Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Když rodiče nejsou rodiče..
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
11.7.22 22:40
Když rodiče nejsou rodiče.
Celý život se asi budu bát jediné věci a to nebýt stejně tak špatný rodič jako byli naši.
Už od dětství na mě otec kladl obrovské nároky, jediná jeho pozornost byla v době kdy jsem něco udělal špatně nebo jinak, jelikož si zkrátka představoval že budu jako robot fungovat do puntíku přesně a očekávaně.
Takže jeho zelený důstojnický mozek se díky jeho drezůře na mně maximálně podepsal tím, že mám problémy s jakoukoliv autoritou.
Co se matky týče tak ta se musela starat o všechno ale o postiženého bratra, takže se to na ní dost nervově podepisovalo a odráželo samozřejmě na mně.
Vlastně i prarodiče řekli že tihle dva neměli mít nikdy děti.
Zkrátka výsledek byl takový že si rodiče ani nepřáli abych dostudoval střední školu, kterou jsem si dálkově sám dodělával.
Prakticky se mě zřekli a vyhodili z baráku, což mě na druhou stranu i naučilo že na vše jsem prostě sám a láska slouží jen k manipulaci, zkrátka jsem citově otupěl.
Naše rozbořené vztahy jsme se i několikrát snažili slepit dohromady, jenomže ve výsledku to za nic nestálo.
Když už náhodou k nim jedu na víkend tak za vše platím, tím vše myslím i spotřebu vody a elektriky atd., často to jsou velmi zajímavé čísla.
A když bych náhodou u nich zůstal na měsíc tak i za sdílený pokoj si účtují 9000,
Takže asi takhle moc se máme rádi, samozřejmě matka si libuje ve svých psychologicko citových vydíračně manipulačních hrách, takže to není úplně jednoduché.
K tomu naši samozřejmě vlastní barák na kterém je potřeba udělat hafo práce nebo rekonstrukcí a kdo jiný nežli synové by se o to měli starat.
Jenomže otec mě vnímá jako vyděděnce a bratr je samozřejmě vypočítavý, na druhou stranu je jediný kdo to platí.
Jelikož jsem prostě řekl, že mně o dědictví nejde a že co se týká jejich věcí je mi to jedno stejně jako jim jsem byl celý život druhé kolečko u trakaře.
Na druhou stranu mám strach, že se tohle všechno potom podepíše na mojí rodině i výchově, že zkrátka kvůli tomu jak si sám uvědomuji jaké následky to na mně zanechalo tak bude vyšší riziko, že až budu chtít své dítě realizovat pomocí kroužků atd., pomáhat při učení do doby než klidně vystuduje VŠ atd. Že se přitom zkrátka projeví otcova výchova, jelikož dlouho trvalo než jsem se třeba naučil ovládat vztek nebo jiné emoce.
Hlavně bych rád byl i milující otec, zkrátka aby mělo dítě plnou podporu.
Jenomže tohle nebylo nikdy snadné ani s partnerkou, jelikož jsem zkrátka citový mrzák a lidem prostě nevěřím, takže mi dělá problémy si vůbec někoho pustit k tělu co se týká vztahu atd.
Na druhou stranu je mi jasné že mnoho lidí si prošlo různými pekly někomu trvalo roky dostat se na nohy a jiní se z toho do teď neotřepali.
Takže by mě zajímalo jak to všechno zlé co se vám v životě stalo, zvlášť když jde o rodičovství atd., ovlivnilo váš život i výchovu.
Samozřejmě chápu, že i naši neměli asi jednoduché dětství ale obhajovat svá chování tím, že oni to měli občas i horší snad není normální nebo to alespoň není nic v čem by se mělo soutěžit, ale naopak čemu by se měl člověk snažit za každou cenu zabránit.
Přeci jen v potomstvu je naše budoucnost a snažíme se o to aby se měli dobře…
Zase nemohu říct, že jsem neudělal pár větších chyb ale nikdy jsem neměl to co dítě potřebuje a rozhodně nešlo o peníze nebo volnost kterou jsem měl značně omezenou.
Na druhou stranu jak být vlastně správný rodič tak abych ho k něčemu vedl a řádně vychoval, aby tohle nedej bože jednoho nemuselo psát i mé dítě. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.7.22 22:50
Co nějaký psycholog nebo terapeut u kterýho by ses mohl vypovídat a pomohl by ti to zpracovat.
