Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, bude mi 22 let, synovi je 19 měsíců a začínáme přemýšlet o druhém miminku (prázdniny početí, cca květen 2013 porod). Pořád jsme však plně nerozhodnutí, protože jsme oba s mužem z početné rodiny, kde byla sice vždycky kupa srandy a rvaček, ale zároveň jsme nikdy nemohli mít to, co jsme zrovna chtěli. Chceme, aby náš syn nestrádal, ale zároveň víme, že hračky mu nenahradí sourozence. V okolí našeho bydliště nikoho moc neznám … Máte někdo děti s tímhle časovým odstupem 3 let? A jaké jsou Vaše zkušenosti? Děkuji moc ![]()
mě osobně to přijde málo. Zvlášť když v dnešní době je nedostatek míst v MŠ a tím pádem bych věděla, že pokud budu mít druhé dítě, to první ochudím o školku.
Stejne tak jako v zivote celem, i v kazdem rozestupu mezi detmi bude neco pozitivniho a neco negativniho. Nic na svete neni cerne nebo bile, vzdy cernobile, i toto.
Podle mě záleží jen na vás a samozřejmě na vaší finanční situaci. Mám bráchu o 4 roky mladšího a nemůžu říct, že bychom nějak strádali a to naši neměli zrovna moc peněz. Lepší je mít sourozence věkově blíž, aby si více rozumněli.
A jak říkáš, žádná hračka mu sourozence nikdy nenahradí… A dvě děti si myslím ještě není tolik.
já mám doma 11 letého syna a teď jsem neplánovaně
opět těhu.Rozestup veliký,ale má to své výhody i nevýhody.Syn už dost pomůže,na druhou stranu pak budou mít společný pokojík
. Švagrová má rozestup 5 let a je nešťastná,ža na tu malou kvůli té starší nemá absolutně čas.
V tomto je nejlepší dát na pocit - pokud chcete synovi dopřát sourozence brzy, aby si hráli, makejte na tom
. Nejdou spočítat argumenty na kalkulačce. Navíc každé dítě je jiné, celkem chápu matky, co to s prvním neměly lehké, že s druhým vyčkávají (zase děti s pětiletým odstupem si spolu hrát nebudou - mladší bude zklamaně běhat za starším, ten už bude mít jiné zájmy), já mám tak hodné miminko, že za chvíli budeme zkoušet druhé. A v každé rodině je to jinak - někdo má doma hodně manžela, pomoc od rodiny, jiný nic
.
Myslím si, že jednak nikdo as nemůže stanovit, jaký rpzdíl je ideální, a současně stejně asi ten rozdíl naplánovat nejde. Já se toho bála, že budu mít děti daleko od sebe, prootže to prostě nepůjde. Právě že tři roky mi přišly maximální rozdíl. Takže mám kluky od sebe dva roky.
Asi takhle. Byl to záhul. Mít batole, které samo ještě neumí jíst, je na plíně, odpoledne už odmítá spát, a miminko. Byl to rok, nebo skoro dva, kdy jsem těm klukům dala ze sebe vše. Bylo to jako točit se okolo dvojčat, kdy ještě každé z nich má specifické požadavky.
Na druhé straně, když ty moje dvojčata vidím dneska, nelituju a můžu to jen doporučit. Kluci se „dohnali“ a lze se o ně starat jako o dvojčata. Stejné podmínky, stejné jídlo, stejný režim pro oba. Jedoduché jako facka, a úžasně to funguje. Ty dva roky jsem si jakoby napracovala. Zavelím jídlo!, oba zasednou ke stolu ke svým talířkům, naopak ten mladší se neskutečně učí od toho staršího, ten starší se zase musí přizpůsobovat tomu mladšímu sociálně (prostě nemá a nedostane vše, na co si vzpomene, musí se nějak dělit) - na druhou stranu může čerpat výhody statutu provorozenného např. tím, že už s tátou „pracuje“ v dílně …
Ale to je prostě můj pohled. Mám známou, ta má dneska 14 letou holku a roční batole. A ta si nemůže vynachválit, jak má čas se starat o miminko a současně už má doma slečnu, která je současně chůvička. Nemám právo nikomu kecat do toho, kolik dětí chce, dokonce ani do toho že děti nechce vůbec. To je prostě věc každého. Já jen, já to mám takhle a takhle a … ano, bylo to velmi náročné, ale vyplatilo se.
