Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Anonymní píše:
On mi napřed tvrdil, že je mu vždycky večer špatně, že neví co mu je a přitom si dělá topinku s česnekem, smaží hranolky a všechno možné. Kdyby mu bylo špatně, tak jídlo je to poslední na co by si vzpomněl. Ale já už jsem se ho zkoušela i zeptat, jestli to není třeba tím porodem, ale to tvrdil, že ne.
Hm, to jsem už někde slyšela. Můj se zas vymlouval, že je unavený z práce, chodil pozdě, v 20h usínal u telky. Jenže jsem zároveň věděla, že čumákuje do jedné v noci, tak bodejť by brzo vstával, aby mohl být brzo doma…byla jsem nasraná, že si stěžuje na únavu a kdesicosi, ale dělá přesný opak, než by měl, kdyby to chtěl změnit. Člověk se cítí fakt hrozně.
Já se ho teda přímo na tohle neptala, ale obecně když o porodu mluvil s někým, tak byl nadšený a všem říkal, jak to bylo rychlé a super zážitek. Takže mě to zkraje taky netrklo.
Dokonce jsem mu pak připomněla, že přece jsme se nějak po 3týdnech od porodu tulili a bylo nám hrozně líto, že ještě nemůžeme, že kontrola bude až za 3 týdny. A on mi na to řekl: No jo, já jsem se sám v sobě nevyznal"
andelka83 píše:Anonymní píše:Hm, to jsem už někde slyšela. Můj se zas vymlouval, že je unavený z práce, chodil pozdě, v 20h usínal u telky. Jenže jsem zároveň věděla, že čumákuje do jedné v noci, tak bodejť by brzo vstával, aby mohl být brzo doma…byla jsem nasraná, že si stěžuje na únavu a kdesicosi, ale dělá přesný opak, než by měl, kdyby to chtěl změnit. Člověk se cítí fakt hrozně.
On mi napřed tvrdil, že je mu vždycky večer špatně, že neví co mu je a přitom si dělá topinku s česnekem, smaží hranolky a všechno možné. Kdyby mu bylo špatně, tak jídlo je to poslední na co by si vzpomněl. Ale já už jsem se ho zkoušela i zeptat, jestli to není třeba tím porodem, ale to tvrdil, že ne.
Já se ho teda přímo na tohle neptala, ale obecně když o porodu mluvil s někým, tak byl nadšený a všem říkal, jak to bylo rychlé a super zážitek. Takže mě to zkraje taky netrklo.
Dokonce jsem mu pak připomněla, že přece jsme se nějak po 3týdnech od porodu tulili a bylo nám hrozně líto, že ještě nemůžeme, že kontrola bude až za 3 týdny. A on mi na to řekl: No jo, já jsem se sám v sobě nevyznal"
To je podobné jako u nás. Cítím se strašně blbě už. Dřív loudil pořád, prohlížel si mě, když jsem se převlíkala a teď si mě ani nevšimne. Ta představa, že je mu ze mě na
je fakt děsná. Závidím ti, že už to máte za sebou. A taky všude vykládá, jaký byl porod zážitek a tak a když jsem se ho zeptala, jestli je nakonec rád, že se k porodu odvážil, tak říkal, že jo, ale je fakt, že to neznělo tak přesvědčivě. ![]()
Jj, je to hrozná představa, navíc za to člověk fakt nemůže. Mně to tak strašně mrzelo, i proto, že jsem se cítila fakt dobře, vypadala jsem dobře, byla jsem spokojená sama se sebou, i chuť jsem měla…ale odezva žádná.
Mně to začalo dost vadit tak po půl roce a hodně špatně jsem na tom byla po 9měsících a teda kdyby se to po tom roce nezlomilo, tak fakt už nevím jak bych to řešila. Vy máte teprve krátce po porodu, u většiny párů se intimní život vrací do starých kolejí do těch 5-6měsíců (bohužel jsou i výjimky, no) Blbé je, že nátlakem se nic nespraví a ještě se to zhorší - a chlapi v tomhle ohledu nebývají zrovna sdílní, když už se jim stane že mají nějaký problém, tak radši mlží, než by vyklopili pravdu. Proto je to tak náročné a bolestné a špatně se to řeší.
