Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jinak musím říct, že období mezi 1. a 2. rokem mi přišlo jako úplně… (a teď mě nenapadá žádný slušný výraz, co by to vystihl). Do 1 roka to bylo zlatíčko, které se hodně mění před očima, pořád má nějaké obrovské pokroky, od 2 let se s ním už dá o dost lépe domluvit než dřív, takže taky fajn. Ale ten rok mezi tím bylo fakt náročný (a to mám v podstatě hodný dítě). No ale třeba až mu budou 3 a chytne ho ten pravý vzdor, tak budu mluvit jinak… ![]()
JJ, Wiolla má pravdu, viděla jsem před časem takový vztekací záchvat u tříletého a tak jsem si říkala, že ten náš je jen slabé kafe ![]()
V tom jak na tvého syna ti neporadím, ale jak píšeš, že jsi se přestěhovala a že nikoho tam neznáš a chtěla by jsi zkusit aby si hrál s podobně starými dětmi. Tak zkus nějaké mateřské centrum. Mě to pomohlo. Seznámíš se ty i tvé dítě. Naučítě tam i jak své dítě aktivizovat. Možná vám to oboum udělá dobře.Držim pěsti ![]()
Ahojda, moc tě zdravím a posílám ti sílu na dálku
To co píšeš, musí být fakt těžké vydržet. Napadlo mi, jestli to nemůže souviset s vaším stěhováním. Někdy takhle děti reagují, když jsou na novém místě. Neumí tu situaci vstřebat a dát najevo jiným způsobem, než že prostě „prudí“. Zkus mu to vysvětlovat, že jste se přestěhovali proto a proto a že ho máš moc ráda a že je dobře, proč jste zrovna na tomhle místě. Děti nejsou hloupé, dovedou toho pochopit hodně. Možná že i z vás cítí, že něco není úplně dobře a ví, že když jste byli jinde, bylo všechno ok. Těžko se radí, ale vydrž, bude líp. Pořád mu opakuj, že ho máš ráda a hlavně před ním neříkej nikomu, že už si s ním nevíš rady, to by z něj byl fakt malej tyran ![]()
Jo a klidně ho dej na chvíli hlídat. Pokud teda máš kam. Já vždycky svým dětem říkám, že musím na chvíli od nich odejít, abych se na mohla o to víc těšit ![]()
Držím palečky a dej vědět, jak se áte. Pa pa Petra
Ahoj holky, mám dotaz, taky máme doma vzteklouna 1,5roku na den přesně
ale to není to co by mne tak trápilo. Zatím to nepřerůstá mé hranice ![]()
Ale co mne naprosto vytáčí je jeho nespolupráce,
poprosím ho, aby něco udělala a on nic, přitom vím, že mne chápe, naprosto přesně zná všechny zvuky zvířátek, ale když ho o nějaké požádám tak nic, když čteme knížky a chci po něm aby ukázal tak nic nic nic…ale já vím, že ví!!!
máte to taky tak někdo - vyroste mi z toho?
Tak to je jak kdyby jsi mluvila o mojí dceři
(((, my navíc ještě nesnášíme stříhání nehtů, to je vždy cirkus a teď navíc přišla na to si nehty okusovat, čímž nám ubyla práce na rukou, ale je to hrozný, pořád má ten nerváček ruku v puse a já nevím, jak ji to odnaučit, zkoušeli jsme i speciální laky a nic, vůbec jí to nevadí
.
Zdravím všechny!V tomto „oboru“nemám zatím zkušenosti(je nám teprve 7 měsíců) ale švagrová je na tom podobně. Malej(18měs.)začal krásně brblat mama,tata…před 2měs.se zasek,neřekne nic víc než áááá když vidí kamna. Na přebalování musí být doma aspoň dva. Nejoblíbenější činnosti jsou ty zakázaný. Houpe se na vrátkách od trouby, honí psa s vařečkou…šílený. Jako mimi byl zlatej. Asi vážně nezbývá než tohle období vzdoru přetrpět. ![]()
Petul, ahoj
Máme doma to samé, kolem toho roka ho hračky taky nezajímali a vztekal se. To mu zůstalo, akorát teď pozoruju, že si o maličko víc vyhraje se stavebnicí a auty, ale slavné to taky není. Jen pár minut.
Chodíte ven??
Já jsem zjistila, že venku je to absolutně jiný dítě. Sice se vzteká, to ano, ale o hodně moc méně. Chodíme ven dvakrát denně, pokaždé tak na hodinu a půl, doma bych se s ním asi zbláznila, přesně jak píšeš ty.
Do roka a dvou měsíců jsme chodili s kočárem, kupodivu v něm seděl a koukal, teď už dlouho bez, pěkně ťape vedle mě. Už ví, u kterého baráku mají zaparkovaný traktor, kde mají psa či kočku, kde jezdí vlak atd. Než to všechno obejdeme, je pěkně uťapaný a doma o maličko klidnější
To, že nemluví, bych fakt neřešila. Malej začal až teď a to jenom pár slovíček, na to je času dost