Krize ve vztahu - mlčení

235
29.5.16 01:45

Krize ve vztahu - mlčení

Dobrý den,
je mi 27 let a příteli o rok víc. Od prosince žijeme společně i s mojí 8 letou dcerou z minulého vztahu. Celkově jsme spolu necelé dva roky z toho společné bydlení půl roku. Právě sestěhování podle mě způsobilo krizi, ze které se nejsme schopní dostat. Pro snažší radu bych nejdřív popsala nás dva. Jsme totiž naprosté protiklady a obávám se, že naše krize není jen krizí, ale pouhým poznáním toho druhého, kdy nám sice došlo, že se k sobě fatálně nehodíme, ale pořád si to odmítáme naplno přiznat a vztah opustit. Pro mě je to možná ještě složitější proto, že ve vztahu nejsem jen já, ale i moje dcera, která si na partnera svým způsobem zvykla a pomalu si začí á zvykat na model klasické rodiny za co jsem hrozně vděčná. Proto chci radu a pohled někoho kdo je nezainteresovaný a vidí všechny naše problémy s odstupem, protože my dva toho schopní nejsme. Dlouho jsem byla přesvědčená, že už si nikoho nenajdu a že si s dcerou pojedeme po vlastní lince s tím, že já budu mít svoji zábavu, která se jí ovšem nebude plést do života. 5 let jsem si užívala sólo život a bylo mi fuk co kdo ke mě cítí a byla sobec. Vytvořila jsem si k dceři kamarádský vztah. Je to ona kdo se mě zeptá jak jsem se měla v práci a komunikujeme spolu na úrovni na jaké bych asi za běžných okolností komunikovala se svým partnerem, ale nemyslím si, že bych jí říkala moc nebo něco jen, že se kolem nás uzavřel svět a jsme v něm my dvě jako ty hlavní. A to na docela dlouhou dobu, po které přišel nynější partner. On je můj pravý opak. Měl v porovnání se mnou minimum známostí „jen tak“ a jedinou přítelkyni, se kterou byl 5let. Je uzavřený, nevyjadřuje lásku, radost a jiné pocity tolik jako já. Nepotřebuje nové impulzy tolik jako já. Ke spokojenosti by mu stačil život bez hádek, já potřebuji pocit štěstí, spokojenosti, jezdit mimo domov a mít zážitky. Další věcí je jeho klidná povaha. Na všechno má čas. I když nestíhá neumí zrychlit, o všem si chce povídat než něco začne dělat a když už dělá jeho tempo je opravdu pomalé. V porovnání s ním jsem já střela. Když nestíhám lítám, že je za mnou ohnivá čára, všechno promyslím rychle a dělám. Za stejný čas zvládnu 4× tolik co on - i když bohužel někdy se utnu a výsledek není jaký by měl být. V globálu asi žádný nepřekonatelný problém ani nemáme, ale mnoho malých „křivd“ a rozdíly mezi námi nás soustavně ničí…

1. Partner má pocit, že ho nemám ráda já ani dcera. Což považuji za naprostou hloupost, ale on to takto cítí a nic na světě ho nedokáže přesvědčit o opaku. Potřeboval by delší čas bez hádek, aby měl pocit, že je vše ok a je milovaný. Bohužel v současné době není v našich silách udržet vztah klidný.

2. Dcera si na něj dovoluje. Přede mnou to neudělá, když s ní mluvím vždy řekne - nejen mě, ale i mým rodičům, když s ní nejsem -,že ho má ráda a chce abysme byli rodina. Dle mého zkouší jeho reakce. Ovšem on nekřičí, nedupne si… jen přestane komunikovat. Nemůžu se zbavit pocitu, že se s ní ten den, kdy jsem v práci snaží jen přežít. Už ani nechce abych jejich konfliktní situace řešila a zabývala se jimi.

