Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jsem špatná matka!
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.12.11 12:25
No tak holt nejsi sluníčková maminka 
Mě teď při druhém kojení taky neba, ale už se to zlepšilo, někdy ve 4m jsem měla fakt chuť s tím praštit.
Já se tedy dost o těhotenství uajímám, o porody, péči o dítě, ale spíš z takového výzkumného úhlu pohledu, oblečení mě bavilo u prvního a u druhýho si fakt užívám, že nemusím nic kupovat, jen zalovím v úložném prostoru a mám 
Normálně se projevuj tak, jak to cítíš, pokud se někdo zeptá na mimino, tak ve vší slušnosti a stručnosti odpověz a zkus stočit hovor jinam.
Mě třeba šíleně štve, když mám malýho v šátku a sesypou se na mě nějací cizí lidé v buse, a hned jak se jmenuje, jak je mu tam dobře, jak je starý - copak to, že mám malý mimino, znamená, že se musím bavit s cizíma lidma? Ani omylem!
Oslovení maminko mě deptá, naštěstí ho v mém okolí snad už moc nepoužívají, pro dětskou dr jsem paní -ová, pro PA při porodu jsem též měla jméno, nikdo mě nedegradoval na pozici vypatlanýho blbečka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.11 12:26
Nejsi špatná matka, klid 
ono se to zlepší…
A na oslovení maminko jsem měla tendenci odpovídat „ano, babičko“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
zzuza
4.12.11 12:30
To nemá nic společného s tím, jaká jsi matka. Z oslovení „mamino“ mám taky osypky, automaticky odpovídám „nejsem tvoje matka“ 
Ze syna (3,5m.) jsem nadšená, je to poklad a samozřejmě nejkrásnější a nejúžasnější dítě pod sluncem, ale rozhodně se to neprojevuje tím, že bych všude vykládala, že „jsme papali a pak jsme se pokakali“. Mluvím s ním i o něm tak nějak normálně. Ráda si občas vyrazím někam bez něj, obzvlášť s bezdětnými kamarády/kamarádkami a vyloženě si užívám hovory o jiných tématech než jen o dětech. Vypadnu tak ze stereotypu a o to víc se na syna pak můžu těšit. Takže si myslím, že je to jedině zdravé - tvoje osobnost a zájmy přece nezmizely jen proto, že máš miminko, a tvojí jedinou životní rolí není být matka! Tak se nestresuj 
- Citovat
- Upravit
4.12.11 12:33
Nevím, jestli se tvá situace může nazvat „poporodním blues“. Myslím, že to prostě cítíš jinak. Jsi stále žena, navíc k tomu máma. Tečka.
Bohužel všichni tě berou hlavně jako mámu. Hodně z nás tu roli prostě přijala. To že tvé okolí mluví jen o péči o dítě je přirozené, tak nějak se automaticky předpokládá, že o tom budeš chtít mluvit. O tom a o ničem jiném.
Neporadím, jen jsem tě chtěla podpořit. Zkus si najít způsob, jak mile lidem vysvětlíš, jak se k tobě mají chovat, že nesneseš „standart“.
A abych nebyla úplně mimo mísu, můžu tě uklidnit, že „tvé období“ probíhá právě teď u mě. Děti mě nebaví, i když bych za ně dýchala. Mám solidní krizi. Jsem protivná hned jak ráno slyším „mamííííí“. A doufám, že to brzy přejde.
Tobě přeji totéž
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.12.11 12:38
Ahoj zakladatelko, taky anonymně, rozebírala jsem tu něco hodně citlivého.
Spíš bych to viděla tak, že sis zachovala i část svého já. taky jsem nezažila ten „ohromný pocit štěstí a lásky“. já rodila dva dny, o hladu kvůli komplikacím a případné operaci, za opravdu nevhodných poznámek mého přítele. ale přál si tam být a doktoři ho tam nechali, ikdyž viděli, že mi ničím neppomáhá a já ho tam nechci. ponížení jsem cítila taky, byla jsem utahaná jak pes. chtěla jsem si pak odpočinout. naštěstí takovéto přehnané oslovování se v mém případě nekonalo. akorát mi jedna sestra řekla, že proč jako neumím kojit (jsem to nikdy nedělala jako prvorodička) se mi chtělo skočit z okna druhého opatra porodnice.
