Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je toto dno?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.10.15 09:13
@Anonymní píše:
Nikdy by mě nenapadlo, že toto budu svěřovat počítači.. ale už nevím kudy kam a potřebuji to někomu vyprávět. Samozřejmě mám kamarádky, které mě vyslechnou, ale mám touhu, říct to jako celek, aby mě někdo pochopil. Když mi bylo deset diagnostikovali mé matce maniodepresivní psychozu, několikrát byla na léčení, přesto jsem ji ale dvakrát viděla, jak jí odvaží sanitka, protože moje drahá maminka už nechtěla byt s námi na tomto světě. Posledních 15 let to omezila pouza na prášky a alkohol, což jsou dvě věci, co se moc neslučují, v mém dětství ležela spráškovaná na balkoně a já ji musela donekonečna opakovat, že ji mám opravdu ráda.. a překvapení jsou do dnes, takže kolikrát přijedu k našim a jsem opravdu překvapená, když vidím sedět svou matku kupříkladu na nočníku, jak čůrá.
Po spoustě nevydařených vztahů jsem se vdala, mám krásného syna, ale po porodu mi manžel začal neustále opakovat, jak jsem ošklivá a tlustá a několikrát jsem se dočkala i vety, jak mě nesnáší a lituje všeho, co se mnou má. Trvalo to asi rok, než otočil, ale mé sebevědomí kleslo někam úplně dolů. Je to asi půl roku, co začal mít takové dívné myšlenky, nedokázal odejíz z bytu poslední, všechno stále kontroloval, celé dny jel ležel a hrál na počítači.. před měsícem šel konečně k lékaři a přišel s tím, že má obsedatně kompluzivní poruchu. dostal léky, ale je to jen hoší a horší. řeší takové věci a řeší je jen se mnou. Napčříklad, jestli zaplatil v krámě, jestli nezapalil od vajglu auto, jestli něco nepokazil v práci. V takové míře, že se o tom dokáže bavit třeba pět hodin a nakonec vše svede na mě. Jeho máma utrusila takových poznámek, díky kterým si myslím, že si myslí, že to je moje vina. 6e by si měl najít někoho, kdo ho bude chválit… Celý život za něj všechno dělala, ve 30 letech byl manžel poprvé na poště, do banky taky nechodí, neřídí, neumí přijmout zodpovědnost. Když se něco stane, je to vždycky má vina.
Najednou se objevil někdo, kdo mě nadbíhal, dělal komplimenty, byl tak rozhodný. Fakt jsem se snažila nepodlehnout a myslet na rodinu, ale.. nedokázala jsem to. Jenže jsem panu x vyprávěla o svém svědomí a od té doby nic. Chybí mi a zároven vím, že je takhle správně. Jenže si myšlenky na něj nedokážu zakázat..
Je to jedno k druhému, neumím se usmát na svého syna, opravdu upřímně, v noci nespím, když vidím jídlo, chce se mi zvracet, piju, protože, když si večer dám lahev vína, usnu s „čistou“ hlavou. Jenže se za dvě hodiny probudím a koukám do stropu. Vím, že smyslem mého života, je hlavně můj syn a vím, že tu musím být pro něj. A vím, že takováhle máma byt nechci.. jenže si neumím pomoct být lepší. tolik si to přeju a každé ráno vstanu a říkám si, dnes budeš mít dobrou náladu, dnes si nedáš ani kapku alkoholu, jenže přijde večer, syn jde spát a já jsem sama. Tak strašně sama, že nevidím jiné východisko.
Co mám dšělat?..
