Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Jsem psychycky nemocná?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
1.6.17 11:07
Jsem psychycky nemocná?
Milé maminky, mam velký problém a nevím sy rady.Jsem vdaná, můj muž je milující, hodný, se vším pomáhá, nehádá se, nepije. Dětství jsem měla na h..o, jednou větou příběh pohádky o Popelce. Navíc moje matka byla labilní, hysterická, chorobně žárlivá. Mám dvě děti,4 a půl a osmiměsíční. Problém je v mém chování. Tak v třetině běžných situací reaguju šíleně. Navíc se léčím s obrnou lícního nervu, skoro půl roku a to mi taky moc nepřidá. Nejvíce mě nervují situace se kterými jakoby nepočítám. Například když starší syn vejskne a vzbudí mi mimčo, které je navíc zrovna nemocné, tak ho seřvu a na mimčo jsem pak agresivní. Přitom mám obě děti zlaté. Starší je fajn kluk až na nějaké ty mouchy a mladší syn je hodný miminko. Nedávno byl ten menší už od rána šílený, jela jsem s obličejem na rehabilitaci a neměla jsem hlídání(jiný termín neměli),odvezla jsem ho k tetě, u které byl už xkrát, jenže tentokrát se jim ho nepodařilo uspat ani nakrmit a už se to tak táhlo celý den. Řev, marné uspávání, marné krmení..A ve finále, když prostě nemoh usnout, tak jsem ho pleskla na nožičku a prudce jsem ho vzala z postýlky s velice sprostým slovníkem. Nenávidim se za to, ale ve vytížených situacích jakoby mi to v hlavě někdo přepnul a jednal někdo za mě. Když ta situace skončí, tak si přísahám, že to bylo naposledy, ale opakuje se to stále. Teda bez toho plesknutí, to jsem už neudělala. Se starším synem to mám podobně, vytáčí mě úplně do modra, když u jídla kouká a nejí, tak jsem mu nedávno řekla, když u toho koukal na televizi, že už má z tý televize vymleto v hlavě. Podotýkám, že stoluje bez pohádek, většinou je televize vypnutá a když ne, tak v ní běží třeba Ulice, máme obejvák s kuchyní dohromady.No nejde o jídlo, ale o ten můj přístup. Nebo jdeme venku, syn vidí mraveniště na louce, tak mi to nadšeně hlásí a já se na něj utrhnu no tak tam nelez ne, chceš mít mravence v botách? A to jen proto, že zrovna uspávám toho mensšího, který ne a ne zabrat a jsem ten den unavená. S manželem to mám podobně, jen se mi daří to víc eliminovat. Svý výbuchy vůči miminku mu tajím a ještě mě u nich nenachytal. Když se mu snažím svěřit, tak mě po svém uchlácholí, ale můj problém absolutně nechápe a nebere na vědomí. Dál spolu nespíme, protože po porodu si přijdu sama sobě odporná, já bych chtěla, on taky, ale jakoby ta představa toho, že jakoby já ta hnusná tlustá, no taková přece nemá právo na to chtít se milovat a ten chlap by se ze mě musel pozvracet. Když mi muž řekne, proč si v tom parnu nevezmeš sukni, tak na něj pomalu zařvu ses zbláznil? S těmahle nohama? Ani náhodou. Přitom celou rodinu miluju, kdyby můj den někdo natočil kamerou, tak bych sama sebe dala do léčebny, to všechno vím a nenávidím to, ale jsem sama sobě pastí a nemůžu se vyškrábat ven. Nejsem tak naštěstí pořát, ale když jsem v normální stavu, tak jsem hodná máma, se starším diskutuju, neřvu, řeším věci normálně, smějeme se, jsem trpělivá. A tak se ptám, na váš názor, jestli je to únavou, nebo jsem fakt blázen. Prosím bez jízlivých komentů, potřebuju spíš fakt psychyckou podporu a pomoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.6.17 11:12
