Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
lechtání zkouším taky, je fakt, že to zabírá
, a nebo, když se Eliška vzteká, sednu si před ní a začnu dělat to samý, ona se po chvíli pozastaví, co to jako má bejt a jde zas po něčem jiném ![]()
evo, tak to fungovalo i u nás.. ted už je hodnoucká… poslechne skoro na slovo.. ![]()
uz mas tu tych rad a odpovedi dost, ale ak to este citas tak nieco pridam.
Nas maly bol takyto vzdy ked som si dovolila sa mu viac ako 5 sekund plne nevenovat…V podstate od perinky bol extremna narocny na to aby si nim vkuse niekto rozpraval, aby ,mal aktivitu, atd. Takze ja som to nakoniec riesila tak ze som sa mu skutocne venovala neustale, citala milion kniziek, vyvijala neustale nove aktivity ktorymi by som ho zaujala a slo to.
Akurat ze som z toho bola na prasky, neuveritelne unavena a vycerpana. Nemala som totiz ani babicky a manzel bol nepouzitelny ![]()
Zvladli sme to, milionkrat som ratala do 10 aby som na maleho nezacala obcas jacat..
Bolo to spravne? neviem. Je pravda, ze dnes mi to Andy vracia tym ze je hodne chytry a robi mi obrovsku radost. Dodnes sa ale nechce hrat sam, len tie aktivity su pre mna menej narocne. A hlavne uz funguje na legu a s tym sa uz zabavi hodne dlho.
Preco to pisem? mat tu moznost sa vratit spat urobila by som jednu zasadnu zmenu. Od perinky by som si aspon na par hodin tyzdenne vzala chuvu, ktoru by casom zrejme bral za svoju a mozno by som ani neodchazdala prec z baraku, ale aspon by som si na tych par hodin vydychla, robila nieco ine, taka vlastny vnutorny relax..
Macík74 píše:obrň se trpělivostí! prostě ho nech ječet seber se a jdi na chvíli vedle.. a je to! třeba to že tam zůstane sám pomůže a uklidní se…
Tak ohledně toho odcházení (nebo zavírání vzteklého dítěte do jiné místnosti) jsem viděla dokument s J. Prekopovou (dětská psycholožka, autorka metody pevného objetí) a tam říkala, že tím odcházením vlastně učíš dítě to, že pokud je nějaký problém, tak se neřeší, ale odejde se. A ono pak odchází i v životě - z práce, ze vztahu atd.
Tím nechci poučovat, sama nevím, co bych ve výchově měla dělat
, jen mne to, když jsem to viděla donutilo k zamyšlení… Prekopová radí to pevné objetí, ale zas, když v tom já jako matka nemám právě ten trénink od někoho znalého, tak to má efekt nízký, takže já neodcházím, ale trpím dál
![]()
tak to jsem si též myslela, že budu praktikovat, ale neměla jsem na to nervy.. takže jsem lechtala, lechtala a lechtala
Della, to máš dobrý, že aspoň vydržel u té knížky. Já když bych mu chtěla číst, tak mi tu knížku bere z ruky a nejradši by ji roztrhal
Sám má jen leporela a v těch listuje jak blázen, ani ty obrázky ho nezajímají, prostě mu stačí to listování asi tak na půl minuty, pak ho to přestává bavit. ![]()
Jediná rada je, nenechat dítko nudit se a snažit se ho co nejvíce unavit…
(Problém je v tom, že se unavím vždycky mnohen dřív než malý
.)
