Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem neschopná, škaredá, k ničemu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
4.11.17 15:29
Jsem neschopná, škaredá, k ničemu
Zdravím všechny (nejen) maminky…
Možná si jen potřebuji touto slohovkou vylít srdce někomu, kdo mě nebude hned odsuzovat a třeba mě i k něčemu nakopne. Něco málo jsem psala již do samostatných témat, ale tak nějak to potřebuji vyklopit vše najednou…Tak pěkně popořádku:
Je to 10 let, co jsme se s manželem poznali (je o 14 let starší). Prošli jsme si těžkým obdobím, abychom všem „dokázali“, že patříme k sobě. Po dvou a půl letech, když přišlo na naše „poprvé“ jsem pochopila, že můj muž není jako „každý“ muž - v jeho věku žáden vážnější vztah, sexuální aktivita 1× za dva týdny stačí (nejen proto jsem si ho vážila - dává přednost něčemu jinému než jen sexu - teď už to beru opačně a jeho sexuální ne/aktivita mi trochu chybí)…
Po 7 letech jsme se vzali. Jsou to dva roky, co se mi narodila hyperaktivní dcera a téměř půl roku, co je na světě druhé dítko - syn. Každý mě připravoval na to, že první rok s takovým malým věkovým rozdílem dítek bude těžký. Ze začátku bylo vše ok. Poslední měsíc mám ale pocit, že jsem k ničemu.
Nechodím nikam ven za přáteli (o své přátele jsem přišla, mám jen manželovy), nechodím za zábavou, max. na rodinné oslavy a jsem stále v kolotoči hospodyňky a hlavně maminky. Nějak mi to nevadilo, dokud dcera nezačala před pár týdny bojkotovat polední spánek a já přišla o tu chvilku, kdy si můžu alespoň jednou za den odpočinout a být sama. Vždy mě to uspávání, které se mine účelem, rozzuří natolik, že mám po náladě po celý zbytek dne a jsem protivná na každého.
Tak jsem začala přemýšlet o životě a přišla jsem na to, že:
- dceřina neposlušnost a pláč při prořezávajících se zoubcích syna,
- pocit, že to s dětmi neumím, protože nemají hranice a ze mě nemají žáden respekt
- po dětech jen křičím a dostatečně se jim nevěnuji
- má pneumatika na břiše a boky jako Venuše,
- nevydržím u cvičení ani u zdravé stravy, pořád musím hřešit
- pocit, že jsem na vše sama,
- nic neumím,
- po mateřské nemám kam nastoupit do práce a v podstatě ani nechci
- žijeme od výplaty k výplatě s hypotékou na krku
- všech koníčků jsem se vzdala (respektive jsem ani neměla) a svůj život „obětuji“ jen rodině
- manželovy věty: však se běž odreagovat, ale vem si se sebou děti… Nebo já jsem unavený, nech mě v klidu…
mě přivádí k myšlenkám, že opustím manžela, děti, odstěhuji se a budu žít jiný život – sama a bez dětí, jelikož nejsem dobrá matka, manželka, milenka ani hospodyňka….
Máte taky takové pocity?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.11.17 15:33
Mela by ses sbalit a jit nekde sama si odpocinout, pak bys videla, jak to deti chybi. Je toho proste na tebe moc, kazdy obcas selhava, musis zatnout zuby.. Privedla jsi na svet 2 zdrave deti, to bys je jen tak nechala s manzelem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.17 15:33
@Popelka12 píše:
Zdravím všechny (nejen) maminky…
Možná si jen potřebuji touto slohovkou vylít srdce někomu, kdo mě nebude hned odsuzovat a třeba mě i k něčemu nakopne. Něco málo jsem psala již do samostatných témat, ale tak nějak to potřebuji vyklopit vše najednou…Tak pěkně popořádku:
Je to 10 let, co jsme se s manželem poznali (je o 14 let starší). Prošli jsme si těžkým obdobím, abychom všem „dokázali“, že patříme k sobě. Po dvou a půl letech, když přišlo na naše „poprvé“ jsem pochopila, že můj muž není jako „každý“ muž - v jeho věku žáden vážnější vztah, sexuální aktivita 1× za dva týdny stačí (nejen proto jsem si ho vážila - dává přednost něčemu jinému než jen sexu - teď už to beru opačně a jeho sexuální ne/aktivita mi trochu chybí)…
Po 7 letech jsme se vzali. Jsou to dva roky, co se mi narodila hyperaktivní dcera a téměř půl roku, co je na světě druhé dítko - syn. Každý mě připravoval na to, že první rok s takovým malým věkovým rozdílem dítek bude těžký. Ze začátku bylo vše ok. Poslední měsíc mám ale pocit, že jsem k ničemu.
