Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem úplně zoufalá :-(((
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymni
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.3.09 23:45
JANI,
ted vecer uz mi to nemyslim,ale pokusim se popremyslet jeste pred usnutim.....
Jedina vec,ktera ma na prvni pohled napada,je:TOHLE VSE NEMUZE JEDINY CLOVEK ZVLADNOUT , A UZ VUBEC NE USPOKOJIVE!!!!!!!!NEDIVIM SE TI VUUBEC VUUBEC,ze se z toho pomalu,ale jiste sypes.....Zaslouzila bys spis medaili za vydrz....... 
Mas urceno prilis mnoho zivotnich roli ale dusi a telo mas jen JEDNU......Jak muzes byt SKVELA MAMINKA,BAJECNA HOSPODYNKA,VYKONNA UCETNI A JESTE PRIPADNE I TRPELIVA PRITELKYNE V JEDNOM????????NEJSI ROBOT,jsi CLOVEK......
No,to jsem Ti asi rekla moudrost,co 
Proste----potrebujes nekde nabid a nacerpat energii…Chlapy bych ted rozhodne nehledala,nenarazis na zadneho,co by za to stal,jsi jeste moc rozhozena vztahem s ex…
Idealni by bylo,pokud by mohl deticky obcas nekdo pohlidat,at mas i ty cas NA SEBE SAMA.....aspon hodku,dve.......urcite bys potom byla i vykonejsi hraci maminka 
KONCIM ,BLABOLIM…
POPREMYSLIM,SNAD NECO VYMYSLIM.....
Jo,jeste dve otazky:
- ODKUD JSI?
- A jak to,ze se nekona exekuce,kdyz podal ex odvolani??to totiz pro exekuci NENI PODSTANE!!!TA BEZI DAL A NEMA MIT ODKLADNY UCINEK??!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.09 23:51
Tvůj ex je kretén, pardon za to výrazivo.
Holka, vydrž, hlavně mluv o druhé straně jen korektně, bude to pár let trvat, ale dojde jim to. Teď musíš být silná, já vím, mi se to kecá, mám doma oporu…
Drž se, slibuju a přísahám, že bude líp!
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
19.3.09 00:17
Díky, Farska,
jsem od Prahy.
S exekucí je o tak, že jemu to srážejí z platu, ale nesmí mi peníze poslat, dokud nebude pravomocně rozhodnuto. Kdyby se neodvolal, tak už bych měla peníze za březen, nebo možná někde na cestě. Ale on se odvolal. I když tam píše úplné kraviny, tak to soud musí vzít v potaz. Protože představ si, že bych lhala a on mi nic nedlužil. Tak by přece bylo nespravedlivé, kdyby mi to výživné dali a pak se zjistilo, že jsem lhala já. Já to chápu, chápu i jeho, že se mstí a tak se odvolal. Soud to nemůže jinak, než zamítnout. Ale nevím, kdy se to stane. Pak sice dostanu „balík“, ale teď mi ty peníze chybějí. Naštěstí jsem teď dostala majetkové vyrovnání z rozvodu, celých 25 tisíc (víc jsem neuhádala), takže mám na inkaso na další dva měsíce, mrazák máme plný masa, lednice taky nezeje prázdnotou… koncem dubna dostanu zpátky daně, pak mi přijde stavební spoření i s úvěrem (někdy během června), ale na vyskakování to není, zvlášť, když si teď nemůžu nic moc přivydělat, protože to s dětmi nejde.
Mám jednou za dva týdny volný víkend (prodloužený, už od čtvrtka od večera do pondělí do rána), ale pátek většinou proběhám po Praze, další dny trávím nad účtem. Že bych si šla sama někam vyhodit z kopýtka, to nechodím, protože jednak mě to samotnou nebaví, jednak je mi líto vyhazovat peníze, když jich nemám nazbyt. Poslední víkend jsem měla strávit s tím novým, ale přestože mě nechal uvařit, nepřijel. Ani se neozval. Slíbil, že v sobotu někdy během odpoledne přijede, ale nepřijel, ani v neděli se neozval. Tak jsem si ho podala přes Skype a vypadlo z něj, jak moc ho to mrzí, že mě pořád považuje za svojí partnerku, slíbil na můj nátlak, že si promluvíme a je středa (vlastně čtvrtek) a neozval se. Co mě nejvíc bolí je to, že ho vidím přihlášeného na Skypu a že se mi neozve. Jsem blbá, ale je to zatím moje jediná opora, která mi začíná pomalu ubírat síly. Dneska jsem ho vymazala z kontaktů, takže když si pustím Skype, tak ho tam aspoň nevidím. A on se možná za dva týdny ozve a bude dělat, jako bychom se den neviděli.
