Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Z manzelovi strany by to chtělo trošku tolerance
Jak to řešit neporadím ![]()
Ono odnaučenej kuřák je horší než nekuřák…z jedné strany ho chápu, třeba má strach, že selže a a začne kouřit znovu. Nebo mu prostě nemusí vonět váš dech…takže v tomto případě bych asi zvolila variantu, že pokud si musíte zapálit, tak né před ním…
@banibag2 píše:
Ono odnaučenej kuřák je horší než nekuřák…z jedné strany ho chápu, třeba má strach, že selže a a začne kouřit znovu. Nebo mu prostě nemusí vonět váš dech…takže v tomto případě bych asi zvolila variantu, že pokud si musíte zapálit, tak né před ním…
Podepisuji se ![]()
Tak jako řešit jsem nic podobného nemusela, my se totiž jak píše @Ivaneska s partnerem tolerujeme i s našima neřestma a to je totiž základ vztahu, nelze aby se jeden bál toho že před druhým „selže“ a bude zle, notabene že mu ten druhý bude dělat doma zle a bude rušit domácí pohodu, to je pro mne nepochopitelné, kouření nekomentuji, to je jen tvoje věc a závislost a ty musíš chtít sama přestat, pokud to děláš jen kvůli okolí, budeš kouřit pořád dál
Nic mu neslibuj, naopak ho upozorni, ze si to cigo das a jestli bude delat sceny, tak je to naposled, co s nim nekam jdes. Proste vyloz karty, rekla bych mu, ze uplny nekurak z tebe nikdy nebude, ze si proste obcas prilezitostne zakouris a at se tim uz nezabyva a bere to jako fakt.
Mně je úzko z toho, ze te manžel takhle nerespektuje…Tak mu prostě řekni, že jso vzala na vědomí, že on tenhle zlozvyk překonal, obdivujes ho za to, stejne tak jsi vzala na vědomí, že se mu nelibi, ze si obcas zapalis, ale ty to takhle chceš, tobe to takhle vyhovuje a prosis ho, aby to respektoval. Dal bych o tom nediskutovala. Mimochodem, muj muž taky kouři, taky bych ráda, aby přestal, omezil to a mě to tesi.Bylo by mi trapne, kdybych ho neustále pronasledovala vycitkama a vynucenyma slibama…
Jsi tehotna nebo kojis? Odnaucenemu kurakovi smrdi kour mnohem vice nez nekurakovi. Kolik jich na te oslave vykouris? Nemuzrs jit do ustrani a pak si vycistit zuby a vzit si zvykacku? Treba mu jen prijde nechutny ten smrad…
On prostě řeší svůj postoj, dusí tě a vyžaduje to, co chce ON.
Poslala bych ho tam, kde slunce nesvítí a jasně mu řekla, že ještě jednou, odmítáš, aby ON s tebou chodil kamkoli, protože takhle se teda partner nechová!
Jo jo, odaučenej kuřák je jak osina v pérdeli, ovšem to není žádný důvod, ani právo se takhle chovat ke svým bližním.
Ostatním kuřákům asi těžko dělá takové přednášky, no ni?
![]()
Hlavně si uvědom, že partner s tím pořád bojuje. Já nekouřík skoro 2 roky a když jdeme někam večer, tak neskutečně trpím, protože bych si k tomu vínu strašně ráda zapálila. Ty jsi tady ta slabší, která to prostě nevydrží a zapálí si. Fajn, ale netrap tím i jeho. Běž si pryč zapal si a on to nemusí vědět. Kuřák prostě nepřestane být kuřákem, pořád už si jenom odříkává a pořád dokola si musí uvědomovat, že už kouřit nechce.
Právě ze ja mů to nikdy neslibila, ale omezila jsem to fakt festove. Samo, zr poodejdu, aby mě neviděl. Ani nechci, aby mi dával pusu atp., jen chci, aby to pochopil, že alespon oslavu si chci užít podle sveho. Jsem bezradna, ale tím jak me furt nutí, tím spíš mám pocit, že to dělat chci. Za oslavu tak 3-5 no.
