Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem nesnášenlivá - jak si s tím poradit?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
1.11.18 13:56
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.11.18 14:06
Moc vám všem děkuji za rady a tipy, na knížku se určitě podívám, alespoň budu mít co číst na procházkách. Snažím se nelitovat, je to čím dál tím lepší, ale jde to těžko, jen ta nesnášenlivost nepolevuje..
Freesia:
Nikdy jsme s mužem aktivně nic od nikoho z nich nežádali a neočekávali. Vždy jsme zklamaní akorát z toho, o čem oni mluví/slibují a pak to zruší…pomoc jako takovou bych vyloženě nepotřebovala, mrzí mě to spíš kvůli dcerce..
- Citovat
- Upravit
1.11.18 15:19
Ale když víš, že jsou takoví, tak se tím netrap. 
Je nezměníš.
Hlavně mysli i na sebe a zkus víc odpočívat a víc spát. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.18 10:54
Hele a zkoušela jsi meditovat? Na internetu, třeba na youtube je spousta relaxační hudby nebo přímo řízené meditace k odbourání vzteku…napusť si vanu nebo před spaním si to pusť a pročisti si hlavu…Mě vždycky pomáhá tohle a ještě si říkat, že tím, že budu v sobě držet vztek a hnusné myšlenky, tak ublížím maximálně jenom sobě a poseru si tím den…A zbytečně, protože ten druhý třeba vůbec neví, jak já se cítím nebo ho to nezajímá, tak proč si mám já kazit náladu blbcama?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.12.18 14:34
Meditovat mi moc nejde..mivam problem se uvolnit a vypnout hlavu. Ale udelala jsem nekolik zasadnich zmen, s ditetem misto 2× jdu ven jednou a jednou misto prochazky spi u me doma v posteli. Takze ja lezim taky a odpocivam. A z pribuzenstva se nikomu nevnucujeme, se tchyni jsme nejak (mlcky) ukoncily kontakt (manzel stoji nastesti pri mne), a moje mama se ted docela zacala snazit. S dcerkou je navic ted uz i legrace, takze si vystacime spolu ????
- Citovat
- Upravit
3.1.19 13:30
Zakladatelko, tak co, je to lepší? Měsíc pryč.. snad jo. Já tě chápu, syn taky zpočátku spal jen v kočárku (a jedoucím!), v noci se co hodinu budil, padala jsem na nos a startovala kvůli blbostem, ta únava je strašná…
A rodiče holt.. no. zvládneš to, nic jiného ti nezbyde, ale zamrzí to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.1.19 17:44
Děkuji za optání. Ale jo, rezignovala jsem na spoustu věcí 
varim minimalne, uklid tak jednou tydne, jednu prochazku jsem odepsala a spim s deckem dopoledne v posteli, tu druhou prochazku ted s nositkem, mame rozbitý kocar. V noci se mi budi, ale naucila jsem se spát v takove pseudopoloze a nějak si i na to vstavani v noci zvykla 
vanocni darky pro pribuzenstvo jsem moc neresila, kvůli nikomu jsem nemela snahu se pretrhnout a vlastně jsem si spousti veci zacala delat tak jak mi vyhovuje a ne tak jak by „se melo“ … za manzelovou rodinou jsme nejeli a moje máma se nejak zmobilizovala. Tak 1× tydne za nami přijede na hodku na kafe. Děcko uz ma i docela „rozum“ a da se s nim komunikovat, takže se citim i celkem ve spolecnosti 
Ale tedy štěkající psi a hulakajici pejskari mi vadi porad 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Mám to podobně. Když byl syn menší, nespal jinak než v kočáru, takže jsem trávila většinu dne venku s kočárem, i když byla fakt zima. Sr*** mě lidi, co hulákali na psa, když šli kolem a malý se vzbudil. Nebo kuřáci, ti mě se*** pořád, kdo má ten jejich smrad dýchat!!! Lidi mi přijdou obecně dost bezohlední. O to bolestivější je to, že k tobě jsou celkem bezohlední i příbuzní. Přislíbit pomoc, takže se podle toho zařídíš a těšíš se, a pak říct, že se jdu opalovat a nemám povinnost pomáhat… nojo, má asi špatnou paměť, jak byla kdysi dávno vždycky ráda, když jí někdo pomohl, když jsi byla malá.
Postupem času, jak ti začne dítě spát doma v postýlce, tak to bude lepší, protože budeš mít přes den trochu víc času. Teď ti asi nezbývá, než to nějak vydržet. Pomáhá najít si trochu času pro sebe a taky to nedusit, ale ventilovat, např. matce říct, co si myslíš a jak na tebe její jednání působí (nemyslím, že ji seřveš, ale slušně jí popíšeš svoje pocity).