Někdy si říkám, za co to všechno mám 
Jana
- Citovat
- Upravit
andela
19.3.09 06:13
Jani,
to že děti nechtějí od babičky a tatínka k tobě zpět, já mám doma taky 
. Tedy od babičky … myslím že 3leté děti se v tomto ohledu nemůžou brát vážně. Malej nejprva k babičce nechce, a pak zas nechce domů za maminkou a tatínkem. Takže si z toho hlavu nedělej …
Myslím že jsi dobrá máma … já si nedovedu představit že bych byla sama s jedním, natož z dvouma ( i když my ženský zvládnem všechno).
Možná bys mohla zkusit sociálku, dát jim tam maily a ukázat co všechno ti píše … zda by s tím nešlo něco udělat, popř bych změnila adresu.
„Kamarádovi“ řekni na rovinu že potřebuješ oporu, jestli vás chce ať pro to něco dělá, nebo ať jde … na chlapech svět nestojí, i když bez nich je to někdy těžký.Děti občas šoupni k babičce a vyraž si s kamarádkama … všechno jednou skončí, všechno přejde … za týden, za měsíc, za rok, ale přejde, a i na tebe čeká někde štěstíčko, jen to nevzdat a hledat dál.
Přeju ti hooodně moc sil
- Citovat
- Upravit
19.3.09 07:16
Jani,
s tim ze deti nechteji k tobe si vazne hlavu nedelej. Ja vim, mrzi to, ale decka to proste rikaji. I ja uz slysela „Maminka, domu“ kdyz jsem si pro dvouletaka prijela k rodicum.
Na kamarada se nespolehej, nech ho at se ozve sam, nebud moc online na Skype, at ma praci te najit. To na chlapy plati nejvic.
Kdyz mas deti u ex, zkus jit nekam s kamaradkama, vsak na jedno kafe mas a bezvadne vypnes.
Kdybys chtela napis mi, ja jsem z taky od Prahy.
A drzim palce, urco bude lip!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.09 08:26
Ahoj Jani,
předně ti chci napsat, že jsi statečná ženská a vůbec se nedivím, že ti všechno teče přes hlavu.
Já jsem od manžela odešla před rokem a půl a prošla jsem si s ním fáze - jeho pláč, jeho zoufalý pláč, vyhrožování sebevraždou, následně období vzteku, až jsme dospěli do fáze, kdy mě přestal i zdravit. Momentálně je teda klid zbraní, na pravidlech ohledně malýho jsme schopný se domluvit, ale tím víceméně končíme. Já teď budu rozjíždět rozvod (musím ho zaplatit já, tak mi trvalo, než jsem na něj ušetřila), tak jsem zvědavá, co vtipného mě z jeho strany čeká.
Takže trošku vím, jaké to je být sama s dítětem. Není to jednoduchý, člověk už pak prská i na ty mrňouse, který za to nemůžou. Ale neboj, mají tě rádi a to, že říkají, že se jim k tobě nechtělo, je úplně normální.Matyáš měl to samý.
Poradím ti asi to samý, co holky. Cíleně si o víkendu udělej volný aspoň večer a vyraž si s kamarádkama. Prostě aspoň na pár hodin vypusť. A hlavně vystřel z bytu někam ven, doma tě pořád budou honit tyhle problémy.
Na novýho chlapa se vykašli, takhle se rozumenj mužskej prostě nechová. A jestli ti to začíná ubírat energii, které máš už tak málo, rychle pryč od něj. Jestli o tebe má zájem, tak ať vynaloží trošku úsilí a najde si tě.
