Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Holky, ale tak mi řekněte nějaký konkrétní konstruktivní řešení. Ono není tak jednoduchý odejít se dvěma dětma. Vím, že jsem si zavařila i sama a, že to konečně musím řešit. Nechci dělat žádný ukvapený závěry. Asi začnu tím psychologem a snad mi pomůže najít nějaký směr. A opravdu to není žádný rozmar a neřeším to jen tak z nudy.
Tak s tebou to ale taky není snadný. Pár stran zpět jsi psala, že na odchod peníze máš a vaši by tě taky nakonec podpořili. Teď že to není tak lehký. Máš pravdu, není. Jenže co my ti tady máme říkat? Udělali jste několik chyb, podle mě jste měli jit do toho bytu, nebo se pokusit postavit barák vzadu na té zahradě, nějaký příjemný bungalov a tohle následně zdemolovat.
Samozřejmě nevím, jak velká je ta zahrada, jaké jsou tam zástavby, plány. S tímhle fakt nešlo udelat nic jineho? Měli jste tam architekta, projektanta? Nešlo by to zvednout do patra, tam udělat hezké nove prosvetlene bydleni s okny jen do zahrady a spodek nechat jen jako chodbu, venkovni koupelnu a nejake technicke místnosti?
Rozhodnutí je na tobě. Buď chces odejít a pak začni dělat kroky tím směrem, klidně ve smyslu odkladani peněz ještě další rok, nebo to zkusíš vyřešit jinak. Ale teda nechápu, že to deset let rekonstruujete a stejně to není k žití.
Taky mám hnusnej vlhkej starej dům na blbém místě na hlavní. Návštěvy na to pokaždé nadávají, když sem jdou. Odpoledne neslyšíš televizi, když větráš a dokonce se před ním nedá ani zaparkovat a nevede sem chodník. Ale je to můj dům a nikdy odsud neodejdu. A to si myslím, že je i případ tvého přítele. On něco dokázal, má dům. Vyřešil svůj bytový problém a další nepotřebuje. Co by dělal v bytě tvých rodičů?
Ale jako tvé řešení bych viděla požádat rodiče, aby ukončili nájem a pak se s dětmi přestěhovat. Jemu říct, že to uděláš a dát mu do té doby možnost situaci nějak řešit, pokud mu na rodině záleží.
Další věc je, že mi přijde, že strašně moc spoléháš na pomoc ostatních. Na rodičáku nemáš peníze, možná nemáš ani auto a řidičák, mimino na krku, druhé dítě za ruku a chceš se stěhovat.. Ty se zvládneš odstěhovat? Sama? Nebo sama bez pomoci rodičů někde bydlet? Z čeho budeš žít, když budeš mít dalších pět let kvůli nemocem děti víc doma než ve školce?
No, ale ten byt od rodičů je podle mě tvoje velká a jediná záchrana a výhra.
Znovu jsme to probírali. Znovu mi řekl, že na něj tlačím a že neví. Když jsem se ho zeptala proč mi to sliboval, tak řekl, že neví a, že do bytu nechce. Tak samozřejmě, že asi nakonec mě rodiče podpoří a nenechají mě s dětma na ulici ale nadšený určitě nebudou a hlavně máma má nějaký zdravotní problémy a psychicky všechno hodně prožívá. Ano mám na účtě asi 400 000,ale zase z dlouhodobého hlediska to dneska nejsou skoro žádné peníze. Pak ještě máme nějaký peníze společně.
@Anonymní píše:
Znovu jsme to probírali. Znovu mi řekl, že na něj tlačím a že neví. Když jsem se ho zeptala proč mi to sliboval, tak řekl, že neví a, že do bytu nechce. Tak samozřejmě, že asi nakonec mě rodiče podpoří a nenechají mě s dětma na ulici ale nadšený určitě nebudou a hlavně máma má nějaký zdravotní problémy a psychicky všechno hodně prožívá. Ano mám na účtě asi 400 000,ale zase z dlouhodobého hlediska to dneska nejsou skoro žádné peníze. Pak ještě máme nějaký peníze společně.
Ale pochop, ze to, ze on nepujde do bytu, je zase jeho zasadni hranice.
Ja ho uplne chapu, taky bych nesla do bytu.
Takzepokud spolu chcete zustat, musite vymyslet reseni, ktere je ok pro oba. Ne ze on se podridi tobe.
