Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevím si rady s dvouleťákem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.2.26 21:22
@syslomil píše: Více
My jsme s nim porad neco resili od narození. Byl silně dráždivé dite, od narození porad jen rval a rval, nespavec, nejedlik, cvičili jsme Vojtovku, Bobatha kvuli nějakým problemum, motoricky spis pomalejší. Vubec to nebylo spokojene miminko.
Jako batole byl neuvěřitelně vztekly, mel silné afektivni zachvaty, kdy neustale busil hlavou o zem, klidně venku, z vteriny na vteřinu. Žádná volná výchova opravdu ne. Bylo to pro me náročné obdobi, protože jsem se citila jako nejhorší matka pod sluncem. Byla jsem psychicky v háji, ze to nezvladam, je to mnou, ač jsem se snažila resp snažili jsme se oba s manželem.
Celé to bylo jen o te nevyzralosti mozku. Byl docela chytrý, ale casto chtel neco říct a kolem tech 2 nedokazal vse vyjádřit, jak bylo potřeba, nerozuměla jsem mu treba hned na prvni dobrou a jeho v tu chvili predbehly emoce a dostal se do afektu. Jen z te momentální neschopnosti se vyjádřit. To mi pomohla rozklicovat psycholožka. Bylo to vlastně jednoduché a logické. Pak se to samo začalo lámat a do školky ve 3 mi nastupovalo uplne jine dítě. Kdo ho zna dnes a nezna ho jako batole, mi tohle skoro nevěří. Porad je precitlively a nekdy umí byt az hystericky, ale zadny rozmazleny sigr to neni. Je to velmi empaticky kluk. Uz to mam po tech letech raději v mlze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.26 21:26
Napadá mě jen pár drobností, které to samozřejmě nevyřeší, ale můžeš je zkusit, pokud jsi je ještě nezkusila.
- Neříkej, co nemá dělat, ale co má dělat. Například, neříkej „neházej tím“, ale „polož to prosím tam a tam“. Místo „Nechoď tam v těch špinavých botách“, použij „Sedni si tady na stoličku, sundáme boty.“ Když mu jen něco zakážeš, musí vyvíjet určitou snahu se zamyslet nad tím, co by tedy měl dělat - a to už je pro něj jednodušší udělat prostě tu činnost, o které mluvíš (byť říkáš, že to dělat nemá).
- Zkus méně napomínat, méně reagovat, méně se nad tím rozčilovat - už je na to podle mě úplně imunní, možná dokonce rád vyvolává nějakou reakci. Sice negativní, ale pořád reakce. Hází jídlo ze stolu - klidným hlasem odvětíš, že už to asi nechce, jídlo mu sebereš a svačina je u konce. Nazdar. Žádný virvál, co to zase provádí a scéna okolo. Hodí hračkou - poznamenáš, že si s ní asi hrát nechce, uklízíš jí mimo jeho dosah.
- Zkus mu věnovat pozornost zejména, když je zrovna „hodný“, aby věděl, že když nedělá čurbes, neznamená to, že si ho méně všímáš.
- No a co se tu píše často: nelpět na nepodstatných věcech, ale v těch podstatných si trvat na tom, že je bude dodržovat a nenechat ho si to nakonec vyřvat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.26 21:33
@klamonožka píše: Více
Jo, omezit ne, nesmis. To si nechat na ty důležité věci. Proste to říct jinak bez zaporu. Mam 2,5 leteho a dost to na nej funguje. Nedělat mu divadlo, akce vzbuzuje reakci. Jsou zásadní veci, ze kterých se neustupuje (kolem silnice za ruku) a zbytek, dávám mu na výběr treba ze 2 veci. On ma pocit, ze si rozhodně sam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.2.26 21:36
A nešla by z toho házení udělat nějaká venkovní hra? Oplocený hřiště a míč?
Můžete hodně času trávit v pokojíčku, pořídit pěnové balónky a házet je na terč?
To vytékání je asi normální, to už jsme taky zažili, včetně valeníčka v obchodě.
Dětská herna nepomáhá?