Přesně tak, po porodu už jsem zpátky na své váze, vypadám téměř stejně jako před porodem, takže mě to taky mrzí. A nejhorší na tom je, že před porodem jsme sice sexovali často, ale nepotřebovala jsem to tak, jako teď. Mám hroznou chuť a nic. A když jsme spolu mluvili a já se z něj snažila dostat, proč to tak je, tak to prostě neřekne a vymlouvá se a to kolikrát i na mě (že chodím brzy spát a tak). Chodím spát kolem 22:00, což si myslím tak brzy není a kdyby teda chtěl, tak času dost, že? Později spát chodit nemůžu kvůli malému, nikdy nevím, kdy se vzbudí, tak abych byla aspoň trošku vyspaná.
Myslíš že by třeba pomohla změna účesu, stylu oblékání, make-upu nebo tak něco?
Tlačit na něj teda nebudu, i když to bude dost těžké a určitě se neudržím a odejdu zase (jako každý večer) spát nasraná.
![]()
Anonymní píše:
Přesně tak, po porodu už jsem zpátky na své váze, vypadám téměř stejně jako před porodem, takže mě to taky mrzí. A nejhorší na tom je, že před porodem jsme sice sexovali často, ale nepotřebovala jsem to tak, jako teď. Mám hroznou chuť a nic. A když jsme spolu mluvili a já se z něj snažila dostat, proč to tak je, tak to prostě neřekne a vymlouvá se a to kolikrát i na mě (že chodím brzy spát a tak). Chodím spát kolem 22:00, což si myslím tak brzy není a kdyby teda chtěl, tak času dost, že? Později spát chodit nemůžu kvůli malému, nikdy nevím, kdy se vzbudí, tak abych byla aspoň trošku vyspaná.Myslíš že by třeba pomohla změna účesu, stylu oblékání, make-upu nebo tak něco?
Tlačit na něj teda nebudu, i když to bude dost těžké a určitě se neudržím a odejdu zase (jako každý večer) spát nasraná.
![]()
to je fakt úplně jak u nás. No, nevím, chlapi většinou na tohle moc nedají, vždyť kolikrát si ani nevšimnou, že má člověk nový účes nebo je namalovanej
to jsou detaily.Spíš bych řekla že fakt něco tají, nějaký problém o kterém se bojí mluvit. Protože to jsou vážně výmluvy. My to teď taky nemáme snadné, býváme unavení oba a víme, že když chceme aby něco bylo, tak s tím musíme začít do 20.30, protože pak už na to prostě nemáme ani jeden energii a chuť. Já chodím v 21.30 spát (malej se ještě v noci budí a brzy vstává). Normálně si to třeba i naplánujem, že večer něco bude, a já tomu přizpůsobím program, abych mohla jít s malým v poledne spát a odpo ho utahám aby brzy usnul a měli jsme klid. Prostě když chtějí oba, tak vím že to jde.
Já se přiznám, že jsem byla kolikrát tak nešťastná a nasraná, že jsem uvažovala i o rozvodu - protože jsem se cítila tak zle a nechtěně a nemilovaně a nic co jsem udělala nefungovalo a žít takhle bych nemohla. Navíc ta nespokojenost v jedné části vztahu se zákonitě přenáší všude a pak jde do kytek všechno. A je to strašná škoda, měli bychom si užívat miminka a nové rodiny a zážitků a být spokojený pár, no ne? ![]()
Přesně popisuješ moje pocity. Napsala jsem příteli dopis, kde píšu přesně, jak se cítím nemilovaná, odporná a nechtěná a že je mi z toho na nic a že bych byla moc ráda, kdyby se mnou mluvil a to o čemkoliv, ale MLUVIT a věci ŘEŠIT! Napsala jsem tam něco ve smyslu, že takhle žít nechci a nebudu, i když malému nechci brát tátu, ale že musím myslet i na sebe. Taky jsem tam napsala, že možná bude lepší se rozejít zavčasu, dokud ho nezačnu úplně nenávidět a pak by se vidělo co dál. Jestli začneme od začátku a spolu nebo od začátku každý sám. To jen tak ve zkratce. A vliv to mělo jen na to, že mě ten den, kdy to četl 2× obejmul a dal mi asi 4× pusu a vtipkoval u toho: „Nový život“. Nic víc, nic míň…
Jen jeden den!!!
Kdyby mluvil, dalo by se to řešit, ale takhle?
