Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já myslím, že ten nápad dát tomu rok je asi nejrozumnější řešení. Ale i tak nebudeš mít nic jistý, takových už bylo co si mysleli jak to zvládnou, ale až to nastane tak si ten chlap uvědomí že to fakt nezvládne a že takhle žít nechce
A odnesou to děti a úplně zbytečně ![]()
Nechapu čemu dáš rok? Jako že budeš rok to táhnout s oběma, než pujdes do práce??
Pokud je milenec ochotny rok cekat tak at pocka. Otazka je, co reknes manzelovi, ktery asi rok chtit cekat nebude…
No je pravda, že ten rok tak nějak dořešený nemám..myslela, jsem třeba, že za ten rok poznám, že třeba milenec za to nestojí, prostě doufám, že vystřízlivým..pokud i po roce mi to bude milence stát a za to, tak bych do toho asi šla..ale je fakt, že nevím co s manželem, nechci mu rok lhát a hrát to na obě strany. je to nedořešený, ale přijde mi to lepší, než se vrhat po hlavě do něčeho hned teď.. ![]()
Zamotaná situace, těžko řešitelná, city k manželovi máš překryté milencovýma, je jasné, že on je nový a neokoukaný a super po všech stránkách, jak už to u zamilovanosti bývá, ale váš vztah už utrpěl dost ran manželovými nevěrami a je slepovaný víckrát, asi bych si našla odborníka na pomoc… sama bych moc nevěděla jak si s tím poradit ![]()
Já si myslím, že nelze žít v přetvářce, naoko žít jako spokojená rodina i když nikdo spokojený ve skutečnosti není. Tohle lidí ničí, má to dopad i na zdraví, život v napětí nelze žít dlouhodobě, pak se něco musí stát a stane aby to skončilo. Někomu rupnou nervy nebo podobně. Určitě je důležité vědět co chceš. Pokud již nyní jistě víš, že s manželem být nechceš, tak se postupně na odchod a změnu příprav, to může trvat i ten rok, jak nyní předpokládáš. Hlavně neustupuj, je to tvuj život. Ano na takovou změnu je potřeba najít odvahu. ![]()
Dej tomu rok, zustan s manzelem, s milencem se obcas sejdi. Jestli se budete chtit i pak, bude to stejna loterie, hako ted. Ale ja bych taky mela strach, ze on bezdetny a malicko mladsi casem utece.
Máš to těžký, ale jistotu nemáš nikdy vničem a vnikom. A jak sama píšeš v poslední větě, klidně tak můžeš dopadnout - ale to nikdy nezjistíš, když to nezkusíš. Moc jsem ti neporadila, ale já sama jsem posera, já bych se snažila zachránit vztah s manželem, pokud to není nějaký tyran a ožrala. Já bych děckám nedokázala vzít tatínka, protože nikdo je nikdy nebude mít, tak rád, jako vlastní táta.
Měla jsem skoro totožný scénář…rozhodla se pro rozvod a dnes jsme spolu s přítelem už 9tý rok a máme vlastní dítě a skvělý vztah..Já jsem nikdy nevěřila na lepení vztahu.
Zní to blbě, ale oba mi tvrdí, že mě milujou a já nejsem schopná ani jednomu ublížit a vykašlat se na jednoho z nich
záleží mi na obou, ale na každém jinak..nejvíc ale samozřejmě na dětech..
Bála bych se. že mi milenec foukne za mladší a bezdětnou. Je to těžké, velice těžké… Možná bych vyhledala odborníka
Pokud s nim nechces byt, tak se rozvedte. Nejni nic horsiho nez peklo doma v podobe rodicu, ktery se hadaji a nechteji spolu byt. Myslim, ze dokud jsou deti takto maly, tak by zmenu zvladli lepe. Znam to z vlastni zkusenosti mamka se snazila zustat s otcem kvuli nam, ale stejne to nevyslo. A rozvadeli se v tom nejhorsim obdobi me 11 a bratrovi 8.
