Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem zoufalá, nevím jak dál
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.3.23 23:49
Předně si uvědom, že na tom, že jsi tam zkejsla, máš úplně stejný podíl jako tvůj partner. Za ty myšlenky o vlaku si dej pár facek 
jít skákat pod vlak, protože máš kde bydlet, fakt skvělý. Pokud se nedohodnete s partnerem, budeš muset jít sama, jiné řešení to nemá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.23 00:00
Soucítím s tebou a přeju hodně síly. Chápu i pohled partnera, jestli je s domem spokojený, nechce se mu hledat jiná - složitější - řešení (pronájem a pronájem), zvlášť v této době. Nejedná s tebou ale moc s respektem - místo, aby jste probrali praktické důvody pro a proti (a třeba ti vysvětlil, proč změnil na stěhování názor a jak to vidí do budoucna), tak tebe a tvůj názor shazuje.
Nicméně, máte malé děti, je to pro oba náročné období, taková typická doba pro osobní i partnerskou krizi (my jsme to tak měli, ale překonali jsme to, jak děti povyrostly). Ten dům může být zástupný problém. Dala bych tomu čas a nic teď nehrotila (soustředila bych se na děti a práci na lepším vztahu s přítelem - abych zvýšila jeho ochotu mi později vyhovět). K tématu bych se vrátila za pár měsíců nebo tak. A pak by se vidělo. Jako horší problém než ten dům bych viděla tu ztrátu respektu, pokud by měla být trvalá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.3.23 00:57
Když nejhorší je, že ten barák je náš největší problém. Jinak bysme si žili docela hezky. Jo doba je blbá, ale jak píšu. Jsem tady 10 let. Měli jsme xy možností odtud vypadnout ještě než jsme měli děti. Když jsem slyšela jak tady ten dům koupili, tak na mě jdou mdloby. Prostě se jednoho dne po pár měsících rozhodli, že si koupí barák, tak šli a vzali snad druhej co viděli. Ta rekonstrukce pak tady probíhala spíš tak ve stylu Pata a Mata a až pak spolu jsme to tady dali nějak dohromady, aby se tady dalo aspoň nějak trochu slušně bydlet. Stálo to spoustu peněz, času, práce a nervů a stejně to za to vůbec nestálo. Když jsme se seznámili, byla jsem normální veselá holka. Teď mám pocit, že je ze mě uzlíček nervů, kterej pořád jenom řeší jak z toho ven. Chlap tady taky není úplně spokojenej, ale je prostě línej a řekne mi, že prej je skromnej. Ale tohle přece není o skromnosti. Nedá se tady s dětma chodit na procházky, protože se bojím kdy nás smete auto. Když jsme teda na zahradě, tak si člověk připadá jak někde na magistrále a stejně z toho nic nemám. V létě se ke kamionům ještě přidají uřvaný motorky. Už teď se klepu až začnou pařáky, jak se tady budeme potit s miminkem, protože větrat se tady v noci nedá. Každou chvíli projede kamion. Někdy už začínám litovat, že jsme se vůbec potkali, i když vím, že je to blbost a, že bych bez něj neměla tak úžasný děti. Nejvíc mě na tom, ale mrzí, že pořád slibuje a pak se k ničemu nemá. Před pořízením druhýho dítěte jsme o tom dlouhou dobu vedli debaty a shodli se na tom, že odtud vypadneme co nejdřív a vlastně tím bylo o podmíněný druhý těhotenství. Jenže co už s tím teď nadělám. Připadám si jako blbka. Rodičům přidělávat starosti nechci, ale nevím jak to dal řešit. Chtěla bych abysme s dětma mohli žít nějak hezky. Ani sem za náma nikdo nechodí. On to většinou nikdo neřekne na plnou hubu, ale třeba když někdy pozvu kamarádky, tak řeknou ať radši přijdeme my a je vidět, že se jim sem prostě nechce právě kvůli tý silnici.