Ahoj, to mi je tě opravdu líto, vyhledej pomoc, nebo skončíš jako alkoholička! máš k tomu asi sklony jak píšeš a manžel tě strhne na dno, vlastně na něm už jsi! mysli na malého a uteč od manžela, dokud je ještě čas, bude to jen horší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 09:14
Vyhledat pomoc. Ne v rodine tam se ti ji nedostane. Od chlapa bych odesla a okamzite prestala pit! S kazdou lahvi se to bude prohlubovat a muzes dopadnout blbe. Nechces, aby mel tvuj syn za matku alkoholicku vid? Odnesl by to nejvic…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 09:17
Btw jsi mlada muzes poznat fajn chlapa a zivota si poradne uzivat! Akorat nemuzes na " prvnim " rande mluvit o vsech s..ckach, kteryma prochazis. To napadnika zarucene odezene, ptz se lekne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 09:24
Je nejvyšší čas vyhledat pomoc, ale odbornou, jak už tu padlo, v rodině ji opravdu nečekej… Tvoje máma i tvůj manžel tě vysávají a ty už nemáš z čeho dál dávat, proto ten utěk k alkoholu, je to tak snadné… „vyčistit si hlavu“, jak sama píšeš. Ale zasloužíš si víc, ty a hlavně i tvůj syn. Ale sama vidíš, že bez pomoci nic nezmůžeš, natolik tě ty nesnáze pohltily, že nemáš sílu na víc než si večer zase nalít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 09:29
Jde vidět, že tě dost ovlivnilo dětství. Jsi si vědoma toho, že to jde s tebou z kopce a pokud nevyhledas pomoc, tak na tom dně opravdu skoncis. Mysli na svého syna, potřebuje tě a mysli i na sebe, máš před sebou ještě kus života. A je na tobě, jestli tvůj život bude radostný. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 09:30
Ty bys potřebovala vypadnout z toho blázince, někam na hory, abys to všechno viděla s nadhledem, abysis ujasnila myšlenky. Ted jsi nejdůležitější ty, pokud se ty srovnáš bude se mit dobře i tvůj syn. Takže se dej na první místo. Večer se zkus zabavit jinak než flaßkou, co máš ráda? co ráda dělaš, tancuj, zpívej, maluj, cvič a raduj se! jé ted me napadlo znáš Nešpora a jeho jógu smíchu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 09:33
Je mi tě líto, ale nic není bezvýchodná situace.
Jako první bych ti doporučila si tuhle zpověď po sobě přečíst. Na začátku píšeš o svém dětství, jak jsi musela zdrogovanou maminku (trosku) ujišťovat o své lásce k ní, to musel být hrozný pohled a zážitek do celého života. Chceš snad, aby syn měl stejný zážitek jen s tím, že ty nebudeš pod vlivem prášků ale alkoholu? Opravdu bys mu tohle chtěla udělat? 
Věřím, že žádná máma schválně nezkazí život svému dítěti, tak s tím koukej něco dělat! Vyhledat psychologa, vyzpovídat se mu, možná podstoupit odvykací kůru (jedna věc je zakázat si alkohol, druhá neodolat a sama denně vyžahnout láhev vína). Jako další věc je manžel. Moc jsi tady váš vztah nepopsala, ale já bych od něj asi odešla už tenkrát, když ti nadával. A rozhodně se mi víc líbí představa šťastné matky, co má milence (ne že bych to schvalovala), než úplná troska.
Svoji situaci nemáš lehkou, ale rozhodně se dá řešit. Vyhledej lékaře!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 09:46
@Petule030 píše:
Je mi tě líto, ale nic není bezvýchodná situace.
Jako první bych ti doporučila si tuhle zpověď po sobě přečíst. Na začátku píšeš o svém dětství, jak jsi musela zdrogovanou maminku (trosku) ujišťovat o své lásce k ní, to musel být hrozný pohled a zážitek do celého života. Chceš snad, aby syn měl stejný zážitek jen s tím, že ty nebudeš pod vlivem prášků ale alkoholu? Opravdu bys mu tohle chtěla udělat?
Svoji situaci nemáš lehkou, ale rozhodně se dá řešit. Vyhledej lékaře!
