměli, ale nevěřím tomu že když k ní chodil po večerech spát, že na sebe jenom koukali.. Jenže já si to nedokážu připustit a stále nějak doufám že spolu nespali
Pořád na to musím myslet, je to už 14 dní co jsem mu teda dala další šanci, po večerech pořád brečím, stalkuju ho kdy byl naposledy aktivní, sleduju na Instagramu stories jeho kamarádů jestli tam třeba není. Já už vážně nevím co si počít. Jsem na něm hrozně závislá, miluju ho ale tak moc mi to ubližuje.. jsme spolu 2 roky. Pak jsem na něj hnusná když mi 2 hodiny neodepíše, protože mu prostě nevěřím, myslím na to co dělá, co když to udělá znovu.
Co byste na mém místě dělali vy? Já už vážně nevím…
Tak zas bych to nehrotil, ale to Ty neděláš. Asi bych odpustil, ale nezapomenul. S tím stalkem to nech být, Když by si chtěli vrznout, udělají to klidně ve výtahu, ve sklepě. Spíš bych se soustředil na to proč to udělal a zeptal se ho na to. Nic není bez příčiny.
@Anonymní píše:
Raději anonymně…
Ahoj, jak už jste z názvu asi pochopili.. odpustili jste nevěru nebo odpustily byste?
Přítel mě podváděl a já se to dozvěděla po pár měsících co už to ukončil. Přespával u ní, psali si romantické zprávy, doslova po sobě jeli. Já se s ním rozešla, ale on okamžitě přijel, začal mi brečet do náruče, že beze mě nemůže být a že bude jiným člověkem. Taky mi řekl že spolu nikdy nic neměli, ale nevěřím tomu že když k ní chodil po večerech spát, že na sebe jenom koukali.. Jenže já si to nedokážu připustit a stále nějak doufám že spolu nespali
Pořád na to musím myslet, je to už 14 dní co jsem mu teda dala další šanci, po večerech pořád brečím, stalkuju ho kdy byl naposledy aktivní, sleduju na Instagramu stories jeho kamarádů jestli tam třeba není. Já už vážně nevím co si počít. Jsem na něm hrozně závislá, miluju ho ale tak moc mi to ubližuje.. jsme spolu 2 roky. Pak jsem na něj hnusná když mi 2 hodiny neodepíše, protože mu prostě nevěřím, myslím na to co dělá, co když to udělá znovu.
Co byste na mém místě dělali vy? Já už vážně nevím…
Musíš vědět ty sama.. Já odpustit nedokážu.. Prostě pro mě ten člověk skončil.. Ještě jednorázovou.. Ale tohle ani omylem..
Odpuštění nevěry je extrémně individuální…Budeš mít lidi, kteří to tolik hrotit nebudou a budeš mít lidi, kteří to vnímají jako totální zboření jejich ideálů o vztahu a o tom člověku. Mezi ten druhý typ lidí patřím třeba i já a myslím, že i ty podle toho, co píšeš. Dále krom charakteru lidí v tom hraje i roli to, za jakých skutečností k té nevěře došlo. Pokud se dá nevěra nakonec i pochopit a něčím vysvětlit, resp. ta příčina nevěry byla na obou stranách, pak je to pro toho, kdo má odpustit, snazší, protože ví, že si tak trochu za to mohl i sám, viz. např. když někdo dlouhodobě odmítá sex, intimnosti celkově, nedává tomu druhému pozornost atd. Ale pokud ta nevěra byla „z ničeho nic“, nebyl k tomu důvod, k tomu proběhla ani ne po dvou letech vašeho vztahu, kdy by to mělo být mezi vámi ještě relativně „růžové“…tak jako těžko se s tím budeš smiřovat, i když už to skončilo. K tomu jsem pochopila, že přítel se za daných okolností k tomu moc nestaví zodpovědně a empaticky, neprojevuje pochopení a snahu…Já bych to teda ukončila hned, ani bych se nesnažila mu to odpustit, ale kdyby měl teda ukecal, tak pokud by nedělal všechno ne na 100%, ale na 200% alespoň po nějakou dobu, než si opět získá mou důvěru…tak už jen kvůli tomu bych ho prostě odkopla. Takovej vztah prostě nemá smysl a nejeví se jako dobrý do budoucna, i kdybyste tohle nějak překonali. Tak je lepší využít téhloe „příležitosti“, když je to živý a rozejít se. Pokud se ale rozhodneš zůstat, určitě to chce práci z obou stran, on se musí snažit dělat vše pro to, aby si tě opět získal a ty jsi nemusela stalkovat jeho chování a mít tendece mu lézt do mobilu apod..