Anonymní píše:
Přesně popisuješ moje pocity. Napsala jsem příteli dopis, kde píšu přesně, jak se cítím nemilovaná, odporná a nechtěná a že je mi z toho na nic a že bych byla moc ráda, kdyby se mnou mluvil a to o čemkoliv, ale MLUVIT a věci ŘEŠIT! Napsala jsem tam něco ve smyslu, že takhle žít nechci a nebudu, i když malému nechci brát tátu, ale že musím myslet i na sebe. Taky jsem tam napsala, že možná bude lepší se rozejít zavčasu, dokud ho nezačnu úplně nenávidět a pak by se vidělo co dál. Jestli začneme od začátku a spolu nebo od začátku každý sám. To jen tak ve zkratce. A vliv to mělo jen na to, že mě ten den, kdy to četl 2× obejmul a dal mi asi 4× pusu a vtipkoval u toho: „Nový život“. Nic víc, nic míň…![]()
![]()
Jen jeden den!!!
Kdyby mluvil, dalo by se to řešit, ale takhle?
Ach bože, to mě tak mrzí. Já jsem to svojemu neřekla, měla jsem to jen v sobě, myslela jsem, že mu to musí dojít, že to přece vidí, co to se mnou dělá…ale zpětně vím, že to prostě neviděl. Pak když se to spravilo, tak se mi moc omlouval, to jsem mu to právě řekla, že sjem si myslela že mě nemiluje, a cítila jsem se škaredá…a bylo mu to moc líto a pak mi několikrát i po pár týdnech říkal, jak ho to mrzí, že si to vůbec neuvědomil a fakt se snažil mi to vynahradit.
Ten tvůj je teda fakt případ, když ho neovlivnil takový dopis. ![]()
Anonymní píše:
Přesně popisuješ moje pocity. Napsala jsem příteli dopis, kde píšu přesně, jak se cítím nemilovaná, odporná a nechtěná a že je mi z toho na nic a že bych byla moc ráda, kdyby se mnou mluvil a to o čemkoliv, ale MLUVIT a věci ŘEŠIT! Napsala jsem tam něco ve smyslu, že takhle žít nechci a nebudu, i když malému nechci brát tátu, ale že musím myslet i na sebe. Taky jsem tam napsala, že možná bude lepší se rozejít zavčasu, dokud ho nezačnu úplně nenávidět a pak by se vidělo co dál. Jestli začneme od začátku a spolu nebo od začátku každý sám. To jen tak ve zkratce. A vliv to mělo jen na to, že mě ten den, kdy to četl 2× obejmul a dal mi asi 4× pusu a vtipkoval u toho: „Nový život“. Nic víc, nic míň…![]()
![]()
Jen jeden den!!!
Kdyby mluvil, dalo by se to řešit, ale takhle?
Podle mě ti chlapi jsou jak malé děti. Jdi na ně zpříma a nebudou si s tím vědět rady. Určitě mu bylo hrozně když si to přečetl a byl moc rád že tě to pustilo. Musíš na to oklikou. On přistoupí na tvou hru když to budeš dělat chytře a nenápadně. Já mám taky radši přímé jasné férové jednání jako rovný s rovným, ale oni kolikrát na to neumí správně reagovat. Už několikrát se mi osvědčilo jít na to nenápadně s úsměvem a taktizovat. Oni než se rozkoukaj tak už zobou z ruky a je dávno po problému
Takže já ti radím netlač na něj ani trochu. Oni mají v sobě něco co je upozorní i na ten nejmenší nátlak a i to, že jsi po odmítnutí mrzutá cítí jako nátlak. Takže buď veselá a v pohodě, žádný nátlaky a snaž se být svůdná a rafinovaná v tom co děláš. Sex navrhni a když odmítne užij si sama a uvidíš co on na to.
Tak včera večer, když jsem se tradičně kolem desáté zvedla, že půjdu spát, jsem se zeptala, jestli jde taky. A on se zvednul a šel!
Byla jsem ráda a už jsem myslela, že třeba něco bude chtít, když začal pod peřinou šmátrat, ale „našel“ jen moji ruku a hladil mě po ní dokud jsem neusla. (stejně nemůžu, mám menzes, ale to on asi ani neví)
Ale i tak, bylo to hezké a jsem ráda aspoň za tohle, ať na něj teda furt jen nenadávám. ![]()
Anonymní píše:
Tak včera večer, když jsem se tradičně kolem desáté zvedla, že půjdu spát, jsem se zeptala, jestli jde taky. A on se zvednul a šel!Byla jsem ráda a už jsem myslela, že třeba něco bude chtít, když začal pod peřinou šmátrat, ale „našel“ jen moji ruku a hladil mě po ní dokud jsem neusla. (stejně nemůžu, mám menzes, ale to on asi ani neví)
Ale i tak, bylo to hezké a jsem ráda aspoň za tohle, ať na něj teda furt jen nenadávám.
