Manžel & milenec

Napsat příspěvek
Velikost písma:
1040
24.9.14 21:07

Anonymní prostě prozřela - takový stav přijde nečekaně. Také jsem to zažila. Je to téměř jako projít si šokem.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3977
24.9.14 21:11

@Anonymní neprozřela, ale vyřešila situaci zbabělým útěkem. Hold doba je taková, že se věci neřeší, ale jednoduší je od problémů utéct. Až se to provalí, prozře manžel, pak prozře dcera, až nakonec budou všichni úplně někde jinde, než chtěli třeba být. Může se stát, že se člověk zakouká jinde, ale není třeba z manžela dělat blbce.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.9.14 07:57

Zůstaň s manželem a vědomě nech vztah s milencem vyšumět. Radím z vlastní zkušenosti (proto anonymně). Také jsem si nechala přerůst vztah, který původně začal nevinnou konverzací po FB a randěním, přes hlavu. Byla za tím stejná vyprahlost, nezájem ze strany manžela i jeho občasné úlety, kterými řešil stereotyp, 10 let manželství, 2 děti. Stejně tak ultimáta, když se o tom dozvěděl a já si neuměla ještě nějakou dobu pomoct, takže jsem lítala mezi dvěma světy. Milenec zamilovaný, chtěl žít se mnou i s dětmi. Byla jsem z toho vyčerpaná a nevěděla jsem, jak se rozhodnout, jestli zpátky do klidu a stereotypu (bála jsem se hlavně, že mi zase zůstane stejný nezájem a téměř žádný sex), nebo jestli za novým. Manžel o mě stál a snažil se, aby bylo všechno v pořádku, dal se hodně do sebe, začal mi projevovat zájem i svou lásku. Nakonec mi po třech měsících, kdy jsem tohle dilema řešila došlo, že milenců můžu mít v životě kolik chci (pokud budu chtít), ale manžel a milující otec v jedné osobě, je jen jeden na světě. To, co popisuješ není o tom, že jsi žila bez lásky (láska to je hlavně soužití dvou lidí, co to spolu táhnou s dětmi a řeší hodně i nepopulárních věcí), ale že jsi se začala nudit a být ve stereotypu. Kdyby tě tvůj muž nemiloval, zachoval by se úplně jinak a i ty. Manželství nám ta zkušenost změnila k lepšímu, navíc dnes, po pár letech, už se divím, že jsem byla tak zamilovaná do jiného, můj muž má daleko větší přednosti, občas se s milencem vidím, je fajn, ale už v něm vidím jen kamaráda, všechno je pryč. Věř, že je to jen poblouznění, které vyšumí, ale pálit kvůli tomu mosty s člověkem, který je jen jediný na světě a kromě nudy a nezájmu ti nic nedělá, výměnou za vzrušení, zamilovanost a prvotní zájem, je věc, které bys jednou hořce litovala.

