Kozoroh VS Vodnářka

14.11.19 14:16

Kozoroh VS Vodnářka

Milé dámy, ženy, vodnářky. Obracím se na vás o radu a postřehy, které by mi mohly pomoci zorientovat se v situaci. Jsem kozoroh a je mi 41 let, v pubertě jsem byl zamilovaný do jedné nádherné vodnářky a posílal jí zamilované dopisy. Nikdy jsem se nedostal dál, přestože mne vypátrala a poslala mi kresby k básním, které jsem jí poslal. Pak dlouhá léta nic, jen jednou jsem jí jako dospělí muž napsal, zda by se se mnou nesetkala. Zase dlouho nic. Nakonec jsme se potkali v jejím novém obchůdku s racionální stravou. Trochu jsem se styděl, ale uvědomil jsem si, že na ní vlastně jako na ženu nemyslím. Neřešil jsem to. Pak dlouho, tak rok, nic a náhle se mi ozvala, napsala, zda ještě platí má pozvánka na kávu. Rozešla se s manželem. Abych to zkrátil, sešli jsme se a bylo to fajn, hezky jsme si popovídali, překvapila mne jen její velká láska k ezoterice, třeba to, že mne prý v jedné ze svých magických vizí (v jednom z paralelních světů) proklela a že by vlastně potřebovala moje odpuštění, které jsem jí dal. Párkrát jsme se sešli u mě doma, byly to hezké schůzky, pak jsme si vyjádřili intimní blízkost a touhu a pomilovali se. Začali jsme spolu chodit. Byl to nádherný půl rok plný chození za ruce, výletů, společného nakupování a vaření, zahradničení a chalupaření. Jejího syna jsem přijal a myslím, že jsem s ním navázal pěkný vztah (13 let). Začal jsem o ní uvažovat jako o ženě, s kterou chci žít a s kterou chci sdílet svůj život. Bydleli jme paralelně ve svých bytech, myslím, že v tomto směru ode mne čekala větší odvahu a toužila, abych jasně řekl, budeme žít společně. To jsem hned nedokázal, ale přemýšlel o tom. Pak vztah malinko ochladl, dodnes nerozumím, kde se to stalo. Vadilo jí mé kouření, na to, že jsem s ním nyní skončil, mi bohužel dělalo problém přestat, když jsem s ní byl. Poprosila mne o čas na dořešení nějakých svých vnitřních záležitostí, ten čas jsem jí dal, Začalo to být ještě o trošku víc chladnější. Jednou se ale náhle rozbrečela, schoulila se k mě, abych jí utěšil a řekla, že je hysterka. Že asi byla zbytečně odtažitá. Říkal jsem si, že je to tedy dobré, že to bude dobré. Nicméně krátce potom pokračovala ve své odtažitosti, i když se někdy smála, usmívala, nebo mi dala pusu. Pořád jsem čekal, až nepíše, že si své věci pořešila a že můžeme na vztahu dál pracovat. Ještě šla se mnou do kina, sešla se se mnou u našich kamarádů a pak už mi přes Messenger oznámila, že už si to pořešila, že se se mnou rozchází, že jí do života vstoupil jiný muž. Prý mi měla v životě, ve vztahu jen ukázat určité věci a nabízí mi přátelství. Nehledě na to, že považuji takovéto ukončení vztahu za zvláštní a také jsem jí to napsal, že bychom si měli promluvit, napsala mi, že mu už nic víc vysvětlovat nemusí, že mi už vše řekla. Také mi napsala, že pokud spolu dokážeme být přáteli, podařilo se jí z mne sejmout její kletbu. Nerozumím, nechápu to, dokážu respektovat a tolerovat různé věci, dokážu se přizpůsobit, učit se a pracovat na sobě, ale zde tápu, nerozumím, nemám dostatek informací. Ale nejhorší na tom je, že jsem si uvědomil, že jí opravdu miluju a že by stálo za to, ve vztahu pokračovat, jsem přesvědčen, že mezi námi mělo zaznít ještě hodně věcí, myslím, že máme společná témata a zájmy. Přijde mi to z její strany hodně impulsivní a nevysvětlené. Přiznám se, že mě to hodně zasáhlo, nečekaně hodně, nespím, nejím, mám zimnici, deprese (k těm jsem v minulosti sklon mněl), zhroutil se mi svět. Nedokážu racionálně uvažovat a zvažovat, co bude dál. V tuto chvíli nevidím svojí další budoucnost. Také se chci vzepřít a nedat se, nevzdat to, ale jak to udělat, když vím, že bombardovat jí denně vzkazy nemá smysl. Nebo má? Nebo má smysl něco jiného? Vodnářky, je nějaká šance, že by své rozhodnutí mohla změnit? Moc děkuji za vaše názory a postřehy.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

