Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zaráží mě dvě věci - ve 3 letech dudlík se mi zdá fakt hodně pozdě, druhá věc - takhle fakt mluvíš s tříletou dcerou? Mlíčko, zoubky, ťuťu ňuňu?
Jinak chápu, že toho máš někdy moc, ale ty věci, co jsi ji řekla opravdu nebyly hezký… Mám teda zatím jen jednu dceru ve stejným věku a kdyby mě neposlechla, tak bych ji prostě řekla, že když si ty zuby nevycisti, tak nebude televize. Hotovo. Neříkat všechno desetkrát, ale pak už opravdu zakročit a dodržet, co řeknu, nevymeknout.. jako kolikrát si se svojí dcerou taky nevím rady, ale nikdy jsem ji nic hnusnyho neřekla..
@Anonymní píše:
Pracuji na ortodoncii a dudlík je v pořádku do dvou let. Už byste ho měli odbourat i na noc. Jinak nervy tečou občas všem. Mít dvě malé děti je náročné…až bude malá chodit do školky denně, zlepší se to.
Njn, ale jak to udělat tak, aby si dítě nezačalo cucat palec? Moje skoro tříletá má taky na noc dudlík, je na něm závislá už od porodnice a myslím si, že stále není připravená fungovat bez něj. Naopak mladší ho nepotřebuje vůbec.
Zakladatelko, myslím, že špatně nic neděláš. Jen neocekavej od tříleté, že ji dojde, že dělá něco špatně, když chce hrozně vajíčko a pak si to rozmyslí
ona neví, že v tobě se to vaří, dokud jí to nedáš najevo. Já mám dny, kdy bouchnu i kvůli kravinam a dny, kdy jsem těžce nad věcí. Vím, že to není dobré, protože jednou dítě za něco seřvu a podruhé to samé přejdu… Snažím se to dělat co nejméně, ale holt jsem taky jen člověk..
![]()
Hele klid, mám děti od sebe úplně stejně. Rady s režimem jsou jen kecy v kleci, protože ti do toho hodí vidle buď to větší nebo mimino a ty se pak jen stresuješ, že nejsi schopná dodržet režim. Začarovanej kruh. Jela jsem pod heslem - dělám, jak umím nejlíp, ale odmítám se hroutit, že věci nejdou podle mě. Tříleťáci mají na prudění patent, zkouší, co si můžou dovolit a je naprosto v pořádku, že po nich občas vyjedeš a srovnáš je. Oni se musí naučit, že jejich chování vyvolává nějakou reakci a ta reakce není jen klidná vyrovnaná matka. Říkám tomu PVC - přímé vyjádření citů. Dítě hodně rychle pochopí, že i zlost je reakcí na jejich akci a rozhodně je pro ně čitelnější a pochopitelnější matka s naštvaným obličejem, než maminka, co nasadí kamenný ksicht a snaží se bez emocí dítěti vysvětlit, že zlobí. To je úplně k prdu, protože dítě nemá mentální kapacitu, aby pochopilo vysvětlování. Zato je od přírody vybavený k tomu, aby dokázalo přečíst emoci. Děláš to dobře, tak se netrap ![]()
@Vernika15 proč by si měla začít cucat palec? Ve třech už je dost velká, aby pochopila, že si tím ničí zuby.. dudlíky jsou pro mimina a ne pro tak velky deti.. dcera měla dudlík taky od porodnice, zavislacka, dost jsem se toho bála, ale když jsem viděla pětiletého kluka, kterej měl z toho dudlíku totálně zdeformovaný patro, vyděsilo mě to tak, že jsem to prostě musela zkusit.. dudlík jsem nastříhla - nejdřív trochu, když si ho vzala, bylo jí to divný, ale cucala dál.. druhý den jsem ho ustřihla víc a navrhla že ho hodíme do koše, dcera souhlasila a od té doby dudlík nebyl.. bála jsem se, že bude vyvádět v noci, ale vzbudila se párkrát a vždycky jsem ji řekla, že ho přece vyhodila a jinej není.. za týden byl klid
dceři bylo lehce přes dva roky..
@Anonymní píše:
Přesně tohle jsem si dnes řekla, že snídani vždy už nachystám předem a nebudu se jí ptát a prostě dostane to, co bude na stole… my jsme si vždy ty snidane moc užívaly, než se narodilo mimimko. Dělaly jsme livanecky, kaše, oblozene talíře, ona vždy seděla na lince a pomáhala…bylo to vždy super ale na dlouho a ten binec z toho… teď s mimi to ale už tak úplně nejde…snád si zvykne, když jí budu chystat dobroty
My taky nemáme extra ranní režim, protože pokaždé se vstává v jiné náladě. A co pustit pohádku, uspat mimino a pak dělat společně snídani? Jinak za mě zuby po snídani. Myslím, že s plným břichem se i ty povinnosti plní lépe.