- Citovat
- Upravit
6.3.23 01:06
Na takovém místě bych taky bydlet nechtěla a když kolem podobného místa jedu, tak si říkám, kdo u takové hrozne silnice bydlí.
Když chlap nic nechce řešit, tak bych počítala s tím, že za 2 a půl roku, až půjdu do práce, odcházím s dětmi do nájmu. Mezitím bych šetřila na kauci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.23 01:08
@Anonymní píše:
Je to na vesnici. Ten dům stojí u hlavní silnice. Provoz jako blázen. Spousta kamionů. Mluví se o obchvatu, ale o tom se mluví už 20 let. Navíc je ve svahu. Je tak špatně situován, že dole je hrozně málo světla. Sluníčko tam svítí tak hodinu denně. Zahradu máme ale dá se tam dostat buď jen po schodech nebo takovým kopcem…
Umim si to predstavit, vybavuji si treba nektere obce na trase Praha - Melnik a dal na sever. Zadna slava, prostorove s tim nic delat nejde.
Ale deti jsou male, mozna Ti ted zrovna hodne vadi ten stereotyp, behani kolem nich, coz v takovem dome neni nic moc. Co poradit… tezko rict, zkus si napsat, co Ti nejvic vadi, proc. Naopak co bys s nejakymi upravami zkousla, jestli bys tam za nejakych podminek chtela zustat. Pak to racionalne probrat s partnerem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.23 01:40
Jako skakat pod vlak… Ty ses tou nechuti a odporem nechala uplne prevalcovat. Pritom je to vsechno jen v tvoji hlave. To ty sama sis vystavela ten odpor, ktery te ted tak nici.
Tohle si uvedom, ty ten svuj odpor zivis, podporujes, rochnis se v tom.
Prestan to zivit, vedome si prestan takhle ublizovat.
Pokud se ti to podari, zbydou ti normalni argumenty proc ano, proc ne. Zbyde ti misto na varianty, co dal. Bez te nenavisti.
Zkus to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.23 02:03
Chápu. Žila jsem taky v bytě, který jsem úplně nesnášela a byť jsem totálně racionální tvor a nevěřím na žádné „něco někde“, tak opravdu můžu potvrdit, že určité nemovistosti umí vysát energii, že se člověk fakt stane nešťastným..Každopádně jsem si uvědomovala, že spoustu lidí reálně nemá kde bydlet, či bydlí daleko hůř (například na nějaké ubytovně, jde je spoustu věcí společných, což by byla moje jistá smrt), ale ani to nepomáhalo. Je to obtížně vysvětlitelné, kdo to nezná…
Takže bych se tě chtěla jenom zastat, že i normálně uvažujícímu člověku, který vidí střízlivě realitu a může být i skromný, se může dít to, co prožíváš. A není to žádné pálení dobrého bydla. Oni se to na sebe nabaluje a pak i věc, kterou by člověk přešel, se stane velkým problémem a tíží to, protože je toho už hodně. Zažila jsem.
Asi ani nebude jednoduché ten dům prodat a v dnešní době už vůbec ne.
Zkusila bych nějaké úpravy na zahradě, pokud tě to teda baví. Co si pozvat nějakého odborníka, který by doporučil nějaké terénní úpravy, zimní zahradu například, která by to odhlučnila..nešlo by? Nějaké hezké posezení, ohniště, bazén…??? Aspoň na těch půl roku kdy se dá být venku. Zahrada je u silnice, nebo za domem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.23 02:51
Jedna z nejdůležitějších otázek je-máte finance na takový přestup?
Prodat nezajímavý barák a koupit lepší, to je o větších penězích. Moc nevěřím náhodě, že se podaří dobře prodat barák u silnice….
A když už by se našel kupec-kam se hned nastěhujete? Muže trvat dlouho, než seženete bydlení, které bude vyhovovat.