3. Bydlíme půl roku a byt stále není dodělaný. Je to detail, ale neskutečně mě vytáčí, že není zasilikonovaná vana. To je ta úplně poslední věc, kterou má udělat. Denní práce po něm nechci jediné co dělá je, že vaří jelikož v tom je opravdu mnohem lepší než já. Ale tyhle konečné chlapské práce mu bohužel nic neříkají. Nechce se mu do toho, odkládá to a je to jedna z věcí, kterou mu vždy vyčtu, když přijde hádka. Tím tuplem nic po hádce nedělá a vše se táhne a táhne.

4. Mlčení. Dříve vždy po hádce - ať už přišla z jeho nebo mojí strany - přišel. Lehl si ke mě, přitulil mě a i když jsem se bránila, kopala a byla zlá stiskl mě abych nemohla nic a po chvilce v jeho náručí jsem se uklidnila a vše jsme vyřešili. Milovala jsem ho za to a on to moc dobře věděl, ale po roce řekl, že ho nebaví dělat idiota a že mám dojít někdy i já a pokud to nepodělal nic napravovat nebude. Je to logické a dlouho jsem se sebou bojovala, ale naučila jsem se i já dojít. Jenomže rozdíl mezi ním a mnou je v tom, že já do 5 minut vyměkla a problém se vyřešil. Když dojdu já on sice komunikovat většinou začne, ale je dál naštvaný a to ještě třeba celý ten den, což já nesu velice zle. Mám pocit, že to k ničemu nebylo a já sklonila tu hlavu zbytečně. Nyní jsme ve stádiu, kdy hádky končí mlčením. Dlouhým a pro mě mučivým. Když nevydržím - je pro mě nejlepším kamarádem a partnerem v jednom - napíšu mu na mobil co se stalo proč jsem jak reagovala a snažím se situaci řešit. On to nesnáší a už reaguje míň a míň. Dnes je to druhý den naprosto mrazivé atmosféry, kdy nemluvíme ani přes mobil. Jediný s kým se tady komunikuje je dcera a pes.

Tato poslední situace mě vlastně dohnala až sem. Myslíte si, že je to celé řešitelné? Že máme ještě naději na hezký vztah? Oba jsme chtěli do budoucna rodinu. Stále jsem zamilovaná, po rozchodu bych se zhroutila a rozhodně bych si nezačala nový. Partner by zůstal klidný jako vždy, ale vím, že celou situací trpí jako já a rozhodně by se jen tak nevzpamatoval ani on. Co dělat dál, když to základní jako láska k tomu druhému je stále intenzivní?

pozn. Poradnu jsem navrhla a partner odpověděl, že tam nikdy v životě nepůjde. Máme si to vyřešit doma, my dva společně.

Moc se omlouvám za takto dlouhý text, ale chtěla bych konkrétní rady, proto podrobný popis. Jinak sex nám funguje přímo neskutečně, oba jsme nikdy neměli nikoho s kým bysme si v tomto ohledu tolik rozuměli a problém nemáme ani teď.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Verun83
29.5.16 06:57

Jestli spolu chcete byt, oba musite udelat kompromisy.
Pokud neni na chlapske prace, zavolej si hodinoveho manzela. Bud rada, ze aspon dobre uvari. Ten muj nevari a chlapske prace taky moc nezvlada :) holt varim ja a na prace se volaji remeslnici a hodinovy manzele.

S dcerou bych promluvila, at ho neprudi, a chova se k nemu normalne. Mozna se k nemu chova stejne jako k tobe, ale ty vzdy spravne zareagujes a utnes ji, a on to proste neumi. Mozna to dcera ani nedela schvalne.

Domluvte se, ze jednou za cas s vami vyjede na vylet, nebo jezdi s dcerou sama, pokud on to nema rad. Ja taky zrovna nejsem vyletni typ. Manzel jezdi se synem vetsinou sam, ja jsem s dcerou doma, nekdy se mi chce, tak jedem vsichni.