@Napy Mně přijdeš úplně normální. Taky se občas na syna utrhnu, že je holomek nevycválanej, občas už mu přistála jedna pleskavá po noze nebo po plíně, taky mě to pak mrzí. U nás ženských jsou ty výbuchy asi normální, potřebujeme to ze sebe vyfiltrovat a něco málo ty děti snesou, buď v klidu, nejsi špatná matka a nepřipadáš mi psychicky labilní. Jen možná vyčerpaná a bez nějakého světlého bodu v podobě nějaké pěkné aktivity, na kterou by ses mohla těšit - ať už kafe s kamarádkami, vyšívání nebo cokoliv jiného - co třeba výlety, jezdíte? Občas vyčistit hlavu je potřeba. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.17 11:13
Myslím si, že si velice unavená, máš taky čas jen pro sebe? Nebo seš pořád jen s dětmi. Je potřeba mít i svůj život, své koníčky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.17 11:14
Myslím, že je to únava, vyčerpanost. Troufám si říct, že to má někdy skoro každá z nás 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.17 11:15
Myslím, že jsem taky taková byla. S dvěma malýma dětma je to prostě náročné. Zkus se třeba trošku víc ovládat, nádech, výdech, než začneš láteřit, ale ono se to těžko radí, když se člověk prostě vytočí. Zkus se mít trošku víc ráda, a jak popisuješ trable s postavou, zkus s tím třeba něco udělat, v rámci možností, budeš pak třeba víc spokojenější. Držím palce a neboj, bude líp. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Včelička992
1.6.17 11:16
@Napy No, vzhledem k tomu, ze si uvědomuješ, ze reagujes někdy přehnaně, tak si myslim, ze nemocna nejsi. A myslim si taky, ze nemas moc radost ze zivota. Je treba si na sebe udelat cas, protoze clovek se musi cítit i jako žena a starat se i o sebe, pak to je jednodussi ruku v ruce s tou trpělivosti a reakcemi.
Ja mela taky období, kdy jsem po dceři dost hvizdala, dobe, kdy jsem zacala zase pracovat a nestihala školku, jsem na ni byla hnusna, ze se neumi oblict rychleji a ze ji vsechno trva a dneska je mi to lito.
Ale, podle me zase na druhou stranu, neexistuje mama, která by si nerekla:„Tohle jsem neudelala dobre, to me mrzí.“
Podle me je dulezity umět relaxovat, abych nabrala silu, se starat o dvě malý deti. A o relaxu, jsi nenapsala nic. Jen deptas sama sebe tim, co jsi udelala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.17 11:17
Takhle nekdy vyjedu na deti kdyz jsem hodne unavena. Myslim, ze jsi pretazena. Jinak jsem naprostej klidas a nekdy cvak a dam dceri treba na zadek kdyz nechce jist obed. To ona ho nechce jist totiz kazdy den a nekdy uz je to pak posledni kapka. Jednou za dva mesice treba. A nekdy taky kricim, ale ja to poznam na sobe. Je to vetsinou kdyz jsem unavena. Nekdy vyjedu i na chlapa skrz blbou otazku 
to uz pak cloveka vytoci vse. Je to sice malokdy ale stava se to. prijdes mi normalni. Jen unavena
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.17 11:17
Takhle nekdy vyjedu na deti kdyz jsem hodne unavena. Myslim, ze jsi pretazena. Jinak jsem naprostej klidas a nekdy cvak a dam dceri treba na zadek kdyz nechce jist obed. To ona ho nechce jist totiz kazdy den a nekdy uz je to pak posledni kapka. Jednou za dva mesice treba. A nekdy taky kricim, ale ja to poznam na sobe. Je to vetsinou kdyz jsem unavena. Nekdy vyjedu i na chlapa skrz blbou otazku to uz pak cloveka vytoci vse. Je to sice malokdy ale stava se to. prijdes mi normalni. Jen unavena