K rodičům bych přestala jezdit úplně.
Je dobře, že si to uvedomujes a až budeš mít děti tak jim budeš dobrý táta. Samozřejmě budeš dělat nějaký chyby tak jako my všichni. Já jsem taky kolikrát nervák, vybuchnu a pak mě to je líto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.22 22:56
Utni kontakt s rodicema a zapracuj na vlastnim sebevedomi. A pokus se odpoutat od minulosti. Nejlepe tim, ze na ni prestanes svadet svoje aktualni neuspechy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.22 22:58
@Pauliebm Hele, delam spoustu veci jinak nez nasi - veci, ktere me v detstvi stvaly - a predpokladam, ze za 20 let budou moje deti zase delat spoustu veci jinak, protoze je spoustu dalsiho bude stvat na moji vychove. 
Snazim se ridit selskym rozumem a delat vse dle nejlepsiho vedomi a svedomi, abych se pokud mozno nemela za co stydet. Snazim se neopakovat chyby, ktere jsem si uvedomila, a vic nad tim nedumam. Mas nejakou predstavu, jak to nedelat, tak se ji drz a bude to dobre. Byt uzavrenejsi a zdrzenlivejsi v citech neznamena, ze si nenajdes tu pravou partnerku 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.22 23:03
To, že si to uvědomuješ a přemýšlíš o tom je strašně důležitý. Je to krok správným směrem. Musíš na sobě pracovat a naučit se dávat lásku a fungovat v partnerství. Pust si Čtyři dohody, tam to Dušek krásně popisuje. O lasce, o tom, jak neublizit slovem.
A nikdy se nedostat do situace, že dítě/partner je tvuj soupeř, nad kterým musíš vyhrát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.22 23:04
Řekla bych, že jsi na dobré cestě. Uvědomuješ si, že je by se příběh mohl opakovat. A on se opravdu často opakuje. Prostě člověk přebírá vzory chování od rodičů, jsou si tací co si na vlastních dětech hojí vlastní rány. 
Ale tento typ rodiče si to nikdy nepřizná.
Ty chyby tvých rodičů zopakovat nemusíš! A pravděpodobně nezopakuješ. Jasné nikdo není bezchybný. Ale budeš vědět čemu se vyvarovat.
Nicméně pár kroků pro to udělat můžeš už teď. Je to sice kruté, ale s rodiči bych se na tvém místě asi nestýkala vůbec. Někdy je opravdu lepší ten kontakt utnout, než si jim donekonečna ubližovat.
No a potom bych vstoupila do terapie. Pomůže ti vše zpracovat a posunout se dál.
Drž se!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.22 06:37
Je skvele, ze si to uvedomujes, to je predpoklad vseho. Spousta lidi tento predpoklad nikdy nesplni, byt je zjevne, ze „naji problem“. Vyhledej psychologa, ktery te s tim traumatem nauci pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.22 07:02
Můj muž neměl vůbec jednoduché dětství…v dnešní době by ho asi odebrala sociálka…ale jako manžel a táta je úžasnej…otčím už zemřel, s matkou se nestýká…a je to jediné možné řešení pro fungování jeho i našeho vztahu…odstřihni se od nich, jinak nebudeš mít nikdy klid…a ani tvoje budoucí rodina…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.7.22 07:02
Mám kamaráda, který je na tom úplně stejně. Od malička byl bitý jako žito, i ze strany matky. Za každou banalitu nebo jen tak, každý den. Otec alkoholik, z jeho strany obrovská drezura. Nikdy mu rodiče neprojevili lásku, nepochválili ho. Jeho úspěchy brali jako samozřejmost. Musel makat kolem domu a všechno. V patnácti se od rodičů odstěhoval a ulevilo se mu. Z kamaráda je úspěšný a chytrý muž, má rodinu, děti. K rodičům nemá žádný vztah, matka je mu ukradená. Jde vidět, že je workoholik a práce je u něj na prvním místě. Ale dětem a rodině obětuje vše a nikdy děti nezbil. Je bez emocí, ale s narůstajícím věkem se u něj začínají projevovat…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.7.22 07:09
Já bych tě chtěla podpořit svou zkušenosti. Já měla dětství těžké. Dnes by to jistě byl případ pro odebrání. Byla jsem mlacena, ponižována, matka hysterka, otec ač hodný muž, tak alkoholik. Utekla jsem v 15. Velmi brzo jsem otěhotněla v 19. Partner bohužel kopie mé rodiny. No zůstala jsem sama s dětmi, nějaký čas mi trvalo věřit mužům. Nakonec jsem našla úžasného partnera, dnes již manžela. Je na stejné vlně jako já a máme jasno, jak chceme, aby vypadal náš vztah s dětmi. Děti nebijeme, snažíme se být kamarádsti, chválíme, podporujeme. Chyby našich rodičů nepodporujeme. Bylo ale potřeba se od rodiny vzdálit. Ten tlak uměli udělat i v mých 30. Naše děti tam nejezdí. Nechtějí.