13480
14.11.19 15:03

Mám dvojčata narozena minutu po sobě a každý je zcela úplně jiný!
Tudíž nějaké znamení… :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
138
14.11.19 15:09

Myslim, že vodnářka dokáže být pro kozoroha moc složitá, nepochopitelná, neuchopitelna… Kozoroh je zemské stabilní znamení, vodnářka vzdušné… Myslím, že by si s tebou dále pohravala, že bys spíše uvítal někoho klidnejsiho, duveryhodnejsiho pro další život…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
51
14.11.19 15:22

Nic ve zlém, ale ty jsi ji nevědomky odháčkoval a teď ji už těžko zahákuješ. Jestli je pro tebe znamení zvěrokruhu důležité, tak zkus nějaké příznivější.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1635
14.11.19 15:42

Aby existoval vztah, musejí na to být dva. A oba musí chtít. Nejde k tomu přesvědčit, ani donutit.

Uděláš nejlíp, když jí dáš čas a prostor. Buďto se vrátí, nebo ne. Osobně si myslím, že jsi plnil funkci převozníka, ale to na věci nic nemění.

Jakoukoliv snahu z tvé strany teď bude odmítat.

Příspěvek upraven 14.11.19 v 15:45

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
10701
14.11.19 15:45

Je to hysterka. A odešla za voláním své vaginy a aby si nemusela připadat jako ta špatná, tak si k tomu nalhává ezožvásty, kterým nejspíš věří. Do těch ezožvástů patří i představa, že se to dá svést na nějakou astrologii.

Nemá smysl se jí snažit získat zpátky. Nechce tě - neměli jste žádnou paralelní minulost, není to nic osudového. Prostě jste spolu byli a ona odešla za jiným. Ano, píšu to tvrdě, ale fakt se ta rána, kterou ti rozchod způsobil zahojí dřív, když chvíli přetrpíš ošklivou ránu a pak ji necháš zahojit, než když se budeš obelhávat iluzemi. Moc mě to mrzí.

Pokud nespíš a vrací se ti psychické obtíže, tak opravdu vřele doporučuju najít si psychoterapeuta a udělat si trošku pořádek ve vlastní psychice.

Klasického psychoterapeuta s regulérním vzděláním a výcvikem - ne alternativce. Nejde o tom, že případnou spiritualitu potřebuješ odříznout, to ne. dokonce psychoterapeuté, pokud jsou příčetní budou klientův světonázor respetkovat víc, než někdo na internetu. Ale alternativci co „musí pomáhat lidem“ to dělají bez toho, aby pět let v sebezkušenostním tréninku se učili oddělovat svoje problémy od těch klientových. Takže někdy mohou dodat energii a trochu sugesce, co pomůže se dostat před lehčí neurotické problémy.

Pokud ale se trápíš spíš víc, tak je opravdu dobré sáhnout po profesionálech.

Biosyntéza a nebo narativní přístup, či satiterapii patří k těm, co nevnímají esoteriku vyloženě jako zlo a nejedou čistě racionální přístup a přitom mají prokazatelné a měřitelné výsledky, etické standardty, dostatečný výcvik a podobně.