Nechodím nikam ven za přáteli (o své přátele jsem přišla, mám jen manželovy), nechodím za zábavou, max. na rodinné oslavy a jsem stále v kolotoči hospodyňky a hlavně maminky. Nějak mi to nevadilo, dokud dcera nezačala před pár týdny bojkotovat polední spánek a já přišla o tu chvilku, kdy si můžu alespoň jednou za den odpočinout a být sama. Vždy mě to uspávání, které se mine účelem, rozzuří natolik, že mám po náladě po celý zbytek dne a jsem protivná na každého.
Tak jsem začala přemýšlet o životě a přišla jsem na to, že:
- dceřina neposlušnost a pláč při prořezávajících se zoubcích syna,
- pocit, že to s dětmi neumím, protože nemají hranice a ze mě nemají žáden respekt
- po dětech jen křičím a dostatečně se jim nevěnuji
- má pneumatika na břiše a boky jako Venuše,
- nevydržím u cvičení ani u zdravé stravy, pořád musím hřešit
- pocit, že jsem na vše sama,
- nic neumím,
- po mateřské nemám kam nastoupit do práce a v podstatě ani nechci
- žijeme od výplaty k výplatě s hypotékou na krku
- všech koníčků jsem se vzdala (respektive jsem ani neměla) a svůj život „obětuji“ jen rodině
- manželovy věty: však se běž odreagovat, ale vem si se sebou děti… Nebo já jsem unavený, nech mě v klidu…
mě přivádí k myšlenkám, že opustím manžela, děti, odstěhuji se a budu žít jiný život – sama a bez dětí, jelikož nejsem dobrá matka, manželka, milenka ani hospodyňka….
Máte taky takové pocity?
ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
blabla123
4.11.17 15:36
Měla bys zapřáhnout manžela, ať si to zkusí jeden den, když nebude v práci se starat o děti. Ty si vypadneš, nabereš novou sílu. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.11.17 15:40
ANO, občas jsem ten pocit taky měla.. nejsem ženská co si mateřskou užívala, spíš naopak. Je to o tom že tě ničí ten stereotyp a holt ne každá matka je poprděná z výchovy malých dětí. Mě pomohl návrat do práce. Domů se vracím s úsměvem na tváři! A někdy nech děti chlapovi na krku a jeď třeba na víkend pryč s kámoškou. To taky pomáhá.
- Citovat
- Upravit
4.11.17 15:41
@Popelka12 Tak jako je syndom vyhoreni z prace, tak u tebe zrejme nastal z pece o deti a domacnost. Tato pece je 24hodinova, nemuzes od ni utect. Pokud se manzel nezapojuje a nema chut ti od ni odlehcit, musis se obratit o pomoc na zbytek rodiny.
Odpocinout si, byt chvili sama. Muze stacit treba jen vikend 1× za mesic jako vzpruha. Anebo tyden jednorazove.
Rozhodne bych vyhledala psychologickou pomoc. Vypovidat se, byt alespon hodinku bez deti.
Ja to chapu, a vubec z tveho popisu nevnimam, ze bys byla neschopna a hrozna. Jsi jen unavena a vycerpana.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.17 15:43
Mas uz syndrom vyhoreni. Nech manzelovi deti na vikend a odjet nekde sama. Naberes sily, prehodnotis myslenky a deti ti budou chybet. Pak bych si nasla nejake kamaradky. Pozadala rodinu o pomoc, na obcasne hlidani, dve male ukricene deti jsou narocne pro nevyspalou unavenou maminu, chlap by mel pravidelne taky vic pomahat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.17 15:44
Jsem neschopná, atd....
Nejsi neschopná a k ničemu, jak si myslíš, vždyt´se staráš od rodinu. Tvůj muž nemá ohled, když Ti říká, at´jdeš někam, ale s dětmi a s těmi si neodpočineš. Potřebuješ změnu stereotypů, někam vyjít sama či s kámoškou, jít třeba do kavárny či cvičit, ale bez dětí, on je může hodinu pohlídat, i když říká, že je unaven, ale to je každý. Tak to si neměl řídit děti, když ho unavují, děti potřebují i tátu a ne jen mámu kolem sebe. At´taky vidí, jak ta péče kolem dětí vypadá. Ty se jdi odreagovat někam, kde se na čas pobavíš a nebudeš řešit jen děti a domácnost. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Marie432875
4.11.17 15:46
Potřebu od všeho utéct ma někdy asi každá žena v domacnosti s malymi dětmi (a která tvrdí ze ne, tak keca nebo je to wonderwomen). Ale neni to řešení. Domluv si s manželem 1 den v tydnu, nebo treba jen odpoledne, proste nejaky pravidelný cas jen a pouze pro tebe. Bez na procházku, spat, dej si vanu…a bud na sebe hodna. Zarazí me, ze žijete od výplaty k výplatě a ty nechceš do práce?? Me by tohle treba motivovalo si tu praci najít. A klidne bych nastoupila hned, zaplatila chuvu a bylo by (nevydelala bys sice majlant, ale minimálně by to mělo pokryt náklady na chuvu a kdyz by neco zbylo, jen dobre, no ty bys vypadla z domu a více by sis deti užívala). Mluvíš s manželem o svém trápení? Je schopen to s tebou resit? Jste partneři, tohle je vas spolecny problem…
- Citovat
- Upravit
4.11.17 15:46
Ahoja nevim jestli to pomuze, ale ja chodila spát se synem, on vedel ze jsem u nej a nakonec usnul, i kdyz to nebylo pravidelne (od-do)a jinak potrebujes mit chvilku pro sebe treba napustit vanu s penou to snad manzel pohlídá ne?
