Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
No jako obecně 2 leté děti jsou drsný, ale dle tvého popisu mi přijde, že to nemáte úplně pod kontrolou…
Výchovně jsem zkoušela už snad úplně vše. A diagnózu máte na mysli jakou? Zlobivé dítě?
@Anonymní píše: Více
ne, zlobivé dítě není diagnóza, to je obrázek výchovy rodičů, buď jedno nebo druhé
Tohle řeší jesle. Dítě se vyblbne s vrstevníky, rodiče si odpočinou v práci
A co podle Vás mám dělat? Jak to mít pod kontrolou? Říkám dost razantně snad tisickrát za den, neházej, rozbiješ to,.. šup a jak naschvál neustále!! Už jsem i zvyšovala hlas. Atd.. nic absolutně nic nepomáhá od klidu až po výbuchy nervů.. je mu to absolutně buřt. Nemá to vliv, je mu jedno jestli to řeknu v klidu nebo řvu, udělá si to prostě po svým protože prostě chce. Třeba si v klidu sedne ke stolečku a jí… je uplně v pohodě, a najednou mu jebne a co má na vidličce hodí na zem.. a pak ho to začne bavit
Dej mu na zadek. To tu některé doporučovaly o diskuzi vedle, tak to třeba bude fungovat i tady. A 2 nebo tříleté dítě nebude takový rozdíl.
No musíš pevně a jasně nastavit hranice a trvat na nich. Že ho budeš fyzicky trestat a řvát situaci nevyřeší. A některé děti jsou náročnější než jiné.
Meli jsme náročného starsiho. Kolem 2 let to kulminovalo. Nam pomohl paradoxně pobyt v nemocnici, kdy za mnou přišla i dětská psycholožka a pak jsme u ni byli na vyšetření, chodili jsme jeste rok, ale to uz byl uplne jine dite. Pomohla nam rozklicovat jeho chování, proč a jak s nim pracovat. Hezky nas navedla.
@citlivaduse píše: Více
A v čem byl ten problém, který to chování vyvolával?
@Anonymní píše: Více
Tak v tu chvíli beru jídlo a najíst nedostane, dokud se nenaučí to neházet. Tohle opakovat, dokud to pochopí. Řvát na něho není výchova.
@Anonymní píše: Více
Hodí jednou sebrat další jídlo za 3 hodiny…
Když bude něčím házet, hned věc vzít z ruky. A z vozíku bych ho zkusila vyndat jednou - když se nebude chovat v klidu, zpátky do vozíku a ať se tam klidně vztekne. Křik nepomáhá - lepší je věc sebrat, fyzicky zamezit činnosti, vyvodit že situace přirozený důsledky.
Ahojky. Zakládám tuto diskuzi abych se přesvědčila, že né jen naše dítě je takový zloun. Použila bych jiné slovo, ale asi by mi to tu bloknuli.
Syn je šílenec. Od probuzení do spaní neustále hází věcma (čímkoliv) po nás, hází to po televizi, do okna, do skla dveří… hází jídlem, plive to, je to všude!! Už nemám síly, zkoušela jsem snad všechny varianty.
A fakt už nejsem v klidu. Deptá mě to.
To jsme u házení. Ale pak si strašně diktuje, co jako zrovna chce, že chce jít tam, že chce jíst tohle (pak to nechce)… atd. Když někam spolu jdeme, je to tak na to si sehnat hlídání jinak je to očistec. Je strašně hlučný. Když vidí dítko v obchodě chodit kolem regálů, samozřejmě chce okamžitě z košíku ven chodit taky!! Lítá, neposlouchá, řve. Když ho vezmu za ruku začne se válet a vztekat. Všechno špatně, řekne že chce na zem, pak na zemi řve. Chce vzít, pak chce zase dolů atd… a tak mě dneska manžel říkal, myslíš si, že máme takovýho **** jenom my? Protože je to šílený. Nic se s nim nedá. Chvilku to vypadá, že poslechne a šup… doma má rád když se mu něco podaří a pochválíme ho. Tak se pak snaží a pomáhá. Nebo nás napodobuje v úklidu, vaření apod.. ale pak mu šupne a se vším začne házet, (ovladače už máme koupený nový a dáváme je do nejvyšších míst) prostě totálka.