Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Angua píše:
@CokeLady kurnik, jsi mě předběhlaCelé dopoledne jsem nad tím přemýšlela, co mi na tom připadá divného a když na to konečně přijdu, tak jsem až druhá
![]()
Já taky
.
OT: Jak se máš, Angu? ![]()
Ahoj, vlastní dítě teprve čekám, ale mám blízkou kamarádku s nejmladší dcerou v první třídě a o jejich zkušenost bych se ráda podělila. Kamarádka (VŠ, 40 let, tři dcery) nedává holkám kapesné. Jejím důvodem je „že všechno mají z domova, zdravé, a co chtějí, to jim koupí“. Prostě chce mít o všem přehled (!). U starších holek se nikdy problém nevyskytl. Nejmladší nastoupila v září do první a objevila, že ostatní mají kapesné a s ním mohou dělat, co chtějí. A to bez kontroly. Třeba i jít do automatu a koupit si věc, co by maminka nedovolila. Malá začla krást cca půlku kapesného holčičce z lavice. Přišlo se na to, spolužačka to doma po pár týdnech řekla, že se jí ztrácí penízky, a teď se celá situace řeší, řekla bych, že docela rozumně (rodiče, učitelka). Až na jeden velký zádrhel a to, že školní psycholožka tomu přiložila takový význam, že na rodiče poslala sociálku a teď důvod - problematická výchova ze strany rodičů,, protože dítě by prý jinak nezačlo krást, ale o kapesné si řeklo… Což malá prostě neudělala (introvert), ale po svobodě zatoužila.
@katehon Přijde mi to přehnané. Prostě dítě něco zkusilo a musí vědět, že se to nedělá. Rozhodně bych hned nevinila rodiče, že nedávají kapesné
. Jak jsem psala, já kapesné taky nedostávala a nikdy jsem nekradla, stejně tak moji sourozenci. Neříkám na druhém stupni, tam už by to bylo alarmující, ale v první třídě, pokud je to poprvé, bych to tak razantně nehodnotila.
To, že dítě nedostává kapesné, povede spíš k tomu, že se nenaučí včas hospodařit s penězi a ne, že začne krást.
@hkac Souhlasím. Já měla na střední postupně 30 Kč na měsíc, pak 50,–, 200,– pak 300,– a nakonec jsme se ségrou dostávali 500,– měsíčně a to jsme ještě dělaly 2 x za měsíc každá úklid celého domu (to jsme chtěly samy).
@CokeLady píše:
Asi si pleteš hrušky a jablka. Ono dostat zaplaceno v práci a dostat prachy za to, že si uklidíš vlastní bordel je trochu rozdíl. V životě jim taky nikdo za to, že si po sobě budou uklízet nebo že doma si vynesou odpadky a vysajou. Učit děti, že buď budou platit někomu za úklid nebo vlastně jsem jen domácí puťka v domácnosti, to je mazec. Takže Ty vlastně máš děti jako služky.. prostě jim zaplatíš za to, co Tobě přijde jako vopruz a ony si aspoň vydělají. Myslím, že většina zvládá chodit do práce, uklidit si po sobě, dokonce i vychovávat děti. No jo, holt jiný priority.
Nevím co jsou tady jabka a co hrušky. Peníze znamenají možnost volby, více peněz více volnosti. Vydělat si je vlastní prací je dobrá cesta (i když už skoro raritní), výměna vlastních dovedností za možnost zařizovat si život podle sebe je prostě v pořádku (určitě víc než z nouze ctnost a odvolávky na to, že to tak „dělá většina“) a spoléhat na někoho jiného (nemít vlastní alternativu) se skoro vždycky dlouhodobě nevyplatí.
@Angua Kdesi ze začátku jsi myslím Ty zmínila(snad si to nepletu), že uvažuješ o zavedení kapesného čtyřletému synkovi.
Moje čtyřapůlletá dcera kapesné má - 15 Kč týdně a jednorázově padesátikorunu. Ale prostě proto, že závidí bráchovi, chce být jako on a chce taky peníze. Tak než aby brečela, cítila se méněcená a v horším případě mu je kradla z pokladničky, tak jsme to u ní zavedli taky.