důležité je, že malého máš ráda, miluješ ho, staráš se. na nevhodný řeči nebo otázky upozorni, že se o tom bavit nechceš. třeba to ani nezdůvodnuj. vždyt to může být každému jedno.
jestli ti kojení dělá problém, tak nekoj. pomalu to nahrazuj mlíkem z krabice. budeš klidnější, spokojenější a pro miminko to bude přínosnější. já sice kojila a to hodně, ale dalo to taky zabrat. do dvoulet malýho jsem se nevyspala. když pak nechtěl kojit, chtěl napít nebo mlíčko do lahvičky právě i v noci. no člověk pro ně ulělá první poslední a nemusí navenek překypovat láskou a nadšením šišlat na celý svět.
jestli máš všeho opravdu po krk, malýho svěř na část dne někomu, kdo se postará a vyspi se, odpočiň si. já si toto dopřát nemohla a nemůžu ani dneska, ale určitě to pomáhá. ať je brzy líp 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.12.11 12:40
Zakladatelka
Panebože, holky, DĚKUJU! Neskutečná úleva to, že to tak cítí i někdo jiný. nebo alespoň podobně. Já jsem alergická i na ty výrazy typu: manža, kójo… Malého miluju, fakt miluju, ale prostě mám silnou potřebu nebýt „jen“ matkou! A nemám absolutně výčitky, když takového prcka nechám odpoledne manželovy, nebo tchýni a zajdu si zařídit nutné věci. Třeba jsem dorazila do práce, manžel hlídal malého a kolegyně byly na větvi, proč malého nemám s sebou. Potřebovala jsem si vzít nějaké materiály a ne rušit celé oddělení tím, že s sebou vemu prcka.
Jinak kojím a samozřejmě dávám sakra bacha na to, co jím, abych malému neuškodila, je to spokojené mimino, ale prostě nežiju jen jím.
- Citovat
- Upravit
4.12.11 12:44
na mě zakladatelka nedělá dojem vystresované nebo deprivované matky, podle mě je to ženská, které těhotenství a mateřství nevlezlo na mozek (jako většině), za což se jí klaním. Já k tomuhle dospěla až po pár letech, bohužel jsem byla mateřstvím taky pohlcená
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.11 12:46
Já si teda špatnou matku představuju úplně jinak Jsem sice tvůj pravý opak, na miminko jsem se strašně těšila a mluvila o dětech dlouho před snažením, teď těhotenství hodně prožívám, ale absolutně ti rozumím. Mám totiž sestru, která jako by ti z oka vypadla.
Miminko si moc přála. A když otěhotněla, tak to nějak moc neprožívala. Fotku z UTZ má jednu, vyfocenou mobilem, když se jí člověk zeptal, ani nevěděla, ve kterém je týdnu, měsíci… Pracovala skoro do porodu, v 8.měsíci ještě byla pracovně autem v Německu, stěhovala byt… O porodu taky mluví jako o špatném zážitku, když se narodil malý, tak se do něj samozřejmě zamilovala, ale pořád o něm mluvila jako o ošklivém miminku. Malý má teď skoro 5 měsíců, ségra pendluje mezi Českem a Švýcarskem, kde má teď nárazovou práci, dítko jí pomáhá hlídat kamarádka a rozhodně když se s ní člověk baví, tak je to o dítku minimálně 
A jestli chodí na miminkovské stránky, tak ne proto, že by řešila každý prdík, ale spíš ji baví nakupovat na malého hadříky. Nikdy bych o ní neřekla, že je špatná matka, když na ni člověk kouká, ví jak malého nakojit, utišit, okoupat, obléct, malý ji zbožňuje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
beruska79
4.12.11 12:47
Anonymní píše:
Panebože, holky, DĚKUJU! Neskutečná úleva to, že to tak cítí i někdo jiný. nebo alespoň podobně. Já jsem alergická i na ty výrazy typu: manža, kójo… Malého miluju, fakt miluju, ale prostě mám silnou potřebu nebýt „jen“ matkou! A nemám absolutně výčitky, když takového prcka nechám odpoledne manželovy, nebo tchýni a zajdu si zařídit nutné věci. Třeba jsem dorazila do práce, manžel hlídal malého a kolegyně byly na větvi, proč malého nemám s sebou. Potřebovala jsem si vzít nějaké materiály a ne rušit celé oddělení tím, že s sebou vemu prcka.