Co se vic objimat, po hadkach, at je vyvolana z jakekoli strany?

  • Nahlásit
  • Citovat
13184
29.5.16 07:14

Tak mlčení po hádkách je známá věc :lol: Horší je, kdo udělá ten usmiřovací krok :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1767
29.5.16 07:42

Chovani dcery k nemu bys mela myslim srovnat ty, pac je blahove ocekavat od bezdetneho chlapa ze si poradi s nevlastnim potomkem na ktereho pomalu uz prichazi puberta. :)

Jestli pravidelne, dobre a bez reci vari, tak bych mu ani nevycitala ze nejsou hotove nejake muzske dodelavky (treba je na tom s nimi jako ty s varenim) a proste bych na ty veci nekoho objednala.

To, jak se popisujes ve mne evokuje takovy ten typ nerizene strely, partner je zrejme naopak zase premyslivy, coz by samo o sobe mohlo byt spojeni docela fajn - ovsem za predpokladu, ze u druheho budete respektovat jeho pristup a zkusite si z nej vzit i neco pro sebe. Jak to ma partner nevim, u tebe mi pripada, ze na nej nahlizis jako na „pomalyho ňoumu“. Mozna to tak neni, ale na mne to tak pusobi a treba i na tveho chlapa.

Mozna ty vypjate emoce, ktere tebe bavi jeho vycerpavaji a tak mlci, aby nerozpoutal bouri. Treba nakonec dojdete k tomu, ze budete-li chtit zustat spolu, on bude muset byt trochu akcnejsi a ty ubrat plyn, ale nevim zda se ti do toho bude chtit, pac mi prijde ze se ti ten styl krik a za pet minut o nicem nevim libi.

Popisuju jen, jak to na mne pusobi, netvrdim ze to tak je - nezname se. A taky to nemyslim nijak zle (radeji to zduraznuju, protoze to psane slovo nekdy vyzni jinak, nez bylo mysleno).

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
235
29.5.16 08:16

Všechny máte v něčem pravdu. Asi mě ani nenapadlo, že by mu jako chlapovi mohly nejít ty „chlapské“ práce. Domluvím se s ním a zaplatíme někoho kdo to umí. Zpětně vidím i to, že jsem ho kvůli těm pracem vnímala trochu jako ňoumu, on to cítil, a proto reagoval jak reagoval. S těmi emocemi to může být taky pravda, ale dříve to řešil a byl klid za ani ne půl hodiny. Teď se to táhne dny. Oba jsme stejní nemůžeme spát a celkově je nám zle takže ví, že to mlčení je špatné.

Doplnění:
V noci jsem byla úplně na dně, nebylo možné usnout ani v posteli vedle něj, ani na gauči. Pročetla jsem si několik diskuzí a došla k tomu, že je jedno co kdo komu sbalila se a šla za ním. Chytila jsem ho řekla, že bez něj nemůžu spát a ať přestaneme oba blbnout. Byla cítit nevole, ale otočil se a objal mě s tím, že beze mě taky nemůže spát. Před usnutím jsem mu řekla, že ho miluju a nedovedu bez něj fungovat. Mlčel. Prostě jsem cítila ten chlad vůči mě. Po chvilce kdy jsem se zeptala jestli na to nemá co říct odpověděl „je mi s tebou dobře, ale tohle hádky neřeší“. V tom má sice pravdu, ale tohle je snad první krok ne? Byla jsem unavená, nešťastná a vrhrkly mi slzy. Běžně by mě objal a snažil se věci uvést na pravou míru, ale tentokrát nic jen řekl „no výborný“ otočil se zády a šel spát. Když jsem viděla ten nezájem odešla jsem na gauč a zůstala tady. Už to vzdávám.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1767
29.5.16 08:44

