Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdo také bydlí daleko od rodiny?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.10.25 08:58
Nešlo by komunikovat nějak online? S kamerou, přes mobil nebo notebook? Občas to tak děláme se ségrama a mámou, uděláme skupinový online hovor, dáme si k tomu kafe a můžeme si povídat. Když to uděláš přes notebook, můžeš mít zapnutý online hovor i s kamerou třeba celé odpoledne a být tak na návštěvě s nimi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.25 09:02
Mám rodinu 100km a více, vidíme se párkrát za rok. Jinak udržujeme kontakt hlavně přes WhatsApp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.25 09:04
Za mne si žijete moc hezky 
jak píšeš - nelze mít 100% všechno, taky bych doporučila tu „on-line“ návštěvu, když je třeba mamka u babičky, pořídila bych jim noťas a přes kameru si můžete pokecat a „být spolu“ častěji… 2hodiny autem není jinak taková trága, já uvažovala nad apartmánem u moře vždy třeba na půl roku, ale přešlo mě to právě kvůli tomu „odstřižení“ od rodiny a přátel… 2 hodiny jízdy zas takový problém nejsou, zato tisíc kiláků už pořádný…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.25 09:12
700km…a to uz je pokrok, byli jsme 8 let asi 14000 
Jo, s některými vecmi jsem se musela srovnat. Vyrůstala jsem v rodině, která byla hodne blízko, casto jsme se navštěvovali, slavili narozeniny, svátky, moje teta byla jako moje druhá mama, tatova teta jako třetí babička. Tohle všechno proste nemam. Nikdy nebudu mit takový vztah se synovci a neteremi, jak jsem mela ja s tetou, moje deti taky s bratranci/sestrenicemi…atd. No, kolikrat jsem z toho byla nešťastná, i proto jsme se vrátili ze zahraničí, at to je aspon tak…ale vim, ze tohle uz je limit. Zase proste tim, ze jsme se s mužem nejak rozhodli a vybudovali tu rodinu takto, tak to tak proste je.
Jinak teda samozrejme online v kontaktu jsme, diky bohu za to, ze nemusi clovek cekat tydny na dopis 
, ale je to proste takové…jine.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.25 09:14
@Anonymní píše: Více
Ahoj, to bude dobré. my to měli také tak, manželovo rodiče 140 km, naši 60 km. I když naši blíže, tak to také nebylo o návštěvách kdykoliv. Tchánovci starší, takže ty ani nejezdili, naši aspoň občas. Mám skvělý vztah s našima i tchánovcema. Nikdy nevím, jaké by to bylo, kdyby bydleli v ulici. Je tu tolik diskuzí, jak jim rodiče mluví do všeho včetně úklidu, výchovy.
My teda furt telefonovaly tehdy přes skype. Třeba teď, když se tchánovci blíží k devadesátce je to horší, manžel tam jezdí 2× týdně pomáhat. Bere si neplacená volna, protože musí třeba mamku odvézt na různá vyšetření.
Moje mamka za náma jezdí vlakem často, když byl syn malej, tak u nás spala. Brala to jako výlety, dovolené.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.25 09:22
Mne se odstěhoval syn zhruba na stejnou vzdálenost…3h vlakem a to ještě ne primo do daného místa
Vidíme se pouze na oslavách..nebo se vyjimecne na chvíli staví, když je tady.