A jenom pro povzbuzení - já jsem odešla od manžela s dítětem a moje ségra se loni rozváděla a taky má dvě děti. A teď? Já mám bezva přítele a fungující vztah a ségra se svým novým mužským lítá po světě, je zajištěná ona i děti a mají se fajn. Tak se rozhodně neboj, že bys jako samotná ženská s dětma byla pro chlapy nezajímavá. Z mužské strany mám ověřeno, že je to spíš naopak
Moc ti držím palce, ať to zvládneš, určitě si někam vyraž s kamarádkama a uvidíš, že se všechno brzo zhoupne k lepšímu. A pokud můžeš, dej od září děti do školky, to je taky hodně velká úleva.
Měj se hezky.
Tereza
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.09 08:34
Jani,
nemůžu si ani představit jak moc je to hrozné - neprošla jsem tím…chci ti napsat, že tipuju, že tvůj příběhu se tu už objevil a KLOBOUK DOLŮ - ODEŠLA SI!!!!!!
nevím kde vzít sílu…ale… takhle z venčí, bez zkušenosti to vidím takhle
- JSI SILNÁ ŽENSKÁ, KTERÁ TO DOKÁŽE!!! podle mě netřeba jeden zpackaný vztah nahrazovat dalším…myslím, že ti tohle „kamarádství“ jen bere sílu…ty se nemusíš vázat na chlapa…ty si potřebuješ od všeho odpočinout, konečně si vybudovat život podle sebe a jde ti to, jen ti to ti chlapy narušují…vím, že je to těžké, že je peněz potřeba, ale podle mě dokud budeš takhle psychicky i materiálně závislá na ex tak se z toho nevyhrabeš neb on toho využívá a hraje si s tebou jako s tou slabou…ale ty slabá sakra nejsi…už máš vlastní život…buduj si to pěkné, že je teď hůř..pracuješ ze všech sil, aby líp bylo a ono to opravdu přijde!!!!!!!!!!! nepolevuj, jen napínej síly tam kde je třeba…ne tam kde je to zbytečné a víš to…není třeba si to dělat sama sobě horší.
píšeš, že máš jednou za čas a pravidelně 4 dny pro sebe…pracuj o to víc, ať ti to nenarušuje čas s dětmi, obvolej známé…prostě i relaxuj..soustřeď se na důležité - na tvůj pocit tvé důležitosti, tvé spokojenosti, tvé hrdosti, toho, že ty to dokážeš a máš na to - OPRAVDU MÁŠ.
Neboj se svého ex - je to opravdu chudák, má nad tebou moc…ale neboj se ho…zdá se mi, že tvůj strach z něj a z toho co zas vyvede mu dává větší sílu…a bývá to tak.
Je jasné, že takový manipulátoři jako jsou ti tři (rodina tvého ex) ti budou předhazovat, že děti za tebou nechtějí…ale dovedeš si představit jak to asi vypadá…děti zahrnuté věcmi, všichni se jim věnují a já myslím, že jim prostě neustále opakují - jj s maminkou tohle nemáte, kdybyste byli tady..máte všechno..a opravdu si myslím, že nejsem daleko od pravdy…kterému čtyřleťákovi by se to nelíbilo…proto je velmi důležité, abys na sebe začala být hrdá! dokážeš se postarat..a jsi svým dětem ta nejlepší máma!!!
a najdi si i odbornou pomoc - zajdi si za psychologem - pomůže to ventilovat všechno tohle..
mmch proč ti to všechno píšu…známá se mi takhle složila, když ji ze dne na den bez varování manžel odešel…a začaly problémy..dost tahanice za asistence citových nátlaků na dítě za vydatné asistence prarodičů..no a dokázala to - právě tehdy kdy si uvědomila, že ona není ta slabá a neschopná a unavená a vyřízená…že chyba je na druhé straně a ona dokáže co si nikdy nemyslela…chodila i k psychologovi - právě kvůli tomu ventilu…a zpětně říkala, že to byla nejlepší věc co mohla udělat, že ji to pomohlo si srovnat priority a ukázat směr…a záleželo jen na ní jak s tím naloží…a taky…vůbec neměla problém si najít chlapa a je šťastná a nenechá už se sebou zametat…i když se její ex škube, zdaleka ji to tak nedeptá, nebere sílu..už ví…a z rozvedených známých - vždy si našly i s více dětma.
