Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem (téměř) sama
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.1.26 09:14
Svůj život máš ve svých rukou. Přátelé ti nikdo hledat nebude, musíš ty. Cvičit za tebe taky nikdo nebude. A vztahy v rodině, kdo je muže napravit kromě vás? Moc se litujes. Zvedni zadek a něco dělej a bude ti líp. Aspoň budeš mít lepší pocit, když to budeš zkoušet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.26 10:13
Hele, můžeš se litovat. A nebo se rozhodnete, že s tím něco uděláš. Nejjednodušší z toho výčtu je začít cvičit (i kdyby jen doma), začít hledat známé (i kdyby jen na prohozeni pár vět na hřišti s dětmi) a začít si hledat koníček.
Manželství na řidičáku může skripat z více duvpdu, nepíšeš to konkrétně, tak změn to, co momentálně můžeš.
A můžeš toho hodně. Jen začni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.1.26 10:24
Já Tě naprosto chápu. Naopak moc nechápu ty komentáře, co odsuzují. Člověk je tvor sociální, řekla bych, že potřebu mít přátele má skoro každý. A někdo si je hledá snadno, někdo s tím má celý život problémy (třeba já, většinu života jsem bez přátel).
Někdo radí udělat si nejlepší přátele z dětí - to moc nedoporučuji…moje máma si taky přála kamarády a nevycházelo jí to, tak porodila hodně dětí a chtěla, abychom ji její samotu zaplnili, všechen čas jsme museli trávit s ní…vznikl z toho extrémně toxický vztah, mohla bych tu psát hodiny na tohle téma (třeba když jsem se chtěla už jako plnoletá odstěhovat, tak mi vyhrožovala, že si něco udělá).
- Citovat
- Upravit
7.1.26 10:43
Ve chvíli, kdy v rodině existuje psychické onemocnění a ty sama popisuješ temné myšlenky, je odborná pomoc naprostý základ. Tohle není tragédie osudu, ale kombinace dlouhodobé izolace, vyčerpání a neřešeného psychického stavu. 
Zároveň je trochu absurdní brečet, že „nikoho nemáš“, když máš manžela, děti a maminku, švagrovce atd. To je základní sociální kruh, který má pro kvalitu života větší váhu než deset kamarádek na kafe. Problém není, že bys nikoho neměla, problém je, že nejsi spokojená sama se sebou a tak ti ani ti nejbližší nestačí, už ani nerozvíjíš pevnější vazbu. To ale není jejich vina. Dokud se budeš definovat jako rozkydlá, vyhořelá a vadná, tak vztahy tě budou jen vysávat, partner bude cítit tlak a únavu ze vztahu, nové kontakty budou křečovité, protože z tebe půjde zoufalství…
Nejdřív se musíš postavit zpátky na nohy ty sama, bez toho žádné vztahy dlouhodobě fungovat nebudou, ať je kolem tebe lidí kolik chce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.26 11:08
Nejdříve se musíš naučit být sama se sebou. Jsi sice v určité izolaci, ale lidi kolem sebe máš: děti, manžela, venku potkavas lidi… Člověku se může (spíš asi výjimečně) stát, že zůstane někde sám úplně izolovaný, na delší dobu. Když se naučíš mít se ráda, ráda si jen tak pro sebe ve volných chvílích přemýšlet, teprve až si ten svůj pocit prázdnoty vyplníš ty sama, potom se nemusíš bát osamění. Ani 20 kamarádek ti nepomůže, jestliže ty se o samotě konfrontace sama se sebou bojíš. Mít se rád a vydržet sám se sebou je obrovská volnost, nepotřebuješ potom, aby ti tvou prázdnotu někdo vyplňoval. Naučíš se jí vyplnit sama. A doporučuji pracovat s manželem na vztahu. Komunikovat spolu. A co se týká tvé tělesné schránky, manžel snad vydrží cca 2 x týdně večer sám 2 hodinky s dětmi, aby sis mohla jít zaplavat, zaběhat, na procházku… A i při nějakém sportu se můžeš seznámit s lidmi. A psychicky ti ten pohyb rozhodně pomůže. Jsi fyzicky zdravá, já jsem se nemohla dva roky hýbat a to jsem byla zvyklá aktivně sportovat. Byla to totální izolace. A přežila jsem. Zase cvičím. Život ti ještě zdaleka nekončí. Udělej něco pro sebe - je to ve tvých rukou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.26 11:17
@Anonymní píše: Více
A co na to, ze se citis izolovana, rozkydla a karierne nespokojena rika pan manzel? Mas prostor vubec s tim neco delat? Protoze, aby sis zacvicila/zabehala ti muze muz velice rychle umoznit a nemusi mit rozkydlou zenu. Socialni izolaci res navstevou nejblizsiho rodinneho centra, kde se potkas s jinymi maminkami aspon a zaroven zabavis deti.