A za další-teď je barák ve vlastnictví manžela. Když ho prodá, koupi jiný, tak jako manžele kupujete nemovitost společně. Není i to důvod, tecse vlastně nechce dělit o peníze z jeho baráku?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.23 04:56
@Anonymní píše:
Když nejhorší je, že ten barák je náš největší problém. Jinak bysme si žili docela hezky. Jo doba je blbá, ale jak píšu. Jsem tady 10 let. Měli jsme xy možností odtud vypadnout ještě než jsme měli děti. Když jsem slyšela jak tady ten dům koupili, tak na mě jdou mdloby. Prostě se jednoho dne po pár měsících rozhodli, že si koupí barák, tak šli a vzali snad druhej co viděli. Ta rekonstrukce pak tady probíhala spíš tak ve stylu Pata a Mata a až pak spolu jsme to tady dali nějak dohromady, aby se tady dalo aspoň nějak trochu slušně bydlet. Stálo to spoustu peněz, času, práce a nervů a stejně to za to vůbec nestálo. Když jsme se seznámili, byla jsem normální veselá holka. Teď mám pocit, že je ze mě uzlíček nervů, kterej pořád jenom řeší jak z toho ven. Chlap tady taky není úplně spokojenej, ale je prostě línej a řekne mi, že prej je skromnej. Ale tohle přece není o skromnosti. Nedá se tady s dětma chodit na procházky, protože se bojím kdy nás smete auto. Když jsme teda na zahradě, tak si člověk připadá jak někde na magistrále a stejně z toho nic nemám. V létě se ke kamionům ještě přidají uřvaný motorky. Už teď se klepu až začnou pařáky, jak se tady budeme potit s miminkem, protože větrat se tady v noci nedá. Každou chvíli projede kamion. Někdy už začínám litovat, že jsme se vůbec potkali, i když vím, že je to blbost a, že bych bez něj neměla tak úžasný děti. Nejvíc mě na tom, ale mrzí, že pořád slibuje a pak se k ničemu nemá. Před pořízením druhýho dítěte jsme o tom dlouhou dobu vedli debaty a shodli se na tom, že odtud vypadneme co nejdřív a vlastně tím bylo o podmíněný druhý těhotenství. Jenže co už s tím teď nadělám. Připadám si jako blbka. Rodičům přidělávat starosti nechci, ale nevím jak to dal řešit. Chtěla bych abysme s dětma mohli žít nějak hezky. Ani sem za náma nikdo nechodí. On to většinou nikdo neřekne na plnou hubu, ale třeba když někdy pozvu kamarádky, tak řeknou ať radši přijdeme my a je vidět, že se jim sem prostě nechce právě kvůli tý silnici.
Tak nejvíc asi záleží na vaší finanční situaci, o té nepíšeš ani slovo. A myslet si, že „prodám barák=koupím barák“ moc nefunguje. Klidně můžeš mít rozdíl několik milionů. Možná tohle je u chlapa hlavní důvod, že reálně vidí, že peníze nejsou. Ono se tohle zaseklym ženským, které nepřijímají racionální argumenty, nedá vysvětlit. Kolega měl doma to stejný, žena na tom byla přesně jako ty. Prostě baráček za každou cenu, že na to neměli ji nedokázal vysvětlit, nebrala to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.3.23 05:45
Naprosto tě chápu. Každá věc na nás nějak působí. Některá nám dělá radost, některá rozveselí a jsou i věci, které na nás působí negativně.
Také jsem se nastěhovala k manželovi do starého baráku. Dohodli jsme se, že to tu předěláme. Fasáda padá, podlaha v předsíni se drolí a nelze jí mít čistou a uklizenou, místy v baráku padá dokonce i omítka. Schody i po pečlivém úklidu vypadají, jako když se k ně někdo týdny nestaral…Manžel má navíc rád tmavý masivní nábytek, který já vyloženě nesnáším. Nedejchá to tu, je to tu ponurý, smutný. Nedokážu tu odpočívat, relaxovat… Vůbec si nezvu návštěvy, protože se tu za to svým způsobem stydím.
- Citovat
- Upravit
6.3.23 06:06
Hlavní problém je to, že partner tě nebere vážně, neplní sliby, kašle na společné dohody a je na tebe sprostý. V prvé řadě řeš to, jak se k tobě otec tvých dětí chová.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.23 06:16
@Anonymní píše:
Když nejhorší je, že ten barák je náš největší problém. Jinak bysme si žili docela hezky. Jo doba je blbá, ale jak píšu. Jsem tady 10 let. Měli jsme xy možností odtud vypadnout ještě než jsme měli děti. Když jsem slyšela jak tady ten dům koupili, tak na mě jdou mdloby. Prostě se jednoho dne po pár měsících rozhodli, že si koupí barák, tak šli a vzali snad druhej co viděli. Ta rekonstrukce pak tady probíhala spíš tak ve stylu Pata a Mata a až pak spolu jsme to tady dali nějak dohromady, aby se tady dalo aspoň nějak trochu slušně bydlet. Stálo to spoustu peněz, času, práce a nervů a stejně to za to vůbec nestálo. Když jsme se seznámili, byla jsem normální veselá holka. Teď mám pocit, že je ze mě uzlíček nervů, kterej pořád jenom řeší jak z toho ven. Chlap tady taky není úplně spokojenej, ale je prostě línej a řekne mi, že prej je skromnej. Ale tohle přece není o skromnosti. Nedá se tady s dětma chodit na procházky, protože se bojím kdy nás smete auto. Když jsme teda na zahradě, tak si člověk připadá jak někde na magistrále a stejně z toho nic nemám. V létě se ke kamionům ještě přidají uřvaný motorky. Už teď se klepu až začnou pařáky, jak se tady budeme potit s miminkem, protože větrat se tady v noci nedá. Každou chvíli projede kamion. Někdy už začínám litovat, že jsme se vůbec potkali, i když vím, že je to blbost a, že bych bez něj neměla tak úžasný děti. Nejvíc mě na tom, ale mrzí, že pořád slibuje a pak se k ničemu nemá. Před pořízením druhýho dítěte jsme o tom dlouhou dobu vedli debaty a shodli se na tom, že odtud vypadneme co nejdřív a vlastně tím bylo o podmíněný druhý těhotenství. Jenže co už s tím teď nadělám. Připadám si jako blbka. Rodičům přidělávat starosti nechci, ale nevím jak to dal řešit. Chtěla bych abysme s dětma mohli žít nějak hezky. Ani sem za náma nikdo nechodí. On to většinou nikdo neřekne na plnou hubu, ale třeba když někdy pozvu kamarádky, tak řeknou ať radši přijdeme my a je vidět, že se jim sem prostě nechce právě kvůli tý silnici.
Já bych odešla, jestli to finančně zvládneš.
On je línej jak veš, at si tam zhnije, je i možné, že časem najde další blbku, která se tam nastěhuje a bude jí slibovat, že jednou, někdy, se odstěhují.
Lhal Ti, aby si Tě tam zafixoval, jak vidíš, jdou mu jen kecy, kdyby chtěl, už se to mohlo vyřešit.
Taky bych tam nechtěla ztrácet svůj čas, lepší někde v bytě než tohle, bohužel, ty hormony v zamilovanosti způsobí, že ženy ty chlapy vidí jinak a uvěří jim všechno možné i nemožné, je to příroda.
Máš ted peníze na odchod do nájmu, na kauci, vybavení atd.?
Myslíš, že by chtěl střídavku?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.3.23 06:19
Ja taky chapu, mam s muzem podobny problem, sice nejde o dum samotny, ale i tak resime, kde zit. Jo, tady se dozvis, ze se nudis na materske a ze ze pali dobre bydlo…ja si to kolikrat taky rikala. Jenze ono je hlavni problem v tom, co pise @Kníže Ignor - ty mas zasadni problem, muz bud zlehcuje a dela z tebe de*ila, nebo slibuje a skutek utek. Ono to po x letech cloveka fakt prestane bavit.
@Cenarius : no vis jenze to nemusi byt zasekla zenska. Jsou take chlapi, co racionalni argumenty bud neslysi, nebo slibi a pak nic, reknou pozdeji, aby meli klid asi…a furt dokola.