Jinak kojím a samozřejmě dávám sakra bacha na to, co jím, abych malému neuškodila, je to spokojené mimino, ale prostě nežiju jen jím.
a děláš to dobře. já od narození až do dvou let jsem byla u holky skoro pořád a pak mě nechtěla pustit ani na záchod 
pak následoval rozchod, takže jsme se na sebe upnuly ještě víc,ale teď jak chodí do školky je to super, přespává i u babiček, je společenská, lidí se nebojí, a já nemám výčitky, když si občas něco zařídím pro sebe. Dokonce ke konci mateřské už jsem se těšila do práce, doma jsem už trpěla jak zvíře 
taky jsem se za to styděla,ale teď vím, že potřebuju kolem sebe i jiné lidi , pokecat si,abych právě mohlůa nabrat sílu pro dítě a normálně fungovat, jsem na malou sama a někdy je to těžký
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.12.11 12:54
Bubu25 píše:
No a já když jsem 3 měsíce po porodu napsala na jiným serveru, že se těšim zase do práce ty vado tak jsem byla tak ukamenovaná až se strhla lavina zarytých maminže jsem radši odešla …
a komentářema typu proč jsme chtěla díte vůbec atd.
Příspěvek upraven 04.12.11 v 12:50
Přesně, to je přesně ono, s čím se rvu. Já ho fakt miluju a nechci to nikomu dokazovat, ale prostě mám ráda i svou práci. A pak mám výčitky, že jsem děsná matka. Protože bych přeci měla myslet úplně jinak.
A kojení, boj jako prase, mám vpáčené bradavky, obr prsa, ale nejde nám to, šílená bolest, odstříkávám, je to fakt pro mne děs. Jen prostě vydržet chci, protože jsem velmi silný alergik a snad to malému pomůže.
- Citovat
- Upravit
beruska79
4.12.11 12:55
Ester13 píše:
Všem dík!
a anonymita??? nemáš zač, špatná máma je ta co týrá děti, nedá jim najíst,ubližuje jim a to ty určitě nejsi
- Citovat
- Upravit
4.12.11 12:56
Já myslela, že podobně smýšlející matky vymřely…
Oslovení maminko, mi zvedá tlak. O kojení ani mluvit nebudu, to je další kapitola. Na většinu akcí chodím jenom se staršími dcerami a otázky typu: Kde máš dvojčátka??
mně spolehlivě dostávají. Nikdo nechápe, jak můžu dvojčata nechat doma tátovi!
To chce klid a jako předcházení debilním otázkám doporučuji nasadit výraz boxera v ringu. Nikdo se tě potom na nic ptát nebude…
Kdyžtak písni SZ, třeba bydlíš někde poblíž a můžeme společně zuřit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
- 9měsíční - z čeho má pít?
- Nebarví Manduca z bavlny?
- Máte někdo miminko narozené 16.9.2011
- 9,5 měsíce - separačka, rozmazlenost nebo je to normální?
- Může to být růstový spurt?
Užitečné odkazy
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj, tak začnu, píšu anonymně, protože mne některé znáte a toto je choulostivé téma, které si nechávám pro sebe.
Otěhotněla jsem, na dítě se celkem těšila, jen jsem nikdy nechytla takové to opravdické nadšení, že bych milovala nakupování hadříků, sbírala fotky z UTZ a pod. Rodit jsem jela téměř z práce. Porod byl opravdu hnus, nechápu, jak to někdo může považovat za nejkrásnější zážitek,já se cítila skoro poníženě. Nesnáším, že jsem ze dne na den přestala být paní XY, ale cizí lidé mi řekli maminko. Když jsem se sestry cynicky zeptala, jestli mi při porodu ubylo tolik mozkových buněk, že si nemohu vzpomenout na to, že bych byla její matka, koukala na mne jak na vraha.
Nesnáším, že najednou se se mnou chtějí všichni jen bavit o těhotenství, porodu, o péči o malého. Jsem podrážděná, že fakt už dlouho nevím, co je spánek, kojení nenávidím. Přitom všem ale prcka MILUJU! A dýchala bych pro něj. Mám ale děsivé výčitky a nemůžu se s nikým o tomto pobavit, protože si připadám jak nejhorší žena pod sluncem
Měla ste to některá podobně, nebo jsem vážně špatná a zralá na psychouše? Dík, že jsem to mohla napsat…