Adresáře absolventů najdeš zde - někoho si vyber a domluvte si setkání. Hlasuju možná spíš za muže, než za ženu.

https://www.biosynteza.cz/…lexni-vycvik
http://www.narativ.cz/cs/o-nas
http://www.satiterapie.cz/www/adresar.php

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
10701
14.11.19 15:46

Jo jinak jako kamarádku ji fakt nechceš. A až si dovolíš chvíli na ni cítit vztek, bdueš vědět, že už z toho lezeš ven. Neboj, i ten vztek přejde - a pak už od ní budeš osvobozený.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.11.19 16:22

Ona si tě natahuje jak jojo a ty ji chceš zpět? :think: a je to vážně o ní anebo spíš o tom jejím odmítnutí? Není to uražená ješitnost. Proč o ní tak stojíš? V čem je tak jedinečná? Nepřitahuje tě tím, že tě nechce? Nevidíš svou budoucnost kvůli ní, to jako opravdu? Nepřipadá mi jako žena kvůli které by stálo za to se trápit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.11.19 19:18

Dnešní pokračování

Všem děkuji za postřehy, názory, rady, odlehčení.
Na všem něco bude.
Tedy to s tím odháčkováním a to s tím převoznictvím, to mne dostalo, ale ano, něco na tom může být.
Stejně tak souhlasím s tím, že na problém musí být vždy dva a to teď není náš případ.
Vyměnili jsme si dnes dvě krátké zprávy, ona opakovala, že se se mnou nechce a nemůže vidět a také, že si mám nechat od cesty řeči a hovadiny o tom, že jsem nevěděl o tom, co jí vadí (zřejmě mluvila s kamarádkou, s kterou jsem mluvil také a které jsem to popsal tak, jako zde, že si uvědomuji své nedostatky v nedostatku akčnosti, přímočarosti a tahu na branku, ale že na tom pracuji a chci to změnit), odepsal jsem jí něco milého, že si jí vážím, jejích hodnot, přátel, nezávislosti … skutečně to tak cítím, ale že si myslím, že setkání je férové.
Nakonec mi dnes zavolala, neřekl bych, že jsem to zvládl dobře, možná jsem byl příliš v defenzívě, v obranném pásmu, tichý, klidný, smutný a slušný, zopakovala, že se se mnou scházet nemůže, že to nejde a že TO tam prostě už nemá, že TO tam necítí, že jí to mrzí, ale že to tak je. Zmizelo to prý už před nějakou dobou. Ptal jsem se ji, co je to TO. Je fér, že mi to vysvětlila, prostě ze mne necítila rozhodnost ve věci sestěhovat se nebo najít větší být, příliš jsem plánoval, počítal, nejednal. Tomu rozumím, celkem to i chápu. Ano, mohl jsem a mněl jsem být v tomto iniciativnější, prostě se nastěhovat na 2+1 a být s nimi, vím, že bychom to dali. Nevím, na co jsem čekal, teď to vidím jasněji. Větší byt se dal pronajmout kdykoliv.
Co s tím teď?
Přestože jsem jí pravdivě řekl, že jsem na těchto věcech zapracoval, prostě si je vnitřně zpracoval a přiřadil jim jinou prioritu, řekla mi, že je to hezké, ale že to teď musím dokazovat už někomu jinému, že s ní to nejde, že už TO tam nemá.
Takže nemá, blbý, mrzí mě to pořád stejně.
Mrzí mě, že z toho vycházím sám před sebou v mých očích jako nevyspělí nedozrálí klučík, co neví, co je v životě důležité. Zlobím se za to na sebe.
Co bude nevím, nejspíš nic, budu muset najít sílu, zase pokračovat nějak dál, zase se nějak a někam posunout.
Mrzí mě, že ode mě odchází, že se rozcházíme, že končí vše společné, vše, co jsme plánovali a také že mi zůstane asi nadlouho v ústech pachuť z mého selhání.
Jinak pracuji s duševně nemocnými, takže najít si psychologickou pomoc nebude problém, budou-li deprese a sebevražedné myšlenky přetrvávat. Věřím, že ne.