@Anonymní píše:
Já navrhovala to, že zkusit nabídnout k prodeji. Když by se dlouho nic nedělo, uvažovat nad pronájmem a zkusit zatím pronájem jinde. Byt po našich teď není volný, ale jen na přechodnou dobu. On mi rovnou, ale řekl, že do toho bytu po našich nechce, že se tam nebude mačkat. Ano, je to tam malý, ale je to po rekonstrukci, na klidném místě v menším městě a hlavně by to bylo jen za náklady bez nájemného. My tam taky bydleli ve 4 než naši dostavěli. To bych taky mohla říct, že spousta lidí by za to rodičům urvali ruce a jemu to není dost dobrý. On pořád mluví o novostavbě. Do dvou let by tady v okolí měli dělat pozemky. Já na domě netrvám. Já to beru tak jako od něčeho se konečně odrazit. Tady to prodat, mít peníze na hotovosti a třeba chvíli zkusit být někde jinde a pak se rozhodnout co dál. Snažím se na to koukat nějak reálně.
Ale máte pravdu, že spousta problémů pramení i z mojí blbý povahy a, že spousta lidí by to řešila úplně jinak.
Ten barák je asi jen jeho, že?
@Anonymní píše:
Znovu jsme to probírali. Znovu mi řekl, že na něj tlačím a že neví. Když jsem se ho zeptala proč mi to sliboval, tak řekl, že neví a, že do bytu nechce. Tak samozřejmě, že asi nakonec mě rodiče podpoří a nenechají mě s dětma na ulici ale nadšený určitě nebudou a hlavně máma má nějaký zdravotní problémy a psychicky všechno hodně prožívá. Ano mám na účtě asi 400 000,ale zase z dlouhodobého hlediska to dneska nejsou skoro žádné peníze. Pak ještě máme nějaký peníze společně.
A jaké řešení navrhuje?
Vyrůstala jsem v něčem podobném a v novém bytě jsem šťastná jako blecha. A to už nejsem úplně nejmladší.
Diskusi nečtu pořádně. Jste manželé nebo investuješ do cizí barabizny, jak máte ošetřené majetkové vypořádání?
Na té zahradě opravdu nešlo nic postavit. Je to taková nudle a není tam žádná pořádná přístupová cesta. Auto by se tam nedostalo. Nahoře jsou 2 pokoje. Dětský a ložnice. Tam je to celkem v pohodě, ale celej spodek je na prd. Na nějakou další rekonstrukci už nejsou peníze. To by se to fakt muselo třeba celý zbourat a stavět úplně znovu a jinak, což je nesmysl a navíc je to tady tak dispozičně naprd, že by to asi ani nešlo. Ano pořád se to nějak rekonstruovalo. Nějaký věci se předělávali a vždycky se něco udělalo a vylezl další problém někde jinde. Třeba to, že je to ve svahu a nejde sem sluníčko je příčina tý vlhkosti. To nám řekli odborníci a nikdy se to nedá úplně odstranit. Jo a řidičák i auto mám.
Ano ten barák si pořídil asi 3 roky před tím než jsme se poznali. Jo vím, jsem blbá, že jsem investovala do cizí barabizny a i mě tenkrát hodně lidí varovalo, ale já byla slepá a hlavně on mě ujišťoval, že to bere jako, že je to napůl. Žádné řešení on nemá. Neví. Chtěl by si nejradši někde postavit, ale neví, jestli bysme to finančně dali.
A manželé nejsme. Svatba byla v plánu v létě, ale okolnosti se jaksi změnili.
@Anonymní píše:
Ano ten barák si pořídil asi 3 roky před tím než jsme se poznali. Jo vím, jsem blbá, že jsem investovala do cizí barabizny a i mě tenkrát hodně lidí varovalo, ale já byla slepá a hlavně on mě ujišťoval, že to bere jako, že je to napůl. Žádné řešení on nemá. Neví. Chtěl by si nejradši někde postavit, ale neví, jestli bysme to finančně dali.
Nedali, když nemáte peníze. No nic no, on žádné řešení nemá, budeš si to tedy muset rozseknout ty. Na druhou stranu už nemusíš hledat žádné kompromisy.
Všechno co máme, když dáme dohromady, je tak třičtvrtě milionu plus jsme počítali, kdyby tady z toho prodeje byly tak tři miliony a ještě si pak vzít hypotéku na max 1,5 mil. To se dluží ještě i tady.
@Lucie_Sx píše:
Ale pochop, ze to, ze on nepujde do bytu, je zase jeho zasadni hranice.
Ja ho uplne chapu, taky bych nesla do bytu.
Takzepokud spolu chcete zustat, musite vymyslet reseni, ktere je ok pro oba. Ne ze on se podridi tobe.
Ona se podřídila jemu a šla s ním do baráku, kde je už 10 let. Myslím, že by mohl ustoupit a na chvíli to vydržet v bytě od rodičů, než se jim podaří třeba najít něco jiného, lepšího. Měli by klid na prodej stávajícího domu a třeba by našli i jiný ke koupi.