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.17 11:24
@Napy píše:
Milé maminky, mam velký problém a nevím sy rady.Jsem vdaná, můj muž je milující, hodný, se vším pomáhá, nehádá se, nepije. Dětství jsem měla na h..o, jednou větou příběh pohádky o Popelce. Navíc moje matka byla labilní, hysterická, chorobně žárlivá. Mám dvě děti,4 a půl a osmiměsíční. Problém je v mém chování. Tak v třetině běžných situací reaguju šíleně. Navíc se léčím s obrnou lícního nervu, skoro půl roku a to mi taky moc nepřidá. Nejvíce mě nervují situace se kterými jakoby nepočítám. Například když starší syn vejskne a vzbudí mi mimčo, které je navíc zrovna nemocné, tak ho seřvu a na mimčo jsem pak agresivní. Přitom mám obě děti zlaté. Starší je fajn kluk až na nějaké ty mouchy a mladší syn je hodný miminko. Nedávno byl ten menší už od rána šílený, jela jsem s obličejem na rehabilitaci a neměla jsem hlídání(jiný termín neměli),odvezla jsem ho k tetě, u které byl už xkrát, jenže tentokrát se jim ho nepodařilo uspat ani nakrmit a už se to tak táhlo celý den. Řev, marné uspávání, marné krmení..A ve finále, když prostě nemoh usnout, tak jsem ho pleskla na nožičku a prudce jsem ho vzala z postýlky s velice sprostým slovníkem. Nenávidim se za to, ale ve vytížených situacích jakoby mi to v hlavě někdo přepnul a jednal někdo za mě. Když ta situace skončí, tak si přísahám, že to bylo naposledy, ale opakuje se to stále. Teda bez toho plesknutí, to jsem už neudělala. Se starším synem to mám podobně, vytáčí mě úplně do modra, když u jídla kouká a nejí, tak jsem mu nedávno řekla, když u toho koukal na televizi, že už má z tý televize vymleto v hlavě. Podotýkám, že stoluje bez pohádek, většinou je televize vypnutá a když ne, tak v ní běží třeba Ulice, máme obejvák s kuchyní dohromady.No nejde o jídlo, ale o ten můj přístup. Nebo jdeme venku, syn vidí mraveniště na louce, tak mi to nadšeně hlásí a já se na něj utrhnu no tak tam nelez ne, chceš mít mravence v botách? A to jen proto, že zrovna uspávám toho mensšího, který ne a ne zabrat a jsem ten den unavená. S manželem to mám podobně, jen se mi daří to víc eliminovat. Svý výbuchy vůči miminku mu tajím a ještě mě u nich nenachytal. Když se mu snažím svěřit, tak mě po svém uchlácholí, ale můj problém absolutně nechápe a nebere na vědomí. Dál spolu nespíme, protože po porodu si přijdu sama sobě odporná, já bych chtěla, on taky, ale jakoby ta představa toho, že jakoby já ta hnusná tlustá, no taková přece nemá právo na to chtít se milovat a ten chlap by se ze mě musel pozvracet. Když mi muž řekne, proč si v tom parnu nevezmeš sukni, tak na něj pomalu zařvu ses zbláznil? S těmahle nohama? Ani náhodou. Přitom celou rodinu miluju, kdyby můj den někdo natočil kamerou, tak bych sama sebe dala do léčebny, to všechno vím a nenávidím to, ale jsem sama sobě pastí a nemůžu se vyškrábat ven. Nejsem tak naštěstí pořát, ale když jsem v normální stavu, tak jsem hodná máma, se starším diskutuju, neřvu, řeším věci normálně, smějeme se, jsem trpělivá. A tak se ptám, na váš názor, jestli je to únavou, nebo jsem fakt blázen. Prosím bez jízlivých komentů, potřebuju spíš fakt psychyckou podporu a pomoc.