Zakladatelko, hlavne neskakej pod vlak prosim te 
- Citovat
- Upravit
6.3.23 06:23
@Cenarius píše:
Tak nejvíc asi záleží na vaší finanční situaci, o té nepíšeš ani slovo. A myslet si, že „prodám barák=koupím barák“ moc nefunguje. Klidně můžeš mít rozdíl několik milionů. Možná tohle je u chlapa hlavní důvod, že reálně vidí, že peníze nejsou. Ono se tohle zaseklym ženským, které nepřijímají racionální argumenty, nedá vysvětlit. Kolega měl doma to stejný, žena na tom byla přesně jako ty. Prostě baráček za každou cenu, že na to neměli ji nedokázal vysvětlit, nebrala to.
Tak možná, kdyby se to těm „zaseklým“ ženským roky neslibovalo, mohlo to být jinak 
ale jasně, někdo chce mít klid, nic neřešit, tak vše odkývá a slíbí a pak se diví…možná kdyby si hned na začátku sedli, probrali ro racionálně, kolik co stojí, co půjde a co už ne…ale sliby nezarmoutíš, jen se vrací zpět jako bumerang…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.3.23 06:31
Díky moc za všechny názory. Taky se za to tady stydím. Kolikrát si právě říkám, jak ty lidi co jezdí okolo, si určitě říkají kdo tady může bydlet, i když je to asi každýmu jedno a je to blbost. O financích je to samozřejmě vždycky, ale spíš to není ten hlavní problém. Samozřejmě, když počítáme, že bysme to tady nějak prodali. Což jak říkáte, si uvědomuju, že to nebude asi hned a nebude to jednoduchý. Zvlášť v týhle době. O to víc mě štve, že už jsme to neřešili dávno, když byly ceny úplně někde jinde, a že tady uběhlo hodně let. Já nevím, myslím si, že jsem byla vždycky spíš ta co uvažuje racionálně. Když si spočítám všechny ty peníze co do toho zahučely. Celej náš vztah jsme se tady dřeli, všechno se tady tomu pořád podřizovalo. Kdybysme tu energii a peníze investovali jinde, mohli jsme mít novostavbu na hezkým místě i s tím bazénem. Vlastně od začátku jsem tohle všechno dělala kvůli tomu, že partner tvrdil, že to tady zhodnotíme, abysme to tady pak líp prodali. Pořád jsou tady nějaký problémy, jako ve většině starých baráků. Nějaký úpravy už tady moc možný nejsou. Vše co se dalo vylepšit, už je vylepšený. Zahrada je jakoby nad barákem, takže kousek od té silnice a navíc je ta silnice přes jednu zahradu i jako z druhé strany. Já už nevím co dělat. Když to po sobě čtu, tak mi asi opravdu nezbyde nic jinýho než jít s partnerem od sebe. Pro mě je nepřijatelná představa bydlet tady napořád. Utrápila bych se. Už teď jsem občas zralá na blázinec. Kdo to nezažije, tak asi nepochopí. Když to spolu řešíme a mluvíme třeba o tom bytě, tak mi na to on řekne, že by do paneláku nešel, že už si to zkusil s bejvalou a, že by tam nevydržel. Ale to, že já nemůžu vydržet tady ho nezajímá. Moji i jeho rodiče mají dům se zahradou, takže na zahradu bysme mohli jezdit k nim. A stejně hodně výletujeme, takže ta zahrada asi ani není tak podstatná. Ano je to ta silnice, která vede i na Mělník. Já mám ze všeho strach. Naši by mi asi ve finále pomohli, ale nechci jim přidělávat starosti. Na druhou stranu zase oni vůbec netuší co si řeším v hlavě. Chci taky, aby děti žily v klidu a ne v nějakým dusnu. Přijde mi, že se chlap chová sobecky a že mě vůbec nemá rád. Občas si říkám, že je možná se mnou jen kvůli tomu, že chtěl ty děti Když jak najít tu sílu odejít. Bojím se, že to nezvládnu.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