Naprostý souhlas. Bohužel. Sama víš jak jsi se cítila jako malá Ty v přítomnosti Tvé matky. Zatím tohle ale úplné dno není. Jsi totiž ještě schopna uvažovat už jenom tím, že jsi tenhle dopis napsala. Vadí Ti, Tvůj alkohol, Tvůj postoj k životu. Jasně…,máš nakročeno ztratit všechno. Máš nakročeno svému synovi připravit dětství, které Ty sis jako nepřála a nebo taky můžeš o své dítě přijít, pokud někdo někde upozorní, co se u vás děje. TY ale taky můžeš tohle všechno zastavit, dokud je čas. Vem si, jaký život by čekal Tvého chlapečka s tatínkem s problémy a s maminkou alkoholičkou…Zastav to. Odejdi od svého partnera a i když to bude těžké, Ty to zvládneš. Neděláš to jen pro dítě, ale i pro sebe, abys jednou na sebe mohla být hrdá, cos všechno dokázala. Radila bych ještě jednu věc…Být Tebou, zůstala bych na čas sama, bez chlapa jakéhokoliv. Dej se nejdřív do pořádku, protože jinak se budeš chytat každého, kdo na tebe byť jen na chvíli bude hodný. Budeš se pořád plácat mezi zamilováním a rozchodem a pokud jsi už ted sáhla na flašku, budeš to s ní chtít řešit čím dál častěji, až se Ti jednou stane tím největším přítelem…je to ale škoda…,zahodit mladý život a život svého dítěte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.10.15 13:27
Já manžela v této situaci opustit nedokážu, ani nechci, mam ho ráda. Měla bych spíš být oporou a ne se hroutit. Tedka by mi stačil ke štěstí pan x, bohužel si vzal co chtěl a tím to končí.
- Citovat
- Upravit
29.10.15 13:40
Opora, ktera podvadi… Ty to mas opravdu zvlastne nastavene. Zacni sama u sebe a nehledej nastroj, ktery ti zvedne naladu. Zvedni si ji sama… Tim co mas rada a co te udela stastnou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 16:04
@Anonymní píše:
Já manžela v této situaci opustit nedokážu, ani nechci, mam ho ráda. Měla bych spíš být oporou a ne se hroutit. Tedka by mi stačil ke štěstí pan x, bohužel si vzal co chtěl a tím to končí.
Přijde mi, že jste v podstatě nemocní oba. Ty deprese, které se snažit vyřešit alkoholem, což nezabírá samozřejmě. No a manžel též psychickou poruchu. A vypadá to, že léčba je zatím neúčinná. Takže bych se na tvém místě co nejdříve vypravila k psycholožce se svými problémy, a pak navštívila manželova lékaře a popsala mu, jak se manžel chová. A zda by nebylo dobré třeba změnit léčbu nebo nasadit vyšší dávky a podobně. Jinak utéci od nemocného člověka, to se mi nezdá. Jistěže, kdyby byl agresivní psychopat, pak ano, to už včera bylo pozdě. Ale tohle, to asi ne. Je to samozřejmě na tobě, ale tento postup bych volila já. A pokud se po návštěvě matky manželovy i tvoje stavy horší, tak ji utni. S tím, že jste oba na lécích, oběna je vám zle a nemůže tu být a hotovo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 16:10
@Anonymní píše:
Já manžela v této situaci opustit nedokážu, ani nechci, mam ho ráda. Měla bych spíš být oporou a ne se hroutit. Tedka by mi stačil ke štěstí pan x, bohužel si vzal co chtěl a tím to končí.
Jak říkám, srovnej si priority, protože všechno najednou se nevyřeší.
Chceš být oporou partnerovi…fajn, ale s lahví alkoholu?
Chceš být dobrá máma…ale jsi momentálně nevyrovnaná
Nevadí Ti, že se vaše dítě potácí mezi tátou s problémama a mámou, která začíná pít a je děsně unavená. Co tomu malému prckovi nastavuješ za limity života? Myslíš, že to nevidí? Že je malý? Že za rok, dva, tři bude zas všechno v pořádku? Přála bych Ti to i tomu prckovi.Ale nežijem v kouzelném světě.