@dalmatine píše:
Odpuštění nevěry je extrémně individuální…Budeš mít lidi, kteří to tolik hrotit nebudou a budeš mít lidi, kteří to vnímají jako totální zboření jejich ideálů o vztahu a o tom člověku. Mezi ten druhý typ lidí patřím třeba i já a myslím, že i ty podle toho, co píšeš. Dále krom charakteru lidí v tom hraje i roli to, za jakých skutečností k té nevěře došlo. Pokud se dá nevěra nakonec i pochopit a něčím vysvětlit, resp. ta příčina nevěry byla na obou stranách, pak je to pro toho, kdo má odpustit, snazší, protože ví, že si tak trochu za to mohl i sám, viz. např. když někdo dlouhodobě odmítá sex, intimnosti celkově, nedává tomu druhému pozornost atd. Ale pokud ta nevěra byla „z ničeho nic“, nebyl k tomu důvod, k tomu proběhla ani ne po dvou letech vašeho vztahu, kdy by to mělo být mezi vámi ještě relativně „růžové“…tak jako těžko se s tím budeš smiřovat, i když už to skončilo. K tomu jsem pochopila, že přítel se za daných okolností k tomu moc nestaví zodpovědně a empaticky, neprojevuje pochopení a snahu…Já bych to teda ukončila hned, ani bych se nesnažila mu to odpustit, ale kdyby měl teda ukecal, tak pokud by nedělal všechno ne na 100%, ale na 200% alespoň po nějakou dobu, než si opět získá mou důvěru…tak už jen kvůli tomu bych ho prostě odkopla. Takovej vztah prostě nemá smysl a nejeví se jako dobrý do budoucna, i kdybyste tohle nějak překonali. Tak je lepší využít téhloe „příležitosti“, když je to živý a rozejít se. Pokud se ale rozhodneš zůstat, určitě to chce práci z obou stran, on se musí snažit dělat vše pro to, aby si tě opět získal a ty jsi nemusela stalkovat jeho chování a mít tendece mu lézt do mobilu apod..
Moc děkuju za tuhle zprávu 🙏 Mezi náma to bylo vždycky hezký, ale taky tam byly pořád samé hádky, takže půl na půl. Já se mu snažím dat vše co je v mých silách, sex máme dost často a můžu říct že přítel si rozhodně nemůže stěžovat…Problém je v tom že on je hroznej flegmatik, je typ co si chce pořád užívat a já jsem spíš rodinný typ. Pro štěstí mi stačí jen on a taky myslím na budoucnost, rodinu…Ale on to má bohužel jinak, pro něj je nejpřednější zábava. Jsme dost mladý, mně je 19 a jemu 22. Můžu říct že jsem taky občas docela megera a za spoustu věcí si můžu sama, ale taky mi k tomu dává řádný důvody, abych taková byla a já se pak nedokážu ovládnout a řeknu své. Uvědomila jsem si že není chyba jen na jeho straně, ale já taky ho nenechám dýchat a to by se nelíbilo ani mně kdyby on byl takový. Takže vážně moc děkuju za tuhle zprávu, protože jsem o tom dost přemýšlela a něco na tom bude ![]()
(Zakladatelka)
@Anonymní píše:
Ahoj. Já tedy nevím s jistotou, že mě přítel opravdu fyzicky podvedl, nicméně asi před dvěma lety si našel jednu „kamarádku“ se kterou si neustále psal. I když jsem u něj byla, ležel vedle mě…a to se navíc vídáme dost málo. Nosil si mobil na záchod, apod. Jednou jsem to nevydržela, cítila jsem, že se něco děje, však to znáte…a vlezla jsem mu do mobilu. Psali si, jak jsou nadržený, jestli někam můžou spolu jít dál (od lidí, asi byli někde v partě, byla to jedna kamarádka našich společných přátel, kteří jsou hlavně jeho přáteli…) zprávy i promazával, nějak divně navazovaly na sebe. Několikrát jsem ho konfrontovala, jednou to bral s humorem, že jsem trubka a nic s ní nemá, že je hrozně ošklivá (což fakt objektivně je) a podruhé, potřetí to byl jeho vztek, můj nekonečný hysterický pláč, kdy to navíc otočil tak, že jsem já ta p. ča, že jsem mu vlezla do mobilu…„bezdůvodně“ narušila jeho soukromí. Nicméně protože jsem mu věřit chtěla, chtěla jsem věřit tomu, že s ní nic nemá a jen tak nějak debilně a DOST NEVHODNĚ plkaj, a věděla jsem, že on je jinak opravdu výjimečný kluk, kterého jsem vždy chtěla, rozhodla jsem se to zkousnout. On řekl, že bude vše lepší, abych nemusela mít „ty obavy“ a tak. Moc mu to ale nešlo, ze začátku jeho „snahu“ dost bojkotoval můj blok, i když jsme se snažili, hlavně on, mluvit spolu normálně, mělo to všechno hroznou pachuť těch událostí. No ale protože jsem OPRAVDU chtěla, držela jsem se a světe div se. Opravdu to přešlo a opravdu máme teď skvělý vztah, lepší a hlubší než kdy dřív, jsem si jistá, že mě opravdu miluje, i když je pako, co si asi občas někde trochu zaplkat, i lechtivěji, s nějakou holkou musí. A i když doteď nevím, zda mě podvedl či ne, už to ani vědět nechci a jsem ráda, že jsem zatla zuby a překonali jsme to, protože to za to opravdu stálo. Občas se mi červík trochu vrátí, když jsem na tom psychicky hůř a tak nějak nakloněná svým konspiracím, ale už jsem to přešla a nikdy to už řešit nechci. Přeju hodně moc sil.
