Nevím si rady s dvouleťákem

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu

Stránka: Předchozí 1 2 3 4

Napsat příspěvek

Velikost písma:

ZuzaM

6418

6112

8.2.26 12:14

načítám...

Souhlasím s tím, že je potřeba zabavit a unavit. A velmi dobře funguje ta možnost rozhodování na úrovni jeho věku. Chceš k svačině jablko nebo hrušku? Chceš modré nebo zelené triko? Chceš si lepit samolepky nebo stavět věž?

načítám...
Citovat
Zmínit

Kipa22

5944

7641

8.2.26 12:19

načítám...

@syslomil píše: Více

Děti, které se neumí skamarádit a o druhého mají zájem, bohužel takovéto výpady dělají, ne všechny, některé se stáhnou, některé odvážnější se zeptají, zda s nimi nechce druhý kamarádit, což je také druh neobratnosti, ale většinou jsou v tom ty výpady. Zkuste se domluvit v SPC, jak to řešit. Trest je fakt nesmysl, když se snaží naplnit potřebu kontaktu a neumí to. Trestem se akorát stáhne a vypěstuje si neurózu nebo deprese. Já bych s ním zatím mluvila a snažila se mu „nalít“ do hlavinky, jak druhého zaujmout a začít si s ním povídat nebo hrát. Dobré by bylo, abyste měli ve škole podporu od paní učitelky a neřešila to řvaním, nebo poznámkami. To mu ukazuje akorát, jak je špatný. A pokud je dítě neustále jen špatné, pochopí, že dobré nikdy nebude, ale špatné ano, tak nasadí laťku, aby bylo aspoň dobré ve špatnostech. A to se pak odbourává ještě hůře.

načítám...
Citovat
Zmínit

datlefiky

151

8.2.26 12:52

načítám...

Doporučuji knížku Zkoušeli jsme všechno. Tam je podle věku popsáno, v jaké vývojové fázi se mozek zrovna nachází, jak se to projevuje a jak se k dítěti chovat. Je to stručné, hodně komiksových obrázků.
Jestli jsi ale ta typická matka, která dítěti vše zakazuje a nutí ho jen sedět v kočárku (a strčí mu nějaké jídlo, aby tam vydrželo), tak to, že se tvoje dítě chová tak, jak se chová, jen jen důsledek tvého přístupu.

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

8.2.26 13:41

načítám...

Nemyslím si, že je autista. Je hodně šikovný. Vnímavý a řekla bych dost citlivý (po mě) takže reaguje více emotivně na vše ať už je to radost nebo bolest nějaká. Ukazuje nám na věci co ho zajímají, umí se přitulit. Když ho něco trápí, tak leze furt jen za mnou. Už si umí sám dát a sundat mikinu, boty si nandavá. Napodobuje nás ve všem. Nemyslím si, že musí být nutně ADHD nebo autista. Ikdyž dnes už je to takový trend a soucítím se všemi, co si tím doopravdy prochází. Ale prostě manžel byl prý jako dítě taky pěkný kvítko, neposeděl a byl divoký, furt vymýšlel ptákoviny. Věčně něco zlámané, přeražené, prusvihy jeden za druhým. Ale jen jako malé dítě. Časem se zklidnil sám. Jinak syn chodí do jeslí a já do práce 3× v týdnu. Celý den. Pak jsme spolu doma a pracuji z domova. Jak se to hodí. Ve školce ho chválí, že spolupracuje, pomáhá. Dokonce se “stará” o mladší děti. Ze školky ale víme, že kolektiv mu svědčí a potřebuje funkci. Cítí se pak důležitě a vede.. jakmile jsme třeba týden doma kvůli nemoci tak pak vyloženě školku vyžaduje a těší se do ní.