Prostě bude líp - jen se dlouho neutápěj..nevede to k ničemu. A když si říkáš, že už nemůžeš - ještě 100× můžeš tak toho využij! teď si výpadek dovolit nemůžeš a jak se to zlepší už nebude třeba se „hroutit“
Tak to jsem sepsala elaborát, ale třeba ti to trochu pomůže i od někoho, kdo s tím nemá zkušenost, jen z okolí…možná to pro tebe budou bláboly, ale…co když…;-)
držím ti palce - a hlavně ať máte tu školku!!!
Zdenik
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
19.3.09 09:43
souhlasím se vším, co bylo napsáno… jen k tomu dodám: na toho „nového“ se vykašli, ten za to skutečně nestojí… Buď má zájem nebo ne. On ho evidentně nemá. Zbavila ses jednoho chlapa, který ti ničil život, tak si proboha nedotáhni do života něco podobně ubíjejícího .
Drž se! Čeká mě to za pár dní taky, taky odcházím sama s dvěma dětmi a přitom mám nejistou práci a výplatu nedostanu třeba měsíc… takže taky celkem „bojovka“.
Ale zvládnem to, není možný, že by nás už v životě nemělo potkat nic lepšího!!!
- Citovat
- Upravit
Anonymni
19.3.09 10:00
Jani,
vím jak ti je holka zlatá, tak jsem si tím prošla se vším všudy. I s šmírováním za okny a dokonce i chodil za námi a jako blázen se schovával za roh. Sledoval mě do města , já jela busem a on za ním autem a podobné šilenosti. Myslela jsem že se zblázním, kolikrát jsem jen tak seděla večer a plakala a houpala se zepředu do zadu, fakt jako blázen v cvokárně.
Já zůstala taky sama s 2 dětma. Jak píšeš, pěněz nebylo dost, nervů nebylo dost a ani času.
Děti se vždy najedli dost, ale já kolikrát jedla za celý den jen chleba s máslem, nebo čínskou polévku. Aby se dostalo víc na ně!
Víš snaž se pochopit, že on je teď bude nějaký čas hodně rozmazlovat a proto se jim nechce od něj k tobě domů. Ale časem ho to přejde a bude líp. To jsou jen ty počáteční rozmazlovací techniky.
Navíc dětijsou dost malé a nechápu to. Ale jednou jim to dojde!
Na „kamaráda“ Bych hodila bobek, pokud na něj není spoleh tak ti bude jen na obtíž a psychicky ti to moc nepomůže.
Ale abych tě trochu povzbudila:
Jsem 3 roky rozvedená a dnes s novým přítelem čekáme miminko, jsem moc šťastná, našel se někdo kdo má rád mě i moje děti a život s ním je oproti tomu tyranovi úžasný! Jasné je že sem tam to zaskřípe, v klasických drobných věcech. Ale to asi všude! Je na něj spolehnutí, věnuje se dětem, pomáhá mi a je mi velkou oporou.
Snad se můj život konečně vydal správným směrem a se správným člověkem!
Myslím, že na každého čeká to jeho štěstí, a až bude správný čas najde i tebe!!! Jen vytrvej! Jsi statečná a moc dobrá máma! Držím ti palečky!
Anonymní (raději) V.
