Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
@kdochcekam píše:
@Napy Jsi úžasná, že na sebe koukáš takto konstruktivně a dokážeš být k sobě kritická a objektivní. Jsi přeci ale jenom člověk. To že se utrhuješ na děti znamená, že tě něco znepokojuje. Jsi frustrovaná a potom stačí banalita a stane se z tebe netvor. Tvoje děti tě milují a budou milovat, protože jsi jejich máma. Zkus o sobě přemýšlet, jako o úspěšné bytosti. Měj se ráda i se svými nedostatky. To, že na tebe ostatní na ulici působí zdánlivě dokonale je jenom o jejich duševní pohodě. Budeš taky působit dokonale, když budeš v pohodě. A je jedno jestli u toho budeš tlustá nebo hubená. Prostě ta pohoda buď je nebo není. Podle mě i ty intimnosti by tě krásně uvolnily a přišla bys na jiné myšlenky. Myslím si, že to patří k životu a když to takto upozaďuješ, ubližuješ hlavně sobě. Ono je vážně pravda, že až když je teprve spokojená žena, jsou spokojení všichni doma. Uvědom si, že jsi důležitá a že máš obrovský dar a tím je právě tvá rodina. Nic není na světě důležitější ani cennější než tvá rodina. Zacházej s ní jako s nejdražším pokladem. Nic lepšího v životě mít nebudeš.![]()
![]()
![]()
díky, už jsem se odhodlala a mám papír k psychoušovi.
@Napy píše:
naprosto to chápu, upřímně si nekdy říkám, jestli jsem fakt ty děti mít měla, vnímám u sebe jistou nevyzrálost, která se s věkem zmenšuje, ale část asi u mě zůstane, jenže děti jsem chtěla, děti mám a tak se chci změnit, váš příspěvek chápu naprosto, mám v okolí hooddněě případů kdy se něco táhne napříč generacemi, ale to by bylo už na jiný a daleko delší diskuze. A další věc je, že v dnešní době je fakt těžký vychovávat dítě, na matky je vyvýjenej hroznej tlak, všechno je tak hrozně jiný, než když jsme byli my malý. Dřívější generace by mi oponovali, že oni měli látkovky, neměli automatky, sušičky, myčky, mikrovlnky, příkrmy vve skleničkách…,ale je to prostě tak a slabší povahy, jako já se tím nechají pohltit, tím zrychleným životem. Nicméně noc na dnešek rozhodla a mám v ruce doporučenku k psychologovi.
Myslím, že tady už není čas na to pochybovat, jestli byste byla dobrá máma. Už jste máma a budete tak dobrá, jak to jenom dokážete. Už opravdu jen tím, že si to uvědomujete a hlavně tím, že jste překonala svůj ostych z psychologa (vím, jaké to je, já to vzala nezkušeně přes psychiatra a málem jsem z hloupé objednávky termínu skončila na kardiologii
) je OHROMNÁ věc.
Mamka si to, když jsme byli malí, také ještě uvědomovala (asi 2× se přišla omluvit k postýlkám, to si pamatuji), ale časem zakysla a problém se jednoduše prohluboval.
Tlak je dnes ohromný a já sama vůbec nedokážu posoudit, jak bych to dávala. Protože už tak jsme s manželem poměrně nestandardní, nekonzumní vzorky, vypadávající téměř ze všech forem
Takže není lehké být spokojeným sebou, o to setsakramentsky těžší musí být spokojeným, sebejistým rodičem.
Vy to zvládnete!! ![]()
@Napy píše:
tak dnešní noc, kdy jsem se zas předvedla rozhodla, mám v ruce doporučenku k psychologovi, ted jen najít solidního
Odkud prosím jste? (Třeba nějak přibližně, ať se neobnažujete
) třeba bych mohla doporučit. ![]()
@Anonymní píše:
Odkud prosím jste? (Třeba nějak přibližně, ať se neobnažujete) třeba bych mohla doporučit.
