Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Z toho co pises, jsi dost naklonena k tomu odejit.Taky by mi tohle vadilo.Ale zkus si snim jeste promluvit, a nadhodit ze je ti neprijemny jeho podezirani. A hlavne ze te to urazi.To vis byl zvyklej ze si byla doma a ted jak pises vyskakuje
Sakra! No asi ste to nechali dojit dost daleko, jestli mas stabilne pocit, ze ho nemuzes vystat… no ale svym zpusobem ano, ma pravdu, kdyz to dava za vinu tobe - citi se ukrivdene, protoze tys najednou zmenila sve chovani
neomlouvam ho a nedavam ti krizi mezi vama za vinu, ale verim, ze vyresit by to mezi vama slo, otazka je jak, a pak tak, jestli to budes chtit. Taky bych se trochu zamyslela, jestli nemuzes mit jen neco jako zacatek krize stredniho veku - narazim na tve zmeny v pristupu… Mozna je to taky jen solidni ponorka, pak si veci casto lidi vykladaj jinak a i zavdavaj priciny utocneho chovani toho druheho.
Chápu, že ti není příjemný, že je manžel trochu žárlivec, ale upřímně? Pokud je to z tvé strany vše nevinné, proč mu to neřekneš a jakoby to děláš potajnu? Nevím, možná jsem to z tvého příspěvku nesprávně pochopila, ale hlídat si své soukromí ano, ale dokud mu to nehodláš vysvětlovat, budeš mu vždy dávat důvod k žárlivosti
@Mama11 píše:
Chápu, že ti není příjemný, že je manžel trochu žárlivec, ale upřímně? Pokud je to z tvé strany vše nevinné, proč mu to neřekneš a jakoby to děláš potajnu? Nevím, možná jsem to z tvého příspěvku nesprávně pochopila, ale hlídat si své soukromí ano, ale dokud mu to nehodláš vysvětlovat, budeš mu vždy dávat důvod k žárlivosti
Jste asi nikdy nežila s opravdovým užárleným blbcem. Můžete vysvětlovat od rána do večera-nic platné ![]()
To, že máš parntera žárlivého, to je jeho boj. Žárlivost jemná, neškodná ano, ale tohle bych nedala ani já, nesnáším nororické žárlivce. Když už se nedokáže krotit i před dětma, tak bych mu řekla narovinu, buď a nebo, tzn. jestli nepřestane, odcházíš. Mmch, to s těma heslama, já nejsem zastáncem toho, aby můj partner měl má přístupová hesla do mých soukromých záležitostí. V životě jsem žádné heslo nikomu neprozrazovala a hodlám v tom pokračovat, dokud budu živa.
A schvaluji, že nepatříš mezi ty ženské, co se od mateřské po celých jejich život podřizují chlapovým potřebám a zapomínají na potřeby své, jako je společnost a dění okolo nich. V tom pokračuj dál, nikdo nemá právo Ti nic zakazovat, nařizovat, atd.
A ty se divis kdyz uz jsi ho jednou podvedla? tvého chlapa chapu
Být tebou, tak se hodně zamyslím, jestli je to až tak špatné. Jestli je on tak špatný. Byla jsem ve stejné situaci na konci mateřské. Jen tedy žárlivost byla na mé straně. U manžela nejspíš zůstalo jen u flirtu, ale důvěra nakopnutá byla. Do toho zůstával dlouho v práci, vše bylo na mně a na noční sms jsem byla naprosto naježená. Navíc mi taky přišel jako jiný člověk. Říkala jsem si, jestli to má vůbec smysl. Měla jsem pocit, že mi samotné s dítětem bude líp, že mě tahle situace dusí. Ale pak jsem četla podobný příběh ze života, kde se pisatelka rozvedla a pak strašně litovala. Zabrzdilo mě to a dnes jsem ráda. Po návratu do práce se vše ustálilo a já jsem šťastná, že jsem se tenkrát nerozvedla. Chlap je fajn a když se objektivně rozhlédnu, tak lepší chlapy kolem nevidím. Ovšem udělat mi to, co ty tj. zahleslovat si všechno, tak je taky u nás oheň na střeše ![]()
Tohle podezřívání a kontrolování jste si ale měli vyřešit dřív. Tím, že sis změnila přístupová hesla a zablokovola sis telefon, bys mě asi naštvala taky. Kdybys to tak měla pořád, tak budiž, ale takhle jako bys mu řekla, že máš co tajit ![]()
On je asi šílený strachem, bojuje a chová se jako typický chlap. Vůbec se mu nedivím, dáváš vešchny možné indicie k tomu, aby se tak choval, vzhledem k minulosti.
Dokaž mu, že se mýlí! Dokážeš to ty sama?
@Anonymní píše:
Ahoj holky, jako jiz po nekolikate si jdu k Vam pro radu. S manželem jsem necelzch 14 let, momentalne mi onci rodicak a vztah se am zacal totalne sypa na hlavu. Kdysi daaaaaaavno - to jsme jiz byli spolu, jsem mela ulet, který se vyresil, byli jsme v kratkem odlouceni, par let jsme stravili v zahranici, porad jsme se spolecne drzeli „nad hldinou“, byli jsme si velkou oporou i přes zdravotni problémy a posleze problémy s pocetim miminka. To jsme pocali jiz jako manzele. v poslední době - trva to mozna rok - mam pocit, ze jsem hlavni tahoun vutahu. nahrava tomu samozrejme to, ze zabezpecuji veskery komfort s chod domacnosti. Manzel se nestara prakticky o nic, chodi do práce, do hospody, volny cas travi u PC.