Přátelé, co by jste radili dál, jaké si z toho vzít ponaučení a kde najít sílu tlačit tu káru dál. Bytostně cítím, že ve svém věku (41 let, v lednu 42), již potřebuji pevný, dlouhodobý vztah, na kterém chci pracovat, sdílet život s někým druhým, budovat naší společnou domácnost … všechno to, co jsem nyní nedokázal (zůstávám ale přesvědčen, že kdybych dostal šanci to napravit, dokážu to). Přeji všem klidný večer.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.11.19 19:50
@Kozoroh1978 píše:
Všem děkuji za postřehy, názory, rady, odlehčení.
Na všem něco bude.
Tedy to s tím odháčkováním a to s tím převoznictvím, to mne dostalo, ale ano, něco na tom může být.
Stejně tak souhlasím s tím, že na problém musí být vždy dva a to teď není náš případ.
Vyměnili jsme si dnes dvě krátké zprávy, ona opakovala, že se se mnou nechce a nemůže vidět a také, že si mám nechat od cesty řeči a hovadiny o tom, že jsem nevěděl o tom, co jí vadí (zřejmě mluvila s kamarádkou, s kterou jsem mluvil také a které jsem to popsal tak, jako zde,že si uvědomuji své nedostatky v nedostatku akčnosti, přímočarosti a tahu na branku, ale že na tom pracuji a chci to změnit), odepsal jsem jí něco milého, že si jí vážím, jejích hodnot, přátel, nezávislosti … skutečně to tak cítím, ale že si myslím, že setkání je férové.
Nakonec mi dnes zavolala, neřekl bych, že jsem to zvládl dobře, možná jsem byl příliš v defenzívě, v obranném pásmu, tichý, klidný, smutný a slušný, zopakovala, že se se mnou scházet nemůže, že to nejde a že TO tam prostě už nemá, že TO tam necítí, že jí to mrzí, ale že to tak je. Zmizelo to prý už před nějakou dobou. Ptal jsem se ji, co je to TO. Je fér, že mi to vysvětlila, prostě ze mne necítila rozhodnost ve věci sestěhovat se nebo najít větší být, příliš jsem plánoval, počítal, nejednal. Tomu rozumím, celkem to i chápu. Ano, mohl jsem a mněl jsem být v tomto iniciativnější, prostě se nastěhovat na 2+1 a být s nimi, vím, že bychom to dali. Nevím, na co jsem čekal, teď to vidím jasněji. Větší byt se dal pronajmout kdykoliv.
Co s tím teď?
Přestože jsem jí pravdivě řekl, že jsem na těchto věcech zapracoval, prostě si je vnitřně zpracoval a přiřadil jim jinou prioritu,řekla mi, že je to hezké, ale že to teď musím dokazovat už někomu jinému, že s ní to nejde, že už TO tam nemá.
Takže nemá, blbý, mrzí mě to pořád stejně.
Mrzí mě, že z toho vycházím sám před sebou v mých očích jako nevyspělí nedozrálí klučík, co neví, co je v životě důležité. Zlobím se za to na sebe.
Co bude nevím, nejspíš nic, budu muset najít sílu, zase pokračovat nějak dál, zase se nějak a někam posunout.
Mrzí mě, že ode mě odchází, že se rozcházíme, že končí vše společné, vše, co jsme plánovali a také že mi zůstane asi nadlouho v ústech pachuť z mého selhání.
Jinak pracuji s duševně nemocnými, takže najít si psychologickou pomoc nebude problém, budou-li deprese a sebevražedné myšlenky přetrvávat. Věřím, že ne.
Přátelé, co by jste radili dál, jaké si z toho vzít ponaučení a kde najít sílu tlačit tu káru dál. Bytostně cítím, že ve svém věku (41 let, v lednu 42), již potřebuji pevný, dlouhodobý vztah, na kterém chci pracovat, sdílet život s někým druhým, budovat naší společnou domácnost … všechno to, co jsem nyní nedokázal (zůstávám ale přesvědčen, že kdybych dostal šanci to napravit, dokážu to). Přeji všem klidný večer.