Také to vždycky nejde, vím…Člověk potřebuje něco doma udělat, uvařit, uklidit…Všechny děti jsou takové
![]()
eva76 píše:
lechtání zkouším taky, je fakt, že to zabírá, a nebo, když se Eliška vzteká, sednu si před ní a začnu dělat to samý, ona se po chvíli pozastaví, co to jako má bejt a jde zas po něčem jiném
Jo, to opakování vztekání se jsem zkoušela taky…Malý se začal chlámat, ale musí se využít moment překvapení… a funguje to, jen když se používá hodně zřídka
![]()
GINA108: Na to jsem zase já slyšela opačný názor, že pokud to dítě necháš, tak si začne pomalu zvykat na to, že ne pokaždé někdo přiběhne, ne pokaždé za něj udělá to co mu nejde a snaží se tak uvažovat a fungovat samostatně, ono zřejmě co Dr. a kniha ,to jiný názor, což koneckonců můžeme vidět v praxi s našimi babičkami ![]()
Osobně taky „trestám“ formou odložení do ohrádky, ale ono to ve skutečnosti moc trest není, Eliška 5 minut řve, ale má tam nějaké hračky, kterým se posléze začne věnovat a je po výchově ![]()
** Pettulle** Nevím proč, ale vidím v tom syna v onom věku a co hůř - dodneška ho to úplně nepřešlo. Takže má hlavní rada - neklaď na něj příliš vysoké požadavky, je to jen odrostlé mimino a zbytečně se navzájem stresujete. U přebalování ho prostě musíš přeprat, časem se vycvičíš, neboj
Při oblíkání si pak můžeš pomáhat básničkou. Nám dodneška funguje tahle:
Do tunelu jede vlak,
pomaloučku tak a tak.
Kudy, kudy cestička?
Už je venku ručička (nožička, hlavička… podle toho, co zrovna oblíkám). Když ruka projede tunelem - rukávem, udělej hlasité hůůů. Prostě si pohraj a uvidíš, jak se mu to bude líbit.
Co se týče serepetiček apod. Dej to z dosahu. Nech dole jen to čeumu a nebo čím si nemůže ublížit a co se dá cucat (věř, že z toho vyroste, takže nemá smysl se tím zbytečně rozčilovat a zatěžovat). Jo a to „učit mluvit“ mě pobavilo. To u něj jako sedíš a hučíš do něj, ať řekne máma apod.?
Ale no tak
U nás jsem to řešila stylem: Pojď mámě, máma dá, máma udělá, běž za tátou, táta přišel domů… Prostě příkladem a pak jsem mu ukazovala obrázky v dětských knížkách. Nutno podotknout, že prohlížet chtěl sám a to tak rychle, že jsem nestíhala pojmenovat jediný obrázek
Jinak brzo mu budou dva a co myslíš? Teprv začíná mluvit. Umí spoustu slov a teď je začíná skládat. Nicméně rozumíme mu akorát my s tátou (a to ještě ne všechno), protože pro ostatní je to čínština. Tímto tě nechci napadat, ale jen uklidnit, že je to úplně normální a těch, co mají to štěstí a mají hodné nevzteklé dítko zas tak moc není ![]()
Kaczenka píše:eva76 píše:Jo, to opakování vztekání se jsem zkoušela taky…Malý se začal chlámat, ale musí se využít moment překvapení… a funguje to, jen když se používá hodně zřídka
lechtání zkouším taky, je fakt, že to zabírá, a nebo, když se Eliška vzteká, sednu si před ní a začnu dělat to samý, ona se po chvíli pozastaví, co to jako má bejt a jde zas po něčem jiném
![]()
Jj poprvý zafungovalo, podruhý začal řvát ještě víc
stejně tak s lechtáním, někdy se směje, ale někdy řve jak kdybych ho vraždila. ![]()
Gina108: no, u nás to taky né pokaždý zabere
, záleží na momentálním rozpoložení, jak se madam cítí ![]()
Pettulle píše:
Ahoj, malému už je rok a měsíc pryč. Chodit se naučil v 10 měsících a poslední dobou se pořád vzteká.Co ho baví - krámovat, především v nebezpečných věcech, který mu nedovolím, v koši a skotačit na posteli s ovladači a mobily, popř. s notebookem, takže se vším co nesmí.
Co ho nebaví - hraní, to mu moc dlouho nevydrží, když si s nim hrajeme, tak po chvíli začne s hračkami házet a mlátit nás s nimi. Televizi s pohádkami vůbec nevnímá a já už si s ním nevím rady.