Taky moc děkuju, takové zkušenosti mi vážně pomůžou. I já přeju moc sil a hodně štěstí ![]()
(Zakladatelka)
@Anonymní píše:
Taky moc děkuju, takové zkušenosti mi vážně pomůžou. I já přeju moc sil a hodně štěstí
(Zakladatelka)
Jinak jsem ještě chtěla dodat, že nám v době, kdy se to dělo, bylo takřka stejně jako vám, tak možná o to větší spojitost. Trvalo mi to dlouho, se s tím vyrovnat, bylo to nejhorší léto v mém životě, dohromady to trvalo asi 3 měsíce…z čehož většina jen to moje gulášování v makovici. A ještě dodatek: Mám pocit, že úplně definitivně to ze mě odešlo, když se kolem mě na podzim toho roku, tedy těsně po tom všem, začal motat jeden kluk. Nikdy bych si neřekla, že se mi tohle může stát, protože (asi stejně jako ty
) jsem na příteli hodně emočně závislá, je pro mě středobod apod. No ale já se začala trochu namotávat, vlivem té citové vyprahlosti, tím otřesem s přítelem, jsem tomu byla nakloněnější, když mi najednou někdo věnoval takovou pozornost a zájem, občas jsme spolu šli třeba na výstavu, což jsem teda příteli vždy hlásila a ptala se ho, zda s tím nemá problém, že jdu. On řekl vždy že ne, z důvodu ješitnosti, ale žárlil jako prase a když jsem si takhle s kamarádem trochu zablbla (NIKDY sex ani pusa, jen flirt u kafe a piva a tak) tak se asi definitivně probral, co mi udělal a bylo to. PS Tím neříkám, až se honem začneš kolem někoho točit, to mě tenkrát taky radily kamarádky „Tak si taky s někym piš“ ale takhle účelově mi to nešlo, měla jsem odpor k tomu něco takhle na truc dělat…a o dva měsíce se to stalo samo, on se zjevil bez mé snahy, ten „kamarád“
S tím jsem asi po 2 měsící kamarádění ukončila styky, už mě to celé nebavilo a chtěla jsem to celé zase ukotvit s přítelem, a tak to dopadlo. V čem to poslední bylo prospěšné je taky to, že nejen, že přítel to konečně viděl a zkusil z té druhé pozice, ale že i já jsem mohla pochopit, jak se asi tenkrát cítil on, že nechat se trochu oblbnout se asi může stát každému z nás.
@Anonymní píše:
Raději anonymně…
Ahoj, jak už jste z názvu asi pochopili.. odpustili jste nevěru nebo odpustily byste?
Přítel mě podváděl a já se to dozvěděla po pár měsících co už to ukončil. Přespával u ní, psali si romantické zprávy, doslova po sobě jeli. Já se s ním rozešla, ale on okamžitě přijel, začal mi brečet do náruče, že beze mě nemůže být a že bude jiným člověkem. Taky mi řekl že spolu nikdy nic neměli, ale nevěřím tomu že když k ní chodil po večerech spát, že na sebe jenom koukali.. Jenže já si to nedokážu připustit a stále nějak doufám že spolu nespali
Pořád na to musím myslet, je to už 14 dní co jsem mu teda dala další šanci, po večerech pořád brečím, stalkuju ho kdy byl naposledy aktivní, sleduju na Instagramu stories jeho kamarádů jestli tam třeba není. Já už vážně nevím co si počít. Jsem na něm hrozně závislá, miluju ho ale tak moc mi to ubližuje.. jsme spolu 2 roky. Pak jsem na něj hnusná když mi 2 hodiny neodepíše, protože mu prostě nevěřím, myslím na to co dělá, co když to udělá znovu.