  • Citovat
  • Upravit
143
26.9.14 07:40

Zamilovanost není láska

@Anonymní píše:
Ahoj zakladatelko.. chápu jak se cítíš, prožívám téměř to samé.. je to sakra těžké.. :roll: ještě před třemi měsíci bych neřekla, že se mi něco takového stane a pak najednou prásk.. můj muž je tedy fajn a v červnu bych ještě řekla a věděla, že ho miluji celým srdcem.. je dobrý táta, udělá co mu řeknu.. jenže.. na všechno jsem už 5 let sama.. všechno nosím v hlavě já, všechno řeším já, on pořád zapomíná, neřeší, žije si v pohodových světě.. nejdřív jsem naznačovala, pak říkala, pak se zlobila a nic.. pak jsem se zhroutila.. fyzicky, psychicky.. dva dny mne nikdo a nic nezajímali.. ani má dcera.. seděla jsem a koukala do zdi, neschopna se ani napít a jen mi tekly slzy.. a pak se probudil někdo jiný.. od té doby vidím všechny jeho chyby, které mne neskutečně štvou, nedokážu říct, zda ho miluju.. mám ho ráda, ano, a hlavně je mi ho líto.. kdyby si tak našel jinou.. :? rodiny hodně propojené, nikdo nic ale neví.. on pak tři dny fungoval a zase se to vrátilo.. a já před 14 dny potkala někoho, s kým nic neřeším.. kdo se do mne total zamiloval.. nabízí mi život o jakém jsem vždy žila, je okamžitě rozhodnut být se mnou.. a on toto o mne ví a muže zná, proto to chápe.. a je to tak těžké..chci být s ním, teď ano, nejsem naivní a vím, že to nemusí klapat a že za další měsíc to nemusí být „ten pravý“.přežila bych to.. jen nemohu odejít.. nemužu sebrat holčičku závislou na tatínkovi, protože oni se opravdu milují, jí se věnuje maximálně.. a ani opustit jeho, protože do půl roku je bez práce, bez bydlení apod. není schopen myslet na složenky, nákupy apod…tak krájím kousky svého času, vídáme se rychle po 15 minutách, třeba 5× za den, máme za sebou první společnou noc.. je to krásné a těžké.. vím jak ti je :srdce: Věrka

Zamilovanost není láska, ale přechodná ztráta soudnosti. Pokud nebudeš na vztahu pracovat, za půl roku ti poleze ten nový taky na nervy. Jeho chyby ti teď přijdou roztomilé, ale každému chlapovi nakonec smrdí nohy, dělá bordel, chce sex moc málo a nebo moc moc… Láska je vědomé úsilí, snaha duševně růst a pomáhat takovému růstu blízkým osobám. Jaksi nechápu, jaký duševní růst způsobí tvoje citové vzplanutí Tvé dceři, na které by ti mělo záviset nejvíc, a manželovi, kterého si kdysi tak milovala… Chlap není televize, kterou můžeš mít každých deset let jinou.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
26.9.14 12:59

Prožívala jsem něco hodně podobného, akorát nemám děti. Velmi brzy po svatbě s manželem, jsem se zamilovala do jiného. Nikdy bych tomu nevěřila, že se to mže stát. Byly jsme kamarádi a časem se z toho začínalo stávat něco víc. Zezačátku jsem si myslela, že to jen jak se říká úlet, ale opak byl pravdou. Chtěli jsme spolu žít, scháněli byt atd. Trvalo to půl roku než se to provalilo. Musela jsem se rozhodnout hodný manžel, který kvůli mě změnil život, udělal by pro mě vše, vždy byl na mě hodný atd nebo mladší milenec, se kterým jsem si rozuměla daleko víc, ale budoucnost snim nejistá. Vybrala jsem si manžela… Je tomu cca půl roku a když se na to podívám zpětně měla jsem od manžela odejít. Stejně to nefunguje jak by mělo a ten druhý…Opět jsme se začali vídat a je to tam, kde to bylo předtím. Je to rok, co jsme spolu něco začali a stále to cítíme stejně…Takže kdo ví…Třeba spolu stejně budeme… :nevim: Anonymni Karin

  • Citovat
  • Upravit
1957
26.9.14 14:30
@Anonymní píše:
Prožívala jsem něco hodně podobného, akorát nemám děti. Velmi brzy po svatbě s manželem, jsem se zamilovala do jiného. Nikdy bych tomu nevěřila, že se to mže stát. Byly jsme kamarádi a časem se z toho začínalo stávat něco víc. Zezačátku jsem si myslela, že to jen jak se říká úlet, ale opak byl pravdou. Chtěli jsme spolu žít, scháněli byt atd. Trvalo to půl roku než se to provalilo. Musela jsem se rozhodnout hodný manžel, který kvůli mě změnil život, udělal by pro mě vše, vždy byl na mě hodný atd nebo mladší milenec, se kterým jsem si rozuměla daleko víc, ale budoucnost snim nejistá. Vybrala jsem si manžela… Je tomu cca půl roku a když se na to podívám zpětně měla jsem od manžela odejít. Stejně to nefunguje jak by mělo a ten druhý…Opět jsme se začali vídat a je to tam, kde to bylo předtím. Je to rok, co jsme spolu něco začali a stále to cítíme stejně…Takže kdo ví…Třeba spolu stejně budeme… :nevim: Anonymni Karin

