Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, malému už je rok a měsíc pryč. Chodit se naučil v 10 měsících a poslední dobou se pořád vzteká.
Co ho baví - krámovat, především v nebezpečných věcech, který mu nedovolím, v koši a skotačit na posteli s ovladači a mobily, popř. s notebookem, takže se vším co nesmí.
Co ho nebaví - hraní, to mu moc dlouho nevydrží, když si s nim hrajeme, tak po chvíli začne s hračkami házet a mlátit nás s nimi. Televizi s pohádkami vůbec nevnímá a já už si s ním nevím rady.
Většinu času prořve a provzteká se. Nemůžu ho už ani přebalit, protože jen ho položim na přebalovák (na posteli mi utíká), tak začne řvát a vztekat se, takže musim vynaložit dost úsilí, abych ho vůbec přebalila. Čištění zubů, to začíná být taky horor, dřív krásně otevřel pusu a nechal si zuby vyčistit, teď mi do kartáčku kouše a řve jak tur, když mi ho vytrhne, tak ho zahodí, to samý s ostatními věcmi, který mu dám, abych ho odreagovala. Oblíkání, taky hrůza, pořád utíká a když ho chytim, tak začne řvát, obouvání to samé a já už si s nim opravdu nevím rady. Tátu už to taky přestává bavit a nechat ho se vyvztekat? To nejde, je toho schopen celý den a celý den prořvat jako dnes.
Co by ho nejvíc bavilo, abychom ho pořád nosili na rukou, jenže už má 11 kilo a tak to moc dobře nejde a navíc toho zneužívá tak, že se chce dostat k těm věcem co jsou na poličkách a na který normálně nemůže (když s ním k těm poličkám nejdu, tak se začne kroutit a vztekat a vztahuje ruku, že tam chce), mám plno serepetiček, který jsem dostala a ty mu půjčit nemůžu, protože to jsou převážně svíčky a nebo sklo, takže jistě chápete.
No jo, ale co jiného s ním mám dělat? Chtěla bych s ním mezi děti, ale nově jsme se přestěhovali a nikoho s malým dítětem se kterým by si mohl hrát neznám.
Máte taky toto doma? Jak to řešíte? Už se mi začíná vztekat i v autosedačce, když někam jedeme a já ho poutám. Už mi začínají slábnout nervy. Hlavně mi neraďte vydržet, protože to fakt nevím jestli zvládnu a s každým dnem je to horší a horší. Vím, že mu nic není, protože když trhá kapesníček nebo provádí něco jiného, tak je v klidu, jen mu to zakážu nebo seberu a je zle. Jak ho jinak zabavit??
Nechce se mu ani učit mluvit. Když mu říkám máma, tak začne mamamamamama, táta - tatatatata a nic si z toho nedělá, neumí ještě ani jedno jediné slůvko, jen to svoje brblání a já už začínám být zoufalá.
Předem děkuji za jakoukoliv radu a podporu.
A ještě, je celkem spokojený, když je s tátou v dílně, jenže po chvíli, kdy vše krámuje a pořád něco dělá, tak ty věci začne strkat do pusy, jenže jsou to věci dílenský, takže špinavý a když mi ho přinese, že už tam zlobí, tak se opět začne vztekat. Vysvětlit mu, že to nemá dělat? To nejde. Kolikrát jsme mu něco řekli, ale stejně to dělal dál. Jako miminko byl milionovej, ale teď si to asi vynahrazuje
, jo a někomu ho dát hlídat nepřichází v úvahu abych si odpočinula, protože tam nemá mámu nebo tátu a řve a navíc to neni dlouhodobý řešení a mě se babičky s tímto protivou otravovat nechce.
Napište mi váš názor, co dělám špatně? Krmím ho, přebaluju, věnuju se mu a další věci.