- Citovat
- Upravit
12.7.22 07:33
Rodiče pokazili, co se dalo. Ale ty to můžeš do velké míry změnit. Já bych se od nich odstřihla úplně. Kontakt s nimi ti nic nedává. Zkus udělat tlustou čáru za minulostí a jejich výchovou. Stalo se to a už to změnit nejde.
Tvoje startovní pozice byla oproti většině horší, ale i tak můžeš doběhnout daleko. Teď se nestresuj tím, jaký budeš rodič. Zaměř se na to, abys byl dobrý člověk, pak i partner a ono přijde i to rodičovství.
Možná si zkus psát deník, aby ses časem k němu mohl vracet… Uvidíš ten posun.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.7.22 07:43
Ahoj, rodiče si nevybíráme. Takže to jací jsou, není tvoje chyba. Já měl podobné dětství. Samé zákazy, žádná pochvala, rákoskou přes zadek a stále pracovat. Zpětně se na to dívám tak, že to mé chování sice ovlivnilo, ale když si to uvědomíš, tak s tím můžeš pracovat. Já to vzal tak, že nechci být jako rodiče a chci být lepší. Chci dokázat, že lze na sobě makat. Je spousta literatury na toto téma. Dokázat by jsi to měl hlavně pro sebe a ne pro rodiče. Takovým rodičům to bude stejně jedno a tobě to bude brát energii. Chce to se postavit na vlastní nohy. Nenechat se ovlivňovat každý den rodiči a mít svůj vlastní názor. Mít svůj vlastní názor neznamená být zlý a prosazovat si ho, ale naučit se mít dobré argumenty a v sobě vědět, že je to tak správně. Hádat se umí každý, ale dobře řešit skutečné problémy je už těžší.
Ber to jako svou životní cestu a nezapomeň, že štěstí si tvoříme sami.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.7.22 07:51
A jinak ty modelové rodiny stále přetrvávají. My máme sousedy, mají stejně staré děti jako my. Často se vidíme, přes plot na zahradě. Naše děti skáčou na trampolíně, jsou veselé, usmívají se a jejich děti stojí u toho plotu a dívají se. Párkrát jsem mamince řekla, ať je pustí si pohrát. Nesmí. Jejich otec na ně řve, ať necumi. Musí MAKAT. A když píšu makat, fakt makat. Dělají zahradu, vozí dřevo, vše jako dospělý člověk. Já neříkám, že děti nemají pomáhat, ty naše také pomáhají. Ale nedělám si z nich pracovní sílu a umím je slovně odměnit. Tyto děti, sousedů znají jen rev a buzeraci…
- Citovat
- Upravit
12.7.22 07:55
@Pauliebm jako první ti napíši - najdi si dobrého psychologa.
Z toho co píšeš mi přijde super, že nechceš pokračovat ve stylu výchovy tvých rodičů, ale bála bych se, aby jsi nešel do druheho extrému - kdy dítě nenechám ani “nadechnout”.
Zatím nemám ještě dospělé děti, ale své děti se snažím vychovávat jak nejlépe v daném okamziku umím. Dost výchovných problémů, které řeším poprvé, řeším tak, jak mě v tom daném okamžiku přijde nejlepsi. To ze bych to třeba později řešila jinak, je už druhá věc, to je už ta zkušenost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.22 08:08
Ještě chci doplnit - netrestej se za chyby, které uděláš, i kdyby to mělo byt něco “ jako tví rodiče”. Máme tendence opakovat chování, které jsme se naučili a odkoukali a chce to obrovskou energii a i čas to změnit. Ze začátku to třeba muže byt častější a když si uvedomis, kdy tyto situace opakuješ, můžeš zase na tom zapracovat.
A druhou věc, zkus se naučit vyjadřovat všechny své emoce - jak pozitivní, tak ty, co chápeme jako negativní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