Mozna uz ho nebavi stale dokola neco resit. Clovek ma mnohem vetsi tendenci o vecech diskutovat, ma-li dojem, ze to povede k zlepseni do budoucna, nez kdyz je to porad jen nejake „reseni“ furt znovu a znovu. Z reakce tveho chlapa bych vycetla presne toto. Ma uz asi dost neshod a urovnavani. Myslela bych si, ze uz je unaven z te citove houpacky ve vztahu s tebou. Jakoze prijdes za nim, chces nejaky x-ty problem urovnat (ovsem nemas reseni, jen ho chces prikryt dekou lasky), kdyz on nereaguje ihned dle tvych predstav (mozna uz jsou na nej vsechny ty zmeny a emocionalni skluzavky fakt moc) rozplaces se a ocekava se, ze on to bude resit. Nejlepe tim, ze se ihned na pockani naladi na tvou laskyplnou vlnu, protoze jsi prece prisla a ted places. Pro nej ten tvuj plac uz muze zavanet citovym vydiranim. A nebo i vi, ze je to spontalni reakce bez kalkulu, ale uz je na nej tech vyhrocenych a protichudnych spontalnich reakci moc…

Kazdopadne, tady uz blika varovna kontrolka. Vypada to, ze mu fakt dochazeji sily, trpelivost, dobra vule a ac te ma rad muze v takovem stavu dojit k nazoru, ze to proste neda. Pokud bych o nej stala, nechala bych mu cas se oklepat a snazila se pracovat na sve vlastni emocionalni stabilite. Davala si pozor na to, aby z mych reakci nevychazel jako pomalej ňouma a poresila s dcerou jakym zpusobem se chovat a jak rozhodne ne.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
235
29.5.16 08:49

@open mind máš pravdu… teď úplně ve všem. Nechala oklepat ovšem jak? Mluvit na něj jen nutné? Nemluvit? Chtěla bych vědět co dělat, aby teda ta šance alespoň nějaká byla. Sama jsem na konci sil.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1767
29.5.16 09:02

Tezko radit, kdyz ho osobne neznam. Nicmene urcite nic nezkazis tim, ze ho informujes, ze sis uvedomila sve chyby (a to ne takto obecne, ale pekne konkretne bych je pojmenovala) a jen chces, aby vedel ze na nich hodlas pracovat. Ze od nej nechces zadnou reakci, ze jen chces aby to vedel. No a pak bych se opravdu snazila byt emocionalne stabilnejsi a nenechat dceru mu prerustat pres hlavu. Podekovat za to, co se povedlo - treba to ze dobre vari, kdyz postavi na stul prima obed. Nebombardovat ho komunikaci, ale zaroven se neuzavrit do mlceni, ktere by si mohl vysvetlovat, ze jsi zase urazena, nebo buh vi co se ZASE deje.

Z meho pohledu te musi mit moc rad, vzal si poradne sousto kdyz sel do vztahu kde jako bonus ziskal skoropubertacku, ktera ho moc nerespektuje. Snazila bych se stavet prave na te lasce, ovsem vysperkovane o vzajemny respekt a to hlavne v uhlech ty-on (uz ne ten nouma, co nevysparuje vanu, ale ten prima chlap, co vyborne uvaril) a on-tva dcera (pokud neprerostla pres hlavu i tobe, mela by respektovat, kdyz urcis meze chovani k nemu).

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.5.16 11:17

Ja bych videla problem v tom nemluveni. Z jeho strany. Chapu, ze muzou byt problemy a hadky, ale mely by se resit. Taky jsem s takovym clovekem byla a uz bych do toho nesla. Tohle by pro me byl duvod k rozchodu. Nemluveni a mraziva atmosfera me dostavaly na dno. Podle me se chova detinsky a i bych mu rekla, ze takhle teda ne.