Až nepomůže alkohol, co přidáš, léky, drogy…myslíš, že tím, že „dáš“ každému, kdo na Tebe vykouzlí úsměv a dokáže vyslechnout Tvé trápení je ten pravý, tak není. Za ten sex to ten chlap vydrží, ale do života chtějí chlapy ženské vyrovnané, samostatné, princové se nekonají, dokud se prostě Ty nepostavíš svému osudu čelem.
Svého manžela neopustíš, protože ho miluješ. Jen ho podvedeš, aby ses odreagovala a byla chvíli šťastná…ježiš to je blbost. Raději bych byla šťastná vedle svého šťastného dítěte, než abych záplatovala záplaty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Nikdy by mě nenapadlo, že toto budu svěřovat počítači.. ale už nevím kudy kam a potřebuji to někomu vyprávět. Samozřejmě mám kamarádky, které mě vyslechnou, ale mám touhu, říct to jako celek, aby mě někdo pochopil. Když mi bylo deset diagnostikovali mé matce maniodepresivní psychozu, několikrát byla na léčení, přesto jsem ji ale dvakrát viděla, jak jí odvaží sanitka, protože moje drahá maminka už nechtěla byt s námi na tomto světě. Posledních 15 let to omezila pouza na prášky a alkohol, což jsou dvě věci, co se moc neslučují, v mém dětství ležela spráškovaná na balkoně a já ji musela donekonečna opakovat, že ji mám opravdu ráda.. a překvapení jsou do dnes, takže kolikrát přijedu k našim a jsem opravdu překvapená, když vidím sedět svou matku kupříkladu na nočníku, jak čůrá.
Po spoustě nevydařených vztahů jsem se vdala, mám krásného syna, ale po porodu mi manžel začal neustále opakovat, jak jsem ošklivá a tlustá a několikrát jsem se dočkala i vety, jak mě nesnáší a lituje všeho, co se mnou má. Trvalo to asi rok, než otočil, ale mé sebevědomí kleslo někam úplně dolů. Je to asi půl roku, co začal mít takové dívné myšlenky, nedokázal odejíz z bytu poslední, všechno stále kontroloval, celé dny jel ležel a hrál na počítači.. před měsícem šel konečně k lékaři a přišel s tím, že má obsedatně kompluzivní poruchu. dostal léky, ale je to jen hoší a horší. řeší takové věci a řeší je jen se mnou. Napčříklad, jestli zaplatil v krámě, jestli nezapalil od vajglu auto, jestli něco nepokazil v práci. V takové míře, že se o tom dokáže bavit třeba pět hodin a nakonec vše svede na mě. Jeho máma utrusila takových poznámek, díky kterým si myslím, že si myslí, že to je moje vina. 6e by si měl najít někoho, kdo ho bude chválit… Celý život za něj všechno dělala, ve 30 letech byl manžel poprvé na poště, do banky taky nechodí, neřídí, neumí přijmout zodpovědnost. Když se něco stane, je to vždycky má vina.
Najednou se objevil někdo, kdo mě nadbíhal, dělal komplimenty, byl tak rozhodný. Fakt jsem se snažila nepodlehnout a myslet na rodinu, ale.. nedokázala jsem to. Jenže jsem panu x vyprávěla o svém svědomí a od té doby nic. Chybí mi a zároven vím, že je takhle správně. Jenže si myšlenky na něj nedokážu zakázat..
Je to jedno k druhému, neumím se usmát na svého syna, opravdu upřímně, v noci nespím, když vidím jídlo, chce se mi zvracet, piju, protože, když si večer dám lahev vína, usnu s „čistou“ hlavou. Jenže se za dvě hodiny probudím a koukám do stropu. Vím, že smyslem mého života, je hlavně můj syn a vím, že tu musím být pro něj. A vím, že takováhle máma byt nechci.. jenže si neumím pomoct být lepší. tolik si to přeju a každé ráno vstanu a říkám si, dnes budeš mít dobrou náladu, dnes si nedáš ani kapku alkoholu, jenže přijde večer, syn jde spát a já jsem sama. Tak strašně sama, že nevidím jiné východisko.
Co mám dšělat?..