Ahoj
My bychom chtěli druhé miminko s odstupem max. 3 let od toho prvního. Delší rozestup už mi přijde moc a myslím, že děti si s větším věkovým rozestupem nebudou rozumět. Jak tady už někdo zmínil, mladší bude neustále chodit za starším a ten ho bude odmítat proto, že je malý. Jasně, některé dítě je jiné a nemusí to tak být, ale bojím se toho a proto ne. Raději si pořádně máknu a budu mít doma pomalu dvojčata, myslím nebo spíš doufám, že se mi to vyplatí a litovat nebudu. Mě se to líbí i z ohledu mě - odbydu si to nespaní, zavádění režimů atd. v následující třeba třech letech a pak mám „klid“ ![]()
Ano ano,co matka,to názor. Já mám děti pro změnu s velkým věkovým odstupem a nemůžu si to vynachválit,nic mi neuteklo,děti si rozumí a právě jsem doma měla a mám i pomocnici ba naopak-poslední přišlo v 38 mi a jsem momentálně v jakémsi stavu nirvány ![]()
Takže dejte sami na sebe,jak se cítíte,jsi ještě hodně mladá,podle mně by vám vůbec nic neuteklo,kdyby jste si dali jěště nějaký rok pauzu ![]()
Já a moje dvě kámošky, jsme vždy tvrdily, že pokud bude někdy druhé dítě - tak s co nejmenším věkovým rozdílem. Jenže to jsme všechny tvrdily jako bezdětné. Teď všechny tři máme jedno dítě a shodly jsme se, že jestli vůbec někdy druhý, tak minimálně za 5 let (všechny máme docela dost živý děti, tak nás to děsí
)
Ono opravdu záleží na každém.Moje teta má sestřenky od sebe o necelé dva roky a říká,že to byla paráda.Holky si vyhrály spolu,jedna od druhé se hodně naučila.Já si zase nemůžu vynachválit věkový rozdíl mezi klakama.Starší sedm a malýmu bude rok.Romča se o maldšího bráchu bezvadně stará,hraje si s ním,když potřebuju třeba pověsit prádlo,tak ho hlídá.A když malýho trápí zoubky nebo nemůže spát,tak může být u něj,protože Romča mě už tolik nepotřebuje.A Tobika nejvíc dokáže rozesmát právě jeho velký brácha ![]()
Jsem ráda za tuhle diskuzi, člověk má jakousi představu a teď vidí, že to není úplně tak, jak předpokládá a má možnost kouknout i z těch jiných úhlů
![]()
Mám mezi dětma 3 roky,chtěli jsme teda míň,ale příroda to zařídila takhle.A je to fajn,když se malý narodil,tak starší byl už samostatný,takže nebylo zas tolik práce.Já mám mladšího bráchu o 9 let a teda moc si nerozumíme
Jako když byl malý,tak to bylo takové moje dítko,hráli jsme si spolu,prostě paráda,ale když jsem přišla do puberty,tak se to změnilo.a ted si moc nemáme co říct.Já mám rodinu,děti,on teprv začal chodit na střední.
My jsme s bráchou o 2 roky a 2 měsíce a bylo to dobré a rozuměli jsme si
Já jsem chtěla rozdíl ještě menší… ale teď nějak malinko přehodnocuji, nicméně do těch 3 let bych to určitě ráda stihla.
Rozestup 3 roky mi přijde jako klasická „norma“, hodně lidí to tak má. Aby RD pěkně navazovaly, ten starší už je většinou bez plín, samoobslužný, bez kočáru, atd.
Já jsem chtěla menší rozestup mezi dětmi, právě proto, aby si spolu brzo mohli hrát, ale druhá holčička nám zemřela a je po plánech…takže už rozestup neřeším, ani roční období, v kterém se má miminko ideálně narodit, nějak se to samo vyvine, snad…