Ja taky nemela kam se po materské vrátit, tak jsem hledala a našla super práci kde chápou ze jsem matka a ze maly musí nekdy taky k doktorovi a ten kolektiv. Na to si budes jeste muset počkat, ale práce se vzdy nejaka najde, toho se neboj.
Odchod od deti si jeste rozmysli, jednou bys mohla litovat. muj táta od nás odesel kdyz mi bylo 15 a ted ho vidim sotva jednou do roka, je to dost na prd, na jednu stranu ho nenávidím a nadruhou mi je to dost lito.
Jo jinak muj pritel je o 11 starsi a se sexem to máme taky na štíru, nejsi v tom sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.17 15:47
Myslim, ze by jsis mela udelat dovolenou.jen pro sebe, nejakej welness..nebo s kamaradkou, nejakou urcite vyhrabes. Pokecas si u vinka, odreagujes se a bude ti hej.Ja mam taky obcas pocit, ze mi jebne, ale teda ze bych opustila rodinu to nikdy 
Taky nemam na sebe cas, to podle me zadna maminka moc..chodim 1× za 14dni do skoly a jak.se.tam tesim jak.si odpocinu a prijdu mezi lidi 
jinak taky nikam nejdu a deti mam na krku nonstop.Ale.miluju je, i kdyz bych starsi dceru obcas nejradši nekam uklidila jak zlobi ale stacily 4dny v porodnici, co 4..vlastne uz 2.noc jsem po ni brecela jak zelva.Zkus na 2dny vypadnout, to ti pomuze! A nebo si udelej aspon den pro sebe, kosmetika, kadernik, masaz, nakupy, kino, divadlo..ja nevim co mas rada 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Verun83
4.11.17 15:50
Ano, mam to dost podobne. 5 let na materske a rok mam obrovskou krizi.
- Citovat
- Upravit
4.11.17 15:50
@Popelka12 jsem na tom v podstatě stejně, starší teď budou 3 roky, mladší půl roku, starší teď odmítá odpolednem spát, takže naše odpoledne je v podstatě o 2-3 hodinách zahánění starší do postele, mezi tím uspávání mladší. Ve finále straší nespí, malá usne až když to s velkou vzdám. V mezi čase pláče. Doma bordel, protože mi odpadly 3 hodiny klidu na odpočinek a úklid. Takže odpoledne už jsem unavená, protivná. Manžel nás odstěhoval na konci prázdnin z menšího města na vesnici, kde absolutně nic není, takže vymyslet program, nebo někam vypadnout je v podstatě nemožné. Cvičit doma s dětmi jsem vydržela sotva týden. I když vím, že bych to vážně potřebovala ( po dětech mám minimálně 10 nechtěných kg) a od těhotenství obličej samý beďar a teď se mi ještě začali mastit šíleně vlasy. Rano umeji a večer už to není vidět. Manžel sice pomáhá jak může, ale o to víc mě deprimuje, že on je zvládne s přehledem obě, ještě uklidí, uvaří nakoupí. Do pr..le, když to dokáže on, proč mě to nejde. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.17 15:54
Jsi vyčerpaná. Chybí ti čas na sebe. A ten si musíš obhájit, bez něj to nejde. A co tě bavilo před dětmi? Zkus se vrátit k tomu, co tě zajímalo nebo si najdi něco nového. Co babičky? Paní na hlídání? Jako některé z tvých pocitů jsem také měla. Po třech dětech a dlouhé době doma to někdy ani snad nejde. Teď chodím zase do práce a cítím se skvěle. I když mám zase jiné starosti..
Manžela víc zapoj, snad jsou to i jeho deti. On pracuje v práci a ty doma. Čas společný s detmi byste se měli starat rovnoměrně oba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