A pokud mate v blizkosti i detskou skupinku, tak se muzes postupne casem i vratit k praci, pripadne vic zapojit manzela do pece o deti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.26 11:33
@Anonymní píše: Více
protivný muž - no s tebou to taky nebude žádná diskoška
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.1.26 11:44
@Ahep já vlastně nějak nechápu význam těch tvých příspěvků a proč máš potřebu sem takto psát. Zřejmě sis přišla jen ulevit? Ty s námi žiješ, že víš, jak se chovám? Snad je ti už líp
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.1.26 11:52
Všem, kdo věnovali čas konstruktivním radám děkuji. U mě je to nejspíš kombinace zanedbané péče o sebe (myslím tím koníčky, aspoň občas se věnovat něčemu svému) s vyhořením z dlouhého přepětí a nevyspání (už 21 měsíců moc dobře nespím). Vyprdla jsem se na sebe, chtěla zvládnout všechno sama a vyhořela jsem. Přestala jsem být zajímavá pro ostatní i pro sebe, prostě jsem se ztratila a mateřskou nezvládla tak, jak jsem měla…
- Citovat
- Upravit
7.1.26 12:11
@Anonymní píše: Více
Hezky jsi to popsala a shrnula. Je skvělé že sis na to došla sama a taky že jsi to dost konkrétně pojmenovala. Můžeš to takto řešit i s maminkou nebo manželem? Rekla bych jim jak se cítím a požádala o součinnost, abys mela prostor pro svou realizaci a znovu najít kdo jsi a co potřebuješ abys byla šťastná. 
Protože, pojďme si říct narovinu, že ne každá žena je spokojená jen proto, že má děti a chlapa co se pravidelně vrací domů. Někdo prostě očekává od sebe i od života víc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.26 17:40
Mne se nelibi ta posledni veta “materskou jsem nezvladla, jak jsem mela”. On je jako nejaky mustr, jak se ma materska/rodicak zvladat?
Uprimne se tady nekterym komentarum divim. Osobne nejsem teda zadny velky extrovert, ale mit i nejake kamarady mimo okruh rodiny, se kterymi treba muzu vypadnout ven a mluvit i treba o necem jinem, nez mluvim bezne, je pro me dulezite. Nicmene, zakladatelko, nikdo si ty kamarady za tebe nenajde, takze zkus zapremyslet, kde hledat. Na FB treba existuje skupine Active moms and kids a potkat lidi se daji i diky zajmum (jsou bezecke, cyklisticke, ctenarske, turisticke, pejskarske, ruzne tvorive skupiny). Osobne se zas seznamis na ruznych lekcich (joga, kruhace, spinning, siti na sicim stroji, pleteni…). V dospelosti to hledani kamaradu jde trochu hur a neni to tak spontanni, ale porad to jde, kdyz se chce. A to ti rikam jako nekdo, kdo ty kamarady taky nenajde na prvni dobrou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Suzuki 800
Anonymní
7.1.26 18:18
Vrať se do práce. Mateřská je peklo. Cítím se podobně jako ty. Každý není stavěný na totální změnu rolí a sociální izolaci. K té práci přidej i cvičení 3× týdně a třeba i nehty. Děti ocení i samotný čas s tátou, fungují s ním jinak a i jemu to prospěje. Nechtěj všechno zvládat sama. My, které jsme naučené všechno takhle zvládat, hlavně nikoho neotravovat, ani toho chlapa ne, tak špatně dopadneme. Postav sebe na první místo. Každou 2. noc si jdi lehnout jinam, ať je s dětmi manžel a vyspi se. Sobě dávej nejlepší kus masa, když porcuješ kuře, obrazně i doslova řečeno. A nech to kuře občas upéct a naservírovat manžela. Je to dlouhá cesta, ale je pokud se nevrátíš zpátky k sobě, líp se cítit nebudeš a ani ostatním s tebou nebude dobře, vím o čem mluvím. Měla jsem dojem, že to nejde, všechno nechat být a začít se chovat jako tatínek, ale jde to. A prospělo to všem. Ještě bych dodala, že u mě ve hře byla a je deprese vzniklá v těhotenství a pokračující. Ale beze změn z tvé to nepůjde, samozřejmě bavíme se o situaci, kdy funguješ. A ještě jednu věc mi poradili na terapii a té se držím (a je překvapivě těžká) - soustřed se na to, co se ti povedlo. Každý den si zapiš alespoň 1 věc, nejlépe třeba 5 věci. A na věci, které se ti nepovedly se vykašli a nech je plavat. A fakt to pomáhá. Jakmile se dáš trochu do pohody, i ti přátelé přijdou a věřím, že i vztah se vylepší. Hodně sil
- Citovat
- Upravit
7.1.26 18:30
@Anonymní píše: Více
Mně se nelíbí věta: mateřská je peklo. Není to přehnané? Vždyť jsme ženy, o děti jsme zvyklé pečovat tisíce let… Já vím, že na MD ta izolace může nastat, úzkosti i deprese chápu… Ale přece to obecně nelze shrnout tak, že mateřská je peklo? Vždyť většina z nás miminko plánuje, jsme šťastný za tu druhou čárku na testu… Stvorime nového člověka, kterého milujeme a péči o tohohle človíčka budeme říkat peklo? Nerypu, každý má svůj názor, ale připadá mi, že je teď dost moderní dělat z mateřské očistec
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.26 20:46
@Tlačenka-fuj ano já s tebou souhlasím a taky to tak mám jsem šťastná, že děti mám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