Co byste na mém místě dělali vy? Já už vážně nevím…
Neveru neodpustis nejde to. Muj manzel rika podvedes jednou budes podvadet. Uhodis jednou uhodis pokazde. Jedine co muzes a mela bys tak zbalit igelitku a poslat tam kde mu na tech 10 minut bylo dobre. Kvuli 10 minutam vzruseni tak prijde o to nejkrasnejsi co jsi mu mohla z miminkem doprat. Tohle jsou slova meho uzasneho manzela.Diky zato ze ho mam.At se ti dari a hlavu vzhuru.
A stojí Ti to vůbec za to? Víš ono kolikrát si můžeš říkat, co chceš, že odpustíš a přejdeš to, ale někde v sobě cítíš, že to prostě nejde. Myslím, že nejsi ve fázi, kdy bys ho byla schopná odpustit, asi si to potřebuješ prožít. Netlač na sebe a dej si čas. Nevyčítej si to. Nicméně bych se s ním zas za každou cenu nesnažila zůstat, kdybych fakt viděla, že se ani nesnaží, ještě když jste tak mladí a bez závazků. Přeju hodně sil.
![]()
@Anonymní píše:
Já měla kdysi takovýho exota, totálně mi popletl hlavu sladkýma řečma. Vzala jsem si na sebe paušál, to mě umluvil. Potom pár půjček. Byla jsem studentka..on nemakačenko. Když mě zasekal do exekucí a viděl, že už nic nekápne, začal mě podvádět. Jedna podobně hloupá dušička mu koupila notebook na splátky. Když ani od ní nekáplo, nasliboval mi hory doly a já mu dala druhou šanci. Za pár dní přišla facka, pak druhá, později mi ukradl zlato a našel si další milenku. Já s ním pořád byla, protože jsem doufala, že mi pomůže umořit ty dluhy. Podvedl takhle hromadu lidí (krádeže aut, neplacení nájmu,..). Bože, zpětně se dívám na tuhle část života jako největší přešlap a svoje selhání, že jsem si s ním vůbec začala. Je mi úzko jen na to pomyslím. To bych už nikdy neodpustila a mohl by mi zpívat pod oknem serenády a brečet. Kdyby se jednalo o nějakou nárazovou nevěru u jinak normálního přítele, tu bych asi časem odpustit dokázala. Prosím o anonym, neb se stydím.
Nejmenoval se Jiří Procházka
jak přes kopírak s preslapem mého života… Dnes asi oblbuje nějakou která mu to žere z dluhu jsem se musela dostat sama ale jsem ráda za tu zkušenost hodně jsem se poučila
A k tématu nevěru bych už nikdy neodpustila
@Anonymní píše:.. ale asi potřebuje i jiný maso.
Raději anonymně…
Ahoj, jak už jste z názvu asi pochopili.. odpustili jste nevěru nebo odpustily byste?
Přítel mě podváděl a já se to dozvěděla po pár měsících co už to ukončil. Přespával u ní, psali si romantické zprávy, doslova po sobě jeli. Já se s ním rozešla, ale on okamžitě přijel, začal mi brečet do náruče, že beze mě nemůže být a že bude jiným člověkem. Taky mi řekl že spolu nikdy nic neměli, ale nevěřím tomu že když k ní chodil po večerech spát, že na sebe jenom koukali.. Jenže já si to nedokážu připustit a stále nějak doufám že spolu nespali
Pořád na to musím myslet, je to už 14 dní co jsem mu teda dala další šanci, po večerech pořád brečím, stalkuju ho kdy byl naposledy aktivní, sleduju na Instagramu stories jeho kamarádů jestli tam třeba není. Já už vážně nevím co si počít. Jsem na něm hrozně závislá, miluju ho ale tak moc mi to ubližuje.. jsme spolu 2 roky. Pak jsem na něj hnusná když mi 2 hodiny neodepíše, protože mu prostě nevěřím, myslím na to co dělá, co když to udělá znovu.
Co byste na mém místě dělali vy? Já už vážně nevím…
Jste dost mladí on dost nevyboureny a chová se ve svém věku jako většina kluků. Normální to časem opustí někteří to takto táhnou celý život.
Ale ruku na srdce co chcete po 22 letym klukovi.. Ten si asi těžko sedne na zadek z rodinného života.. Úplně mě to připomíná jeden vztah v tom věku a to semnou vydržela 3 roky.. ![]()
Jo, finančně je to v pohodě, pomohla mi rodina. Děkuju za optání. Bohužel z toho podvodníka nebylo možné ani s poradou s právníkem nic vydolovat. A vesele v těchto praktikách pokračuje. Říkám mu sňatkový podvodník bez sňatku