A já jsem se tedy mimino snažila držet v posteli, než vstala i starší. Postupně si sladily noční spaní a vstávají i chodí spát společně.
@Anonymní píše:
A jaký je váš ranní režim a rutina, mohu li se zeptat? A ještě že se ptám tak hloupě, je lepší první čistit zoubky A pak až snidane či naopak? Přijde mi logičtější čistit po jídle, ale zase aspoň by to bylo hned z krku
Děti už mám hodně odrostlé, ale vždy zuby až po snídani.
Jinak nevidím problém v tom, že ji k té snídani pustíš pohádku, protože potřebuješ uložit mladší. Po tvém návratu je pk čas na další,,náročnější,, povinnosti - čistit zuby, převléknout…
Ohledně snídaně bych dala na výběr dvě věci(jednoduché a mnou zvolené) - jogurt nebo pečivo s máslem?
Pak třeba o víkendu, když se třeba zapojí i táta, bych dělala snídaňové dobroty na přání…
Jen nastav nějakou posloupnost činností a ono se to usadí… Je náročné skloubit dvě malá dítka - nejnáročnější je ten time management ![]()
@darekp píše:
@Vernika15 proč by si měla začít cucat palec? Ve třech už je dost velká, aby pochopila, že si tím ničí zuby.. dudlíky jsou pro mimina a ne pro tak velky deti.. dcera měla dudlík taky od porodnice, zavislacka, dost jsem se toho bála, ale když jsem viděla pětiletého kluka, kterej měl z toho dudlíku totálně zdeformovaný patro, vyděsilo mě to tak, že jsem to prostě musela zkusit.. dudlík jsem nastříhla - nejdřív trochu, když si ho vzala, bylo jí to divný, ale cucala dál.. druhý den jsem ho ustřihla víc a navrhla že ho hodíme do koše, dcera souhlasila a od té doby dudlík nebyl.. bála jsem se, že bude vyvádět v noci, ale vzbudila se párkrát a vždycky jsem ji řekla, že ho přece vyhodila a jinej není.. za týden byl kliddceři bylo lehce přes dva roky..
Takhle to plánuji udělat. Ona má dudlíky 3, jeden v puse a dva v ruce. Než jsme ho zrušili přes den, tak to chvíli trvalo, protože si ten palec začínala cucat a když jsem jí to zakazovala, tak okusovala věci… teď ho má na to spaní a přes den si někdy zaleze do postele, že jde spát, jen aby si minutu podudlala…
takže proto se toho trochu bojím a dávám jí ještě chvíli čas. Vysvětlování, že si zničí zuby absolutně nepomáhá. Teď ji spíš upozorňují na to, že dudlík mají jen mimina. Já jsem právě zase viděla tak předškoláka s palcem v puse a to bylo snad ještě horší než ten dudlík.
@Vernika15 chápu obavy, ale taky bych se bála toho silenyho předkusu.. napadá mě ještě ji motivovat nějakou odměnou.. vzít dudlík a když začne cucat palec, tak jí slíbit, že když to nebude dělat, tak jí koupíte něco, co si moc přeje.. třeba by to fungovalo ![]()
@Vernika15 píše:
Takhle to plánuji udělat. Ona má dudlíky 3, jeden v puse a dva v ruce. Než jsme ho zrušili přes den, tak to chvíli trvalo, protože si ten palec začínala cucat a když jsem jí to zakazovala, tak okusovala věci… teď ho má na to spaní a přes den si někdy zaleze do postele, že jde spát, jen aby si minutu podudlala…takže proto se toho trochu bojím a dávám jí ještě chvíli čas. Vysvětlování, že si zničí zuby absolutně nepomáhá. Teď ji spíš upozorňují na to, že dudlík mají jen mimina. Já jsem právě zase viděla tak předškoláka s palcem v puse a to bylo snad ještě horší než ten dudlík.
Starší dítě dudlík nemělo, protože jako mimino ho nechtěl a mně to bylo jedno. Mnoho nocí jsem si pak říkala, že dudlík by fakt bodl… ![]()
Mladší dítě dudlík chtělo - měl ho hodně rád. Cca od dvou let ho měl jen na spaní a nechtěl se ho vzdát. Myslím, že už se blížily třetí narozeniny, my byli na chatě a dudlík se ztratil (opravdu). Usínání byl boj… Dudlík jsem objevila třetí den a nedala mu ho, že si zvykne a bude to v pohodě. No a ani omylem. Do té doby usínal sám a bez problémů. Pak už nikdy.