Tak ja absolutne nevim a neporadim,protoze nas kluk je to same az na oblikani,prebalovani a cisteni zubu,to problem nedela,ale jinak je do pismene stejny!Nic ho nebavi a kdyz ano,tak dve minuty,jinak vse zacne hazet,slapat na hracky,mlatit s nima o zem.Bavi ho skakat po posteli,po gauci,z gauce na zidli,ze zidle na kreslo,porad nekam leze,pada,pet vterin neposedi.Mysli si,ze musi byt po jeho,ale to ma zase smulu,rve a vzteka se.Nekolikrat dostal na prdel,protoze na neho nezabira nic,absolutne nic,po dobrem,po zlem (zakricim),nezajem,tak dostal.Pak se zklidni tak na slabou hodinku a je to tu znova!Jako mimino byl zlaty,jen spal a jedl,ale od 5mesicu do dnes (27mes.)je to horor.Jsem zrala na berkovice kolikrat.
Ahoooj
u nás je to podobné
taky by nejraději krámoval,běhal po sedačce,mlátil do topení,lomcoval se zábranou,mačkat mobil nebo ovladač,nevo jiné čudlíky na věži či dvd.Hračky ho zaujmou nachvilku,listuju si s ním v knížce,stavím komíny,apod.Pak ho to taky přestane bavit.Včera večer měl atomový záchvat,zrovna,když jsem krájela chleba,tak mi pěkně sjel nůž,a já se pořezala na 2 prstech
a dneska před obědem to samé.
My tedy chodíme 1× týdně plavat,ale minulý týden jsme poprvé vynechali,pač bylo náledí a šli jsme na očkování.Jinak malej je i hrozná netykavka,nemá rád mytí hlavy,stíhání nehtů.Čištění zubů je samostatná kapitola,to ho musím zalehnout,a on řve,až je celej zpocenej a rudej.
Já osobně taky mám nervy někdy na dranc,i na něj zařvu,nebo plácnu přes ručičku.
Co poradit?My to děláme tak,že jak příjde manžel z práce,tak se stará on,a já se zavřu k PC nebo jdu na cvičení.A Bobin mě ani nepostrádá,udělá pápá,a nazdar…
Musíme vydržet…někdy si říkám,že mě ani nemá rád,že kdybych najednou nebyla,tak to ani nezaregistuje ![]()
Ahojky, na komplexní radu si netroufám, dám jenom pár postřehů:
Na mluvení má času dost, když umí říct mamamama a tatatata, je v pořádku a mluvit se sám časem naučí. Neuč ho to cíleně, obzvlášť když ho to rozčiluje. Fakt bude stačit, když uslyší mluvení kolem sebe a za rok nebo klidně i za dýl to uvládne taky bez jakékoli pomoci.
Kartáček na zuby - nepomohlo by dát mu ho do ruky, ať si čistí sám? Když bude hryzat ty štetinky, celkem si ty zuby vyčistí. Ty pak jen rychle dočistíš.
Krámování - baví všechny děti, zpravidla zabírá vyčlenit skříňku, kam se naházejí různé nerozbitné a relativně bezpečné věci (ovšem ne hračky!) a dítěti se dovolí krámovat.
Přebalování a oblékání - zdrhání je normální. Když nezabírá zaujetí nějakými věcmi, je jediná možnost dítě násilně znehybnit a co nejrychleji přebalit. Nepřemlouvat, nevysvětlovat, neslibovat - k ničemu to nevede a jen prodlužuje čas přebalování.
Televize - je ještě malý, nejspíš nechápe, co se tam děje. Nepouštěj mu ji, užije si ji v životě ještě až až.
Přeju pevné nervy!
Pettulle jako by jsi psala o mém synovi.Vším tímhle jsme si prošli a mnohdy jsem byla úplně vyřízená. Oblíct ho byl nadlidský výkon, čištění zubů jsem vzdávala, s ničím si nehrál jen kramařil v kuchyni, přestala jsem jezdit i k rodičům 20km,protože celou cestu prořval a já byla na mrtvici…
Teď jsou mu 2roky a 8měsíců.Scény jsou pořád ale už né tak časté a mnohdy už je s ním rozumná řeč, poslechne, pomáhá mi s miminkem.