- Citovat
- Upravit
Anonymni
19.3.09 10:30
Taky souhlasím se vším výše uvedeným Včetně toho, netrápit se kvůli novýmu, kterej se „neangažuje“. Mám jen dva malý nápady:
Alimenty - manžel je rozvedenej, taky měl občas problémy s platební morálkou vůči bývalý ženě (dost mě to tehdy štvalo, ale snažim se do toho nezasahovat… pohled z druhý strany Co mě štvalo nejvíc bylo, že bývalka si vždycky vybrala tu „nejrychlejší“ cestu, jak se k penězům dostat. Říkám, z mojí pozice mě to drtilo, ale tobě by to možná prospělo - zá:,–(ně na manžela podávala trestní oznámení, kvůli zanedbání vyživovací povinnosti. Policajti vždycky jednali dost rychle, přišlo oznámení, jednou u dokonce i osobně navštívíli Jde o to, že na lidi policie pořád má celkem psychologickej efekt, neplacení alimentů je trestnej čin, hrozí kriminál… Nezkoušela´s tuhle cestu? Bejvalka mýho muže měla vždycky peníze do měsíce
Odpočinek - jsem z Prahy, mám šestiletou a dvou a půlroční holčinu, klidně můžem někdy zajít na kafe 
Držim pěsti, ať všechno zvládneš!!! Hanka
- Citovat
- Upravit
19.3.09 12:16
Ahojky, já ti neřeknu nic nového, co by tě překvapilo. Naprosto super to napsala Zdenik. Pod to se podepisuji rovněž.
Psycholog pomůže určitě.
Vykašli se na toho chlapa. Vykašli se teď na chlapy vůbec. Nehledej nikoho, dokud si nebudeš na 100% jistá sama sebou.
A děti? Já vím moc dobře, jaké to je, když ti dítě řekne, že chce jít radši k tetě nebo být u babičky s dědou. Taky jsem si připadala jako debil, kterého nesnáší vlastní dítě a má radši „cizí“. Ale když jsem tenhle problém probrala doma s mužem, došlo mi, že to dítě na to příjde samo. Kdo je pro něho vlastně nejlepší v životě. Žádná „teta“ nebo babina s dědou. Ne ne, nakonec to je vždycky máma nebo táta. Ve Tvém případě máma, protože jestli tvůj EX a jeho rodiče dětem jakýmkoliv způsobem podrážejí tvou autoritu nebo je jakkoliv podněcují k tomu, aby tě takhle deptali, mnohonásobně se jim to vrátí 
. Neboj. Děti časem příjdou na to, co a jak.
Když se naši rozvedli, matka dělala všechno pro to, aby jsme k otci nechodili a kašlali na něj. A to byl taťka od nás tak 10 minut cesty pěšky. A věř mi, že se jí to povedlo na pár let. ALE!!!! Časem jsme s bráchou zmoudřeli a dneska se jí to vrátilo tak, že my nechceme svým způsobem o matce slyšet a tím pádem přišla i o vnoučata (tedy o moje děti, páč bratr ještě nic). Jednoduše nemám zájem. Zato taťka si užil vnučky až dost. Už umřel - bohužel. Je to rok a kousek. Druhé vnučky (za měsíc) se už nedožil. Ale i tak. Tím jsem chtěla říct, že se to jemu a jeho rodině vrátí. Neboj.
Takže všechno se spraví a bude zase líp. Držím palce a dej vědět, co a jak. A kdyby jsi cokoliv potřebovala, písni SZ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
19.3.09 12:57
Ahoj holky,
děkuju Vám za pěkná slova. Hodně mi to pomáhá.
Ten nový mi pomohl překonat pár těžkých dnů. Sednul mi tak, že jsem udělala něco, co jsem ještě nikdy neudělala a vlezla jsem s ním do postele podstatně dříve, než bylo „slušné“ . Ukecal mě takovými těmi slovíčky, která jsem potřebovala slyšet, zvlášť, když jsem odešla od manžela, který mě nesnášel. Prostě jsem se nechala oblbnout hezkými slovíčky. Všechno bylo super až do okamžiku, kdy pán selhal. A to totálně. Docela mě to vyvedlo z míry. A on to všechno přehodil na mě. Jako že za to můžu já. Přijel ke mě jako někdo, kdo by za mě dýchal a odjel na konci víkendu jako zpráskaný pes. Já jsem mu nic neudělala. Myslím si, že nemůžu za to, co se stalo. Jen mě to prostě zaskočilo. Od té doby jsem se s ním sešla asi 2× a sešla jsem se s úplně jiným člověkem. Odtažitý, studený...... a když už se mi konečně ozve přes Skype (od neděle se to ale nestalo), tak dělá, jako by nic. Psycholožka mi řekla, že se určitě bojí být se mnou sám, aby zas neselhal. Ale já chápu, že se to může stát. Jeho střed vesmíru pro mě není to nejdůležitější. Chtěla bych mu to všechno říc, že se vůbec nic nestalo, že je všechno v pohodě a že se mezi námi nic nemění. Ale on mi vůbec nedá možnost, abych s ním mluvila o čemkoliv, natož o tomhle. Takže mi lže do očí a pak dělá úplně něco jiného. Jenomže on byl to světýlko, které mě na chvíli vytáhlo ze smutku a to světýlko zas hodně rychle zhaslo. Vkládala jsem do toho hodně nadějí. Vím, že je to v háji, je to další šlupka, kterou jsem zrovna teď nepotřebovala.
Vím, že se musím dát zas dohromady. Teď o víkendu chci dodělat účetnictví, abych měla příští víkend volno. Děti budou pryč tenhle i příští víkend. Mám rozjednané úpravy na baráčku (bydlíme v mámině domku, ale sami jen se dvěma kocoury), budou mi měnit okna a podřezávat barák. Jen se toho na mě teď zas navalilo moc. Bývalý ví, jak hrozně mi ubližuje tím, co říká, že děti říkají. Ví, jak jsem na tom finančně a přesto se odvolal, jen abych měla ještě víc problémů. Dusí mě, protože jsem se vymanila z jeho moci a protože jsem se ještě nevrátila potupně k němu, protože to sama nezvládám.
Jsem silná a zase se odrazím ode dna, jen to na mě teď všechno padlo.
Děkuju, že jste mě vyslechly a přidaly nějaký ten tip nebo dodaly optimismus. Vím, že všechno zlý je pro něco dobrý, jen mám občas pocit, že toho zlýho už je na mě moc. Vím, že až bude čas, se nějaký ten pan pravý objeví. A že nezáleží na tom, kdy to chci já, ale na tom, že to přijde, až to přijde.
Vám, co jste mi nabídly sraz, se ozvu přes SZ pod svým nickem.
Díky
Jana
- Citovat
- Upravit
19.3.09 13:42
Jani!
opravdu bude líp, je jasné, že to prostě musí bouchnout, aby to šlo dál…prostě ono to jde, jde, jde…a najednou prásk..a při tom všem co jsi v poslední době zažila by asi i bylo divný, kdyby to „dno“ nepřišlo, abyses necítila tak jak se cítíš…nejsme z kamene..
a taky…už bude jaro a bude všechno o moc veselejší…
je škoda, že ten tvůj přítel se tak odtáhl, ale myslím, že to všechno má smysl a tu sílu co potřebuješ ti to dá…ale opravdu zvaž jestli k tomu všemu to zrovna teď za úsilí stojí…
a manžel…buď na sebe hrdá, buď spokojená, užívej si!!!! myslím, že jen tak tě nedostane a bude ho to dráždit a bude prskat víc..ale už ti neublíží. víš jak to myslím, máš ho jako kouli na noze a kvůli dětem mít ještě budeš, jen ho nenech tě užírat, srážet…myslím, že k tomu dojdeš..třeba to nebude hned, ale ten čas přijde…
uff a přeju ať tu výměnu oken a podřezávání přežijete ve zdraví.. 
ale zase jsou to příjemnější starosti, než boje kdo z koho…
Drž se
Z.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
20.3.09 15:54
Ahoj Jano,
tak tady tak sedim a predstavuji si tebe a tvuj zivot…musi to byt hodne narocne, ale jak psaly jine maminky: musis vydrzet, urcite se to vsechno srovna a opet nastane krasno. Mas 2 zdrave deti, ktere te potrebuji, nech ted velke uklidy, co nemusis nezehli apod. - bud jen s tvymi detmi! Jedte za vasima, jezdete za kamaradkama s detmi, zajdi si k psycholozce (jen tak ze sebe vse vyklopit a ulevit si)…hlavne vydrz!!! Predevsim: VYKASLI SE NA TOHO NOVEHO RADOBY PARTNERA-toho ted ve skutecnosti vubec nepotrebujes a myslim, ze do budoucna existuji mnohem lepsi chlapi. Bude zase dobre a jeste lip, uvidis.
P.S. To ze deti rikaji, ze se jim nechtelo k tobe, v jejich letech nic neznamena, dovedu si predstavit, ze to boli, ale ony tomu skutecne dobre nerozumi a vekem na to prijdou. Drzim ti palce a na vsechny maminky v podobne ci jeste horsi zivotni situaci moc myslim!
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj,
potřebuju se vykecat, ale budu se snažit být stručná.
Jsem rozvedená máma tříletých dětí. Rozvedená jsem 4 měsíce, pryč od bývalého 3/4 roku.
Bývalý mi hrozně znepříjemňuje život. Krátil mi výživné, tak jsem ho dala k soudu (návrh na exekuci), od se samozřejmě odvolal (v „odvolání“ předvedl takový slovní průjem, že mi bylo špatně za něj), takže výživné teď nedostávám. Neustále mi něčím otravuje život, na děti nedá nic navíc, jen si diktuje a dusí mě dál, i když jsme od sebe poměrně daleko.
Našla jsem si nového „kamaráda“, vkládala jsem do toho hodně nadějí, moc mi sedí, ale dlabe na mě. Tvrdí, že chce jenom mě,i s dětmi, ale nezavolá, nenapíše, neozve se. Potřebovala bych nějakou oporu (myslím mužskou), ale mám docela smůlu. Jako samoživitelska se dvěma malými dětmi rozhodně nejsem pro chlapy žádné terno.
Mám nervy z toho, jestli mi děti vezmou do školky a pokud je vezmou, tak jestli mi to bývalý nějak nezkazí. Nemám moc peněz, i když hlady neumíráme. Potřebuju bezpodmínečně nastoupit do práce, protože jen z alimentů nevyžijeme. Dětem budou na podzim 4 roky.
Je toho na mě moc. Nějak mám pocit, že to přestávám zvládat. Soužití s bývalým bylo peklo a teď je to stejně hrozné. Už začínám propadat zoufalství. Potřebovala bych nějaké to světýlko na konci tunelu, ale zatím žádné nevidím.
Jak se s tím mám poprat? Jsem s dětmi sama, nikdo mi je nehlídá. Když děti spí,tak po večerech dělám účetnictví, abych nám aspoň trošku zlepšila rozpočet. Všechno si zařizuju sama. Jsem samostatná bojová jednotka, ale už moc dlouho nevydržím. Nevím, jak z toho všeho ven. Bulím tady kvůli zpackanému životu, který jsem měla s bývalým. Bulím tady proto, že s tím novým je to stejně na houby. Já vím, že jsou na tom jiní mnohem hůř. Já mám děti zdravé, sama jsem taky v pořádku, mám rodiče, bráchu, přátele a známé, ale stejně jsem na všechen ten smutek sama. Dětská psycholožka mi jen řekla, že je toho na mě moc.
Teď mi zas bývalý v mailu připomněl, že se ke mě děti nechtějí od něj vracet zpátky. I děti mi to někdy po návratu ke mě řeknou. Že se ke mě nechtěly vrátit. Hrozně se to čte a poslouchá. U táty mají ještě dědu a babičku (ti mají na krachu našeho manželství lví podíl). Mají tam kopu hraček. Já jim nové nekupuju, protože mi na ně nezbývá. Oni jsou na ně tři, tak jeden vaří a ostatní si s dětmi hrají. Já můžu buď vařit nebo si hrát, ale spíš se věnuju domácnosti, abych čas večer ušetřila pro účto. Tím neříkám, že se dětem vůbec nevěnuju, to rozhodně ne, ale nemám čas si s nimi hrát celý den. Jezdíme tak různě třeba do města na nákupy, po úřadech, občas vyřídíme něco ohledně účetnictví, chodíme k mým rodičům na návštěvu.....
Poradí mi někdo, jak z toho všeho ven? Já už jsem úplně bez fantazie. Potřebuju se nějak odrazit, ale nevím jak.
Díky
Jana