Třeboňsko(j. Čechy)
Taky jsem takový nervák
Ale dětství jsem měla pohodové. Moje máma je přirozená autorita, klidná, milující, trpělivá a vysvětlujíci. Byla učitelka
Beru jí od puberty spíš jako parťačku. Táta je taky fajn a max. na mě někdy zvedl hlas. Po prvním porodu jsem měla minimálně poporodní blues (viděno zpětně po druhém porodu), ale styděla jsem se, že nejsem tou dokonalou matkou, jak bych asi měla být a nikomu jsem se se svým trápením nesvěřila
Teď už mám dvě příšerně ukničené děti, dva a půl roku od sebe. Nemají v pořádku imunitu a věčně jsou nemocné
Jsem na ně celý den sama a jsem z nich často pekelně unavená. Pravidelně se to zhoršuje v určitých fázích cyklu
Několikrát jsem přemýšlela, že si dojdu pro antidepresiva, ale buď jsem kojila, byla těhotná nebo jsem zase kojila
Teď je staršímu pět a pomalu se to zlepšuje, děti si spolu začínají hrát a občas u toho i neječí. Navíc se jednou za čas povede pěkná noc, kdy musím vstát jen proto, abych zjistila, jestli ještě dýchají
Rozhodně nejsem matka, co se celý den dětem věnuje, občas máme doma bordel, několikrát v týdnu večeříme chleba, často děti usazuju k televizi, občas se mnou mladší vaří o půlnoci (je nespavec)… Když už začínám vidět rudě nebo jsem hodně unavená, dětem to říkám předem. Kila navíc řeším volným oblečením. Když už mám záchvat vzteku, snažím se vybít na věcech. Nikdy nebudu dokonalá matka, ale pomalu se s tím smiřuju a ulevilo se mi.
A.
@Terezka1993 Zhubla jsem 53kg, nemela jsem záchvaty agrese ani se 105kg a nemam ani s 52kg…
V závislosti na změně chovani na okoli je to pravděpodobné. V souvislosti s malými detmi, které me bezmezně miluji bez ohledu na to, jak vypadam, je bizarni rict - zhubni a nebudeš agresivní na své dite.
Dokážu pochopit jistou souvislost se sexuální frustraci a následné návaznosti na vnímání vlastního těla.
Jelikoz, toto nebylo rozvinuto, to proste bylo hloupé.
A druhá věc, vzhledem k tomu, že jsi sama byla obézní, tak jiste vis, ze tahle rada byla opravdu nad zlato, protoze na lusknuti to opravdu nejde.
Jinak bys to nenechala dojit k 25kg nadvaze.
Ani po porodu. ![]()
@Tiffany1 píše:
@Terezka1993 Zhubla jsem 53kg, nemela jsem záchvaty agrese ani se 105kg a nemam ani s 52kg…
V závislosti na změně chovani na okoli je to pravděpodobné. V souvislosti s malými detmi, které me bezmezně miluji bez ohledu na to, jak vypadam, je bizarni rict - zhubni a nebudeš agresivní na své dite.
Dokážu pochopit jistou souvislost se sexuální frustraci a následné návaznosti na vnímání vlastního těla.
Jelikoz, toto nebylo rozvinuto, to proste bylo hloupé.
A druhá věc, vzhledem k tomu, že jsi sama byla obézní, tak jiste vis, ze tahle rada byla opravdu nad zlato, protoze na lusknuti to opravdu nejde.
Jinak bys to nenechala dojit k 25kg nadvaze.Ani po porodu.
asi tak nějak
@Terezka1993 Tak to jsi nezhubla 25kg, ale odvodnila se, a neni se cim chlubit. A nevis, v tom případě o čem to je.
Jsem většinou moc unavená. Hlídání nemáme. Peníze na chůvu taky ne.Jako po mimino mám hodný, ale když mě xkrát za noc probudí jeho mlaskání, když chce dudlík, nebo zaknourá a já pak třeba čtvrt i půl hodiny se naštvaná převaluju, že nemůžu zsbrat, když zaberu, tak se vzbudí na mlíko, to snad zná každá, no tak pak chci vidět, jak dennně sedám na kolo a jedu 30km. Neříkám, že jen hniju, jednou tejdně sportuju, ale to mě v hubnutí nespasí, že…a ruku na srdce, která z nás si může dovolit hodinu denně vypadnout někam a hubnout? Je to i čas, o kterej se okrádám o čas strávený s dětmi a o odpočinek. Nejde o to, že nejsem hubená. K čemu by byla dětem hubená matka, která je věčne pryč, protože hubne? Je to v mé hlavě. Psychycky vrovnaný člověk se má rád takový, jaký je a nestresuje se při pohledu do zrcadla. A to potřebuju zmněnit, přenastavit nějak. A za další, když prostě obleču věci a do zapnutí mi chybí 15 cm a musim jít do krámu a obnovit šatník, to taky zadarmo neni, takže frustrace furt dokola…
@Napy Je to presne tak. Je treba dojit do bodu, kdy si clovek nejak sedne, vsechno na plánuje a srovná v hlavě sam. A pak muze podle toho jednat. Vsichni moc dobre vi, jak to ma byt. Ale v praxi to musi kazdy sam korigovat. A bez psychické pohody to neni mozne.
@Terezka1993 Bez komentáře, bylo by to dlouhé a zbytecne tlachání.