Pettulle radu nemám, jestli můžeš využij tatínka, babičky na hlídání a jdi se občas odreagovat. Tohle totiž opravdu skončí až s věkem…
Tohle dělá většina dětí ( ale to není žádná útěcha, že??
)
Přežít to a vydržet - to také není žádná rada.. ale je to prostě většinou jediné řešení..
Některé děti jsou hodné ( nebo alespon snesitelnější) venku..Nebo někde, kde to neznají..doma lezou po zdi..
Na mluvení se vyprdni, to začně až mu sepne mozek, to neovlivníš ( né tedy moc)..
Možná je to tím, že je zima - v létě byste byli venku, rochnil by se na písku, v trávě, koukal na zvířátka, běhal na hříšti..Ted je dost omezen..
Gratuluju, máš úplně normální dítě ![]()
Proboha, nešil z čeho jsi zoufalá, že ve 13m měsících nemluví?? Aňuli je víc a taky to není zrovna Cicero… Že se vzteká, když nedostane co chce? A co bys po něm chtěla, aby ti řekl" „Dobře maminko, chápu že to nemůžu a raději si půjdu hrát se něčím jiným, ano?“
Má si sám hrát 3 hodiny s hračkama? Sedět na pozadí a být zticha? Pozornost dlouho neudrží, na to má fůtu času… je normální, že ho všechno za chvíli omrzí.
Je to 13m dítě, ne malý dospělý…
Pomáhá ho zapojit do domácích činností, jít aspoň na chvíli ven a taky vydržet ![]()
Něco podobného jsem si prožila s prvním synem. Je to období vzdoru a může nastat v jakémkoli věku. U nás v roce a půl - když začal pořádně chodit.
Okamžitě jsem navštívila dětského specialistu - psycholožku, i s manželem. Ta nám tak úžasně poradila, že to během měsíce přešlo.
Prostě si vzala prcka, který se jí začal hrabat v šuplíkách a řekla ne, on se začal vztekat - a ona nám v praxi ukázala, jak na to reagovat. Byli jsme tam asi dvě hodiny a další návštěva nebyla nutná.
Každé dítě je jiné, jinak reaguje, takže pokud nechceš, aby ti to přerostlo přes hlavu, zajděte k dětskému psychologovi. Tady hlavně rozhoduje, jak na to vztekání reaguje rodič !!!
Hodně zdaru ![]()
No, to máme taky, ale je o dost starší viz metřík. A nemluví taky, jen cca 10 slov a nikdy nezopakuje ani ty slabiky, už mám taky obavy zda se to vůbec kdy naučí. ![]()
Ještě jednou si právě pročítám knihu Respektovat a být respektován a nejradši bych manžely Kopřivovy s knížkou přetáhla po hlavě
jak to mám asi aplikovat na dvouletý batole, to tam nepíšou. No, takže taky tvrdě autoritativně omezuju osobní svobodu zejména když se zabejčí při oblékání. Zuby občas šmrdlá sám, ale pokaždé mu je dočišťuji, přes to nejede vlak. A už si zvykl, lepší se to, dokonce někdy i sám nastaví pusu. Taky chodíme na plavčo, tam ho to celkem baví, ale na Yamaze dělá bordel, není schopný vůbec poslouchat učitelku nebo dělat to, co ostatní (i mladší) děti, už tam chodit nebudem, ale mám strach, jak se bude pak chovat ve školce.
A k tomu mluveni,nas teda mluvi az moc,ale holka mi nemluvila do 3let
,je stejne stara s bratrancem a byly spolu denne v neustalem kontaktu a vytvorili si spolu rec,ktera jim vyhovovala a to ji stacilo.
Zakladni slova samozrejme rikala,od malinka hodne chapala,vedela,ale nemluvila.
Lumáťo, mohla bys mi prosím poslat kontakt na tu psycholožku? Byli jste někde v Praze, že?
hlásím, že Eliška to má ve 13ti měsících naprosto stejné!!!