Ale nemá to absolutně žádný význam, ona nechápe hodnotu peněz, zatím si nedokáže spočítat, co všechno stojí a co si za to může koupit.
Starší s nimi zachází rozvážně, ona by nejraději utratila vše hned a za kraviny, které kde vidí. Musíme ji usměrňovat.
Ale zase si z kapesného přispívá na hračky, které jsou drahé díky reklamě nebo si kupuje drobnosti - čelenky, sponky.
I syn si kupuje z kapesného drobné hračky, které já mu prostě už nekoupím - dle mého má kapesné na svůj věk obstojné.
Ale tady jde vidět rozdíl v chápání - on uvažuje, co to stojí, kolik mu zbyde, když si to koupí a na co si může ušetřit, když si to nekoupí. Často se rozhodne nekoupit. Ze začátku jsme teda taky museli usměrňovat kupovat kraviny ve školním bufetě - až ve druhém pololetí, protože v prvním pololetí tam nesměli chodit - z bezpečnostních důvodů, aby se jim někde něco nestalo. Ale to byla otázka pár týdnů a přešlo to.
Dcerka to zatím zhodnotit nedokáže. Starší v jejím věku žádné kapesné nedostával. Až s nástupem do první třídy.
@Jana206 no já jsem si právě říkala, že bych mu to přepočítávala na ty Kubíky, auta apod. - je mi jasné, že by to taky nespočítal a vůbec nemá tucha, jestli je to moc nebo málo. Spíš mi jde o ten princip, on furt něco chce v obchodě, tak říct OK, ale za tyhle penízky můžeš mí buď Kubíka nebo Brumíka a koblížek - všecko ne - rozhodni se, vyber jedno nebo druhé - na víc ti peníze nezbývají. Samozřejmě podobně to říkám i když to platím já, ale kdyby to šlo z jeho kapsy, tak mi to přijde pro něho ještě takové srozumitelnější. On má i zájem o počítání, tak by si to mohl na tom „trénovat“. Ale to jsou jenom takové moje úvahy ![]()
@BaraF já ti jaksi vůbec nerozumím… Nemohla bys to napsat i pro nás blbé?
Vůbec nechápu, jak se vylučuje vydělávání peněz vlastní prací a úklid sama po sobě. A jak to, že když je učíš, že za úklid se platí, tak to znamená, že tím pádem spoléhají samy na sebe. Vůbec v tom nevidím souvislost
Spíš, když už, tak bych řekla, že se právě učí spoléhat na někoho jiného - buď že jim za to něco dá, nebo že to někdo udělá za úplatu za ně.
@Angua píše:
já ti jaksi vůbec nerozumím… Nemohla bys to napsat i pro nás blbé?Vůbec nechápu, jak se vylučuje vydělávání peněz vlastní prací a úklid sama po sobě. A jak to, že když je učíš, že za úklid se platí, tak to znamená, že tím pádem spoléhají samy na sebe. Vůbec v tom nevidím souvislost
Spíš, když už, tak bych řekla, že se právě učí spoléhat na někoho jiného - buď že jim za to něco dá, nebo že to někdo udělá za úplatu za ně.
Spoléhat se sama na sebe znamená mít jistotu, že tím co umím se uživím. Sebe, své děti, rodiče příp. partnera, že prostě nejsem na nikom závislá.
Uklízet po sobě je dobrá dovednost (a každý by to umět měl), ale jako jediná dovednost je to málo, navíc se rutinou stává prudou. Lepší je učit se věci, které neumí všichni a budou ochotni za jejich ovládání zaplatit. A víc lidí toho zvládne víc (synergie), je dobré spolupracovat, ale důležité nenechat ze sebe udělat ovládanou bytost.
@BaraF, dobrý, úklid vysvětlen (ale stejně tomu nerozumím
). A jak to teda je s tím (tebou zmiňovaným) sexem pro živitele?