Většinu času prořve a provzteká se. Nemůžu ho už ani přebalit, protože jen ho položim na přebalovák (na posteli mi utíká), tak začne řvát a vztekat se, takže musim vynaložit dost úsilí, abych ho vůbec přebalila. Čištění zubů, to začíná být taky horor, dřív krásně otevřel pusu a nechal si zuby vyčistit, teď mi do kartáčku kouše a řve jak tur, když mi ho vytrhne, tak ho zahodí, to samý s ostatními věcmi, který mu dám, abych ho odreagovala. Oblíkání, taky hrůza, pořád utíká a když ho chytim, tak začne řvát, obouvání to samé a já už si s nim opravdu nevím rady. Tátu už to taky přestává bavit a nechat ho se vyvztekat? To nejde, je toho schopen celý den a celý den prořvat jako dnes.
Co by ho nejvíc bavilo, abychom ho pořád nosili na rukou, jenže už má 11 kilo a tak to moc dobře nejde a navíc toho zneužívá tak, že se chce dostat k těm věcem co jsou na poličkách a na který normálně nemůže (když s ním k těm poličkám nejdu, tak se začne kroutit a vztekat a vztahuje ruku, že tam chce), mám plno serepetiček, který jsem dostala a ty mu půjčit nemůžu, protože to jsou převážně svíčky a nebo sklo, takže jistě chápete.
No jo, ale co jiného s ním mám dělat? Chtěla bych s ním mezi děti, ale nově jsme se přestěhovali a nikoho s malým dítětem se kterým by si mohl hrát neznám.
Máte taky toto doma? Jak to řešíte? Už se mi začíná vztekat i v autosedačce, když někam jedeme a já ho poutám. Už mi začínají slábnout nervy. Hlavně mi neraďte vydržet, protože to fakt nevím jestli zvládnu a s každým dnem je to horší a horší. Vím, že mu nic není, protože když trhá kapesníček nebo provádí něco jiného, tak je v klidu, jen mu to zakážu nebo seberu a je zle. Jak ho jinak zabavit??
Nechce se mu ani učit mluvit. Když mu říkám máma, tak začne mamamamamama, táta - tatatatata a nic si z toho nedělá, neumí ještě ani jedno jediné slůvko, jen to svoje brblání a já už začínám být zoufalá.
Předem děkuji za jakoukoliv radu a podporu.
A ještě, je celkem spokojený, když je s tátou v dílně, jenže po chvíli, kdy vše krámuje a pořád něco dělá, tak ty věci začne strkat do pusy, jenže jsou to věci dílenský, takže špinavý a když mi ho přinese, že už tam zlobí, tak se opět začne vztekat. Vysvětlit mu, že to nemá dělat? To nejde. Kolikrát jsme mu něco řekli, ale stejně to dělal dál. Jako miminko byl milionovej, ale teď si to asi vynahrazuje
Napište mi váš názor, co dělám špatně? Krmím ho, přebaluju, věnuju se mu a další věci., jo a někomu ho dát hlídat nepřichází v úvahu abych si odpočinula, protože tam nemá mámu nebo tátu a řve a navíc to neni dlouhodobý řešení a mě se babičky s tímto protivou otravovat nechce.
No gratuluju,naše holka byla to samý a chlapeček je ještě malej,počítej s tím že bude ještě hůř,některý děti jsou prostě živlové,holce je 5 let a ukecat někoho aby jí pohlídal je nadlidskej výkon,protože je pořát to čemu se říká nezvladatelné dítě,ale je to miláček
tak přeju pevné nervy
Ahoj.Ty popisuješ toho našeho.Ještě k tomu mám 2 a třičtvtě takže vzdor vrcholí.Sousedi buší a já jsem do toho těhotná.Takže šílené.
Mě pomáhá chodit ven.Takže se moc těším na jaro,vemku se pěkně vybijí a doma jsou pak klidnější.Nebo třeba do herny, kde jsou děti.Spolu si trochu hrají tak yale i dost se perou o hračky.
Jo v létě být co nejvíc venku,cákat se v bazénu,prostě ho co nejvíc utahat.Na druhou stranu se říká že jsou to chytré a šikovné děti
jen potřebujou pořád zaměstnávat aby nedělaly lumpárny