- Citovat
- Upravit
7.2.26 21:44
Ahoj muj dvouleťáka byl uplně stejný plus klidně chodil po kraji chodníku až do silnice pul roku jsme nechodili vubec po ulici jen jsem ho strčila do auta a jeli jsme k mamce na samotu protože byl šílený…plus nespal noční můry měl i 5× za noc.. výsledek diagnóza autismus Aspergerův syndrom plus adhd.. byl chytrý mluvil jak knížka říkala jsem mu náš děda v dětském těle..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.26 21:45
@Al35 píše: Více
přesně proto uvádím, že to může být diagnóza, dvouleťáci sice zlobí běžně, ale chlapeček od zakladatelky je jiný level
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.26 21:55
On si zvykl, že reaguješ tak, jak reaguješ. I malé dítě ví, jak svého dospěláka rozčílit. Každá akce vyvolá reakci. Takže vy dva spolu hrajete takovou vyčerpávající hru, která nemá vítěze. Holky to tady poměrně trefně komentují.
Zaprvé si uvědom, že každé dítě je jiné. A vykašli se na to, jak na to nahlíží okolí.
Zadruhé se vyvaruj negativních emocí a výrazů. Nedělej to je pro tvé dítě vysloveně pobídka, aby to zkusilo. Komunikuj s ním jinak.
Za třetí nech dítěti jeho odpovědnost úměrnou věku. Jestli na zem vysype schválně jídlo, nedávej mu nic jiného. Jestli sebou plácne na zem na chodníku, nech ho tam ležet. A pomalu odcházej.
A za čtvrté. Zkus reagovat jinak, než obvykle. Jinak, než čeká. On se třeba začne chovat taky jinak. Jestli můžeš chování předvídat, zamez mu v zárodku. Odveď pozornost.
Pro odlehčení…
Jedna matka popisovala, jak si dítě pravideln v obchodě vynucovalo věc, kterou si vyhlédlo. Vědělo, že to máma koupí. Kdyby nepovolila/co tomu řeknou lidí, tady to máš a honem ven/, tak by si to pravidlo spolu neupevnil. Jenomže ona koupila, aby byl konec výstupu. Dítě ji mělo v hrsti. Když si už nevěděla rady, udělala zoufalou věc. V obchodě sebou práskla na zem a ječela, že něco chce. Ohromený potomek přestal ječet a vstal. Uviděl, jak to vypadá z toho druhého úhlu. A měla ho v hrsti ona. Protože to dítě to nečekalo, a to dítě se za ni stydělo.
Ta máma, co to popisovala, by zasloužila metál.
Nemysli si, že jsi sama. Všichni máme s dětmi nějaké problémy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.26 22:15
No a když se tak vzteká a válí po podlaze, co uděláš? Evidentně ho baví tvoje reakce a skáče ti po hlavě. Pokud nemá ADHD apod., je to výchovou.
Mně si lehl mladší syn jednou před krémem, protože chtěl na kolotoč. Řekla jsem mu klidně, že já jdu nakoupit do drogérie, a až se dovzteká, ať přijde za mnou a šla jsem (kontrolovaně samozřejmě). To bys koukala, jak rychle se zvednul a běžel za mnou.
Základ je nedělat jim obecenstvo. Ok, vztekáš se, něco ti asi vadí. Můžu pro tebe něco udělat? Obejmout tě? Ne, ok. Tak se vztekej a přijď, až budeš chtít.
Hodí jídlem a jídlo mu okamžitě beru a žádný další nebude. Nezájem, další bude za hodinu.
Jinak on to dělá, protože potřebuje pozornost, takže se mu věnuj. A hodně pomáhá dávat na výběr. Chceš k svačině jablko nebo banán? Chceš si obléknou modré tričko nebo zelené. Chceš nejdřív obléknou nebo vyčistit zuby? Prostě to dítě nechat o sobě trochu rozhodovat. Pomůže mu to cítit se důležitě. A praktikuješ úplně na vše, i ta venkovní situace se zvládne. Chceš jít na pravé straně chodníku a přeskakovat kanály nebo na levé a jít po obrubníku? A dítě si ani nevšimne, že ho vmanévruješ do toho, aby šlo s tebou za ruku. Nebo teď aktuálně. Prosím tě, můžeš mě držet za ruku, abych neuklouzla a nespadla?..