To je ale tvoje vnitřní nastavení, to se nedá změnit. Ano, chvíli to dokážeš předstírat, ale ne dlouho a ten partner to prostě pozná.
To co ti řekla, to je prostě pravda. Hodně lidí to tak po rozchodu dělá, že najednou seberou všechnu sílu a začnou dělat nemožné, to co před tím nešlo. Jenže to už je pozdě. Ten protějšek už o to nestojí. Prostě se v té ženě něco zlomilo a už tě nedovede vnímat jako partnera.
Ono ze začátku si něco vysníme a čas ukáže, jak moc se to liší od reality.
Psychologickou pomoc si najdi bez ohledu na sebevražedné myšlenky, potřebuješ ji. Musíš se dát dohromady a tuhle kapitolu uzavřít.
nejspíš očekáváš vedle sebe silnou schopnou partnerku s vyřešenou minulostí. Měl bys jí nabídnout to samé, což teď opravdu nemůžeš.
A je ti už i dost let, i když samotných žen je asi víc. Nicméně ten výběr se bude řídit jinými pravidly než ve 20.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
51
14.11.19 20:06

Co dál, to ti asi lépe poradí jiní. Já už nebyl na lovu skoro 20 let. Ale vím jistě, že uvědomovat si své nedostatky a pracovat na nich - to je dobré, co však rozhodně není dobré - to je mluvit o svých nedostatcích s kořistí nebo její kamarádkou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.11.19 20:09

Hele, ja jsem Vodnar, tudiz vzdusne znameni a Kozoroh se dle vseho k nam nehodi, jelikoz je fakt pevny, pri zemi, byva i ostry, chlady.. Nerikam, ze to je Tvuj pripad :lol: Potrebujeme volnost, prostor. Ale tenhle pribeh mi pripada, ze nema se znamenima nic společného.. Ona veri na ezoveci, tudiz si oduvodnila, ze je pro Tebe karmickym vztahem. Vypada to, ze Te zkratka nechce a ma to v sobe vyresene.

Jestli jsi pouzitelnej, tak o volny muze v tomhle veku je rvacka, takze klid. :cert: :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
342
14.11.19 20:13

Jsem vodnář, ex byl kozoroh, byli jsme spolu strašný roky, odešla jsem, byla to úleva pro oba, už je to 5 let a pořád mám pocit, že by mě vzal kdykoli zpět, hledá za mne nahradu, nechce nový začátek.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
51
14.11.19 20:32

My jsme oba střelci. Víme, co od sebe můžeme čekat a nic si nedarujem :mrgreen: Nejspíš v tom nekonečném klinči i umřem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.11.19 20:51
@Mora Čamuška píše:
Hele, ja jsem Vodnar, tudiz vzdusne znameni a Kozoroh se dle vseho k nam nehodi, jelikoz je fakt pevny, pri zemi, byva i ostry, chlady.. Nerikam, ze to je Tvuj pripad :lol: Potrebujeme volnost, prostor. Ale tenhle pribeh mi pripada, ze nema se znamenima nic společného.. Ona veri na ezoveci, tudiz si oduvodnila, ze je pro Tebe karmickym vztahem. Vypada to, ze Te zkratka nechce a ma to v sobe vyresene.Jestli jsi pouzitelnej, tak o volny muze v tomhle veku je rvacka, takze klid. :cert: :palec:

V podstatě na ten karmickej vztah narážela od začátku, vždycky říkala, že je se mnou z nějakého důvodu, že to jednou pochopim. No nečekal jsem, že to bude tak brzo. :relaxed:️ A děkuju za pozitivní závěr. :relaxed:️

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama