Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj maminky. Řešíme druhé dítě.
Vím, že takové rozhodnutí je jen na nás, ale chtěla bych trošku poradit, nebo spíše říct nějaké zkušenosti jaké to bylo.
Malému byl minulý měsíc rok a my přemýšlíme kdy jít do druhého. Já mám myom na děloze a doktor straší vydáním celé dělohy. Druhé dítě si moc přejeme a já bych nerada přišla o tu šanci ho mít, ale zase nevím jestli třeba za půl roku ještě není brzo na druhé. V září máme svatbu a pak bychom se mohli eventuelně začít snažit.
Maminky co máte dětičky 2-3 roky od sebe, dá se to zvládnout v nějaké míře? Myslím jako jestli je to akorát, nebo moc brzo ![]()
Doufá, že tím nikoho neotravuji. Jen mám strach abych potom neměla deprese, že jsem malého odsunula na druhou kolej a přestala jsem se mu na 100% věnovat. ![]()
My máme děti po roce a je to paráda
Samozřejmě začátek masakr, ale jak trochu povyrostly, jsou jedno tělo, jedna duše. Milují se a já jsem za ten rozestup strašně ráda, protože si jsou díky němu strašně blízko. Mít roční dítě, na nic bych nečekala
Jinak, kamarádka má dcerku, teď jí budou dva roky a už se nějaký čas snaží o druhé
Já myslím, že čím dřív budou děti od sebe, tím více si budou rozumnět. U nás jsou opravdu jako dvojčata.
Mám děti skoro na den o dva roky a v pohodě.
Mně to tehdy přišlo ideální.
Ale hodně dělá povaha prvního dítěte. Mám dceru, která nežárlila, na mimino se těšila. Nebyla extra kontaktní dítě a doteď je splachovací.
A taky nejsem z těch, kteří by vůbec přemýšleli, že někoho někam odsouvají. ![]()
Sama jsem si prošla gynekologickým problémem a s miminkem jsem neváhala. Do teď nemám vyhráno a pokud si miminko přejete a cítíte se na to, šla bych do toho. Nevíte kdy se zadaří a hlavně sama za sebe mám sourozence s menší věkovou odchylkou a jsme si velice blízko 🙂
Druhá dcera se narodila, když první byly 2 roky a 1 měsíc a je to super
Úplně v pohodě
Skvělé si spolu vyhrají.
![]()
Mám mezi dětmi rozdíl na den 20 měsíců. Mladší bude brzy rok. Začátek těžký nebyl vůbec, starší neměl důvod žárlit, protože malá jen spala a jedla. Prospala se do 4.měsíce života. Už dneska jsou z nich skvělí parťáci, dokážou si spolu i dvě hodiny hrát, malá se v bráchovi vidí. Jsou dny, kdy je to na palici, teď zrovna učíme staršího na záchod, malá mu tam leze, on se vzteká. Jeden řve hlady, druhý se přidá, než jim nandám jídlo. Občas se,, perou", ale neměnila bych a jsem ráda, že mě k tomu manžel přesvědčil.
Mám 2 děti 21m od sebe a jsem spokojená. Už jsou větší, starší půjde v září do školy, mladší půjde hned další školní rok (starší je podzimní). Krásně si spolu vyhrají, když je doma jen jedna, je to daleko horší, než když jsou spolu. To pořád jen slyším, já se nudím, chci si hrát se ségrou. Ale já chtěla děti co nejdřív po sobě, takže jsme se snažili už od půl roku starší dcery.
Mame mezi detmi 20 mesicu, porad jsem cekala, kdy prijde ten avizovany horor a kupodivu bylo vse dobre.
@Terezxx píše:
My máme děti po roce a je to parádaSamozřejmě začátek masakr, ale jak trochu povyrostly, jsou jedno tělo, jedna duše. Milují se a já jsem za ten rozestup strašně ráda, protože si jsou díky němu strašně blízko. Mít roční dítě, na nic bych nečekala
Jinak, kamarádka má dcerku, teď jí budou dva roky a už se nějaký čas snaží o druhé
Já myslím, že čím dřív budou děti od sebe, tím více si budou rozumnět. U nás jsou opravdu jako dvojčata.