Není manžel záloha pro případ, kdyby to nevyšlo s milencem? To by bylo hnusné, že?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
21111
26.9.14 14:37
@vendulka72 píše:
Není manžel záloha pro případ, kdyby to nevyšlo s milencem? To by bylo hnusné, že?

jen mu nechce ublížit :zed:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
360
26.9.14 15:44

Anonymní Karin, když nemáte děti, jdi od manžela. S milencem to sice po čase přejde, (rozhodně to nebudete cítit stejně), ale rychlá amputace je lepší než pomalé odumírání pro všechny.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
11.11.14 14:26
@Anonymní píše:
Ahoj zakladatelko.. chápu jak se cítíš, prožívám téměř to samé.. je to sakra těžké.. :roll: ještě před třemi měsíci bych neřekla, že se mi něco takového stane a pak najednou prásk.. můj muž je tedy fajn a v červnu bych ještě řekla a věděla, že ho miluji celým srdcem.. je dobrý táta, udělá co mu řeknu.. jenže.. na všechno jsem už 5 let sama.. všechno nosím v hlavě já, všechno řeším já, on pořád zapomíná, neřeší, žije si v pohodových světě.. nejdřív jsem naznačovala, pak říkala, pak se zlobila a nic.. pak jsem se zhroutila.. fyzicky, psychicky.. dva dny mne nikdo a nic nezajímali.. ani má dcera.. seděla jsem a koukala do zdi, neschopna se ani napít a jen mi tekly slzy.. a pak se probudil někdo jiný.. od té doby vidím všechny jeho chyby, které mne neskutečně štvou, nedokážu říct, zda ho miluju.. mám ho ráda, ano, a hlavně je mi ho líto.. kdyby si tak našel jinou.. :? rodiny hodně propojené, nikdo nic ale neví.. on pak tři dny fungoval a zase se to vrátilo.. a já před 14 dny potkala někoho, s kým nic neřeším.. kdo se do mne total zamiloval.. nabízí mi život o jakém jsem vždy žila, je okamžitě rozhodnut být se mnou.. a on toto o mne ví a muže zná, proto to chápe.. a je to tak těžké..chci být s ním, teď ano, nejsem naivní a vím, že to nemusí klapat a že za další měsíc to nemusí být „ten pravý“.přežila bych to.. jen nemohu odejít.. nemužu sebrat holčičku závislou na tatínkovi, protože oni se opravdu milují, jí se věnuje maximálně.. a ani opustit jeho, protože do půl roku je bez práce, bez bydlení apod. není schopen myslet na složenky, nákupy apod…tak krájím kousky svého času, vídáme se rychle po 15 minutách, třeba 5× za den, máme za sebou první společnou noc.. je to krásné a těžké.. vím jak ti je :srdce: Věrka