Chce to nervy ze železa, ale věř, že puberta je mnohem, MNOHEM horší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.26 22:40
@citlivaduse píše: Více
Já tě chápu. Syn je autista a to, co popisuješ, jsme zažili taky. Vůbec nechápu, jak jsem těch prvních pět let přežila, ani na to nechci vzpomínat. Teď řešíme záchvaty vzteku ve škole a nemůžeme tu příčinu odhalit 
Už sice mluví, ale nedokáže vysvětlit, co se v něm děje, že prkotiny řeší vztekem. Na otázky proč odpovídá nevím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.26 23:10
@stinga píše: Více
Není. Je to ještě nezralá nervová soustava a mimo jiné házením testuje dítě vzdálenost, hloubku a učí se fyzikální vlastnosti věcí. Je akční a zároveň už vzdoruje. Některé děti ta období prožívají prostě výrazněji, je to vývoj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.26 23:12
@syslomil píše: Více
Malé dítě neumí odpovědět na otázku proč něco dělá nebo proč to nedělá. Odpověď malého dítěte nevím, je běžná. Musíš se ptát cíleně a konkrétně. Pak dostaneš odpověď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.26 23:14
@Kipa22 píše: Více
Je mu už osm. Ptala jsem se. Ubližují ti kamarádi? Ne. Učitelka je hodná? Jo. Děje se něco špatného? Ne. Líbí se ti tam? Jo. (Já ale vím, že ne, rád by zpátky do školky. A ačkoli prý učivo zvládá, má silnou averzi ke čtení. Což se dá pochopit, protože právě řeč je jeho největší handicap a každé slovo máme vydřené). Máš kamarády? Jo. 
Prý to začne tím, že pošťuchuje děti. On to bere jako hru a srandu, ale jim se to nelíbí. Dají mu to najevo a tím se syn dostává do čím dál větší spirály vzteku. Reaguje na NE jak býk na rudý hadr. Nechce si o tom ani povídat. Je jak puberťák, co nechce o problému mluvit ani nic poslouchat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.2.26 23:33
Jo jo, tohle jsme meli. Od nejakeho roku a pul peklo. Pred tim to bylo extremne nosici a kontaktni neodlozitelne mimino/batole. Uvedomila jsem si, ze jemu proste zustala extremni potreba pozornosti. A timhle ji upoutava. Nelze se od neho otocit a delat si neco sve. Nelze ztratit pozornost. Je stastny kdyz se od nej clovek neodlepi a neustale s nim komunikuje, vsechno dela s nim nebo ho zapoji do sve cinnosti. Je to strasne narocne, ja nemam zadne hlidani, manzel doma malo, takze jsme to vyresili od 2,5 roku detskou skupinkou, chodil na dve dopoledne, tam mel program, poozornost, ja jsem vydechla. Jsou mu ted 3 a je porad takovy, ze kdyz bych se mu nevenovala na 150%, tak bude hrozny. Ale je to uz jinde v tom, ze se s nim lze domluvit a hodne veci chape, treba ze mi neni dobre a proste to nedavam, je ve skolce uz kazde dopoledne, takze uz se to rozlozi.
- Citovat
- Upravit
7.2.26 23:45
@Anonymní píše: Více
Mám stejný typ dítěte a pomáhá jen odvést pozornost, zákazy, ječení, ani na zadek nepomáhá (a ano přiznám se, zkusila jsem to a vedlo to jen k tomu, že klidně praštil i sám sebe, protože máma ho bouchla). My jsme teda vycviceni, takže jsme až do takové fáze nedošli, my totiž musíme zachraňovat psy.
Pravda je, že takové dítě musí být zabavene, vybehane, vyradene s vrstevníky a pak musíš mít v hlavě scénáře v podstatě na vše co vymyslí. Zrovna vidličku bych sebrala totálně, vzala ho vedle do pokoje, chvíli si kopala s míčem a pak se k jídlu vrátila např.
Má taky touhu vším mlátit, tak máme možnosti do čeho boucháme - velkej plyšák, hopsadlo.
Máme nekonečnou škálu činností co prostě nabízíme, když začne dělat něco nechtěného - od kopání s míčem, nálepkovy sešit, krabička s nasivkama, bouchání s něčím v kuchyni (to mi totiž nezničí), klidně ho vezmeme na odrážedlo z ničeho nic, jdeme hopsat na postel, prostě cokoliv aby např - nemlátil do tv.
Jo a bacha na reakci, často je to touha po té naštvané.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.26 23:48
@Anonymní píše: Více
S tou pozorností souhlasím, byť mě to nikdy nenapadlo. Náš drak je taky hodný, když je mu věnována pozornost a jede od činnosti k činnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
