Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mela jsem to podobne jako ty, tehotenstvi krasne, porod skončil akutním cisarem, opravdu to pro me byl strasny zazitek a rekla jsem, ze druhe uz proste ne, ačkoliv jsem chtela predtim vice deti. Uběhlo 20 mesicu a jsem ve 2.mesici těhotenství
tak nejak planovane/neplánovaně, menstruaci jsem mela od ledna 2krat, tak jsme si proste rekli, ze necháme volný prubeh, ze se nemusi zadarit hned. No a co me přesvědčilo? Asi to, jak je dcera skvela, nekdy je to narocne, ale fascinuje me to, jak se vyvíjí, co se vsechno dokázala naucit a taky asi to, ze sestra me 2 deti a I kdyz se nekdy hádají, maji se rádi, vyhrají si spolu, mysli na sebe, proste maji jeden druhého. A v dnešní dobe je podle me stesti, kdyz se zadari mit miminko prirozene a najde si k tobe cestu.
Ale musim přiznat, ze kdyz na těhotenském testu byly 2 dálnice, tak jsem si rikala, jak se to da zvládnout a jak se sladi režim a vse okolo. A proste si to zatím neumim predstavit, ale verim, ze to bude v pohode
@Anonymní píše: Více
Porod je „jen” porod, který časem přebolí a zůstane vzpomínkou na ten nejkrásnější okamžik života snad každé ženy. ![]()
Ale rozhodně bych se tím nijak odradit nenechala, pokud bych k tomu samozřejmě, neměla nějaké závažné zdravotní důvody… ![]()
Myslím, že takových žen je spousta, které si po porodu řeknou, že nikdy nikdy nikdy více a nakonec do toho jdou. Mám v okolí i pár, který byl naprosto zatvrzelý na jedináčkovi a hle, časem se ty negativní věci a myšlenky nějak vytratily a s odstupem 6,5 roku mají druhé děťátko
Já sama jsem jedináček a vždy mi to bylo líto, zařekla jsem se, že já mít jedináčka nebudu, že děti chci dvě. No tak neplánovaně čekám třetí, ale to je jiný příběh
On je velký rozdíl jedináček v harmonické rodině, já byla jedináček, který nikdy neměl klasickou funkční rodinu a asi jsem měla pocit, že kdyby jsme na to byli dva sourozenci, tak bych aspoň nebyla sám voják v poli po velkou část života. A diskuze o tom, zda je pro dítě lepší být sám nebo mít sourozence, na toto téma už toho bylo napsáno hodně, každý na to má svůj názor. Pokud máte ekonomické zázemí a cítíš, že máš ještě energii a možnost dát lásku dál, byla by škoda nemít ještě jedno děťátko ![]()
K tomu porodu, kde máš jistou, že to proběhne hladce? Nikdy.
Neupínala bych se na porod, ale na to dítě
![]()
A jestli ho chceš musíte vědět vy dva doma. ![]()
Jinak obava z porodu je dle mého naprosto přirozená. Důležité za mě je jak si to člověk srovná v hlavě a jak se s tím popere. A prát se klidně může s pomocí odborníků.
Ja mela první porod odporný. Hnusna porodnice, nepříjemný personál, naprostý bojkot intimity. Spatne napíchnuty epidural. Skončilo to po22 hodinách císařem v celkové anestezii.
S manželem jsme mysleli, ze další dítě už nezvládneme. Asi po 6 letech jsme o tom začali ale zasepremyslet. Minimalizovali jsme rizika hnusného porodu, našla jsem si malou porodnici, skvělého primáře a po 8 letech od prvního tam pohodové porodila. Sice akutní sekci (špatné ozvy plodu), ale bylo to vlastně hezké.
A třetí sekce byla už plánovaná - po dalsich14 letech od druhého dítěte.
Takze člověk přehodnocuje a mění názor:)
Na to má každý úplně jiný pohled.
Tady ti 50% řekne, že jedináčka ne a 50%, že ano.
Musíš to cítit vnitřně ty ![]()
Ale upřímně většina žen po prvním porodu řekne, že další už nechce
![]()
Taky mám dilema, jestli jít do druhého nebo ne
nějaká ta část, jak byl syn malý mi chybí, ale pak si zas řeknu, jak už je v mnoha věcech samostatný a že to mám za sebou ![]()
@VilaAmalka31 presne to je tokedna cast velmi ale chce, a ted si rikam jako zase by to bylo vse od začátku ani maly by mi uz pomáhal..ale ten pocit kdyz se to vsechno ve me pere, pro a proti je strašné. Partner mi rekl že to musim citit ja jestli chci nebo ne…ale i tak..
![]()
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Ahoj holky, tak nějak to na mě vše dolehlo, a přemýšlím nad tim zda mít druhé dítě,. máme 4leteho chlapečka, ale co nastoupil do školky začínám si říkat že mi to chybí, zažít ještě jednou celé těhotenství (ktere bylo bez problemu), a hlavně porod jelikož byl maly neplánovaym císařem ktery jsou prospala chyběl mi asi ten prvotní kontakt ktery ten postrádam vim ze jsem po takovém zazitku rekla ze uz nechci mit druhé, ale roky plynou a ja uvazuju nad tím jestli mít druhe, s pritelem oba máme sourozence tudíž nejsme jedináčci.
je tu nějaká maminka co po prvním porodu si rekla ne a dost jedno stačí ale stejne pak po case přehodnotila rozhodnutí a mela druhe? Co vas přesvědčilo mít druhe?
Kladu si v hlave klady i zapory, maly je ted docela živý a predstava druheho me najednu stranu odrazuje ale na druhou vic a vic láká.