Tak měsíc a půl utekl jako voda.. a jak to teď vypadá? zakladatelka se neozvala, tak třeba někoho zajímá můj příběh :-) Od manžela jsem odešla, tedy resp. od odešel. Vše jsem mu řekla.. našla mu jiné bydlení. zatím to asi zvládá, nákupy zvládá, dokonce malé nakoupil k sobě nějaké věci.. složenky mu dál platím dál z jeho peněz, psa mi nechal, ale občas mu ho vnutím, je přeci jen jeho a brzy si ho snad vezme a dcerku si bere k sobě tak dvakrát týdně, myslím, že zjistil, že to není legrace se o ní starat a je z toho mírně řečeno trochu na nervy, takže když mu ji nevnutím, snad by si ji ani nevzal.. dokonce minulý týden zapomněl, že má přijít :roll: to mne mrzelo :-( myslela jsem si, že to bude hrozné, že si budou chybět, ale zatím ani jí se k němu moc nechce, prý se tam nudí. Navíc jsem se dozvěděla, že manžel měl taky poměr, ale to nepřiznal, takže já jsem pořád ta „ku.va“. Netušila jsem, že toto má v povaze, poprvé za několik let má nějaký názor a to ten, že jsem již zmíněná pracovnice.. Milenec se nakonec zalekl, čeho nevím, vídáme se, ale je to divné.. začínám ho mít plné zuby.. a co jsem si uvědomila? že je mi nějak dobře.. že se domů vracím s úsměvem, dokonce se tam nudím, pořád něco nepoklízím, je tam pohoda, víc se o sebe starám a mám víc času i na malou.. a i ona mi říká, že máma se už nemračí.. bála jsem se, že nevyjdu finančně, ale kupodivu mám nějak více peněz než předtím, asi se někam ztratila „černá díra“ na peníze. Neříkám, že některé večery nejsou smutné, že nemám depku, mrzí mne kam se posunul můj život, vztah s milencem, ten mi hrozně chybí - „změnil se“, to se dalo čekat, a jednou mi i chyběl manžel.. jednou, bohužel, spíš tedy ale vzpomínka na to, co bývávalo :( každopádně jsem teď taková klidnější, vyrovnanější.. třeba nový začátek.. uvidíme, kam se posuneme dál.. Věrka

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
11.11.14 18:04

Zamyšlení k tomu jak se věci mají:!Jsem s tebou jen z lítosti!

Kdo by si přál, aby náš protějšek byl s námi jen z lítosti nebo třeba z povinnosti? No asi se důvody u někoho najdou.. ale i tak, zůstat ve vztahu z lítosti není pro každého..

Věrko neznám tvůj příběh detailně, ale pokud jsi například trávila pondělí s jedním mužem důvěrně a v úterý s druhým, pak to asi není v pořádku.
Jiná situace by byla, že např. s jedním „jen bydlíš“ ve stejném domě a s druhým „žiješ intimní život“..

Tak či tak, už je to pryč…

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
12.11.14 08:19
@Anonymní píše:
Zamyšlení k tomu jak se věci mají:!Jsem s tebou jen z lítosti!

Kdo by si přál, aby náš protějšek byl s námi jen z lítosti nebo třeba z povinnosti? No asi se důvody u někoho najdou.. ale i tak, zůstat ve vztahu z lítosti není pro každého..

Věrko neznám tvůj příběh detailně, ale pokud jsi například trávila pondělí s jedním mužem důvěrně a v úterý s druhým, pak to asi není v pořádku.
Jiná situace by byla, že např. s jedním „jen bydlíš“ ve stejném domě a s druhým „žiješ intimní život“..

