Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Uzkost, smutek, nevim co delat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.10.17 13:38
Co se vrátit do práce? Přijede mi, ze rodicak moc nezvladas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.17 13:44
@Anonymní píše:
Z niceho nic mam v posledni dobe pocity uzkosti a chce se mi brecet. Vim z ceho, ale driv me to tak nebralo. Uz kdyz se mala narodila (nyni ma 2,5 roku) sem byla smutna ze i kdyz byflim ve meste kde sem vyrustala nemam tu zadnou kamaradku. Ty co se se mniu bavili se odstehovali a ty co tu znam me jen pozdravi. Moc me tu lidi nemusi. I kdyz sem nekterym psala ze muzem ven, napsali ze se urvite domluvime a sami uz se neozvali. Nebavilo me porad psat jako prvni. Jednu k tera se pristehovala sem si nasla. Ma uz dve deti a ceka treti. Domluva s ni je priserna. Chce se sejit, pak napise ze nemuze, nebo pride i 2 hodiny pozdeji. Chapu ze ma dve deti atd, ale celkem me to mrzi.
Manzel si psal s jinymi zenami. Prestal s tim ale id te doby si neverim. V noci se probouzim, mam depky ze sve posrltavy a v noci si prehravam co sem predchozi den delala a ze me asi nekdo zas pomliuva (ve zkratce atd). Zamilovala sem se do jineho muze, kteremu sem uplne fuk. Max sex by bral. Mebudu se moc rozepisovat ale od doby co ho znam a vim ze sem mu fuk me to vnitrcne zžírá.
Mala pres den spala, ted uz moc spat nechce. Bydlime v byte. Na hristich se necitim dobre a prochazky me i malou moc neberou. Vim, ze s ni chci chodit kazdy den aspon na chvili ven ale nenavidim to a vnitrne me to ubijí.
Máš manžela, zamilovala si se do jiného muže které mu jde ó sex 
. 
nevytvaris si jen domněnky a podle toho jednas, píšeš že musí si psal s jinými, tak pokud si psal což dělá každý muž a nemusí jít ó erotické téma prece 
zkus brigády nové lidi nové prostředí, já na kamarádku taky narazila až po pár letech
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.17 13:44
To co popisujete zní jako rozjeté depresivní stavy.
Vstupte někam do psychoterapie, abyste si našla čas pro to udělat si v sobě pořádek, protože v té každodenní ubíjející rutině se člověk snadno ztratí. Zároveň budete mít jednoho člověka, který bude jen pro vás, nebude soudit a pomůže vám projít vaším současným stavem k něčemu lepšímu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.17 14:09
My jsme se prestehovali, kde nikoho neznam, ale chodim s detma ven i tak, kdyz nikoho neznam, to me nezastavi. Na hristi si deti pohraji i s jinymi, s maminkami pokecame co a jak a ani se nezname, ale ze by prisli treba k nam na zahradu nebo my k nim to ne. Zkus najit nejakou kamaradku na netu ve tvem meste, nejakou maminku se stejne starym ditkem a uvidis. Ja se takhle seznamila s par maminkama, jinak se vidame obcas s holkama co prijedou nebo jedeme za nima. Chce ale podle me v prvni rade pozitivni pristup, protoze s depresivnim to moc dobre nepujde. Promin neznam te, ale s depresivni osobou bych taky nechtela travit cas. Ale nevim jak pusobis cely den, jestli mas depku jen vecer. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.17 14:15
@Ou depresivní a úzkostná je každá jiná Samozřejmě se můžou v úzkosti, po dlouhé době objevit prvky deprese, ale je to zas něco jiného depresivní porucha je složitější. Nezájem o život o kontakt s lidmi, myšlenky na smrt, rezignace, únava, při maniodepresivní nebo bipolární to je zas jak na houpačce, ty stavy aktivity a rezignace jsou 3 dny tak a tři dny jinak..Psychiatr by to už zaskatulkoval tam kam z těch úzkostných to pasuje, a nasadil medikaci, nebo psycho terapie
Příspěvek upraven 20.10.17 v 14:31
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.17 15:37
@Petruna21 píše:
Ten pravopis je otřesný
tím člověka s psychickými problémy rozhodně povzbudíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Z niceho nic mam v posledni dobe pocity uzkosti a chce se mi brecet. Vim z ceho, ale driv me to tak nebralo. Uz kdyz se mala narodila (nyni ma 2,5 roku) sem byla smutna ze i kdyz byflim ve meste kde sem vyrustala nemam tu zadnou kamaradku. Ty co se se mniu bavili se odstehovali a ty co tu znam me jen pozdravi. Moc me tu lidi nemusi. I kdyz sem nekterym psala ze muzem ven, napsali ze se urvite domluvime a sami uz se neozvali. Nebavilo me porad psat jako prvni. Jednu k tera se pristehovala sem si nasla. Ma uz dve deti a ceka treti. Domluva s ni je priserna. Chce se sejit, pak napise ze nemuze, nebo pride i 2 hodiny pozdeji. Chapu ze ma dve deti atd, ale celkem me to mrzi.
Manzel si psal s jinymi zenami. Prestal s tim ale id te doby si neverim. V noci se probouzim, mam depky ze sve posrltavy a v noci si prehravam co sem predchozi den delala a ze me asi nekdo zas pomliuva (ve zkratce atd). Zamilovala sem se do jineho muze, kteremu sem uplne fuk. Max sex by bral. Mebudu se moc rozepisovat ale od doby co ho znam a vim ze sem mu fuk me to vnitrcne zžírá.
Mala pres den spala, ted uz moc spat nechce. Bydlime v byte. Na hristich se necitim dobre a prochazky me i malou moc neberou. Vim, ze s ni chci chodit kazdy den aspon na chvili ven ale nenavidim to a vnitrne me to ubijí.