U některých dětí vysvětlení nepomůže a nebrala bych to jako chybu rodiče!!! Mé starší dítko si kouše nehty(hnusně až do krve) a vysvětlovat můžu horem dolem. A věk na pochopení rozhodně má…
Příspěvek upraven 23.01.21 v 00:55
@darekp píše:
@Vernika15 chápu obavy, ale taky bych se bála toho silenyho předkusu.. napadá mě ještě ji motivovat nějakou odměnou.. vzít dudlík a když začne cucat palec, tak jí slíbit, že když to nebude dělat, tak jí koupíte něco, co si moc přeje.. třeba by to fungovalo
Ani nevím, jestli si něco přeje
ona v tomhle není zrovna bystrá a má ráda svoje, není moc přizpůsobivá. Ale díky za radu, budu to zkoušet, už se na to i já psychicky připravuji ![]()
@Maartina7 píše:
Starší dítě dudlík nemělo, protože jako mimino ho nechtěl a mně to bylo jedno. Mnoho nocí jsem si pak říkala, že dudlík by fakt bodl…
Mladší dítě dudlík chtělo - měl ho hodně rád. Cca od dvou let ho měl jen na spaní a nechtěl se ho vzdát. Myslím, že už se blížily třetí narozeniny, my byli na chatě a dudlík se ztratil (opravdu). Usínání byl boj… Dudlík jsem objevila třetí den a nedala mu ho, že si zvykne a bude to v pohodě. No a ani omylem. Do té doby usínal sám a bez problémů. Pak už nikdy.
U některých dětí vysvětlení nepomůže a nebrala bych to jako chybu rodiče!!! Mé starší dítko si kouše nehty(hnusně až do krve) a vysvětlovat můžu horem dolem. A věk na pochopení rozhodně má…Příspěvek upraven 23.01.21 v 00:55
Toho spaní se právě taky bojím. Někdy jí v noci vzbudí mladší, ona si najde dudlík a spí dál. Bez dudlíku mám strach, že v noci budeme všichni hodně vzhůru. Tak se snažím jít na to pomalu, ale vím, že se ho budeme muset zbavit no. Mladší radši dělám živý dudlík já, než abych ji dala ten umělý ![]()
@Vernika15 píše:
Toho spaní se právě taky bojím. Někdy jí v noci vzbudí mladší, ona si najde dudlík a spí dál. Bez dudlíku mám strach, že v noci budeme všichni hodně vzhůru. Tak se snažím jít na to pomalu, ale vím, že se ho budeme muset zbavit no. Mladší radši dělám živý dudlík já, než abych ji dala ten umělý
Třeba to bude v pohodě - dudlík zmizí, dva dny bude ouvej a pak dobrý…
Já jen říkám, že je to hodně o dítěti - některé v pohodě, jiné po domluvě, další slyší na dárky a některé prostě nechce - a rodič to neovlivní…
Mimochodem já u staršího fungovala jako dudlík a vyčerpalo to můj organismus natolik, že se mi objevil ekzem na rukou(já nikdy neměla kožní potíže) - a upozornil mě na to synův dětský doktor. Prý už jsem tak vyčerpaná, že mě moje tělo upozorňuje tím ekzémem…
Jeee, obdivuju tvoji trpělivost, já bych upozornila ať nezlobí už po druhým vzteknutí, a zvýšila bych hlas někde u třetího „neee“. A to mám jedno dítě
toto absolutně netoleruju, zaprvý se ráno dělají věci stále ve stejném pořadí takže není prostor pro podobné hádky, navíc se rána odehrávají poměrně rychle protože musíme do školky a já začít pracovat. Mi to přijde že jsi na ni hodně měkká (já zas dost netrpělivá, ideál bude někde uprostřed
), plus to že nemáte jasně daný pořadí věcí vytváří prostor pro podobný smlouvání.
Já si s dcerou ráda dělám pohodu, o hodně věcech s ní diskutuju a vysvětluju (chci aby chápala proč po ní něco chci a dcera taky líp slyší na logický argument než „protože jsem to řekla“), ale nemám nervy na to, aby se tříleté dítě ráno vyvztekávalo a vymýšlelo si jestli bude nebo nebude snídat. Že do toho vstupuje období vzdoru je jasný, s tím nic neuděláš, ale můžeš na to reagovat jinak. Na tohleto vztekání jsem reagovala klidným „aha, ty se teď potřebuješ vztekat, tak až se budeš potřebovat přitulit, tak přijď“ a ignor. Pak se přitulila, vysvětlily jsme si kde vznikl konflikt a našly řešení.
Máš teď obří trpělivost. Já bych po 3 ne ji dala na zadek. Přijde mi, že si z tebe dělá srandu.
K tomu čištění zubů, stomatologové doporučují, pokud čekáte s čištěním zubů až po snídani, udržet odstup mezi jídlem a čištěním nejméně půl hodiny. Na internetu jsou o tom hromady článků.