Tak či tak, už je to pryč…

tak nějak úplně teď nechápu tento příspěvek.. Věrka

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
26.12.14 19:18

Už jsem se rozhodla, tak proč pořád pochybuji? :(

Možná mě plno lidí tady odsoudí, ale s tím počítám.. Chci znat vas nazor… Mam osmilety vztah, rok jsme manzele, nemame deti, pred rokem a pul prisel o praci, od te doby nas vztah nejak vychladnul, ale to chapu, je to asi normalni… Pred tremi mesici jsem se zacala vice schazet s kamaradem, vznikl mezi nami vztah, spali jsme spolu, stali jsme se na sobe zavislimi, porad si piseme, volame, schazime se v praci… On ma taky pritelkyni, ale neni s ni stastny, chce byt se mnou, od zacatku co se zname me miluje… Pred dvemi tydny jsem se rozhodla, ze chci zustat s manzelem, protoze uz jsem takto dal nemohla, myslela jsem, ze se zblaznim… On je z toho dost spatny, a boli me z toho srdce, ze jsem mu tak ublizila, ale uz jsem nemohla dal, vedela jsem, ze kdybych v tom pokracovala, ze prijdu o manzela, zacinal neco tusit… S manzelem to je ted lepsi, ale porad myslim na toho „kamarada“… Jestli jsem se rozhodla spravne, je uplny opak nez muj manzel, myslim ze kazda zena by s nim byla stastna, ma idealni povahu, je pozorny, hodny, nehada se, je nezny, dava najevo lasku, sam od sebe vas namasiruje, umyje vam zada, hodiny vas hladi, hodiny se na vas mlcky diva… Pak je tady manzel, ktery je trochu cholerik, ale jinak je to milujici a spolehlivy clovek, sice moc neni na nejake vyznavani lasky, ale obcas mi vyrobi nejaky darecek, uklidi, navari, postara se o psa… U nej vim, ze bude nejlepsi tata mych deti… Se vsim mi pomuze… U meho kamarada tohle nevim, vim ze me miluje, ale neznosti nejsou vse, neznam ho po te strance jak by fungoval v zivote… Taky ho svym zpusobem miluju, ale nevim jestli jen nemam jeste ruzove bryle…

  • Citovat
  • Upravit
3088
26.12.14 19:22

Musíš se prostě rozhodnout sama, pro a proti. Co Ti který může nebídnout, atd. Pokud Ti manžel nijak neublížil, tak ho neopouštěj - i když po pravdě ses k němu nezachovala dobře…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1109
26.12.14 19:30
@Anonymní píše:
Možná mě plno lidí tady odsoudí, ale s tím počítám.. Chci znat vas nazor… Mam osmilety vztah, rok jsme manzele, nemame deti, pred rokem a pul prisel o praci, od te doby nas vztah nejak vychladnul, ale to chapu, je to asi normalni… Pred tremi mesici jsem se zacala vice schazet s kamaradem, vznikl mezi nami vztah, spali jsme spolu, stali jsme se na sobe zavislimi, porad si piseme, volame, schazime se v praci… On ma taky pritelkyni, ale neni s ni stastny, chce byt se mnou, od zacatku co se zname me miluje… Pred dvemi tydny jsem se rozhodla, ze chci zustat s manzelem, protoze uz jsem takto dal nemohla, myslela jsem, ze se zblaznim… On je z toho dost spatny, a boli me z toho srdce, ze jsem mu tak ublizila, ale uz jsem nemohla dal, vedela jsem, ze kdybych v tom pokracovala, ze prijdu o manzela, zacinal neco tusit… S manzelem to je ted lepsi, ale porad myslim na toho „kamarada“… Jestli jsem se rozhodla spravne, je uplny opak nez muj manzel, myslim ze kazda zena by s nim byla stastna, ma idealni povahu, je pozorny, hodny, nehada se, je nezny, dava najevo lasku, sam od sebe vas namasiruje, umyje vam zada, hodiny vas hladi, hodiny se na vas mlcky diva… Pak je tady manzel, ktery je trochu cholerik, ale jinak je to milujici a spolehlivy clovek, sice moc neni na nejake vyznavani lasky, ale obcas mi vyrobi nejaky darecek, uklidi, navari, postara se o psa… U nej vim, ze bude nejlepsi tata mych deti… Se vsim mi pomuze… U meho kamarada tohle nevim, vim ze me miluje, ale neznosti nejsou vse, neznam ho po te strance jak by fungoval v zivote… Taky ho svym zpusobem miluju, ale nevim jestli jen nemam jeste ruzove bryle…

Neodsuzuje tě. Ale nezahrávej si! Zažila jsem něco podobného a málem jsme přišla o manžela a rodinu. Z milence se stal absolutně bezcharakterní chlap.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
26.12.14 19:31

@Maty1989 Ja vim, ze ne

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová