Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem zoufalá, nevím jak dál
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.3.23 22:56
A na tom baráku je co tak děsně strasnyho? Máte zahradu? Zvířata? Staráš se o to? Nebo to bydlíš v nějakym zbořeništi bez elektriky? To jsi si to tam nepredelalla? Nějak nechápu, kde je problém?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.23 22:59
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuju se jen svěřit a trochu vypovídat. Jsem už opravdu zoufalá a nevím co dělat dál. Zase jsme se doma pohádali. Máme 2 děti, 3 roky a 5 měsíců. Chlap je celkem hodnej, nepodvádí mě, nechlastá, o děti se stará. Jeden by si řekl, že si nemám na co stěžovat. Ale je mezi náma jeden obrovskej nepřekonatelnej problém a to je naše bydlení. Bydlíme v baráku, kterej si chlap pořídil s jinou ještě než mě poznal. Já to tady od začátku nemám ráda, mám z toho baráku deprese a věčně se kvůli tomu hádáme. Jsou věci, který se tady nedají změnit.Roky mi slibuje, že odtud půjdeme pryč, ale pořád jsou nějaký komplikace a vždycky když už to vypadá, že by to mohlo vyjít, tak se začne cukat. Já už tady nemůžu dál žít. Jsem z toho úplně zoufalá. Nevím, jestli mě někdo dokáže pochopit nebo to budou všichni brát jako malichernost. Připadám si jako totální blbka. Věřila jsem, že mu na mě záleží a chce tu situaci řešit, proto jsem s ním taky šla do druhyho dítěte. Nerada to rozebírám s kamarádkama, protože to je pořád všechno dokola a já už si připadám jako totální kráva. Chtěli jsme se v létě vzít, ale je to blbost. Partner moje pocity neustále zlehčuje a bere to jako, že si vymejšlím. Já vím jediný. Že všechny ty roky tady žiju s obrovským sebezapřením a, že tady šťastná nikdy nebudu. Ale jak mám odejít s dvěma malýma dětma. Nevím kam jít. Nějaký peníze do začátku bych měla, ale nevím jestli bych to zvládla. Bojím se co na to řekne okolí. O rodiče se opřít nemůžu. Ty jedou v módu, že když jsem si chlapa jednou vybrala a pořídila si s ním děti, tak s ním musím být do konce života a ještě mám výčitky, že bych jim akorát přidělávala starosti. Hrozně se za všechno stydím a štve mě, že děti, který miluju nemůžou žít ve fajn rodině, kde se mají rodiče rádi a váží si sebe navzájem. Hrozně se v tom plácám. Dopracovala jsem to tak daleko, že už přemýšlím nad tím jestli to fakt nejít někam ukončit. Ale na druhou stranu to tak nechci. Chci sakra žít a užívat si s vymodlenýma dětma. Jen nějak nemůžu najít sílu na to, to konečně nějak rozseknout. Omluvám se za román a prosím anonym. Hrozně se stydím.
Nechapu Te, ale nechci Te shazovat, treba jen ten duvod zatim nedokazes lepe popsat.
Co Ti v tom dome tolik vadi? Co bys tam chtela zmenit?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.23 22:59
Ahoj, někde jsem četla že když nemůžeš změnit okolí, změň svůj přístup. Ten barák je přítelovo? Tak si to tam nějak zútulni. Měj tam své oblíbené věci, cokoliv co ti zvedne náladu. Nevím kde konkrétně je takový problém. Jestli máte zahrádku tak jdi ven, něco vypěstuj, neseď doma jako hromádka naštěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.3.23 23:02
Ahoj, ani nevíš jak ti rozumím. Já mám slíbeno stěhování už 3 roky, mezitím se nám narodilo dítě (nebylo to úplně v plánu v tu danou dobu, chtěla jsem, až se přestěhujeme). Máme být 2+kk, žijeme tu s 2 letým prckem, není tu nikde na nic místo, nesnáším to tu. Chlap se k ničemu nemá, když s tím za ním přijdu, chci něco plánovat, normálně si s ním o tom promluvit, tak se sekne. Když jsem mu posílala nějaký inzeráty, tak na každým našel něco špatnýho… Jinak je to fajn, ale do budoucna to tak prostě nejde… nevím už co mám dělat, jak to řešit. Odejít od něj nechci, ale to bytí tady je na zbláznění…
- Citovat
- Upravit
LindenSkyHope
5.3.23 23:05
Třeba že přítel má ten barák jako mauzoleum po bývalce a současnou partnerku nenechá dělat žádné změny, nevím, je to jen nápad.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.3.23 23:05
Mám to podobně. Bydlíme v jeho bytě, ale polovina nezrekonstruovaná. Nějak mi to vše vadí i místo kde žiju (jsem tady hrozně sama) 2malé děti, rodiče daleko a ani by mě nenapadlo jim přidávat starosti, když svých mají požehnaně. Peníze bych měla do začátku, ale nevím jak bych si pomohla. Četla jsem rady, jakože si to místo něčím zpříjemnit, nevidět jen to zlé a nebo ti leze na mozek rodičovská, což si myslím, že je spíše můj problém 
- Citovat
- Upravit
Vesnickaholka
5.3.23 23:14
Jo jasny, protoze v dnesni dobe je ta prava doba na to prodat barak a k tomu si neco pripujcit, aby byla madam spokojena 
Bydlime v baraku, na kterem se podilela nejakymi vecmi i manzelova ex, ale spise jen vyber obkladu, podlah apod, ja tu pak oddrela velky kus prace a nejake exkou vybrane obklady a podlahy me fakt neprudi, pravdepodobne bych vybrala podobne, ne-li stejne 
- Citovat
- Upravit
5.3.23 23:16
A jaky řešení by sis představovala? Zas to musí mít hlavu a patu, že a teď prodávat dům není úplně dobrý nápad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.23 23:17
@Vesnickaholka píše:
Jo jasny, protoze v dnesni dobe je ta prava doba na to prodat barak a k tomu si neco pripujcit, aby byla madam spokojena
Bydlime v baraku, na kterem se podilela nejakymi vecmi i manzelova ex, ale spise jen vyber obkladu, podlah apod, ja tu pak oddrela velky kus prace a nejake exkou vybrane obklady a podlahy me fakt neprudi, pravdepodobne bych vybrala podobne, ne-li stejne
Asi jí pálí dobré bydlo podle mě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.3.23 23:31
A vadí ti dům = stavba, špatně řešený? Moc malý, moc velký? Nebo ti vadí místo, kde je ten dům, bez sociálních vazeb, daleko od práce, bez infrastruktury? Nebo ti vadí, že si ho pořídil s bývalou…?
Já třeba bydlím v domě, co postavil můj chlap, bývalá ho navrhovala. Něco jsem měnila za pochodu - během stavby, ale hlavně proto, že mi to přišlo nepraktické. Nikdy jsem jako rodák z velkého města a bytový člověk nechtěla jít do domku na vesnici. No a světe div se, jsem spokojená. Přitom to, že to vlastně neměl být můj domov, se mi zpočátku příčilo. Dokud jsem se na to ale dívala, jako na „díru, kde nějaká exka navrhla domek“, viděla jsem všechno jako děsně komplikované. Jak jsem na to začla koukat jako na pěkný dům na hezkém místě, s nedostatky, co se dají překonat, jsem spokojená. Úhel pohledu je docela zásadní věc, a měnit nemovitosti jen tak, není kratochvíle pro každého. Chápu, že 5členná rodina v 2kk touží po větším a dělá pro to všechno, že někdo, kdo dojíždí denně 100km za prací nebo do školy, uvažuje o stěhování… Co je teda na tom domě tak špatného?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.3.23 23:38
Moc děkuju za odpovědi. Jsem šťastná, že to ze sebe aspoň konečně můžu dostat. Nejde ani tolik o ty bejvalky. Měl tady přede mnou už 2.Je to na vesnici. Ten dům stojí u hlavní silnice. Provoz jako blázen. Spousta kamionů. Mluví se o obchvatu, ale o tom se mluví už 20 let. Navíc je ve svahu. Je tak špatně situován, že dole je hrozně málo světla. Sluníčko tam svítí tak hodinu denně. Zahradu máme ale dá se tam dostat buď jen po schodech nebo takovým kopcem. S malýma dětma fakt lahůdka. Kočárek na dvorku u vchodu nechat nemůžu, když tam je takový provoz a na zahradu ho pomalu nemůžu vytlačit. Dům je po rekonstrukci, ale stejně to je starej hnusnej barák. Pořád bojujeme s vlhkostí. Zkrátka ten dům za to fakt vůbec nestojí. Já měla slíbený stěhování ještě před dětma, ale skutek utek. Přijde mi to všechno jako podraz od partnera. Jsem tady 10 let a přijde mi, že ten barák ze mě vysál všechnu energii. Nežiju, ale přežívám. Máme úžasný děti. Vždycky si říkám jak by mohlo být vše super kdybysme bydleli jinde. Já nepotřebuju žádnou vilu s bazénem. Stačil by mi i byt. Partner je na mě v hádce až sprostej. Defakto z toho vyplývá, že mě nevyhazuje. Chce abysme byli spolu, ale tak abych asi držela hubu a krok. Ale já už takhle dál nemůžu. Snažím se navrhovat různý možnosti. Ceny jsou takový jaký jsou, ale mohli bysme to tady třeba zatím zkusit pronajmout a sami si pronajmout někde něco jinde. On mi na to řekne, že jsem asi blbá. Že si nebude někde pronajímat byt, když může bydlet v baráku. Co se týče toho bydlení, tak mě absolutně nerespektuje. Já volám o pomoc, ale nikdo mě neslyší. Moji rodiče ví, že kvůli tomu máme spory už delší dobu.Taky se jim to tady nelíbí, ale nijak reálně mi nepomůžou. Fakt už mám takový myšlenky, že si říkám kdybych fakt skočila pod vlak, jestli by to těm lidem pak aspoň došlo. Přece domov je hodně důležitá věc a já ten svůj nesnáším a necítím se v něm dobře. Jsem šťastná za obě děti, ale kdybysme neměli to mladší, tak by bylo jednodušší odejít. Připadám si jako zvíře v kleci.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.3.23 23:40
Holky, to je přesně ono. Fakt mě nepálí dobré bydlo a to, že tady byla nějaká bejvalka je pro mě ten nejmenší problém.
- Citovat
- Upravit
5.3.23 23:47
@Anonymní píše:
Holky, to je přesně ono. Fakt mě nepálí dobré bydlo a to, že tady byla nějaká bejvalka je pro mě ten nejmenší problém.
Co takhle nějaká rekonstrukce když je to teda hnusnej barák? Udělat si ho prostě lepším a hezčím? To by asi nebyl takový problém ne? Jak pro tebe tak pro přítele.
Edit: Nic si sakra nedělej, to raději zaškemrej u rodičů abys tam byla než si najdeš jiné bydlení.
Příspěvek upraven 05.03.23 v 23:48
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.3.23 23:48
@Anonymní píše:
Holky, to je přesně ono. Fakt mě nepálí dobré bydlo a to, že tady byla nějaká bejvalka je pro mě ten nejmenší problém.
Tak pokud v tom není nějaká neobjektivní osobní nesympatie z důvodu historie toho domu, ale je tak blbě vyřešený na tak blbém místě (silnice atd, jak píšeš výše), to to ten chlap nevidí? asi ne, když si ho pořídil… to je hodně blbá situace už v tom, že jak tu někdo psal, pokud nejste Rothchildovic, tak dneska moc není doba na to, jen tak provekslovat nemovitosti. Váš dům asi nebude pro mnoho kupců terno, a naopak koupě bytu pro 4člennou rodinu, není maličkost. Ale pokud před X lety byla dohoda, že se v dohledné době odstěhujete, a on teď už reaguje negativně, slovně agresivně, nedivím se ti, že nevíš kudy kam…
PS - větu o vlaku jsem přehlídla, to je samozřejmě pěkná hovadina. Máš zdravé děti, střechu nad hlavou /i když pro tebe nevyhovující/, ale nepiš blbosti 
Příspěvek upraven 05.03.23 v 23:53
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, potřebuju se jen svěřit a trochu vypovídat. Jsem už opravdu zoufalá a nevím co dělat dál. Zase jsme se doma pohádali. Máme 2 děti, 3 roky a 5 měsíců. Chlap je celkem hodnej, nepodvádí mě, nechlastá, o děti se stará. Jeden by si řekl, že si nemám na co stěžovat. Ale je mezi náma jeden obrovskej nepřekonatelnej problém a to je naše bydlení. Bydlíme v baráku, kterej si chlap pořídil s jinou ještě než mě poznal. Já to tady od začátku nemám ráda, mám z toho baráku deprese a věčně se kvůli tomu hádáme. Jsou věci, který se tady nedají změnit. Roky mi slibuje, že odtud půjdeme pryč, ale pořád jsou nějaký komplikace a vždycky když už to vypadá, že by to mohlo vyjít, tak se začne cukat. Já už tady nemůžu dál žít. Jsem z toho úplně zoufalá. Nevím, jestli mě někdo dokáže pochopit nebo to budou všichni brát jako malichernost. Připadám si jako totální blbka. Věřila jsem, že mu na mě záleží a chce tu situaci řešit, proto jsem s ním taky šla do druhyho dítěte. Nerada to rozebírám s kamarádkama, protože to je pořád všechno dokola a já už si připadám jako totální kráva. Chtěli jsme se v létě vzít, ale je to blbost. Partner moje pocity neustále zlehčuje a bere to jako, že si vymejšlím. Já vím jediný. Že všechny ty roky tady žiju s obrovským sebezapřením a, že tady šťastná nikdy nebudu. Ale jak mám odejít s dvěma malýma dětma. Nevím kam jít. Nějaký peníze do začátku bych měla, ale nevím jestli bych to zvládla. Bojím se co na to řekne okolí. O rodiče se opřít nemůžu. Ty jedou v módu, že když jsem si chlapa jednou vybrala a pořídila si s ním děti, tak s ním musím být do konce života a ještě mám výčitky, že bych jim akorát přidělávala starosti. Hrozně se za všechno stydím a štve mě, že děti, který miluju nemůžou žít ve fajn rodině, kde se mají rodiče rádi a váží si sebe navzájem. Hrozně se v tom plácám. Dopracovala jsem to tak daleko, že už přemýšlím nad tím jestli to fakt nejít někam ukončit. Ale na druhou stranu to tak nechci. Chci sakra žít a užívat si s vymodlenýma dětma. Jen nějak nemůžu najít sílu na to, to konečně nějak rozseknout. Omluvám se za román a prosím anonym. Hrozně se stydím.