Třeba pak zjistí, jaké to je žít se spokojenou ženou a ocení i jiné věci ![]()
@Anonymní píše:
Dobře, ale pořád trvám na tom, že mi měl říct na rovinu, že se mu nikam nechce a ne ze mě dělat blbce a nakonec zase cuknout. Chci to řešit, ale zatím nevím jak.
Ale on to třeba viděl jinak. Že změna bydlení je jednoduchá. Tady neslyšíme názor druhé strany. Možná kdyby napsal on první, bude se diskuze vyvíjet úplně jinak.
Je možné, že on by to napsal takto :
Mám dům, do kterého se přistěhovala partnerka. Dům není ideální. I já to vidím. Oba jsme se nadchli, že bychom radši bydlení jinde, lepší umístění….. ale dům byl napůl v přestavbě. Tak jsem říkal, že už to tu dodělám, prodán a koupím jiný dům. No a teď vidím, že tento krok je nereálný. Nemáme velikou finanční rezervu na doplatek jiného domu. Úvěr nám neschválí. Co koukám v okolí, nejsou zajímavé domy na prodej-každý má nějaké veliké ALE. A nemá význam pouštět špatný barák pro jiný, možná ještě horší. A jít do bytu-to jsem od začátku říkal, že v žádném případě. A teď mám doma peklo. Partnerka si nedá vysvětlit racionální důvody, proč stěhování nelze….a stále dokola říká, že jsem to slíbil….a když chci reálné řešení, tak ho nemá. Nebo kde vezmeme peníze, nedokáže ukázat na barák na prodej, který by vyhovoval….
Vy co tady radíte radikální kroky, tak se zamyslete, že neznáte názor druhé strany…
Radit zavolat realitku a jenom partnerovi oznámit, že mu přijdou prodat barák?
Bez sexu do doby, než se to vyřeší? Copak sex je nějaká nároková složka vztahu, která je úměrně závislá na tom-jsem hodný, mám sex, zlobim, mám smůlu? Kam ten vztah tímto systém půjde?
Zakladatelko-zjistila si v nějaké realitce, za kolik je tento váš barák prodejný? V jaké hodnotě jsou baráky, které by pro tebe připadaly v úvahu. Mate bez problému na zaplacení tohoto rozdílu? Aby to nebylo jen tak-chci jinam, slíbil si mě to….bez reálného podkladu, ze to zvládnete.
@Anonymní píše:
Znovu jsme to probírali. Znovu mi řekl, že na něj tlačím a že neví. Když jsem se ho zeptala proč mi to sliboval, tak řekl, že neví a, že do bytu nechce. Tak samozřejmě, že asi nakonec mě rodiče podpoří a nenechají mě s dětma na ulici ale nadšený určitě nebudou a hlavně máma má nějaký zdravotní problémy a psychicky všechno hodně prožívá. Ano mám na účtě asi 400 000,ale zase z dlouhodobého hlediska to dneska nejsou skoro žádné peníze. Pak ještě máme nějaký peníze společně.
Ty kráso, tak po deseti letech slibů by mi chlap řekl jen jednou, že na něj tlačím!
Slibuje, ale splnit nechce, dělá ze sebe chudáka, jak na něj tlačíš, ale sám s žádným řešením nepřijde a nic neví
Moc dobře ví. Zůstane tam, protože nic nevymyslí a nevyvine žádnou iniciativu. On prostě nechce, jemu tohle stačí a doufal, že rezignuješ. Člověk, který chce, tak ty kroky dělá. To jsem si ověřila nejen na sobě, ale na svém okolí za svůj život nespočetně krát. Chce novostavbu? Tak ať hledám pozemek, nebo novostavbu, přestěhuje se s tebou do bytu k rodičům, tohle dá k prodeji a vezměte si na zbytek hypotéku na novostavbu. Z nějakého důvodu to nejde? Tak tam musí zůstat. Ty můžeš zůstat, nebo odejít, protože se můžeš nechat vyplatit z toho, co jsi do toho vrazila a on ať si poradí, když se odmítá hnout
Jako co jiného? Kolik dalších let ještě potřebuješ čekat, abys pochopila, že to byla osudová chyba, ale že teď nemá smysl se v tom patlat a pokud chceš změnu, že musíš jednat, protože ještě máš šanci na hezký život, pokud se tam nenecháš umořit? On chce novostavbu, ale odmítá pro to cokoli udělat. To prostě není zadarmo a tím, že bude čekat ve svým vlhkým domě u silnice tu novostavbu fakt nezíská.