Ja manzela chapu, ono pred abstinujicim alkoholikem byste si take pravdepodobne nenalili panaka, ze?
Nezlob se na mě aletvůj muž je absolutně netoleratní stvoření. Ano on přestal kouřit úplně…ok je machr. Ale to že Ty si dáš cígo na oslavě si myslím že není nic špatného a vůbec bych nikam neodcházela kort pokuď to vadí jen Tvému chlapovi a je tam více kuřáků tak ten pach stejně čuchat bude. Jinak my sme s přítelem spólu už 7 rkem on nikdy nekouřil já vžycky kouřila a chce to toleranci z obouch stran. Já bych si nikdy nezapálila doma (jak kvůli němu tak aj mě samotný to doma nechutná) takže jdu vždycky když chcu kouřit ven a on mi tento zlozvyk toleruje a nemá s tím problém ![]()
@Anonymní píše:
Právě ze ja mů to nikdy neslibila, ale omezila jsem to fakt festove. Samo, zr poodejdu, aby mě neviděl. Ani nechci, aby mi dával pusu atp., jen chci, aby to pochopil, že alespon oslavu si chci užít podle sveho. Jsem bezradna, ale tím jak me furt nutí, tím spíš mám pocit, že to dělat chci. Za oslavu tak 3-5 no.
Tak si tu oslavu užij a musíš být více razantní, pokud dojde doma na téma „kouření na oslavách“-
Prostě mu musíš říct, že si tam zapálíš a je to pouze jeho problém, že se mu to nelíbí, že jsi mu nic takového neslíbila. A také mu připomeň, že nejsi nějaký jeho pejsek, který bude lítat na povely tak jak on si pískne a že nebudeš tolerovat jeho omezování a ZÁKAZY, na které nemá vůbec žádné právo.
A také bych mu připomněla, že chodíš se na oslavy bavit a že se budeš bavit tak, jak Tobě vyhovuje a NE TAK, JAK TI ON NAŘIZUJE, tudíš že NESMÍŠ KOUŘIT.
A pokud to nezvládá, ať si zajde k psychiatrovi.
Prostě mu to řekni a pokud o tom bude chtít rozvíjet debaty, usekla bych to větou: „já Ti své řekla, buď to ber nebo nech bejt“.
Ty si uvědom, že Ti nemá co poroučet a manželství není o rozkazech a nařizování. Abys kouřila někde TAJNĚ, nezlob se na mě, tak tomu tím akorát nahraješ na smeč a hlavně Ti není 12let, abyses schovávala s cigárem jako malej fakan před rodičema.
Nenechala bych si rozhodně kecat do toho kdy a kolik můžu kouřit. Je to tvá věc, jestli si dáš na oslavě nebo nedáš. Miluju tyhle netolerantní lidi…
S názorem, že před vyléčeným alkoholikem by sis taky nenalila panáka nesouhlasím.
Sama teď nemůžu kouřit kvůli těhotenství a to přece neznamená, že když se někde zjevím, tak všichni začnou típat cigáro
. Kouří všichni dál a mě by v životě nenapadlo jim říct ať to zahodí a nekouří jen kvůli tomu, že mám slinu až na zem a „nemůžu“ kouřit.
Dobrý den, potřebuji prosím nezaujatý pohled na situaci: před 8 lety jsem se seznámila s manželem, oba jsme kouřili. Podařilo se mi časem téměř přestat, ale na oslavách a slavnostních příležitostech si ráda zapálím. Manžel přestal a od té doby mě neuvěřitelně dusí. Chce ode mě sliby, že si na oslavě nezapálím apod., když se mi to nepodaří vydržet dělá doma dusno, i před rodinou a kazí pohodu. Nevím, jak to mám řešit, když není ochotný udělat i sebemenší kompromis. Bojím se už s ním někam jít, abych neselhala, ale stále je to, že se mu nechci podřizovat. Dělám opravdu takovou chybu? Děkuji za reakci.Budu ráda, když odpoví někdo, kdo řešil něco podobného, jakým způsobem se k tomu postavit. Prosím o anonym, je mi úzko z toho, že selhávám.