  • Nahlásit
  • Citovat
2687
29.5.16 12:40

Nechtel bych s tebou byt ani za zlaty prase. :zed: Sama uznavas, ze se snad rada hadas a pak to s tim usmirovanim, ze kopes, no to se nedivim, ze ho to nebavi se usmirovat. 8o
Na jeho miste bych do tebe vubec nesel, je to mladej kluk, ty mas dite, problematickou povahu…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
235
29.5.16 12:51

@open mind Tak jsem to zkusila a snad i úspěšně už komunikujeme. Dcera poslouchá a myslím si, že jen testuje na kolik silnou autoritou pro ni partner vlastně je. Proto nechce abych každý jejich konflikt řešila já, ale chce abych jeho rozhodnutí vůči dceři podpořila a respektovala.

@Scarabeuss nevidíš obě strany mince a neznáš mě takže soudy ohledně mojí problematické povahy a bezproblémovosti mého partnera nejsou na místě. Nehledě na to, že jsem chtěla radu ne kecy.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2687
29.5.16 12:53
@problemova píše:
@open mind Tak jsem to zkusila a snad i úspěšně už komunikujeme. Dcera poslouchá a myslím si, že jen testuje na kolik silnou autoritou pro ni partner vlastně je. Proto nechce abych každý jejich konflikt řešila já, ale chce abych jeho rozhodnutí vůči dceři podpořila a respektovala.@Scarabeuss nevidíš obě strany mince a neznáš mě takže soudy ohledně mojí problematické povahy a bezproblémovosti mého partnera nejsou na místě. Nehledě na to, že jsem chtěla radu ne kecy.

Kecy to nejsou z meho pohledu nemas moc co nabidnout a proto je ten vas vztah dost v ohrozeni. Proste se zklidni a doprej mu aspon klidek. :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1767
29.5.16 12:58

@Scarabeuss Ja myslim, ze on se zamiloval (nebo taky trochu chytil na ten super sex s vasnivym protejskem) a ted nejak prestava davat ty vasne v kazdodennim souziti…

Pusobi to na mne, ze zakladatelku vlastne bavi ty velke emoce, pocit ze se neco deje, zatico on by rad ve vztahu vice stability, klidu. Ze uz nediskutuje, nemluvi - z rezignace. Ze uz je krok od toho jit od toho…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
235
29.5.16 13:00

A ještě mám jeden problém, se kterým si v našem vztahu nevím rady. Dříve se se mnou partner byl schopný bavit o čemkoliv, i když měl na tu danou věc vyhraněný názor. Poslední měsíce už mi některé věci jen oznamuje, bez kompromisů, bez prostoru pro rozhovor a mě to hrozně vytáčí. Nechci se hádat nebo něco tak jen odejdu a dělá mi pak problém dál se s ním v klidu bavit nebo pokračovat v naplánovaných aktivitách. Pro něj to problém není, je to z jeho pohledu v pořádku. Abych upřesnila tak příklad…

Dcera si přeje králíka už hrozně dlouho, ale je nereálné, aby se pořídil. Jsme v pronájmu, cestujeme a navíc máme už psa, který by na toho králíka den i noc štěkal. Dcera ví, že králík nebude, ale přesto si ho přála od svého biologického otce. On mi dělá občas naschvály a tak vzhledem k tomu, že se její narozeniny blíží jsem před partnerem nadhodila téma co bysme dělali kdyby jí toho králíka mě na truc fakt pořídil. A partnerova reakce mě naprosto odrovnala. Vyhodil bych ho, bez debat a hned. Samozřejmě na situaci nedošlo, ale kdyby náhodou ano neumím si představit co by se dělo. Chtěla jsem se o tom pobavit. Normálně a v klidu. Samozřejmě s výsledkem, že bychom dceři vysvětlila, že králíčka mít nemůže atd. ale co mě dostalo byla ta jeho reakce. rezolutní, bez debat. Je to normální? Jak se přes to přenést?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1767
29.5.16 13:01

@problemova To vypada nadejne! Ja bych podporila a respektovala - presne tak, jak pises! Obecne, ono pracovat na sobe neni nikdy na skodu, rekla bych ze to plati pro vsechny. :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama