Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dej mu tohle přečíst, pak chvíli počkej a třeba se vyzvejkne
A ty jsi čekala, že se bude třást na to malý uřvaný mimino a bude celý šťastný, že to může doma poslouchat. A do toho novopečená matka se svým koktejlem hormonů a únavy
ne, tak takhle to chlapi nemají, ti koukají zmizet a objeví se tak po roce, kdy už to aspoň sedí a ťape a umí se to na tátu usmát.
@terien naštěstí zdaleka ne všichni
jsou i takoví, co v noci vstávají, matce uvaří kojici čaj a po kojení přebalí, aby ona nemusela vstavat. Škoda, zes to nezažila. Třeba bys nebyla tak zahorkla
Já nevím. Teď se ti to nějak jeví, ale i na ten nový režim se dá zvyknout. Třeba si vás bude mnohem víc užívat, když vás týden neuvidí. Stejně bude většina práce kolem malé na tobě. Tento režim má i výhody pro tebe. Týden budeš mít klid jen na děťátko, které bude že začátku potřebovat téměř výhradně mámu. Nemusíš vařit a chodit kolem chlapa, který stejně touto změnou trpí a budeš muset dělit pozornost mezi dítě a jeho. Záleží, jak jsi stavěná. Já mám chlapa kamioňáka a vždycky už se těším, až mu skončí dovolená ![]()
Připadá mi, že jsme s malým sami více v klidu a pohodě. A když je doma, malého si užívá. Takže dá se zvyknout. Jako sobectvi bych to nebrala. I on dělá oběť rodině.
Pokud finančně nestrádáte a není tedy nutnost práci měnit, tak bych mu jasně řekla, buď já nebo práce. Pořád dokola. Chlapi zdrhaj, ženská na vse sama rovná se krize. Ve většině případů to negativně zasáhne do vztahu zvlášť, pokud bude dítko náročnější a nemáš hlídání.
@terien píše:
A ty jsi čekala, že se bude třást na to malý uřvaný mimino a bude celý šťastný, že to může doma poslouchat. A do toho novopečená matka se svým koktejlem hormonů a únavyne, tak takhle to chlapi nemají, ti koukají zmizet a objeví se tak po roce, kdy už to aspoň sedí a ťape a umí se to na tátu usmát.
Jsi chlap?
![]()
Tak já nechtěla někoho pohoršit. Já nepotřebuji, aby dělal všechno, ale trochu opory jsem popravdě čekala. ![]()
Teda já doufám, že si jen neumí to pouti představit a že až malé spatří, změní se to.
Do teď si říkám, že já už mám štěstí v tom, že malé cítím a mám jisté pouto už teď, o kterém on nemá ani tušení, zatím. On si ho musí vytvořit vlastně až po narození.
Jakože on vidí jen kopance s poznámkami „to je hustý“ nebo fotky z UZV. Jsem rada, že si uvědomuje aspoň finančně že ho je potřeba, ale pro mě to prostě není všechno. ![]()
@Konarko jo, tohle bych uvítala, než se narodila malá. S puberťákama, to by byl klid.
s malým dítětem ani omylem.
@Tichošlápek píše:
@terien naštěstí zdaleka ne všichnijsou i takoví, co v noci vstávají, matce uvaří kojici čaj a po kojení přebalí, aby ona nemusela vstavat. Škoda, zes to nezažila. Třeba bys nebyla tak zahorkla
Me přijde v pohodě, vtipně realistická. Naopak ty jsi v divný tenzi ![]()
@pohledzdruhestrany nesouhlasím, vnímám ji poslední dobou ve více diskuzich jako rádoby vtipně útočnou. Komentáře k porodu mrtvého dítěte to samé. Z nějakého důvodu je zlá
@Tichošlápek píše:
@terien naštěstí zdaleka ne všichnijsou i takoví, co v noci vstávají, matce uvaří kojici čaj a po kojení přebalí, aby ona nemusela vstavat. Škoda, zes to nezažila. Třeba bys nebyla tak zahorkla
A to víš, že jo. Nic jsem nezažila, nic jsem si neodžila a místo krve mám žluč
ještě něco? Asi ne viď, všechno ostatní už jsem tu četla
![]()
@terien skutečně ne. Ať tě semlelo cokoli, vzalo tě to důkladně
@Tichošlápek píše:
@terien skutečně ne. Ať tě semlelo cokoli, vzalo tě to důkladně
Děkuji naší psychoterapeutické ústředně za rozbor a mohli bychom popojet, o mě tahle diskuze není a tvoje úvahy mě nezajímají. Navíc jsi úplně vedle ![]()
Příspěvek upraven 16.08.19 v 23:14
Ahoj. Chci se zeptat za váš názor. Přítel pracuje tak, že má krátký a dlouhý týden. Tzv. je pryč týden, pak zase jen do středy, takže jsme spolu poměrně dost času, teď. Víkendy je vždy doma. No, otěhotněla jsem, za 3 měsíce mám termín a on přemýšlí nad tím, že změní práci a bude pryč celý týden, někdy do soboty do rána. Protoze v téhle práci neni spokojený s platem (nebere ale málo) možná méně za to co dělá, ale stačí nám to náramně. Já nevím co si myslet. Teď má práci vhodnou k tomu, aby se i zapojil až se malé narodí, ale on to neřeší, hledí jen na to, že jeho ta práce štve a že chce víc peněz (stejná práce jen jiná firma). Myslíte si, že si to jen tak ještě nepřipouští nebo mu skutečně záleží jen na jeho pohodlí? Vlastně se ani nezeptal, zdali tak budu šťastná. Jenže já mám strach, predstava, takhle každý týden sama s dítětem, to si nedovedu představit. S touhle práci co má by to bylo přijatelné. Vlastně by týden byl dlouhý a další by si užil s námi už od středy, takže se to i dá skvěle oproti tomu, že bude nadále aspoň dělat to co má rád. Prostě nevím. Řekla jsem mu „aby to to pak nebylo líto až ti vyroste před očima“ no a to jen odpoví „no, bude mi to líto, ale s tím počítám“. Tak co na to říct dál? Jen to zamrzí no.