Aspoň něco, časem se trochu „rozjedete“, nenápadně. Napadá mě přirovnání s prvním sexem - myslím že (aspoň za mě) to taky málokdo skočí hned na styk, že napřed je oťukávání, hlazení, mazlení, orál…a pak teprve klasický styk a dál a dál…
Lynette píše:Anonymní píše:Podle mě ti chlapi jsou jak malé děti. Jdi na ně zpříma a nebudou si s tím vědět rady. Určitě mu bylo hrozně když si to přečetl a byl moc rád že tě to pustilo. Musíš na to oklikou. On přistoupí na tvou hru když to budeš dělat chytře a nenápadně. Já mám taky radši přímé jasné férové jednání jako rovný s rovným, ale oni kolikrát na to neumí správně reagovat. Už několikrát se mi osvědčilo jít na to nenápadně s úsměvem a taktizovat. Oni než se rozkoukaj tak už zobou z ruky a je dávno po problému
Přesně popisuješ moje pocity. Napsala jsem příteli dopis, kde píšu přesně, jak se cítím nemilovaná, odporná a nechtěná a že je mi z toho na nic a že bych byla moc ráda, kdyby se mnou mluvil a to o čemkoliv, ale MLUVIT a věci ŘEŠIT! Napsala jsem tam něco ve smyslu, že takhle žít nechci a nebudu, i když malému nechci brát tátu, ale že musím myslet i na sebe. Taky jsem tam napsala, že možná bude lepší se rozejít zavčasu, dokud ho nezačnu úplně nenávidět a pak by se vidělo co dál. Jestli začneme od začátku a spolu nebo od začátku každý sám. To jen tak ve zkratce. A vliv to mělo jen na to, že mě ten den, kdy to četl 2× obejmul a dal mi asi 4× pusu a vtipkoval u toho: „Nový život“. Nic víc, nic míň…![]()
![]()
Jen jeden den!!!
Kdyby mluvil, dalo by se to řešit, ale takhle?
Takže já ti radím netlač na něj ani trochu. Oni mají v sobě něco co je upozorní i na ten nejmenší nátlak a i to, že jsi po odmítnutí mrzutá cítí jako nátlak. Takže buď veselá a v pohodě, žádný nátlaky a snaž se být svůdná a rafinovaná v tom co děláš. Sex navrhni a když odmítne užij si sama a uvidíš co on na to.
Tak to je přesné - u některých chlapů je jakýkoliv náznak nátlaku nebo manipulace absolutně kontraproduktivní.
Anonymní píše:
Tak včera večer, když jsem se tradičně kolem desáté zvedla, že půjdu spát, jsem se zeptala, jestli jde taky. A on se zvednul a šel!Byla jsem ráda a už jsem myslela, že třeba něco bude chtít, když začal pod peřinou šmátrat, ale „našel“ jen moji ruku a hladil mě po ní dokud jsem neusla. (stejně nemůžu, mám menzes, ale to on asi ani neví)
Ale i tak, bylo to hezké a jsem ráda aspoň za tohle, ať na něj teda furt jen nenadávám.
To bude v pohodě.
To se zlomí raz dva.
Holky zkusím teda opravdu netlačit na něj, i když bude to těžké, ale snad to zvládnu. Možná, když uvidí, že po něm „nic“ nechci, tak mu to přijde divné a bude si myslet, že někoho mám a bude se snažit.
![]()
Moc vám děkuju a budu vás průběžně informovat. ![]()
Anonymní píše:
Holky zkusím teda opravdu netlačit na něj, i když bude to těžké, ale snad to zvládnu. Možná, když uvidí, že po něm „nic“ nechci, tak mu to přijde divné a bude si myslet, že někoho mám a bude se snažit.![]()
Moc vám děkuju a budu vás průběžně informovat.
No zas to nesmí trvat moc dlouho, aby si pak nemyslel že to je normální stav a že ti to taky nechybí. Určitě si nechte to tulení, třeba mazlení, masáž…a přijde i ten sex.