Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem (téměř) sama
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Vodnář-u-Topolu
6.1.26 22:02
@Anonymní píše: Více
Pokud si neuděláte čas sama na sebe a nezačnete na sobě pracovat, pak vaše pocity budou zcela oprávněné. Možná i ten muž vás opustí. Je to jen a jen ve vašich rukách. Některé ženy často hledají omluvu v dětech, ale problém je v nich samotných. A mám takové tušení, že to bude i váš případ. Pokud si myslíte, že to sama nezvládnete, můžete se pokusit vyhledat odbornou pomoc, leč připravte si dlouhé peníze. Můj osobní názor je, že zas tak špatné to není, abyste to nemohla zvládnout sama.
- Citovat
- Upravit
6.1.26 22:05
Jdi co nejdřív do sebe. Žádná chudinka nejsi, nemáš důvod si stěžovat; stěžovat si tady může jen tvůj chlap na svoji manželku.
Co bys ještě chtěla víc - máš výborný vztah s matkou, máš rodinu a děti, kámošky tu dnes jsou a zítra ne, o ty vůbec nejde. Já jsem třebas na MD byla s dětmi velmi spokojená, že mi nikdo neřídí život, nemusela jsem nikam každý den chodit byla jsem tak vlastně úplně svobodná. Žádné kámošky jsem v místě neměla, páč jsme se stěhovali před dětmi kvůli bydlení do úplné perdelky. A taky jsem se z toho nepo, nemohla jsem, musela jsem naopak zabojovat i s chlapem, at to tam všichni přežijem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.1.26 23:22
Jsi - téměř - sama? Aha, a pak vyjmenuješ zástup lidí, které máš kolem sebe. Já mám jedno úžasné dítě, matku, která mě podporuje a otce, který je na mě víceméně alergický, neustále bručí, když jsem byla nechtěně těhotná, tak mě tituloval slovem de.bil. A to je všechno. Kamarádky mám příležitostné, z práce, stýkám se i s kolegyněmi z minulé práce, jednou za rok wellnes víkend s nimi a vánoční posezení. Příbuzní blízcí všichni už mrtví. Tak podle tebe bych asi měla skákat z okna.
- Citovat
- Upravit
7.1.26 00:30
Mám velké pochopení pro tvoje pocity, komentáře typu, že tě chlap opustí, nebo že nemáš důvod si stěžovat, jsou omezené. Myslím, že je normální se takhle cítit během, nebo po mateřské dovolené. Je to změna životní role, ke které se obecně ve společnosti vážou různé nelichotivé předsudky, stereotypy a nebo naopak očekávání, jak bys přesně měla v téhle roli fungovat. Člověk má pocit, ze trochu ztrácí sám sebe. Zkus se zamyslet nad tím, co pro tebe má smysl a je teď důležité, bez ohledu na okolí. Mluv o svých pocitech a neboj se si postěžovat, patří to do každého zdravého vztahu. Zvaž, zda tvoje negativní pocity vycházejí opravdu z tebe, nebo jen z toho, že máš pocit ze nejsi taková, jakou si tě ostatní představují. Máš naprosté právo být sama sebou, i když ti zrovna není dobře a nejsi na chlapa/rodinu usměvavá. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.1.26 04:30
@Anonymní píše: Více
Ja se nebudu dohadovat, kdo je na tom hůř, ale já nemám žádné kamarádky a žádné známé, nestýkám se s nikým, až na jednu, která je 300 km daleko. Nějak nevidím ty zástupy, 1 vzdálená kamarádka, mamka, děti a protivný muž
@Palosanto moc děkuji za vlídný příspěvek a pochopení
- Citovat
- Upravit
7.1.26 04:39
@Anonymní píše: Více
Najdi si nějaký koníček, pletení, čtení zahrádku něčim se zkus zabavit, píšeš, že si rozkydlá zamakej na sobě, to člověka potěší, kamarády si vychovej z dětí, užívej si s mamkou, to že ji máš a máte spolu krásnej vztah, nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.26 05:44
Objektivně jsi na tom úplně normálně. Ztráta sociálních vazeb je pro matky na mateřské normální, stejně tak jako obava ze ztráty kvalifikace. Co se týká rodiny, tak se nebavíš se všemi, ale máš mamku a švagrovce, tak nějakou rodinu také máš. Subjektivně to vypadá, že bys mohla mít depresi. Co je tátovi? Můžou tam být dispozice. Mysli na své děti a prober své pocity s odborníkem. Děti to vidí a cítí, že máma není OK. Já taky dobře vím, jaké to je mít psychicky nemocného rodiče a tak si dávám na své duševní zdraví sakra pozor. Není to ostuda, je to jako zdědit dispozici třeba k infartu, třicátníci taky berou už někdy léky na tlak. Co manžel, probírali jste to, jak se cítíš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.1.26 05:50
@Anonymní píše: Více
Seš na tom dobře.
Já už nemám rodiče, ani tchánovce, manžel mi zemřel, z širší rodiny nikoho…
Ty máš okolo sebe úplný houf lidí 
…
- Citovat
- Upravit
7.1.26 05:59
Začni chodit někam cvičit. Kolik je dětem? Nemůžeš si najít nějakou brigádu? Vypadnes z domu, přijdeš na jiný myšlenky, potkáš lidi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.26 06:00
Tak asi je čas začít s tím něco dělat, když ti to nevyhovuje… Pomoc může přijít zvenčí ( terapeut, antidepresiva), ale stejně gró té práce budeš muset udělat ty sama, nikdo jiný to za tebe neudělá. Máš to ve svých rukou.
Asi bych začala řešit vztah s mužem a rozkydlá být taky nemusíš.
Není to chlácholící příspěvek, ale je otázka, jestli potřebuješ jen uchlácholit anebo s tím opravdu chceš a budeš něco dělat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.26 07:34
@Anonymní píše: Více
tak asi je načase začít sama se sebou něco dělat - vždyt nemusíš být rozkydlá, může udělat něco pro svoji kariéru i zlepšení vztahu s chlapem. Je to jen ve tvých rukou, nejsi omezena nějakou nemocí atd. Jsi zdravá, máš zdravé dítko, maminku…pokud chceš kamarádství, musíš proto i ty něco udělat. Třeba za tou kamarádkou dojet začni se hýbat, najdi si koníčka, vzdělávej se… a zkus se trochu usmívat a užívat si života a pozitivním nastavením, si tě stejně podobní najdou. Jen to chce vstát z gauče a od pc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.26 08:40
Pokud se budeš takto litovat a mluvit o sobě jako o chudince, tak tě chlap časem asi opustí, protože bude mít plné zuby tvých výlevů a fňukání. Máš ten největší dar a to jsou zdravé děti, vím o čem mluvím já to štěstí neměla. Máš mámu, která tě podrží, máš švagra, švagrovou… to je podle tebe málo? někdo nemá ani to. Jasně, jsi na mateřské a to někdy semele. Nevím kolik mají děti roků, ale zkus si najít aspoň nějakou brigádu, ať vypadneš mezi lidi. Zkus dělat co tě baví, měj nějakého koníčka. Zavolej švagrové a naplánujte si nějaký prodloužený vikend… těch možností je spousta, jak se z toho zkusit dostat a pokud to nepůjde, vyhledej terapeuta, psychologa. Podle mě máš splín, který potká na mateřské každou druhou, ale dělej s tím něco, dokud je čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.26 09:10
Nejsi sama, nejsi chudinka. Mas manzela, deti, mamu, nauč se byt spokojena.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.26 09:13
Podívej pokud máš psychicky nemocného otce tak je možné že jsi zdědila nějakou psychickou labilitu která se teď projevuje..objednej se k psychologovi ať zjistí jestli je u tebe vše ok nebo to bude na nějaké léky.. může to být začínající deprese.. psychické nemoci jsou jako každé jiné..musí se léčit..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Teď, jak píšu, se cítím úplně na dně. Zjišťuji, že jsem sama. Nikdy jsem nebyla právě extrovert, v životě jsem měla tak 2-3 kámošky. Na střední spíš outsider. 2 odpadly časem. Moje vybudovaná sociální síť je nulová. Parta lidí, se kterými jsme se stýkali, je pryč, protože jsme se odstěhovali z Prahy (kvůli cenám bydlení). Vztahy v rodině máme na bodu mrazu (s bratrem i sestrou) - myslím, že kdybychom pro sebe neexistovali, každému je to jedno. Snažila jsem se o nějaké styky, ale byla to křeč, prostě jsme extrémně jiný. Otec je psychicky nemocný. Mám jen maminku, s kterou mám vztah asi jako s nejlepší kamarádkou. S mužovou rodinou se stýkáme jen se švagrovci - s rodiči má špatný vztah. Mám 2 úžasné a zdravé děti a muže, se kterým to poslední dobou začíná taky skřípat. Bojím se, že mě opustí, protože se ze mě stala chudinka. Kdysi jsem byla úspěšná. Jenže na mateřské jsem sociálně izolovaná, vyhořelá, s nejistou kariérou, rozkydlá…
Nevím, co mám dělat. Občas mě přepadají myšlenky na to poslední, necítím se, že to je život, ale nemůžu kvůli dětem. Cítím se jako prašivá…nevím, jestli můžu být dobrým rodičem, když jsem takto vadná