„A to by měly holčičky pochopit, že se buď budou živit uklízením, vařením, sexem a výchovou dětí pro nějakého živitele“…
To jako sex ne? I na to si koupí nějakou pomocnici domů?
![]()
Sorry, jsem asi natvrdlá…
@radúna píše:
dobrý, úklid vysvětlen (ale stejně tomu nerozumím). A jak to teda je s tím (tebou zmiňovaným) sexem pro živitele?
„A to by měly holčičky pochopit, že se buď budou živit uklízením, vařením, sexem a výchovou dětí pro nějakého živitele“…
To jako sex ne? I na to si koupí nějakou pomocnici domů?![]()
![]()
![]()
Sorry, jsem asi natvrdlá…
Dělat „profi ženu“ (krásnou, oddanou, vášivou, pořádkumilovnou co by cizí lidi do domu na úklid nepustila…) je taky druh kariéry, ale je to podnik s nedobrou perspektivou, konkurence je veliká a časem se to nezlepší. Prostě to k zajištění nestačí.
Partnerství je v pořádku, ale jakákoli závislost znevýhodňuje a skutečné partnerství degraduje. Takže je dobře mít vlastní plán B (když ho nebudeš muset použít, práda, ale mít ho musíš).
@Angua Dcera počítá - pozná čísla, napočítá do dvaceti, rozezná hodnoty drobných mincí, ví, že jedna a jedna jsou dvě, hraje normálně deskové hry s čísly pro starší děti, pozná písmena..Ví, kolik stojí rohlík, chleba a kolik stojí jízdenka MHD u nás - je přirozeně zvídavá, ptá se.
Ale hodnotu peněz nechápe, nechápe souvislost a důsledek, nedokáže si spočítat, co za ty peníze může mít a co může mít potom, když si teď nic nekoupí..Rozhodne se na základě našeho usměrňování nebo podle bráchy.
Podle mě to zatím valný význam nemá. Ale samozřejmě záleží na Tobě ![]()
To komentování, co za ty peníze můžu mít - buď to nebo to, dělám dětem od malinka, když se mnou nakupují, i když ty peníze jdou z naší kapsy. Chodíme teda nakupovat jen chybějící drobnosti do malých krámků. Teď už chodí nakupovat i samy, já stojím s kočárem venku. Velké nákupy v supermarketu děláme tak třikrát do měsíce autem, ale já se toho neúčastním, jedno ze starších dětí většinou jede, střídají se. Spolu je nebere, tatínek by z nich zešedivěl - nedivím se.
Toto jsme zavedli, aby děti věděly, kde se ty rohlíky, chleba a jogurty v ledničce berou, navíc jsou už starší, takže pomůžou, když jsou každý zvlášť a zrovna se nehádají. Já nejezdím, protože nakupovat s miminem v supermarketu není nic, po čem bychom toužili - ať z hlediska bacilů nebo nepohodlí.
@hkac Já to ani nic jiného nehodnotím, já jen píšu zkušenost z mého okolí.
@katehon píše:
@hkac Já to ani nic jiného nehodnotím, já jen píšu zkušenost z mého okolí.
Nepsala jsem, že něco hodnotíš. Tím přehnané jsem myslela reakci psycholožky
. Rozhodně bych volbu toho, jestli dítěti budu nebo nebudu dávat kapesné neřídila obavami aby z něho nerostl zloděj. Myslím, že dítě by mělo dostávat kapesné až v okamžiku, kdy zná hodnotu peněz.
@BaraF nerozumím tomu… Píšeš o partnerství a pak o dělání profi ženy… Není teda taky možnost se o tu domácnost starat společně jako rodina a jako odměnu mít to, že se nám tam bude dobře bydlet? Proč uvažuješ jen variantu strhaná žena bez kariéry nebo paní na úklid a nic mezi tím? Podle mě to „mezi tím“ je právě to optimální řešení ![]()
@Jana206 děti se mnou chodí nakupovat od miminek, 95 % našich rodinných nákupů obstaráváme společně ve třech (manžel spíš dokupuje ty zapomenuté drobnosti, když dojde pečivo a nechce se mi vypravovat s dětma do obchodu, máme ho docela daleko a jen občas se urvu sama, většinou chtějí jít taky). Tím, že jsou zvyklí, ani nešedivím, není důvod (a to malá ještě nemá moc rozum). Takže tohle chápou, jsou zvyklí i na to, že jim něco nekoupím, berou to v pohodě - jen mě to kapesné napadlo jako taková myšlenka - jako taková přidaná hodnota. Ale je dost možné, že to ještě smysl moc nemá.