Nedávno mne tedy pozvali, tak jsem tam byla dva dny…ale nedá se to jako otočka na kafe…na setkávani komplikované…s tim se musí počítat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.25 09:27
Bydlíme od sebe asi hodinu, což zase není tak hrozné, ale voláme si spolu minimálně dvakrát týdně. Ať už jen tak po telefonu, nebo videohovor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.25 09:33
Taky bych to vymyslela tak, že by jsme alespoň volali přes videohovor, kdyby to jinak nešlo. Je to lepší než nic
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.25 09:47
My jsme 90 km od rodiny. To je něco přes hodinu cesty. Letos jsme pryč 16 let. Už se dá jezdit kus po dálnici. Takže se čas dojezdu zkrátil. Až se protáhne dálnice dál, tak bude zas lepší dojezd. Naštěstí jezdíme autem. Nezdržujeme se vlakem, přesedáním. Kdykoli chceme, potřebujeme, je čas, tak se sedne do auta a jedeme. Nebo oni k nám. Včetně přespání. To víš, čím jsem starší, tím víc bych se vrátila. Víc se mi škytá po rodině. Teď tam máme přes týden dceru na střední. Tak se tam někdy v týdnu otočíme rychle. Ale to má spíš manžel čas. Koncem září tam byl sám v týdnu za dcerou a za našima na kafe. My si držíme velmi blízko mých rodičů pozemky stavební. Takže je furt otevřená varianta, že se jednou vrátíme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.25 09:47
200km není tolik. Pokud máš auto, jela bych k rodičům na 2,3 dny, to by šlo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.25 09:52
Bydlíme v zahraničí uz asi 14 let. Nejdřív 3000km, teď 350. S mýma rodičema kontakt postupně nějak utlumil, už nejsou schopný za námi přijet a už se ani postarat třeba o vnoučata, jedem tak tak na krátkou návštěvu. Manžela rodina lepší, ale já moc tchyni nemusím jinak jsme na všechno sami a nějak jsme si zvykli si poradit sami, zase nam aspoň nikdo do ničeho nekecá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Cizinka 999
9.10.25 10:19
@Anonymní píše: Více
Za to bych byla šťastná, opravdu mi to nepřijde hofne 2 hod. Ja jsem 600-1000km od rodiny, manžel 1,5 hod. autem
- Citovat
- Upravit
Cizinka 999
9.10.25 10:22
@Anonymní píše: Více
Hele me to taky bylo líto, kdyz byli deti male a ja mlada a ty kořeny k formou byli ještě silne. Trávila jsem s dětmi 2 měsíce v CR sama, a jednou s manželem na 14 dni. Kamarádka tam mela taky stejne stare dite. Neboj zvykne si a bude líp. Nemůžeš jet třeba na tyden sama s dětmi k rodičům?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Jak zvládáte, že nejste poblíž rodiny? My jsme jediní, kteří bydlí daleko. Dvě hodiny autem jen tam. Jinak celá naše rodina bydlí v podstatě v krátké dojezdové vzdálenosti, takže se často vídají. Přijdu si taková odstřižená, v týdnu se sem nikomu nechce a o víkendu jezdíme spíš my.
Mrzí mě, že s nimi nejsem tolik v kontaktu. Každopádně bydlíme v chudším kraji, kde je ale nádherná příroda, ceny nemovitostí tu jsou příznivější, takže máme velký dům se zahradou, manžel tady má práci, máme zde náš rodinný podnik. (fabriku) Manžel má práci flexibilní, vždy si může udělat volno, pokud potřebujeme zařídit něco ohledně dětí. Manžel se stará krásně.
Já jsem na mateřské, máme starší dítě s postižením a malé miminko. Péče je velmi náročná, ale asi to tak nebude napořád, miminko povyroste a syn se snad časem trošku zklidní. Každopádně jsem hodně unavená a mrzí mě, že jen tak nemůžu přijít k našim a chvilku si oddechnout, když je manžel v práci. Zvažovali jsme i přestěhování zpět, ale nemohli bychom dětem dát ten prostor jako teď. (starší syn svůj prostor potřebuje), s financemi žádný problém nemáme, můžeme dětem dopřát všechno. Další výhoda je, že po mateřské tady budu mít práci, která mě bude naplňovat a budu ji zvládat i s péčí o děti. Chápu že nikdo nemůže mít všechno, jen na mě po těžkém dni s dětmi padne takový smutek, když mi třeba mamka napíše, že byli všichni u babičky. Máte to někdo podobně? Zlepší se to až děti povyrostou a péče nebude tak náročná?