Podrážděné reakce má někdy každá unavená žena-máma. Všechny si občas vyčítáme, že jsme byly na děti zbytečně přísné. Pokud by jsi to sama nezvládala, najdi si solidního psychologa/pychoterapeuta, a prober s ním všechno, včetně tvého dětství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.17 11:26
Pochopitelné to je, ale normální clovek se umí ovládat kor kdyz se zná i ty svoje reakce. Jestli mas problem se před výbuchem zastavit, nadechnout se a na par vteřin promyslet jak budes reagovat (tj. v klidu a přiměřeně a nikoli v afektu), tak to neni normální a měla bys zajít k psychologovi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.17 11:29
No obávám se, že bych se taky měla nechat léčit, protože se mi to také stává, že mě děcka kolikrát tak dráždí a provokují, že na ně vyjedu, ale i přesto je 
oba dva a necítím se nikterak nemocně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.17 11:29
Bylynky na nervy jím, beru Modin přírodní antidepresivum, který mi moc pomohl od depresivních stavů, ted chci zkusit kozlík. Chodila jsem jednou týdně na Zumbu, ta už ted v létě skončila, to mě ale nespasí že, pohyb jednou týdně, nicméně jsem se aspon odreagovala, ted se snažim jezdit na kole, jenže to taky moc nejde, but je nemocnej jeden, nebo druhej syn, s tim souvisí probděné noci a únava a když uz je stav v rodině normální, tak nabírám síly a kvůli tý obrně nesmim do studenýho průvanu, takže kolo připadá v úvahu fakt jen v teplém počasí, takže se snažím ted. Nemám se vůbec ráda a nevím co s tím, nekdy stojím u zrcadla, držim si ten špek(mam tak deset kilo nadváhy, jenže mam jen metr a půl) a říkám si, že bych ho nejradši uřízla fakt 
Kamarádek mám poskvornu, přijdou mi všehcny holky nějak jiné, než já, řeší jen co kde koupily, jaký skvělý outfit na dítě, hrozne všechny drbou a to já nesnáším a předhánějí se v tom, co umí jejich děti a mnohé kouří. Nic z toho neodsuzuju, at si to každý dělá jak chce, ale mě tohle nebaví, já jsem obyčejná, nakupuju v sekáči, oblíknu mimču klidně růžovou a nikoho nepomlouvám. Nejlepší kamarádka bydlí 30 km daleko a když se jednou za tři tejdny vidíme, tak nějak nezbývá prostor na to, abych se vypovídala. No a když chci s nějakou kamarádkou tady vyrazit na skleničku, no tak nemají čas, jsou to takové ty mamky, které dýchají jen pro dítě a kamarádství úplně vymenily za mateřství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.17 11:32
Hrozně se stydim jít si k obvoďákovi pro doporučení k odborníkovi. navíc v naší oblasti je jich hrozně málo a v diáři mají čas jen ti"nekvalitní"vím to od kamarádky, jejíš sestra se léčí u psychyatra. Prý jen napíše léky a nic s ní neřeší k jinýmu se nemá šanci dostat. Nicméně bych se tomu nebránila, jenže se bojím i toho, že mi řekne holka, to je normální, my tu léčíme blázny, ne unavené matky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.17 11:34
@Napy píše:
Bylynky na nervy jím, beru Modin přírodní antidepresivum, který mi moc pomohl od depresivních stavů, ted chci zkusit kozlík. Chodila jsem jednou týdně na Zumbu, ta už ted v létě skončila, to mě ale nespasí že, pohyb jednou týdně, nicméně jsem se aspon odreagovala, ted se snažim jezdit na kole, jenže to taky moc nejde, but je nemocnej jeden, nebo druhej syn, s tim souvisí probděné noci a únava a když uz je stav v rodině normální, tak nabírám síly a kvůli tý obrně nesmim do studenýho průvanu, takže kolo připadá v úvahu fakt jen v teplém počasí, takže se snažím ted. Nemám se vůbec ráda a nevím co s tím, nekdy stojím u zrcadla, držim si ten špek(mam tak deset kilo nadváhy, jenže mam jen metr a půl) a říkám si, že bych ho nejradši uřízla fakt
Jestli jsi nešťastná kvůli deseti kilo nadváhy/což není zase taková trága/, a nedaří se ti zhubnout, pak bych zkusila třeba liposukci. Rozhodně bych kvůli tomu neodstrkovala manžela. Mohlo by to vyústit do daleko větších problémů, než je pár kilogramů navíc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