@hkac na druhou stranu, jak se té hodnotě naučí, když nikdy nebude vlastními penězi disponovat?
Jde to vůbec?
@Angua My jsem se k tomu našemu systému dostali tak, že prostřední dcera byla jako miminko hodně nemocná, měla ten rok 6krát ATB - opakované infekty průdušek a záněty středního ucha, mezitím neštovice a rotaviry. Když byla pár dní zdravá, byl by nerozum brát ji do supermarketu, zvlášť v zimě.
A teď je nás už víc. Tento systém nám vyhovuje a děti taky ví, že nemůžou mít všechno a problém s tím nemáme. Spíš jde o to, že by se hádali, kdo bude víc pomáhat, kdo u dělá to a to. A upřímně, taková pomoc v supermarketu plném lidí, kdy chceš nabrat svůj nákup a vypadnout, je na houby. Aspoň my teda nemáme potřebu ani čas jezdit mezi regály a kochat se
Děti máš ještě malé, tak toto pravděpodobně neznáš. To mladší ještě nedělá staršímu soupeře. Kromě základních potravin spoustu věcí objednáváme na internetu, platíme přes účet, v obchodě často kartou nebo peníze vybíráme z bankomatu.
I přes to se jim snažím vysvětlit, kde se ty peníze v bankomatu nebo on-line platbách berou, jak funguje pošta, odkud ty objednané věci přijdou.
Problém dnešní doby je to, že spousta starších dětí neví, co je v dnešní době třeba zaplatit složenku a k jakému účelu. Co je to pošta, klasický dopis.
Ale toto až tak nesouvisí s původním tématem.
Taky nesouhlasím a neplatím běžnou činnost v domácnosti, úklid vlastního bordelu atd. Časem přemýšlím, že bych odměnila pár korunkama mimořádnou pomoc - třeba velký úklid společných prostor. Za práci dostali peníze jen jednou zatím, když jsme se před rokem stěhovali a oni pomáhaly celé odpoledne vynášet věci co unesou do druhého patra.
A taky nesouhlasím ani se systémem, že když peníze neutratíš, dám Ti jednou tolik. Toto omezuje svobodu rozhodnout si, co si za své peníze koupím - přeneseně, jakoby rodič nasadí dítěti uzdu. Úplně odpadá účel kapesného nebo mimořádného finančního daru - naučit se hospodařit s penězi a utratit je podle vlastního uvážení.
Ano, taky o tom hodně mluvíme, vysvětlujeme, zdůvodňujeme. Ale nijak „netrestáme“, když si kapesné utratí - nebude mít nic. A ani neodměňujeme to, že zbyla větší část třeba z výletu. Peníze na výlet nebo na školu v přírodě ale u nás nepatří do běžného kapesného, je to „bonus“ a zbytek si může nechat. Ale nedvojnásobíme to.
Syn taky myslí na ségry, hlavně teda na tu starší..Měl tendence jí pořád něco kupovat ve školním bufetu - sobě tak jí taky.
Ale děti jsou tři a na výlet mu nemůžu dávat trojnásobek částky, aby každé něco přivezl. Ty peníze jsou pro něho. Ségra taky dostává svoje kapesné a když třeba jdeme někam bez něj, koupím jí třeba zmrzku nebo lízátko, vždycky nekupujeme i pro něho nebo nějakou náhradu nejmladší, že zrovna toto ještě nemůže.
Až budou chodit holky do školy, taky budou dostávat peníze na výlety - tak to vysvětlujeme. Děláme tak, protože si myslím, že dělit vše rovným dílem(v rodinách s více sourozenci) není úplně v pořádku.