Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý den,
můj dvouletý syn mi stále říká „táta“, i když ví, že jsem jeho maminka. Když partner řekne „dej to mamce“, on to sice chápe, ale stále neosloví mě „mami“. Když přijdu do místnosti, ukáže na gauč, ať si sednu, a opět říká „táta, táta“. Trvá to už asi půl roku a jsem z toho smutná a zklamaná.
Navíc se zatím nesnaží opakovat slova. Několik slov umí, například „kde je“ nebo „pít“, jinak u nás používá tzv. „veve“ slova – například „voda“, „dveře“, „vysavač“, „veverka“. Jinak ale rozumí všemu velmi dobře, pamatuje si, co kde doma máme, a dokáže napodobit různé zvuky zvířátek. Neřekne ani,,auto“ – místo toho říká „brm“.
Nevím, zda je to třeba nějak řešit, a zajímalo by mě, jak to mají jiné maminky dvouletých dětí. Mám kamarádku, která má stejně starou holčičku, a její dcera se snaží opakovat slova a krásně mluví. Vím, že srovnávání není úplně fér, ale i tak mě to dělá smutnou, hlavně kvůli tomu, že mě syn pořád oslovuje „táta“. ![]()
No a mě syn ve dvou letech říkal,,Ali" ne,,mami".Protože mi tak říkal manžel, rodiče, brácha. prostě to slyšel. A žvatlal si po svém, že jsem mu rozumněla jenom já, něco ani ne, vytvářel slova, že nebyla těm původním ani podobná, až jsme měli podezření, že má talent na jiný jazyk. Např.,, Uděláme hop!„,,Egn“ Jo a holky mluví líp a víc, to jsem taky jako naschvál pořád v okolí viděla.
Devcatka bývají vetsinou hodně napred… s temi radeji nesrovnavat… mam syna, ktery se rozmluvil az ted, kdyz mu budou 3 roky… ve 2 letech to taky bylo par slov, jednoduche vety typu „kde je? Tady je!“ a i ted se mu napriklad plete vyznam slova nahoru.. rika misto toho dolu a nedokazu mu vysvetlit, at rika nahoru… pritom jina slova opakovat umi
zkus tomu dat cas… ale chapu, ze te to mrzi,.. muj syn take umel nejdrive tata, az potom mama, ale je pravda, ze to mu bylo min…ale mozna je to stejne jako s mym synem, ktery rika misto nahoru, slovo dolu
A ma treba sourozence? Mne prvni dite taky dlouho nijak neoslovovalo a to oslovovalo vsechny okolo.. tatu, babicku, dedu, tetu.. tu dokonce i jmenem, takze treba teto Kajo… ale mne jako mamu az naposled. Druhe to nejak odposlouchalo asi od sourozence. Podle me je to normalni a i ta rec, kazde dite to ma jinak, jine tempo uplne ve vsem. Chuze, rec, koordinace, nocnik. Urcite dochazite k praktickemu lekari a ten, kdyby bylo opravdu neco v neporadku, tak by to vypozoroval.
Ja mam deti tri a proste kazdy uplne jiny vyvoj.
Ne každá holčička mluví lépe než kluci. Z mých 4 dcer má jedna logopedickou vadu a do jejích cca 5 let jsem jí často nerozuměla ani já. Musela mi překládat její starší nebo taky o 15 měsíců mladší sestra, která mluvila na svůj věk naopak neuvěřitelně dobře.
A že tě mrzí, že u tvojí osoby nepoužívá slovo “máma”, nechápu. Stačí snad, že je vidět, že tě má rád. Také je důležité, že všemu rozumí, za to bych byla ráda. Naše holky také u mnoha věcí používaly chybné slovo, viz to pletení “nahoru” a “dolů”. A že se dítěti, které navíc moc dobře nemluví, říká lépe “táta” než “máma”, je známá věc. To přece není nic, co by si člověk mohl brát osobně u tak malého dítěte.
@000432 Ja myslim, ze to je jeste v toleranci, nektere deti se rozmluví až kolem 3 roku.
Myslím, že máte ještě čas. Holčičky bývají napřed. Můj syn ve dvou letech neříkal skoro nic. Ještě na 3leté prohlídce mu doktorka napsala do průkazky, že má opožděný vývoj řeči, ale nijak to neřešila, prý je ještě čas. Rozmluvil se až ve školce a teď ve 4 už mluví úplně v pohodě. S tou mámou bych se netrápila vůbec, je ještě malý ![]()
@000432 píše: Více
Měli jsme to podobně. Ve 2 letech nás poslal pediatr na logopedii. Než jsem sehnala, bylo dítěti 2 a půl roku. Zatím stále nemá potvrzenou vývojovou dysfázii, ale některé oblasti nejsou dobré
Pokud rozumí, což říkáš že ano tak si myslím že má ještě čas. Můj dvouletak na tom s mluvou taky nebyl nijak extra…rozmluvil se právě až po tom druhém roce…a to je druhorozený, do kolektivu jsme chodili od jeho roka 1× týdně.. (takový klubík při MŠ pro budouci žáčky aby poznali prostředí) + v rodině máme několik podobné starých děti) ale on právě nechtěl opakovat, nebavila ho říkadla ani čtení a ukazování obrázku… zajímal se spíš o to jak funguje myčka, pračka, chtěl mi pomáhat v kuchyni, stavět stavebnice a puzzle…knížky ho začaly zajímat více až po tom 2 roce…že si chtěl „číst“ že chtěl ať mu říkám co tam je…předtím si jen sám prohlížel obrázky..jakmile jsem přišla a začala říkat co tam je tak to zahodil a šel pryč… ![]()
Slyší ten chlapeček dobře? Vím o případu, kdy se dítě opožďovalo v řeči a byla z toho oboustranná závažná porucha sluchu.
Asi bych to pred pediatrem zminila, pokud na to sam nepoukaze. Nebo rovnou zavolat na logopedii, reknou svuj nazor nebo si vas pozvou.
Ale myslim, ze ve 2 letech toho ma jeste kus pred sebou.
Kdyz si vzpomenu, jak muj synek ve 3 letech zacal chodit do skolky a ja si rikala, kdy ho odtud vyhodi…a ono ne, naopak si velice dobre a hlavne sahodlouze
pokecal s ostatnimi triletaky okolo. Ze jim nikdo dalsi nerozumnel ani slovo, to je fakt netrapilo.
Ani nevim jak, ale najednou mluvil, a to uz mel par mesicu pres 3 roky. Ted tu klapacku nezavre. ![]()