Tyjo tak to jsem ráda že to čtu. Děti budu mít o necelý rok od sebe… A dost se toho děsím ![]()
Jinak zakladatelko sestra má rozdíl mezi holkama 3 roky, a super
4
Moc děkuji za rady. Malej byl a je moc hodné miminko. Od narození krásně spí, a tak celkově je moc hodný, jasný občas se zavzteka, ale to mi přijde normální… Takže asi zatím vytězí názor začít se snažit po svatbě…ja se na další miminko moc těším, jen to nechci moc uspěchat.
Myslím že věkový rozdíl 2-3 roky je jeden z nejběžnějších. U nás 2r a 9m. Staršího jsme na příchod sourozence připravovali, ale mám pocit, že stejně nedokázal pochopit co přijde. Když se narodil druhý, tak ten první byl trochu rozhozený, ale naštěstí si to vybíjel na nás, na rodičích, na bráchovi vůbec a trvalo to tak 14 dní. Teď je mladšímu přes rok a i když se rvou, tak se zároveň mají strašně rádi. A v tom starším se probudil ochranitelský duch.
Mám kluky od sebe 3 roky a dva dny a naprosto perfektní
hlavně teď to vidím.
Jak si rozumí, mají stejné zájmy.
Mám děti bez dvou měsíců 3 roky od sebe. A musím říct, že podle mě je to ideální věkový rozdíl, starší už byl natolik velký, že spoustu věcí zvládal sám a ještě pomáhal s miminkem. Teď jim brzy bude 2 a 5 a jsou věkově ještě pořád dost blízko sebe na to, aby je bavily ještě dost podobné věci. Pro synka to mělo ještě jednu výhodu, dostal rok odklad při nástupu do školky, který mu moc prospěl. On se v těch 3 letech ještě dost bál cizích dětí. Nástup do školky ve 4 letech už potom proběhl bez potíží. Dcerka je naštěstí povahově spíš po manželovi, takže pro ní nebude nástup ve 3 letech do školky problém. A taky je znát že má velkého bráchu, je ve vývoji o dost napřed, než byl kluk. Myslím že je to taky hodně tím, že se přidává k činnostem, které dělám se starším.
No, já jsem teď ve fázi 38tt s druhým, kdy prvnímu je 18M. Nebylo to takhle plánované, nicméně prostě to tak vyšlo. Mám obrovské štěstí, že jsem po celou dobu zatím zdravá a těhotenství zvládám víc než dobře, takže zatím to nevnímám že bych staršího tolik o něco ochuzovala, jenže… fakt to vnímám že mám spíš víc štěstí než rozumu, protože to jak budeš zvládat těhotenství si nelze naplánovat (i když třeba už problémové první těhotenství leccos napoví). Ale upřímně, už z toho fakt padám na hubu, s obr pupkem každý den lítat za divokým 18M batoletem, které si nenechá nic vysvětlit a pořád leze někam do výšek, skáče po gauči, leze na vanu, na postel… a prostě člověk je na to sám, manžel do práce musí
Třeba za rok za dva budu strašně šťastná že je mám tak blízko, ale teď jedu fakt z posledních sil a kdybych si to takhle naplánovala sama, tak se za to moc nepochválím…
Takže hodně doporučuju zvažovat nejen co to udělá se starším, ale i co to udělá s tebou, dvě těhotenství blízko u sebe jsou fakt fyzicky záhul…
Ale nenech se mnou strašit, třeba se mnou jen mlátí hormony, ten poslední měsíc těhotenství je fakt síla
Jo, hodně bych se taky zaměřila na to, zda máš manžela který je empatický a pomáhá. S chlapem který by na mě kašlal a nechával mě v tom koupat bych to asi fakt nepřežila… ![]()
@Silver_Lining
Právě toho se také trošku bojím. První těhotenství mi bylo skoro celé zle, ale dost za to mohl žlučník. Jinak porod celkem v pohodě.
Přítel doma pomáhá se vším, jak s domácností, tak s péčí o malého. Tráví s ním čas, stará se. Toho bych se nebála.
Ja jsem teda ještě 10 měsíců po operaci zlucniku, ale to těhotenství nijak nebrání naštěstí ![]()