Já díky kousancům a škrábancům vypadám, jak oběť domácího násilí, nemůžu se otočit ani na vteřinu, aby už nebyla na nějakým stole, nebo v druhým patře, koše jsou imrvére rozebrané, na hrnce a pokličky už nereaguju, co se týče přebalování, když je nejhůř, letí Eliška do vany atd…atd.
A stejně jako u momi33, jakmile se za mnou zabouchnou dveře, když jdu do práce, vystačí si s tátou a pradědou, mámu netřeba, hlavně že je někdo k dispozici ![]()
tak něco podobného dělala Míša a ještě do toho dostávala afektové záchvaty… Mé řešení bylo sice možná ubohé, ale účiné, pokaždé jsem ji zmučila ( zlechtala )tak, že se culila jak sluníčko a bylo po jekotu
vím, že to je o nervy, ale nedá se nic dělat…alespon já jsem to tak musela praktikovat.
moje babička měla to samé doma a tátu neustále bila a zničila mu celý život…
Petulle, my měli úplně to samý, jako miminko byl malej světovej, potom asi od roku do dvou přesně to co popisuješ. Byla jsem zralá na blázinec.
Teď budou malýmu za 3 měsíce 3 roky a trochu se to uklidnilo, asi to opravdu přejde až s věkem. Začal si hrát, takže už si i vystačí, už vydrží i půlhodinku u pohádky, když potřebuju něco udělat, některé věci si už nechá vysvětlit. Ale pořád je to velikej vztekloun, to má prostě v povaze, takže když si umane, že to bude jak chce on a já jsem proti, tak jsou scény na celej barák. Nejhorší je to venku, zásadně si určuje kam a jak se půjde, lítá lidem pod nohy, snaží se vletět pod auto, ječí, válí se po zemi a nechce jít, takže venku je to někdy opravdu za trest. Jinak dodnes pořádně nemluví, používá jen asi 20 slov a nezřetelně,většinu mu rozumím jen já a manžel. Stagnuje s chozením na záchod, přes den už chodí čůrat, ale kadí zásadně do pleny co dostává na spaní a hrozně se tomu směje, když mu vysvětluju, že ee se dělá na záchod, tak se směje že ne, že do plenky v postýlce. Takže záleží jakou má náladu, když dobrou, je to šikulka a moc hodnej, když špatnou, válčíme ještě i v jeho necelých 3 letech jako vy teď. Jak ho babičky s tetou jako miminko ňuňaly, tak od toho jeho roku se od něj všichni držej dál a nikdo ho moc nechce.
No hodně štěstí a pevný nervy, ať ti z toho malej brzy vyroste.
Pettulle řekla bych že je to normální první projev kdy objevil jakou on má moc! a vidí, že vztekáním si prostě prosadí dost věcí.. a zkouší to!
v určitých věcech bych byla nekompromisní! prostě jsou věci které ne! i kdyby se vztekal sebe víc!
u nás za házení hračkami dostane po ruce… nebo mu je vezmu a odnesu!
buď v klidu systém oblékání, čištění zubů a přebalování probíhá stejně s hysterií šíleného kalibru!
ale pomalu se učí že ne vždy a vše si vyvzteká.. zkusí jednou… dvakrát … třikrát a pak už ví že to prostě ne! a tam si myslím, že jsou první základy toho být důsledný… vyplatí se to později..
u nás byl velký boj s ovladačema a věcma jako foťák.. a tak! a tím, že opravdu ne!!!! tak teď leží ovladače na stole… a vůbec si jich nevšimne..
a pak myslím, že se musí opravdu naučit že ne vždy si vše vyvzteká!
obrň se trpělivostí! prostě ho nech ječet seber se a jdi na chvíli vedle.. a je to! třeba to že tam zůstane sám pomůže a uklidní se…
my v roce a kousek měli fakt šílené hysteráky… pomalu to utichá a už je máme jen občas.. tak vydrž ono se to podddá