Aaaaaaale cca od leta to nabylo vyssi obratky tim, ze on zvykly mi bezne surfovat v emailu a soc. sitich, samozrejme i v mobilu nezkousul to, ze jsemsi zmenila hesla a zablokovala tel. potrebovala jsem mit alespoň minimalni pocit soukromi. Taky jsem po dlouhem kojeni zacala chodit do spolecnosti - ne sice nejak extremn, ale scházelo mi to i když mi uz davno není -deset. Z mého pohledu to tezce nese, podezira mne ze mam milence, poslal si vypis z mého telefonu kde nasel hodne sms-ek na jedno číslo. Ano, psala jsem si s jinym muzem, ale jelikož se pohybuji ve zdravotnictvi, resili jsme jeho problémy které jsou dost choulostive a nehodlam to manzelovi vysvětlovat, beru to tak, ze je to věc mezi mnou a dotycnym - i tak je to automaticky muj milenec. Hadky, hadky, rvani, hadky, před dítětem, za zavrenyma dverma…porad dokola. Pipne mi tel a jemu nabehne zila a krku. jdu cvicit a vola mi 5×… jsem odhodlana to cele ukoncit s pocitem, ze to proste nezvladnu…nevydrzim dal…nemuzu s nim spat - automaticky je za tim milenec…jsem opravdu ve stavu si zbalit par svestek a zacit od nuly sama. Dite uz ma skolkovy vek a ja manžela za ty vystupy ani nemuzu vystat.
Nejhorsi je, ze vinu dava jen a jen mne.
Tak co dal? ja jsem uz vice - méně rozhodnuta…vždy byt takovy certik z krabičky a lidi se moc nemeni…
Ja se tvemu manzelovi vubec nedivim. Jako kdyby si manzel s nekym esemeskovala a me rekl, ze mi do toho, kdo to je a o cem si piseme nic neni, taky bych ho poslala nekam. pripada mi to od tebe jako vymluva. A jestli jsi ho uz podvadela, tak co si jako ma myslet.
@berry4 píše:
On je asi šílený strachem, bojuje a chová se jako typický chlap. Vůbec se mu nedivím, dáváš vešchny možné indicie k tomu, aby se tak choval, vzhledem k minulosti.
Dokaž mu, že se mýlí! Dokážeš to ty sama?
Rozumný chlap se nechová jako smyslu zbavený ne? I žárlivost má mít svou úroveň, a tohle co předvádí chlap zakladatelky je jeho psycho, a na tohle psycho nemá žádná ženská chuť něco dokazovat. Já bych dokázala leda jen to, že už mi za mé nervy a nervování dětí už nestojí ani za plivanec.
Naprosto te chapu. Je to urazejici hrabat se nekomu v mobilu, mailu. Ja sveho zarlivce po dlouhych letech vahani opustila (samozrejme se ku*vil hlavne on) a oddychla jsem si hodne. Zlepsilo se mi i zdravi. Lituju doted, ze jsem to neutla driv a mohla treba jeste najit sebevedomeho chlapa, ne zavislacka s paranoidni poruchou osobnosti.
A kdyz to znovu poradne ctu, tak mi pripada, ze vas vztah ani nefunguje. Delate neco spolecne? Ty chodis take do prace?
A on je po praci tedy bud v hospode nebo u pocitace nebo dela i neco doma s vami?
Ahoj holky, jako jiz po nekolikate si jdu k Vam pro radu. S manželem jsem necelzch 14 let, momentalne mi onci rodicak a vztah se am zacal totalne sypa na hlavu. Kdysi daaaaaaavno - to jsme jiz byli spolu, jsem mela ulet, který se vyresil, byli jsme v kratkem odlouceni, par let jsme stravili v zahranici, porad jsme se spolecne drzeli „nad hldinou“, byli jsme si velkou oporou i přes zdravotni problémy a posleze problémy s pocetim miminka. To jsme pocali jiz jako manzele. v poslední době - trva to mozna rok - mam pocit, ze jsem hlavni tahoun vutahu. nahrava tomu samozrejme to, ze zabezpecuji veskery komfort s chod domacnosti. Manzel se nestara prakticky o nic, chodi do práce, do hospody, volny cas travi u PC.
Aaaaaaale cca od leta to nabylo vyssi obratky tim, ze on zvykly mi bezne surfovat v emailu a soc. sitich, samozrejme i v mobilu nezkousul to, ze jsemsi zmenila hesla a zablokovala tel. potrebovala jsem mit alespoň minimalni pocit soukromi. Taky jsem po dlouhem kojeni zacala chodit do spolecnosti - ne sice nejak extremn, ale scházelo mi to i když mi uz davno není -deset. Z mého pohledu to tezce nese, podezira mne ze mam milence, poslal si vypis z mého telefonu kde nasel hodne sms-ek na jedno číslo. Ano, psala jsem si s jinym muzem, ale jelikož se pohybuji ve zdravotnictvi, resili jsme jeho problémy které jsou dost choulostive a nehodlam to manzelovi vysvětlovat, beru to tak, ze je to věc mezi mnou a dotycnym - i tak je to automaticky muj milenec. Hadky, hadky, rvani, hadky, před dítětem, za zavrenyma dverma…porad dokola. Pipne mi tel a jemu nabehne zila a krku. jdu cvicit a vola mi 5×… jsem odhodlana to cele ukoncit s pocitem, ze to proste nezvladnu…nevydrzim dal…nemuzu s nim spat - automaticky je za tim milenec…jsem opravdu ve stavu si zbalit par svestek a zacit od nuly sama. Dite uz ma skolkovy vek a ja manžela za ty vystupy ani nemuzu vystat.
Nejhorsi je, ze vinu dava jen a jen mne.
Tak co dal? ja jsem uz vice - méně rozhodnuta…vždy byt takovy certik z krabičky a lidi se moc nemeni…