Jenže manžel se mnou chce být, proto je těžké to udělat..já doufám, je to sice zbabělé, že ten rok to nějak vyřeší za mě, že si třeba milence někoho najde a vykašle se na mě, nebo že manžel uzná, že nemá cenu lepit už tolikrát rozbitý vztah.. ![]()
Myslím, ze rok nic nevyresi. Naopak se to cely muze zkomplikovat. Rok je dlouha doba „vydrzet“ s nekym s kym nechce clovek byt. Navic deti ten neklid vyciti. A kdyz si Tvuj milenec nekoho najde, tak ty pak zacnes manzela milovat a budes s nim chtit byt? To je preci blbost.
Ahoj, asi se potřebuji jenom vypovídat a utřídit myšlenky, třeba pochytím nějaký zajímavý postřeh..
samozřejmě doma peklo, trochu mě mrzelo i pokrytectví, že on několikrát zahnul a to jako nic neznamenalo..teď mi dal manžel ultimáta a různé podmínky, ale chce vše spravit.. Jenže já ho už nemiluji, je mi strašně cizí. Miluji milence, nedokázala jsem to utnout, pořád jsme v kontaktu, dokonce plánuje, že bysme do toho šli společně.. Já myslím především na své děti, takže vím, co mám dělat rozumem. Zůstat doma s manželem a dětmi a budovat dál spokojenou rodinu a lepit, co se dá. Jenže já si nemůžu pomoct, šíleně miluji milence, nedokážu ani den s ním nebýt v kontaktu. Hrozně se bojím do toho jít, on sice zná mé děti, má je rád, ale přece jen nejsou to jeho děti, neumí si představit žít takový život. Asi je to jen takové poblouznění, strašně si přeji aby mě to přešlo, aby zafungoval rozum, ale zatím se nedokážu mého milence vzdát..nevím, co mám dělat. je to strašně silný. Ještě před půl rokem bych něco takového odsoudila, řekla bych, že nechápu, že ženská nepoužije rozum, ale dnes je vše jinak..řekla jsem si i milenci, že bych tomu dala rok, než půjdu zpátky do práce, že budu mít i jiný možnosti, teď mám jen mateřskou a jsem docela finančně závislá na manželovi, navíc máme hypotéku a všechno je takový komplikovaný..chtěla bych tomu dát rok a uvidím. Milence tvrdí, že u něj se ani za ten rok nic nezmění, že je rozhodnutej, miluje mě a chce žít se mnou a dětma, že se toho nebojí. Já se děsím toho, že nakonec uteče a já zůstanu sama s dětma a budu mlátit hlavou do zdi, že jsem opustila takovou jistotu..Poraďte, co mám dělat??
Jsem vdaná, mám dvě malé děti - 2 a 5 roků. S manželem jsme spolu 11 let. Za tu dobu jsme prošli mnoha krizemi, především jeho nevěry. Je to velice hodný a milující manžel a otec. Jen na nás nemá moc času, protože hodně pracuje a má své záliby, fotbal a chatu svých rodičů, kde oni bydlí a tráví tam rád čas, já ale ne, nerozumím si s nimi a nechci tam jezdit, proto tam jezdí jen on s dětmi třeba na 1 den o víkendu, nebo i na noc a já zatím jdu třeba s kámoškama na kafe nebo uklízím byt, což s dětmi moc nejde..Sex nic moc, spíme spolu tak 1× do měsíce, už delší dobu. Prostě jsme večer tak unavení, že jdeme nejradši spát..
Před měsícem jsem si začala s jedním kamarádem, našim společným. Znám ho už delší dobu, vždycky jsme si rozuměli a líbil se mi. Je o něco málo mladší než já, manžel je o 6 let straší, takže mám k němu i tak nějak blíž..Párkrát jsme se sešli, byl úžasný sex a skvělé povídání, jsme naladěni na stejnou notu, rozumím si s ním stejně jak se svým bráchou..asi na 4. schůzce mi řekl, že se domě zamiloval a já si musela přiznat, že já taky. Scházeli jsme se dál a intenzivně byli v kontaktu. Jenže někdo (pravděpodobně milencova bývalá příelkyně, mstí se mu za rozchod) poslal mýmu manželovi anonym, že mám milence a kdo to je..nevím, jak se to dozvěděla, milenec mi přísahal, že nikomu nic neprozradil, ale možná vytušila, nebo vypozorovala ( často jsme se jako kamarádí scházeli mezi lidma a dělali jako že nic), fakt nevím..nebo někdo jiný??